Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel nebo přítel?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
FloraBolger
20.6.11 10:08
Ahojky,
v tvém vylíčení situace mi chybí jedna věc - jak co cítíš ty? Nemyslím zmíněné předsudky…spíš jaký máš (citový) vztah k příteli a jaký k manželovi?
Každopádně nejsem moc příznivec „obětování se pro blaho dítěte“. Samozřejmě, každá z nás chce mít to své dítko co nejšťastnější. Ale nesmí při tom zapomínat na svůj vlastní život…Za sebe můžu říct - opustila bych. Samozřejmě bych hned „neskočila“ do společného bydlení s přítelem. Nechala bych sobě (a hlavně dcerce) dostatek času si zvyknout na novou situaci.
Hodně štěstí, ať se rozhodneš jakkoli 
- Citovat
- Upravit
20.6.11 10:09
myslím že rozvod nemusí znamenat jen ublížení dceři, záleží jak moc jste oba rozumní a jak se dokážete dohodnout tak, aby to dcera co nejméně pocítila. Byla bych s přítelem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.11 10:20
Mno když to globálně shrnu, tak s manželem jsme si vždy rozuměli, měli si vždy co říct a v krizových situacích jsme drželi při sobě. Co mi ale vždy chybělo, bylo pohlazení, obejmutí víc než dvakrát do týdne, mazlení po milování. Prostě víc něhy. Myslím, že si je vědom, že mnoho zastanu bez něj a poradím si.
S přítelem je to opak, jak může, dává mi najevo svoji lásku. Je sice znát, že je to mládí, ale více než jeho zkušenosti (nezkušenosti) mi vadí manželova věčná touha po volnosti, pocit jedinečnosti a ješitnosti.
Dcera má přítele ráda a rozumí si. Nechce si ovšem připustit, že bychom byli s manželem od sebe.
Na přítele se těším jak prvně zamilovaná puberťačka, a pokud jde o manžela, bojím se zvyku, té železné košile.
- Citovat
- Upravit
20.6.11 10:35
Já absolutně odsuzuji nevěru, beru to jako velký podraz a důvěra by byla v tahu. Oukd každého čtvrt roku přijdeš na něvěru s tou samou ženou, nemám pro tvého manžela slov. Není to člověk, co potřebuje volnost, je to sobec první kategorie, co si potřebuje jinde šoupnout a ještě se diví, že mu zavoláš. promiň mi to, na mě typ tvého manžela působí jako červený hadr na býka, byl takový můj táta. tak tady je popis z pohledu dítěte, na první nevěru jsem mu přišla, když mi bylo 10let, načapala jsem je s mojí milovanou tetou-máminou nejlepší kamarádkou-u nás doma, když byla máma na noční. Nakonec se stejně rozvedli, když mi bylo přes dvacet a co mi to dalo do života? Nevážím si vlastního táty, je to pro mne ubožák, přestože jako táta byl skvělý, strach o mámu, kterou to nakonec zničilo, protože nevěřím, že tě to nechává absolutně chladnou, máma se snažila za každou cenu zachránit vztah, on už si jí pak ani nevážil, jednal s ní jak s hadrem, on byl někdo, kdo si může vše dovolit a máma tak nějak držet pusu a krok, k tomu dospěješ, dál nedůvěra v chlapy jako takové, můj manžel je skoro světec, vím, že by nikdy nezahnul, nikdy mi ani nedal jedinou záminku si něco myslet, jsme spolu 21 let, od mých 15-ti, nikam nejezdí sám, vždy se mnou, práci má z domu, já se rozhodnu, že si jedu k moři, on pracovně nemůže, tak mi koupí zájezd, doveze mě na letiště, je šťastný,že si užiju a já tam tak u toho moře sedím a přemýšlím, co asi doma dělá. Tak tohle mi dal život s něvěrným tátou, který byl jinak skvělý otec. Pominu-li, že tě jednou zničí, dcera si nevezme dobrý vzor. Moje rada po dlouhém rozepisování, buď s přítelem, kopni sobce do zadnice a žij si šťastný život, i dcera to jednou pochopí a ocení. kéž by se moje máma rozvedla už když mi bylo deset let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 10:39
Myslím, že současný stav pro dceru taky není ideální. A že nechce o rozvodu ani slyšet mi přijde dost logické, dítě chce rozvod svých rodičů obvykle až v případě, kdy je doma takové peklo, že cokoliv je lepší než to.
Není jasné, jak dlouho vztah s přítelem trvá a je možné, že zatím se na to úplně nedá spoléhat, stavět na něm. Nevím, jestli jste mluvili spolu o tom, že by ses rozvedla a žila s ním atd. Není to lehké rozhodování. Osobně si myslím, že po odluce, kdy si každý najde partnera, se původní vztah těžko slepí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.11 10:47
Saroya píše:
Myslím, že současný stav pro dceru taky není ideální. A že nechce o rozvodu ani slyšet mi přijde dost logické, dítě chce rozvod svých rodičů obvykle až v případě, kdy je doma takové peklo, že cokoliv je lepší než to.
Není jasné, jak dlouho vztah s přítelem trvá a je možné, že zatím se na to úplně nedá spoléhat, stavět na něm. Nevím, jestli jste mluvili spolu o tom, že by ses rozvedla a žila s ním atd. Není to lehké rozhodování. Osobně si myslím, že po odluce, kdy si každý najde partnera, se původní vztah těžko slepí.
My se známe s přítelem cca 5 let. Když mě někde viděl s manželem, přešel na druhou stranu, protože mu to rvalo srdce.
Manželovi už nevěřím a vždy už ho budu podezírat.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
20.6.11 10:50
terinka4444 píše:
Já absolutně odsuzuji nevěru, beru to jako velký podraz a důvěra by byla v tahu. Oukd každého čtvrt roku přijdeš na něvěru s tou samou ženou, nemám pro tvého manžela slov. Není to člověk, co potřebuje volnost, je to sobec první kategorie, co si potřebuje jinde šoupnout a ještě se diví, že mu zavoláš. promiň mi to, na mě typ tvého manžela působí jako červený hadr na býka, byl takový můj táta. tak tady je popis z pohledu dítěte, na první nevěru jsem mu přišla, když mi bylo 10let, načapala jsem je s mojí milovanou tetou-máminou nejlepší kamarádkou-u nás doma, když byla máma na noční. Nakonec se stejně rozvedli, když mi bylo přes dvacet a co mi to dalo do života? Nevážím si vlastního táty, je to pro mne ubožák, přestože jako táta byl skvělý, strach o mámu, kterou to nakonec zničilo, protože nevěřím, že tě to nechává absolutně chladnou, máma se snažila za každou cenu zachránit vztah, on už si jí pak ani nevážil, jednal s ní jak s hadrem, on byl někdo, kdo si může vše dovolit a máma tak nějak držet pusu a krok, k tomu dospěješ, dál nedůvěra v chlapy jako takové, můj manžel je skoro světec, vím, že by nikdy nezahnul, nikdy mi ani nedal jedinou záminku si něco myslet, jsme spolu 21 let, od mých 15-ti, nikam nejezdí sám, vždy se mnou, práci má z domu, já se rozhodnu, že si jedu k moři, on pracovně nemůže, tak mi koupí zájezd, doveze mě na letiště, je šťastný,že si užiju a já tam tak u toho moře sedím a přemýšlím, co asi doma dělá. Tak tohle mi dal život s něvěrným tátou, který byl jinak skvělý otec. Pominu-li, že tě jednou zničí, dcera si nevezme dobrý vzor. Moje rada po dlouhém rozepisování, buď s přítelem, kopni sobce do zadnice a žij si šťastný život, i dcera to jednou pochopí a ocení. kéž by se moje máma rozvedla už když mi bylo deset let.
Tvůj názor se mi líbí a děkuji za něj. Jan najít sílu a tu „košili“ sundat 
- Citovat
- Upravit
20.6.11 10:51
Řeknu to asi takhle.....ty už JSI ROZHODLÁ. jen tu hledáš podporu 
já tvrdím : žij svůj život tak, abys jednou svým dětem mohla ve stáří dát radu :žij tak,abys neměl nikdy čeho litovat
já tvrdím : žij svůj život tak, abys jednou svým dětem mohla ve stáří dát radu :žij tak,abys neměl nikdy čeho litovat
Anonymní píše:Saroya píše:My se známe s přítelem cca 5 let. Když mě někde viděl s manželem, přešel na druhou stranu, protože mu to rvalo srdce.
Myslím, že současný stav pro dceru taky není ideální. A že nechce o rozvodu ani slyšet mi přijde dost logické, dítě chce rozvod svých rodičů obvykle až v případě, kdy je doma takové peklo, že cokoliv je lepší než to.
Není jasné, jak dlouho vztah s přítelem trvá a je možné, že zatím se na to úplně nedá spoléhat, stavět na něm. Nevím, jestli jste mluvili spolu o tom, že by ses rozvedla a žila s ním atd. Není to lehké rozhodování. Osobně si myslím, že po odluce, kdy si každý najde partnera, se původní vztah těžko slepí.
Manželovi už nevěřím a vždy už ho budu podezírat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 10:51
Já to řeknu takhle. Nevěru bych neodustila, tudíž bych asi neměla co řešit.
Ale nepřijde mi, že ty by ses s těmi nevěrami nedokázala vyrovnat. Tudíž jsou pro tebe stěžejní spíš ty ostatní problémy.
Vůbec bych ale nesrovnávala vášeň, dotyky a sex v novém vztahu a po tolika letech manželství.
Tím nechci říct, že by měl člověk rezignovat na projevy náklonosti a skvělý sex.
Ale na začátku vztahu je sexuální potřeba a ostatní projevy (hlazení, objímání…) prostě o hodně větší a častější. A v 99% případů to nevydrží navěky v tom počátečním stádiu.
Vzpomeň si, jaké to bylo s manželem na začátku.
Pokud jste se objímali častěji, byl lepší sex, větší snaha, tak se dá udělat posun k lepšímu i ve vztahu s manželem.
Pokud jde o ty telefonáty, když manžel někam jede, tak volá on mě. Pro mě je to slušnost, děláme to tak v rodině všichni a já mu vysvětlila, že mám strach, jak dojel atd. Pochopil to a nebere to jako obtěžování.
Zkusilas někdy odjet a 2 dny se neozvat?
Pokud se rozhodneš pro vztah s manželem, bude to chtít hodně práce a snahy, aby to po týdnu nezačalo upadat ke stereotypu.
S přítelem prostě budete prožívat ty začátky tak, jak je to ve vztazích bežné. Až časem bys poznala, jestli si rozumíte a podpoříte se, tak jak jsi to řekla o manželovi.
Kvůli dítěti bych vztah nezachraňovala, pokud jste rozumní a rozumně se dohodnete na nějakých pravidlech, tak je rozchod lepší, než žít v nefungujícím vztahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.6.11 11:00
Anonymní píše:Saroya píše:My se známe s přítelem cca 5 let. Když mě někde viděl s manželem, přešel na druhou stranu, protože mu to rvalo srdce.
Myslím, že současný stav pro dceru taky není ideální. A že nechce o rozvodu ani slyšet mi přijde dost logické, dítě chce rozvod svých rodičů obvykle až v případě, kdy je doma takové peklo, že cokoliv je lepší než to.
Není jasné, jak dlouho vztah s přítelem trvá a je možné, že zatím se na to úplně nedá spoléhat, stavět na něm. Nevím, jestli jste mluvili spolu o tom, že by ses rozvedla a žila s ním atd. Není to lehké rozhodování. Osobně si myslím, že po odluce, kdy si každý najde partnera, se původní vztah těžko slepí.
Manželovi už nevěřím a vždy už ho budu podezírat.
v tom případě bych řešila odchod a dala si v ideálním případě čas jestli k příteli nebo příp. časem k někomu jinému
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
20.6.11 11:05
Vím, že začátky jsou vždy krásné, ale jde o to, že manžel v sobě ten přirozený projev něhy nemá, je chladný, na rozdíl od přítele, který je od přírody všímavý a pozorný. S manželem je soužití jedna velká realita a na mazlení prostě „není čas a prostor“.
Vše se vždy obrátilo proti mně. Když jsem mu přišla na nevěru, vyčetl, že je to vlastně má chyba. Kdybych mu nepřečetla sms. Respektuji tohle soukromí, ale měla jsem delší dobu podezření a navíc nebyl to jen odečet za zprávy apod, ale asi 6 sms v 5 hodin v neděli ráno a manžel pod obraz v posteli.
- Citovat
- Upravit
Plaminek_nadeje
20.6.11 11:06
Zakladatelko
Vřele doporučuji, abyste si s manželem „povinně“ přečetli knížku Pět jazyků lásky od Garyho Chapmana - mají ji v každém kníhkupectví, nebo třeba tady:
http://www.pknihy.cz/…u-lasky.html
Je tenoučká, máte ji slupnutou za 3 večery a vašemu manželství může neuvěřitelně pomoct. Vidím u vás jenom jediný problémek, který jde krásně vyřešit - až si ji přečtete, bude to jasné i vám oběma. Byla by chyba zničit rodinku jenom kůli nečemu, co má lehké řešení a rozvod by se nevratně podepsal na vaší holčičce. Myslím, že už kůli ní by stálo za pokus si tu knížku alespoň přečíst - než uděláte radikální rozhodnutí.
Neboj, je psaná lehounce, čtivou formou, žádné odborné frázy a jakmile ji OBA přečtete, budete vědět co s tím - takže pak už bude na vás, jak se rozhodnete
Budu ráda, když sem pak napíšeš, jestli jsem se „trefila“, nebo né. Přeji hodně štěstí
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojky, žijeme s manželem 13 let,brali jsme se před 8 lety a máme spolu 10 letou dceru. On je o 15 let starší.
Manželovi jsem krátce po svatbě přišla na nevěru, kterou jsem mu odpustila, protože to byl opilcův úlet.
Celá léta si byl ale mnou jistý a moje chyba, že jsem mu tu jistotu sama dávala najevo. Nicméně za nějaký čas, za 3-4 roky, přišla opět nevěra, která se permanentně opakoval s tou samou dámou tak každého čtvrt roku a ustala až minulý rok jejich hádkou, do které jsem se zapletla i já.
Manžel je bezvadný otec, ale potřebuje svoji volnost. Má ovšem pocit, že se mu jí nedostává. To soudí podle toho, že když odjede na služební cestu, zavolám mu po více jak osmi hodinách, jak se mu daří. Nebo když mi řekne, že dorazí druhý den kolem druhé odpoledne, ale zdrží se, tak mu zavolám. Nemám potřebu ho kontrolovat každé dvě hodiny, jelikož když chlap potřebuje zahnout, příležitost si najde vždy a co oči nevidí, to srdce nebolí. Jen si na to léty asi zvykl a má pocit, že mu to prochází jen proto, že nechci naší dceři rozvracet rodinu.
Navíc v projevování citů je velmi chladný a věcný.
Nyní žijeme krátce odloučeni a já mám po boku přítele (stejně starý), který po mně dlouho toužil a nyní mě „má“. Snesl by mi modré z nebe, je pozorný, pravý gentleman, sex je (ve srovnání sexu s manželem) plný vášně, citů, harmonie a orgasmů.
Uvažuji o tom, že manžela opustím už dlouho, ale stále jsem plná předsudků, jak to vezme dcera, protože tatínek je její zlatíčko a já jsem ji nikdy nestavěla proti němu.
Zajímají mne vaše názory. Díky