Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím
a děkuji předem všem,kteří odpoví na mou otázku.Před časem jsem dospěla k tomu,že bych se ráda nechala pokřtít,a začala jsem chodit na přípravu.Možná,že za rok v tuto dobu /Velikonoce/se mi přání splní.
Je tu někdo,kdo se taky nechal pokřtít až v dospělém věku, a co bylo impulsem? Děkuji a přeju krásné svátky.
Tina
Já jsem sice ateista tělemi duší a pokřtít bych se v životě nenechala, ale respektuju jkaždýho, kdo je.
KOlegyně se bude v srpnu vdávat a chtěla se za každu cenu vdávat v kostele, takže pro ní byl tohle ten hlavní impuls - prostředí svtaby. Když zjistila, co všechno to obnáší, odstoupila od toho, navíc si i uvědomila, že by to od ní bylo pokrytecký mít svatbu v kostele, když není věřící. Což si myslím i já, že by bylo.
Já se k tomu snažila dospět a dojít.Když je člověk na dně hledá nějakou berličku.Bohužel sem člověk co nevěří ani kdyby viděl na vlastní oči třeba boha,ale zajímalo by mě co pro tebe byl ten impuls věřit?
Já ti nevím. Možná věřím, nebo spíš doufám, že tam nahoře někdo je, ale nehlásím se k nějakému náboženství.
Omlouvám se, pokud někoho urazím, ale ty jejich slavná pravidla a ta estráda. Hlavně křesťanská církev mi příjde skrz na skrz prohnilá. Už dřív - desátky apod. Zlaté chrámy, přijde mi to přehnané a fanatické. Akorát nahrabat si pro sebe :/ och můj Bože.
Já věřím v nebe.To asi každý kdo prožil tragickou událost a moc věřím že smrtí vše nekončí.Sama sem se jednou ocitla mezi a pamatuju si to.Pamatuju si světla,pamatuju si jak sem viděla mojí maminku které ke mě běží(opravdu běžela) ale buh ví zda to nebylo jen něco mezi vědomím a nevědomím,ale věřím že nebe je a nebo něco kde se potkáme.
Od víry mě ale odradila odpověd když sem se ptala jak je možné že zemře 6leté dítě plné zdraví .Nikdo mi na to nedokázal nikdy odpovědět a odpověd buh jí k sobě chtěl a nebo hříchy s předchozího života pro mě nikdy neměli váhu abych uvěřila
Kamča.dalmatinka píše:
Já věřím v nebe.To asi každý kdo prožil tragickou událost a moc věřím že smrtí vše nekončí.Sama sem se jednou ocitla mezi a pamatuju si to.Pamatuju si světla,pamatuju si jak sem viděla mojí maminku které ke mě běží(opravdu běžela) ale buh ví zda to nebylo jen něco mezi vědomím a nevědomím,ale věřím že nebe je a nebo něco kde se potkáme.
Od víry mě ale odradila odpověd když sem se ptala jak je možné že zemře 6leté dítě plné zdraví .Nikdo mi na to nedokázal nikdy odpovědět a odpověd buh jí k sobě chtěl a nebo hříchy s předchozího života pro mě nikdy neměli váhu abych uvěřila
A proto nevěřím církvi. Neví nic, hrají si na svaté a jen papouškují.
To, že umře dítě, které nic neudělalo. To, že nějaký haj.. znásilní a zabije nevinného člověka. To taky nechápu, ale já věřím, že co se má stát stane se.
Věřím, že pro tebe je těžké pochopit PROČ. věř mi, že já se jako dítě taky ptala, proč nemám maminku. Proč když je Bůh úžasný, proč tohle dopustil. Nevím.. Tohle je život..
Moje babi nevěří a říká, že kdyby Bůh byl, nedopoustil by, aby šla na pohřeb kolegyně - mámy, po který zůstaly 3 děti, seřazený vedle hrobu jako schůdky.
Já věřím v sebe sama, tak jsem byla vychovaná. A co jsem přišla o mimčo, tím spíš…je na člověku, jak se se životem popere a jak se k němu postaví, ať už ho potká cokoli.
Kamča.dalmatinka píše:
Já věřím v nebe.To asi každý kdo prožil tragickou událost a moc věřím že smrtí vše nekončí.Sama sem se jednou ocitla mezi a pamatuju si to.Pamatuju si světla,pamatuju si jak sem viděla mojí maminku které ke mě běží(opravdu běžela) ale buh ví zda to nebylo jen něco mezi vědomím a nevědomím,ale věřím že nebe je a nebo něco kde se potkáme.
Od víry mě ale odradila odpověd když sem se ptala jak je možné že zemře 6leté dítě plné zdraví .Nikdo mi na to nedokázal nikdy odpovědět a odpověd buh jí k sobě chtěl a nebo hříchy s předchozího života pro mě nikdy neměli váhu abych uvěřila
Byla jsem vychována k lásce k Bohu. (Pra)babi křesťanka mě učila lásce k němu, otec (nefanatický, pouze věřící) muslim k respektu. Já naopak věřím, že NĚCO je. Jinak bych se pořád užírala otázkou, jak vznikl vesmír a tak. Ale naučila jsem se spoléhat jen na sebe, ne na Boha. Proč mi Bůh nepomohl, když jsem oživovala pána po autonehodě? Proč ho nechal umřít?
Možná takový Bůh žije v nás, pokud je to nutné, dokážeme nemožné..
Kamča.dalmatinka píše:
Já věřím v nebe.To asi každý kdo prožil tragickou událost a moc věřím že smrtí vše nekončí.Sama sem se jednou ocitla mezi a pamatuju si to.Pamatuju si světla,pamatuju si jak sem viděla mojí maminku které ke mě běží(opravdu běžela) ale buh ví zda to nebylo jen něco mezi vědomím a nevědomím,ale věřím že nebe je a nebo něco kde se potkáme.
Od víry mě ale odradila odpověd když sem se ptala jak je možné že zemře 6leté dítě plné zdraví .Nikdo mi na to nedokázal nikdy odpovědět a odpověd buh jí k sobě chtěl a nebo hříchy s předchozího života pro mě nikdy neměli váhu abych uvěřila
Souhlasím s tím poslední odstavcem, pokud by bůh existoval, nedovolil by páchání tolika zla, který se děje . A proto pro mě neexistuje nic,co by mě přesvědčilo ke křtu apod.
Na druhiu stranu mi věřící nevadí, dokud mě nezačnou přesvědčovat, že víra je ta jediná správná cesta, ale o tom diskuze není, tak se omlouvám
Víra je dar! Tak si ji, zakladatelko, važ a stále ho živ.
Těžko se to vysvětluje tomu kdo nevěří nebo v sobě má bolest z určité ztráty nebo nepochopených věcí. Já si tady často na mnohé v modlitbě vzpomenu,ať už na holky,co touží po miminku nebo na ty,které o něho přišly. To všechno jsou touhy a bolesti,které mi vyvstanou na mysli a rada se za to pomodlím.
Zakladatelko,Tobě přeji hodně vnitřní sily.
Bobi,děkuji ![]()
Kami a ostatní-nebudete mi věřit,ale kdybyste mě potkaly před pár lety,argumentovala bych úplně stejně jako vy!Církev,odříkávání,zločiny… Ale taky nelze všechno a všechny házet do jednoho pytle a dodržováním „desatera“ by posílila základní lidská slušnost.
Nedokážu slovy popsat ten zlom,kdy a proč přišel,najednou ve mně ta pokora je a dokážu se modlit upřímně.Možná s léty,životními zkušenostmi,karamboly…a možná si „sobecky“ potřebuju ulevit od neustálého tlaku,abych vyhověla požadavkům a podmínkám všech okolo,a věřit tomu,že mě někdo má rád jen tak a takovou,jaká jsem.Což neznamená,že se nebudu snažit se stále zlepšovat.A je mi jasné,že dál musím spoléhat na sebe,ale spočinutí v rozjímání je moje odměna.
Těžko se to vyjadřuje,ale stejně je to asi nepřenosné…Když nad tím uvažuju,bylo to ve mně odjakživa,ale až teď dozrál čas,a já to dokážu i pojmenovat a uchopit
T.
Napsala jsi to moc hezky! Diky za to.
Preji pěkné velikonoce! ![]()
TinaH píše:
Bobi,děkujiKami a ostatní-nebudete mi věřit,ale kdybyste mě potkaly před pár lety,argumentovala bych úplně stejně jako vy!Církev,odříkávání,zločiny… Ale taky nelze všechno a všechny házet do jednoho pytle a dodržováním „desatera“ by posílila základní lidská slušnost.
Nedokážu slovy popsat ten zlom,kdy a proč přišel,najednou ve mně ta pokora je a dokážu se modlit upřímně.Možná s léty,životními zkušenostmi,karamboly…a možná si „sobecky“ potřebuju ulevit od neustálého tlaku,abych vyhověla požadavkům a podmínkám všech okolo,a věřit tomu,že mě někdo má rád jen tak a takovou,jaká jsem.Což neznamená,že se nebudu snažit se stále zlepšovat.A je mi jasné,že dál musím spoléhat na sebe,ale spočinutí v rozjímání je moje odměna.
Těžko se to vyjadřuje,ale stejně je to asi nepřenosné…Když nad tím uvažuju,bylo to ve mně odjakživa,ale až teď dozrál čas,a já to dokážu i pojmenovat a uchopitT.
za mesic mi bude 42, pokrtena budu ted v sobotu pri velikonocni vigilii.
priprava trvala zhruba od zari az do ted.
podnetem mi bylo jednak prostredi, ve kterem ziju, jednak to, ze jsme krtili nase deti a z toho vyplynula i svatba v kostele.
na spoustu veci ted uz nahlizim taky trosku jinak.
hodne stesti! ![]()
eManzelkaAmama píše:
Já ti nevím. Možná věřím, nebo spíš doufám, že tam nahoře někdo je, ale nehlásím se k nějakému náboženství.Omlouvám se, pokud někoho urazím, ale ty jejich slavná pravidla a ta estráda. Hlavně křesťanská církev mi příjde skrz na skrz prohnilá. Už dřív - desátky apod. Zlaté chrámy, přijde mi to přehnané a fanatické. Akorát nahrabat si pro sebe :/ och můj Bože.
nevěřit církvi kterou tvoží lidé a nevěřit v Boha jsou dvě rozdílné věci ![]()
jjelena píše:Kamča.dalmatinka píše:Souhlasím s tím poslední odstavcem, pokud by bůh existoval, nedovolil by páchání tolika zla, který se děje . A proto pro mě neexistuje nic,co by mě přesvědčilo ke křtu apod.
Já věřím v nebe.To asi každý kdo prožil tragickou událost a moc věřím že smrtí vše nekončí.Sama sem se jednou ocitla mezi a pamatuju si to.Pamatuju si světla,pamatuju si jak sem viděla mojí maminku které ke mě běží(opravdu běžela) ale buh ví zda to nebylo jen něco mezi vědomím a nevědomím,ale věřím že nebe je a nebo něco kde se potkáme.
Od víry mě ale odradila odpověd když sem se ptala jak je možné že zemře 6leté dítě plné zdraví .Nikdo mi na to nedokázal nikdy odpovědět a odpověd buh jí k sobě chtěl a nebo hříchy s předchozího života pro mě nikdy neměli váhu abych uvěřila
Na druhiu stranu mi věřící nevadí, dokud mě nezačnou přesvědčovat, že víra je ta jediná správná cesta, ale o tom diskuze není, tak se omlouvám
musím říct,že zlo páchají lidé co sešli z cesty. Bůh nás nemá jako loutky,aby nás vodil a vždy když uděláme něco špatně tak trhne za provázek. To co se na zemi děje je naše chyba. Bůh nám dal pravidla ,lásku a vždy otevřenou náruč. Když přijdeš je otevřená i pro tebe.