Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Nj, famílie. Ta moje by možná i byla ok, nebýt mé dokonalé matky, která je tak strašně úžasnou hospodyňkou, skvělou občankou, empatickou bytostí a vynikající maminkou, že by ji mohli vyfotit do encyklopedie pod heslo dokonalost, jen já se vůbec v ničem nevydařila…
Byla jsem rodičům oznámit, že jsem těhotná, protože už je to na mě stejně vidět a ona předvedla takovou show, že jsem radši odešla a pak jí jen vzkázala, že už od ní nic nechci a nechci jí už nikdy ani vidět, což ocenil i můj desetiletý syn, který taky babičku děsně miluje.
Takže radím říct jim pravdu a následně s kecama poslat kamsi. Ne každý má s rodinou dobré vztahy a pak je otázkou, jestli se s takovými je vůbec potřeba stýkat.
@Anonymní píše:
@mroe prosím anonym ono mít rodinu kde se i potrat v 7tt hystericky řeší i po 15 letech rozmyslíš se co říkat
Tak o tom ale v prvnim prispevku nepises ani slovo. Kdybys rovnou napsala, jak spatne s nimi vychazis, mozna by ses dockala i jinych rad. Nicmene, ta tvoje rodinna situace… to taky neni k zavideni.
Ne, nejsme věřící. to vůbec.
jak už jsem říkala, nestojím o názory rodiny na tu situaci, nestojím o otázky a nestojím o sdílení s nimi. nejsou zlí, jenom prostě na můj vkus nejsou dostatečně citliví k mojí extrémní citlivosti. uzavřela jsem se do sebe už v dětství, právě kvůli tomu.
strašně by mi přitížilo, kdybych se jim měla svěřit a pak s nimi ještě trávit dovolenou. myslím, že není šance, že by reagovali tak, jak bych potřebovala, i kdyby se snažili sebevíc. jednoduše k nim nemám natolik blízko, abych snesla jejich přítomnost v mém osobním vnitřním prostoru. chci si to prožít sama.
@mroe píše:
Tak o tom ale v prvnim prispevku nepises ani slovo. Kdybys rovnou napsala, jak spatne s nimi vychazis, mozna by ses dockala i jinych rad. Nicmene, ta tvoje rodinna situace… to taky neni k zavideni.
o tom hysterčeni kvůli potratu v sedmém týdnu ještě po patnácti letech jsem nepsala já zakladatelka.
moje rodinná situace není optimální, na druhou stranu žádná katastrofa. tím se netrapim.
Ty to vnimas asi jako nevlidne, ale ja to „nelhat, proste nerict“ radila hlavne kvuli tobe.
Lez je velka zatez pro toho, kdo lze. Musi na to porad myslet, dodrzet „scenar“, je to proste narocne.
@mroe píše:
Tak o tom ale v prvnim prispevku nepises ani slovo. Kdybys rovnou napsala, jak spatne s nimi vychazis, mozna by ses dockala i jinych rad. Nicmene, ta tvoje rodinna situace… to taky neni k zavideni.
nejsem zakladatelka jen uvádím reálný příklad jak to v některých rodinách funguje a proč je někdy lepší mlčet a lhát
Zakladatelko, tvé důvody pro výmluvu jsou pochopitelné. Na tvém místě bych použila výmluvu ledvinové kameny - pozorování. Žlučník není ideál - musela bys neustále myslet na to, že máš „dietu“ a taky tím prošlo hodně lidí (třeba i někdo z rodiny) a chtěli by sdílet „zážitky“. Záda také nejsou ideální, protože bys musela fingovat omezení v pohybu. Ledvinové kameny - nahlásíš rodině, že vše prošlo a už jsi ok, jen se musíš šetřit.
@Anonymní píše:
Ne, nejsme věřící. to vůbec.
jak už jsem říkala, nestojím o názory rodiny na tu situaci, nestojím o otázky a nestojím o sdílení s nimi. nejsou zlí, jenom prostě na můj vkus nejsou dostatečně citliví k mojí extrémní citlivosti. uzavřela jsem se do sebe už v dětství, právě kvůli tomu.
strašně by mi přitížilo, kdybych se jim měla svěřit a pak s nimi ještě trávit dovolenou. myslím, že není šance, že by reagovali tak, jak bych potřebovala, i kdyby se snažili sebevíc. jednoduše k nim nemám natolik blízko, abych snesla jejich přítomnost v mém osobním vnitřním prostoru. chci si to prožít sama.
A smím se zeptat, co ti přináší trávit s nimi 14 dní dovolené? S lidmi, před kterými se nemohu uvolnit natož mluvit tak nějak normálně a otevřeně, pořád si muset hlídat, co říkám, bych měla problém strávit víkend, natož 14 dní.
Nebudou do tebe tedy hučet, i když si vymyslíš zástupný důvod?
@unuděná píše:
A smím se zeptat, co ti přináší trávit s nimi 14 dní dovolené? S lidmi, před kterými se nemohu uvolnit natož mluvit tak nějak normálně a otevřeně, pořád si muset hlídat, co říkám, bych měla problém strávit víkend, natož 14 dní.
Nebudou do tebe tedy hučet, i když si vymyslíš zástupný důvod?
Bydlíme několik set kilometrů daleko, takže se vidíme pár dní kolem Vánoc, případně na Velikonoce a pak ty prázdniny. Přece jen jsou to moji rodiče a prarodiče mých dětí. Jak říkám, nemáme špatné vztahy, úplně korektní, máme se rádi, ale jak říkám, dílem mojí povahy a dílem jejich povahy si před nimi strezim svoje soukromí. Ale musím uznat, že jsem poměrně dost uzavřená. Prostě to tak je. Nemá smysl mě tady přesvědčovat, že se mám cítit jinak, než se cítím. Stačí respektovat, co říkám. Řada odpovědí tady to respektuje, a já si toho cením.
@Anonymní píše:
Bydlíme několik set kilometrů daleko, takže se vidíme pár dní kolem Vánoc, případně na Velikonoce a pak ty prázdniny. Přece jen jsou to moji rodiče a prarodiče mých dětí. Jak říkám, nemáme špatné vztahy, úplně korektní, máme se rádi, ale jak říkám, dílem mojí povahy a dílem jejich povahy si před nimi strezim svoje soukromí. Ale musím uznat, že jsem poměrně dost uzavřená. Prostě to tak je. Nemá smysl mě tady přesvědčovat, že se mám cítit jinak, než se cítím. Stačí respektovat, co říkám. Řada odpovědí tady to respektuje, a já si toho cením.
Já nemám problém s respektováním tvého stanoviska, jen se ho snažím pochopit ![]()
@Anonymní píše:
mně je 45, už mám tři děti a rozvadim se.
A za této situace jste chtěli čtvrté dítě?
@Luboš P píše:
A za této situace jste chtěli čtvrté dítě?
já a přítel strašně moc. s manželem už spolu nejsme několik let.
přesně takové otázky a komentáře by padaly od mojí rodiny. toho chci být ušetřena, kdykoli, a zejména v době hlubokého smutku.
všimněte si, kolik z vás tady řeší všechno možné okolo, namísto abyste mi poskytli útěchu a pomoc, o kterou vás žádám.
@Anonymní píše:Útěchu by vám snad měl poskytnout milenec.
namísto abyste mi poskytli útěchu a pomoc, o kterou vás žádám.
@Luboš P píše: Útěchu by vám snad měl poskytnout milenec.
Milence nemám, Luboši. A přítel prochází stejnou bolestí jako já. Samozřejmě jsme si oporou navzájem.
Díky za podnětné příspěvky.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.