Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám staršího bratra a vztah nemáme vlastně žádný. Shodou životních okolností bydlíme vedle sebe, ale maximum kontaktu je pozdrav. Občas se potkáme u rodičů, ale nebavíme se. Proč to tak je, těžko říct. Řekla bych, že se na našem nevztahu podepsali rodiče. Já „byla táty“, on „byl mámy“, rodiče mají spolu velmi špatný vztah.
Myslím, že bys měla přeformulovat zakládající otázku.
Vztah dvou sester je na tisíc procent jiný než vztah bratra a sestry ![]()
Se sestrou máme dobrý vztah, vídáme se občas, občas si zavoláme. Ale když je něco potřeba tak víme, že můžeme volat i o půlnoci a ta druhá přijede pomoct. Můj muž má se sestrou taky dobrý vztah, pomáhají si, ale vídají se a volají si mnohem častěji. Ten hlavní rozdíl bude v tom, že já i sestra jsme dost introvertní a samotářské, manžel a jeho sestra jsou zase extroverti. A máme i jinak nastavené rodinné vztahy, zatímco moje rodina drží pospolu i přes malý kontakt (je to dáno tím, že nás dělí v některých případech i 10 000 km), tak manželova sice taky drží pospolu ale je tam mnohem víc rozbrojů protože si celá rodina šlape na paty v jednom městě.
Já mám o 4 roky starší ségru (25,vdana) bydlí s manželem 10 minut odemě, nesnese se s mojí přítelem, a je to hysterka, celkově se s ní nerada bavím protože vždy vyvolá hádku a jede domu, bydlíme obě asi 15 minut od rodičů, mě se ozve jen když po mě neco chce, jinak ne, a když se potkáme u rodičů tak většinou serve mamku za něco a jede domu. Takže
![]()
Sestra je starší o dvanáct a bratr o deset let, takže spolu moc blízký vztah nemáme. Víme o sobě, občas i jedeme spolu na dovolenou, vycházíme, ale není to úplně sourozenecký vztah, jako mají brácha a ségra mezi sebou.
Se segrou jsme jednou nahore, podruhé dole. Máme mezi sebou sedm let a proste v našem životě byla období, kdy jsme se nesetkali a naopak. Ale víme o sobe ze kdyb sta druhá potreboavala pomoct jsme tu pro sebe na tisíc procent.
Se sestrou se nevídáme, ač k sobě máme blízko věkově, tak jsme si nikdy nerozuměly.
Snad nevadí anonym, je to pro mě velmi osobní ![]()
Mám mladšího bratra o 2 roky a vycházíme spolu nadstandardně. Jako děti jsme se mlátily, ale nedaly bez sebe ani ránu, jako začínající pubíci jsme kuli pikle proti rodičům a jako opravdový puboši jsme vymetli společně všechny zábavy v okolí, já byla starší, tak jsem na něj měla dohlížet
Kryla jsem ho při každém průšvihu, on kdekomu rozbil hubu, když si na mě dovoloval. O jeho první holce jsem věděla první, on o mým klukovi taky, vzájemně jsme se kryli před rodiči, kteří si mysleli, že máme na lásku ještě dost času
Vydrželo nám to do dospělosti, vídáme minimálně co 2 týdny, spíš každý týden, voláme si klidně obden, když to jeden nebo druhý potřebuje. Měl holky, kterým to vadilo, ale teď má super ženskou, která jako úplně první viděla výhodu v tom, že dobře vychází se svou ségrou a neměla potřebu se mnou soupeřit, můj manžel je s bráchou jedna prd.l od začátku, jak se říká a to samé se dá říct i o mně a mojí švagrové
Pohlídáme si navzájem děti, vyrážíme společně s dětmi i bez nich a je to super mít takového parťáka na celý život ![]()
@BohunkaP píše:
Myslím, že bys měla přeformulovat zakládající otázku.Vztah dvou sester je na tisíc procent jiný než vztah bratra a sestry
Často i proto, že do takového vztahu nikdo nevrtá. Ségry se mohou stýkat, vídat, psát si, aniž by to manželům vadilo…
Ale drtivá většina žen se snaží dosáhnout ochladnutí manžela ve vztahu k jeho rodině a nejvíc právě obvykle žárlí na tchyni a švagrovou.
@Bábrdl píše: Často i proto, že do takového vztahu nikdo nevrtá. Ségry se mohou stýkat, vídat, psát si, aniž by to manželům vadilo…Ale drtivá většina žen se snaží dosáhnout ochladnutí manžela ve vztahu k jeho rodině a nejvíc právě obvykle žárlí na tchyni a švagrovou.
Myslíš?
Asi ano - neznám, tedy, věřím zkušenějším… ale opravdu reálně nechápu, neumím si takovou situaci vůbec představit, když si vybavím svou sestru.
To musí být strašná situace - a strašně těžké životní břemeno, které s sebou ta žena nese, že ji nutí strhnout s sebou, do svých duševních „bažin“, vlastního bratra.
V životě jsem neměla potřebu jakkoli zasáhnout do vztahu mého manžela k jeho rodině, natož, chraň Pánbůh, do vztahu mého švagra (manžela mé mladší sestry) k jeho rodičům a jeho sestře ![]()
@Serpentini píše:
Se sestrou se nevídáme, ač k sobě máme blízko věkově, tak jsme si nikdy nerozuměly.
Mám to stejně. Snažila jsem se to změnit, ale druhá strana nemá zájem.
S bráchou bych řekla, že máme dobrý vztah.
Bez problémů přiznám, že mi vadí vztah chlapa s jeho ségrou, který mi občas přijde až moc nestandardní. Její dítě v kojeneckém věku bral víc na procházky než později vlastní. Jeho sestřička nás chtěla rozeštvat, takže se mu více či méně úspěšně snažila dohodit pár svých kamarádek ![]()
My se ségrou žádný extra vztah nemáme, jsme povahově úplně jinde, ona starší, generál. Držím pravidlo tří dnů - když jsem u ní, potom už naběhne na režim „šéfová“ a to já nesnáším dobře. Bohužel si ani nemyslím, že bych se na ni mohla spolehnout v budoucnu, ona na mě může. Párkrát jsem tu pro ni už byla, ona to moc neumí. Ale už jsme z rodiny jediné, co jsme si zbyly, tak to nějak doklepeme.
Co se týče lidí kolem mě, tak vztahy mezi sourozenci jsou obvykle hodně podobné tomu našemu. Vlastně neznám sourozence (sestry, bratry, ani smíšené), kde by byli jako fakt kamarádi. Právě naopak. Většinou je jeden ten „hodnější“ a ten druhý toho zneužívá a absolutně si to neuvědomuje.
Mám staršího bratra o 10 let - a vždycky jsme si rozuměli, věděli jsme, že kdyby něco, tak ten druhý pomůže. Bydlím 130km od něj, takže se pravidelně vídáme akorát na narozeniny, nebo občas když vezu děti k prarodičům.
Oproti tomu manžel má 3 sourozence, je z nich nejstarší - má o 3 a 11 let mladší sestry a o 8 let mladšího bratra. Vždycky si nejvíce rozuměl s nejmladší sestrou, ta se nakonec přestěhovala do ČR (zbylí dva sourozenci bydlí v USA). Se sestrou se vidí tak 1 - 2× týdně, volají si tak 1× za tři dny. S těma dvěma si volá taky tak jednou za tři dny.
Jinak já třeba se švagrovou od mého bratra úplně dobrý vztah nemám. Ale se sestrou od manžela mám skvělý vztah, sem tam jdeme na kávu/do kina, hlídala nám děti (ty ji milují), teď bude mít konečně vlastní, takže se role trochu asi otočí a sem tam budeme hlídat my
. S ostatními jeho sourozenci a jejich partnery mám dobrý vztah, vidíme se rádi, máme si o čem povídat.
Otázka je asi jasná
Nemyslím jen „dobrý“, „špatný“…spíš vy co ho máte dobrý, tak jak moc blízcí si jste, co spolu děláte, neděláte apod…
A důvod proč se ptám - začínám si myslet, že můj přítel je emočně závislý na své starší sestře a začíná mě to děsit. Rozepíši se později, třeba máte vztahy podobné a jen já jsem divná
Omlouvám se za anonym, ale bojím se, aby si to nějak nepřečetl (ne že by sem chodil, ale raději takto…)