Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ve čtvrtek půjdeme s naší dcerou( 4 roky)k psycholožce k posouzení a určění nějaké diagnosy. Ve hře jsou zatím MR,dysfázie, autismus. Neuroložka nám ještě připsala ADHD a dyslalii( s tím já ale nesouhlasím, myslím si, že s těmito dvěmi poruchami naše dcera nemá absolutně nic společného.)
Jelikož je vyšetření už za dveřmi, mám z toho pochopitelně dost nervy a bojím se, jak to všechno nakonec dopadne. Chci se zeptat vás maminek, které jste byly se svým dítětem k posouzení u psychologa, jak takové vyšetření probíhá?? Jaké jí tam budou dělat testy, na co všechno se ptát atd.?
A také se chci zeptat maminek, které máte děti s MR, jak bych mohla nebo podle čeho bych mohla poznat já sama, jestli je moje dcera ment.ret.? Je pravda, že některé úlohy nedokáže moc pochopit( např. najdi 5 rozdílů nebo najdi věc, která se opakuje na každém obrázku atd.)Ale zase na druhou stranu má hodně dobrou pamě´t v pexesu nebo knížky k vypracovávání pro předškolní věk jí jdou taky dobře(ono jí to i hodně baví, učit se..)Jen některé zadání prostě moc nedokáže pochopit. Mohlo by se jednat o MR?
Sarael:A jak jste na toto podezření vlastně přišli?
Teprve u 4leté? ![]()
taky by mě zajímalo, jak došlo na vyšetření - návrh v MŠ?
vyšetření se neobávej, zbytečně bys tím vystresovala dceru. Bude se sledovat, zda dosahuje úrovně dovedností a myšlení, které by měla ve 4 letech mít. Takže psycholog si s ní bude povídat, pravděpodobně dá testy, promluví i s tebou.
přeju, ať to dobře dopadne.
moje sestra byla u psychologa se synem 3,5 roku bylo to naprosto v pohodě byl to popud sestry protože nesouhlasila s MŠ kde jí řekla ředitelka že je Honza opožděný a nespolupracuje. tak tam sama šla a výsledek od psychologa byl,že je naprosto v pořádkua v něčem nadpruměrný ale v ničem podpruměrný.
Ono je to všechno dost na dlouho. Ale zkusím to nějak zkrátit: do roku se mi její vývoj zdál naprosto v pořádku, všechno dělala tak, jak měla, mluvila, ukazovala na předměty, byla už od mala kreativní(kostky, lego.) Pak ale v roce a půl začaly pomalu problémy- zničeho nic přestala úplně jíst(do té doby jedla všechno a byla cvalda), začala chodit po špičkách, nereagovala na naše pokyny(jako bychom mluvili do stěny), stalo se z ní hyperaktivní, extrémně neposlušné, rozčilující se dítě. Začala se bát hodně věcí, včetně znělek z televize- ruce neustále na uších. O nezájmu o děti, její vrsevníky ani nemluvě, oční kontakt taky nic moc.
V jejích 2 letech jsem už byla značně znepokojená, proto jsem poprvé upozornila dětskou lékařku.Ta mi řekla: to dělají všechny děti, ona z toho vyroste..I můj manžel o tom nechtěl ani slyšet, řval po mně: nedělej z ní blbého autistu! Okolí mně pomlouvalo, že jsem si jí neuměla vychovat, že je to neposlušný fracek.
Pak se začalo všechno měnit k lepšímu- přestala chodit po špičkách, změnila se na úžasně hodnou, spolupracující holčičku, agresivita úplně vymizela, oční kontakt v pohodě, prostě hodně věcí vymizelo, ale přesto pár věcí přetrvává: nejvíce patrná je řeč: má bohatou slovní zásobu i krásně vyslovuje, ale na nevšední otázky odpovídá stejnou otázkou, zřejmě je u ní narešené porozumění řeči. Taky o sobě mluví ve 2. osobě. Od malička byla hodně pomalá ve všech praktických věcech- nočník, oblékání, obouvání, smrkání, do teď jí nejde naučit jezdit ani na trojkolce. Taky přetrvává strach z různých znělek z televize, často si ještě dává ruce na uši. Ve školce mi na ní učitelky teď řekly, že někdy je jakoby trochu mimo, prozpěvuje si sama pro sebe a zareaguje až na několikrát opakovaný pokyn. Pořád nechce jíst a taky si prý všimly, že často chodí po špičkách(což mně se nezdá, buď jsem slepá nebo to nechci vidět.) O děti jejího věku nejeví stále žáden zájem. Hraje si sama(logopedka si myslí, že proto, že jim prostě nerozumí, o čem se ty děti spolu baví.) Jediné, v čem jí ve školce opravdu pochválily, je prý fakt, že má hodně dobrou paměť. Od roku a půl se mnou krásně zpívala jednu písničku za druhou, za to básničky strašně plete- přehazuje tam slova, příp. si tam sama vymyslí jiné slova a pak si to říká podle svého.
Když si počítá pexeso, tak vždycky přeskočí 9,10, začne 11, atd..I když jí každý den opravím, stále to přeskakuje.
Děts.dok.nás v červnu, když jí byly 4 roky poslala do pedagog.psych.poradny kvůli posouzení laterality(jestli je pravák nebo levák) a tam se jim zdály některé věci divné( hlavně ta řeč), tak nás poslaly k psycholožce, jenže to ani nebyla klinická psych. a neuměla jí nijak vyhodnotit, nevěděla ani, jestli rozumí jejím pokynům, tak nás poslala k logopedce, ta zas nechápala, co tam děláme, když vyslovuje krásně. Ale říkala, že to porozumění je opravdu bídné a nevyvrátila ani atyp.autismus, ihned nám doporučila jiného psychologa. Takže teď ve čtvrtek jdeme ke klinické psycholožce k posouzení.
aha, tak teď je to už srozumitelnější, díky za obšírný popis
nejde takhle po netu házet diagnózami od boku, proto se toho zdržím, a přeju, ať se dostanete k odborníkovi a porozumíte lépe tomu, co se s dcerou děje.
věřím, že to teda není vůbec snadné..přehazují si vás jak horký brambor.
Saroya píše:
aha, tak teď je to už srozumitelnější, díky za obšírný popisnejde takhle po netu házet diagnózami od boku, proto se toho zdržím, a přeju, ať se dostanete k odborníkovi a porozumíte lépe tomu, co se s dcerou děje.
věřím, že to teda není vůbec snadné..přehazují si vás jak horký brambor.
Souhlasím a držím palce,at je diagnoza ok ![]()
Sarael, ať je to jak je to, snad potkáte opravdové odborníky a stanoví správnou dg. Můj brácha byl od roka evidentně „jinej“, viděla jsem to jen já a mamka, zbytek reakcí byl přesně jako u vás. Takže mi je jasné, jak sama se na to cítíš. Bráchu si taky přehazovali, opakovaně se měnili odborníci buď proto, že se ho zbavili nebo si změnu zažádala mamina, neb kompetence některých byla prakticky nulová. Dokonce i dětská dr. dělala z mamky hysterku. Nedávno byla bráchovi konečně stanovená asi desátá varianta dg., nyní konečně správná beze všech pochybností- má aspregrův snydrom. Bráchovi je za pár dní 18…
Chci tím říct- nedej se odbýt, stůj si za svým klidně proti všem a buď neoblomná. Protože pokud má dcerka opravdu nějakou dg., je nezbytné stanovit ji co nejdřív a navíc správně. Celý bráchův život jsem se musela dívat, jak na něho lidi koukají skrz prsty, nikdo ho nechápal (často ani my), prožil si jistě spoustu zbytečného trápení a bolesti. Pokud by byl diagnostikován včas, mohlo být hodně věcí jinak.
Ps. Raději anonymně, snad se nezlobíš.
Díky, já doufám, že alespoň polovina z těch všech možných diagnos se nepotvrdí, že to třeba opravdu nebude tak horké, jak nám to ve školce a logopedka předhazují. Myslím si, že ta dysfázie tam bude min. určitě, ale jsem strašně ráda, že už 3 měsíce spolu s dcerou pracujeme na jejích nedostatcích a za ty 3 měsíce se mi zdá, že se opravdu dost lepší! I hlavně v té řeči. Takže to je pro mně nejdůležitější, že vidíme výsledky! A hlavně musím strašně pochválit svoji dceru Elenku, že je tak pilná a chtivá do učení, asi by mně to doráželo, kdyby jen každý den kňourala a nechtěla se mnou spolupracovat.. ![]()
Takže teď už mám jen dost strach, jak to celé dopadne, jaká tedy diagnosa se nám potvrdí. Přece jen slyšet něco natvrdo, to už je dost rozdíl…
Sarael:No já svou 8letou dceru,je ted ve třetí třídě,taky podezírám z kdejaké dysfunkce
Ale hlavně proto že je nesoustředěná a nejde jí učení.Navíc má nulovou ctižádost a je toho víc.Ale dětí se nestraní,agresivní není a když ji něco baví,dokáže o tom vyprávět dopodrobna
Ted jsem se konečně dokopala ji objednat do psychologické poradny,ale čistě kvuli potížím s učením.Protože nevím ,kam by to jinak spělo dál
Taky mám strach co se dozvím
Ale tedy ve 4letech mě to právě nenapadlo řešit a přišla mi úplně ok,jen byla víc hravá a dětská než ostatní a taky víc divoká,ale ne zlá
No držím ti palce,at to dopadne co nejlépe ![]()
Anonymní: to si teda vůbec neumím představit, ani v roli rodiče, ani v roli toho dítěte, jak těžké to muselo být, tak dlouho běhat za pravdou, k tomu poslouchatat všechny ty řeči z okolí- 18 let?! ![]()
Pevně věřím, že teď už se tvůj brácha bude mít mnohem lépe!! Já se právě toho taky strašně bojím, že si na Elenku všichni budou jen ukazovat, pomlouvat ji..A přitom je to skoro úplně normální, hodná holka..
Nejvíce se bojíme MR, snad se nepotvrdí.
Zatím máme alespoň výhodu, že nikdo z našeho okolí, ani rodiny neví o tom, že běháme po doktorech a jsem jen ráda, alespoň se nějaký čas vyhneme všem „chytrým názorům“ z naší rodiny..
Na MR bych to podle toho popisu neviděla, na ADHD ani dyslálii určitě ne; každopádně přeju, ať najdete dobrého psychologa. Časná diagnostika má to plus, že máte čas s malou pracovat, čas najít vhodnou školu atd. Hodně věcí se dá dotáhnout, když se tomu člověk věnuje. Hodně štěstí.
To si piš, že to bylo děsný. Celá rodina i otec, učitelky v MŠ, ZŠ se tvářili, že je nějak divnej, každopádně rozmazlenej, hrozně vychovanej a určitě blbej, neustále pomluvy a ukazování prstem. Viník je jasný- mamina, ta to všechno zkazila, přitom ona jediná se mu denně věnovala, spolu vydřeli základku, dnes je brácha na učňáku, je tam šťastnej. Ale zažil si toho fakt dost a my s maminou celou dobu jediné proti všem, že je to hodnej, chytrej kluk, kterej prostě má nějaký problém (poruchu), neustále jsme se dovolávali vyšetřeních, jezdili po celé republice za odborníky a věřili, že konečně něco najdou. Jo, našli, ale každý něco jiného, co vylučovalo předchozí, vůbec to na bráchu nesedělo (což my jsme věděli, protože ho známe a navíc vzhledem ke své poruše odmítal spolupracovat při vyšetřeních…). Dokonce mu chtěli nasadit antipsychotika ![]()
Nakonec jsme našli. Já to říkala od začátku, že je autista jak vyšitej a ono vlastně jo. Ale zpočátku ani ten poslední dr. tomu nevěřil. Po roce (!) spolupráce si byl nad slunce jistější.
Chci ti popřát hodně sil, protože tě čeká běh na dlouhou trať, tohle nebývají vyšetření za týden výsledek, ale nebývá to většinou tak dlouho, jako u nás
A případné diagnozy se neboj, protože jestli tvoje holčička má opravdu nějakou poruchu, ty jí budeš milovat stejně a naopak budeš ráda, že to víš. Budeš vědět, co má za problém, jak s ní pracovat, kde jsou její možnosti apod. Navíc na „nemocné“ dítě je okolí shovívavější, než na „toho nevychovaného spratka“.
Moc moc držim palce. ![]()
Anonymní:
![]()
Já bych to lépe nenapsala!!
Máš úplnou pravdu! Přesně takhle to cítím taky, i když bude mít diagnosu nevím jakou, stejně jí budu každým dnem milovat víc a víc.
A kromě toho ona je teď strašně šťastné, veselé a spokojené dítě, to je pro mně nejdůležitější, jen si přeju, aby taková zůstala pořád nebo alespoň čím jak nejdéle.. ![]()