Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je ta naše holka normální?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.2.09 17:59
Že by nastalo to krásné a všemi vítané období vzteku? 
Jestli ano, tak neboj. Jednou to přejde. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.09 18:06
mám takového synovce. Po narození jeho sestřičky se to malinko zlepšilo. Švagrová se s ním ale stejně chystá k dětskému psychologovi.. Držím palečky at se to zlepsi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.09 18:38
Ahoj mám doma to stejné jen o dva roky starší. Hodně trpělivosti. Máme záchvaty také na denním pořádku. Já to řeším odchodem z místnosti, pokud nemá důvod a nechám vyvztekat. Většinou za 10 min přijde hodná, milá holčička. A ve 2 letech jsem nemohla sama ani na záchod, hlídání bylo nemožné, musela jezdit všude semnou. Když jsem jela na gyndu jednou, tak jsem musela nenápadně zmizet. Vše se zlomilo ve třech letech, od té doby v pohodě, ale školku jsem musela odložit o rok, teď zkouší od prosince miniškolku a v pohodě. Taky chytrá, šikovná, jen tvrdohlavá a období vzdoru se táhne už od roku a půl. Prý u všech dětí do šesti let přejde.
Moje rada je, pokud se šprajcne, nechat vyvztekat. Pokud se to stalo někde kde to nešlo - obchod apod. - vynesla jsem ven a tam nechala v koutě vztekat s tím že já se k ní otočila zády. K tomu vše sama, nech ji ráno samotnou oblíct, u nás to sice trvá půl hodiny i více ale je klid. Přeji pevné nervy a ber to jako přípravu na pubertu v 10 letech, ty obličeje pak budou horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.09 19:13
nejsi tehotna ?? U nas to bylo to same, kdyz jsem byla asi v 7 mesici.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.09 19:27
Teda jako bych cetla o svym synovi…
Meli jsme to od malicka, jak zjistil, ze si neco muze vyvztekat tak jecel a hystercil. Pomohlo stat za svym, vykaslat se na lidi v saline, v parku kdekoli a proste nepovolit. Ja ho treba fakt chytla a s jekotem, ze cela ctvrt vedela, ze jdeme domu ho tahla. Kolikrat jsem musela v naruci, protoze ve 2 letech uz mel docela silu kdyz zaprel nohy. Pomahalo nechat vyjecet, ale nepovolit, zavrit do vedlejsiho pokoje a pockat az se vyvzteka - kolikrat jsme museli ty dvere drzet aby se nedostal ven. A mel vydrz, klidne hodinu vriskal a pak jeste dalsi hodinu trucoval.
Ted je mu 5 roku a uz to neni na dennim poradku, ale treba zrovna ted v nedeli manzel vytahl i vareku jak se vztekal, a opet pomohlo zavrit a nechat vyjecet. I od kamaradky jsme tak jak pises jednou odchazeli po 20 minutach s jekotem.
Dcera dosla momentalne do obdobi vzdoru taky a ja jen doufam, ze to nebude tak tragicky jak s tim starsim.
Chce to se obrnit proti pripadnym narazkam okoli (komentare ostatnich matek, duchodcu, mnohdy i vlastni rodiny apod.) a proste to resit razne a jasne, bez ustupovani.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
23.2.09 19:36
Ahoj těhotná nejsem, i když je to v plánu. Mě hlavně trápí, že se bojí lidí, ona momentálně snese pouze babičky, dědy, tetu s dětmi,( jejího manžela se bojí), má ráda mého bratra, sestru(tetu, strýčka)To je momentálně vše. Venku nebo v obchodě jí lidi nevadí, ale běda jak na ni někdo promluví. Návštěva u někoho jiného než u tety a babiček nehrozí…Ale zas třeba na besídce v hospodě byla v pohodě dokonce si šla k mikulášovi pro balíček, já fakt nevím, švagrová tvrdí, že ji málo beru mezi děti, ale tady není kam,nikoho tu neznám až tak dobře, abych se vpochodovala na návštěvu, hlavně teď v zimě jsou všichni zalezlí doma. V létě si hráváme často na ulici s ostatními dětmi, trochu se bála ale nebrečívala. Poslední dobou mi přijde že vyjde líp s úplně cizími lidmi, než s těmi které už zná, a ví že v jejich přítomnosti někdy brečela.Ona mi sama oznámí, když se jí zeptám jestli se jdem podívat na strýčky(manželovy kamarády), že ne že bude plakat 
- Citovat
- Upravit
Anonymni
23.2.09 19:38
nějaký velký výstup na veřejnosti jsme zatím neměli, ona si to nechává na doma a pro případné nechtěné návštěvy 
- Citovat
- Upravit
23.2.09 21:28
kdyz jsem tvuj prispevek cetla, tak jsem si rikala, ze nekdo anonymne popisuje nasi Emcu. Krome toho strachu z cizich lidi (tuk tuk, to nastesti nemame), se chova uplne stejne.
Myslim, ze je to kvuli mixu okolnosti - obdobi vzdoru, narozeni brasky a rust zubu + odpoledne se pridava unava, protoze proste uz nejde uspat. Posledni tri dny jsem na ni porad jen jecela, protoze me tim vztekanim vzdycky hrozne rozhodila, nepomahalo proste nic a dokazala se vztekat treba hodku. V patek jsem na ni uz vecer nebyla schopna ani promluvit, jak jsem byla nastvana, musel se postarat tatka. Nekolikrat jsem brecela, protoze jsem si pripadala naprosto neschopne.
Ted zkousime taktiku ignorace, kdyz se zacne vztekat, tak ji proste nechame na miste a ona se vazne za chvili zklidni. Kdyz je to akutni, nekam spechame…, tak pouzijeme holt nasili, venku pred domem uz je v pohode. Zatim ale nenastal zadny problem na verejnosti…
Drzim palce, at se nam ty nase deticky brzo zklidni!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.09 22:42
Tuhle jsem nesla Elu do auta za kombinézu na zádech jak tašku. Ječela jak siréna a byla napnutá, ne, že by se uvolnila… Připoutat ji do sedajdy byla lahůdka
Elinka je zatím nejvzteklejší, dneska byla zase megapříjemná - celý den se mnou komunikovala ječením.
Já vím, že to přejde a u třetího mě to už ani moc nevzrušuje, ale už se těším až pobere trochu rozumu… A až místo ječení začne mluvit.
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.09 00:26
Milá anonymní,
no, já Ti hlavně rozumím v tom trápení ze strachu z cizích lidí, co tvrdí švagrová hoď za hlavu, já s malou žiju celkem společensky a máme to samý. Jen u nás v „bojím se“ vítězí hlavně děti. Má to od malička, ale co se začala vztekat, bylo hůř. Ale teď už je to lepší.
Tak jen to, co se mi osvědčilo:
- Nedávat možnost volby. Nepoložit otázku „půjdeme se podívat za dětmi? (na strýčky?)“, ale prostě to oznámit - odpoledne se půjdeme podívat za dětmi. Pokud následuje odmítavá reakce, prostě jen řeknu Budu tam s tebou, budu tě držet za ruku, budem si hrát všichni… Což taky dodržím, takže třeba u kamarádky sedíme společně s dětmi mezi hračkama.. a nakecáme toho i tak Ale prostě se jde.
- Dobře u nás funguje trochu organizovaná činnost, tz. všichni dělají (přibližně ) to samé. Myslím třeba cvičení nebo nějaký kroužek. Nemusí tak vyvíjet moc samostatné aktivity v „sbližování se“, může třeba jen pozorovat atd.
- Udělat vše možné pro to,abys neodešla, myslím třeba z té návštěvy. Aby malá zjistila, že odchod si nevyvzteká ani nevybrečí. Jestli je někdo z kamarádů, kdo to ustojí, tak se domluvit a setrvat dokud se neuklidní.
Doufám, že v téhle šílené hodině nepíšu moc zmateně, už se mi zavírají oči.
Vím, jak je to těžký, já kolikrát v některých situacích skoro brečela a pořád přemýšlela, co dělám špatně.. To je ale asi to nejhorší, se obviňovat. Jen to otupuje.
A to oblékání, vypínání tv atd. je určitě „jen“ období vzdoru.
Moc přeju, ať je u Vás brzy všechno v pohodě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
24.2.09 05:07
Ahoj,
tak my máme doma to samé, najednou se bojí i babiček, na veřejnosti se bojí, nemůžu nikam bez ní. Četla jsem na jedněch stránkách, že je to normální okolo 2 let, že občas brečí i když přijde tatínek. U nás tedy před tatínkem nebrečí, ale přebalit ji nesmí, ani najíst. V těchto „choulostivých“ situacích potřebuje být sama s mámou. Horší je, že babička se urazila, že se jí malá bojí. Horší je, že najednou babička už není tak nadšená z malé, začíná srovnávat s ostatními dětmi a dokonce mi řekla, že je malá divná. To mě fakt dostalo. Už si nepamatuje, jací jsme byli.
Já jsem z toho taky nešťastná, ale nemůžu to hned teď změnit. Ale ta nepodpora vlastní rodiny se mi těžko překusuje.
- Citovat
- Upravit
24.2.09 07:02
Anonymni píše:
Ahoj,
tak my máme doma to samé, najednou se bojí i babiček, na veřejnosti se bojí, nemůžu nikam bez ní. Četla jsem na jedněch stránkách, že je to normální okolo 2 let, že občas brečí i když přijde tatínek. U nás tedy před tatínkem nebrečí, ale přebalit ji nesmí, ani najíst. V těchto „choulostivých“ situacích potřebuje být sama s mámou. Horší je, že babička se urazila, že se jí malá bojí. Horší je, že najednou babička už není tak nadšená z malé, začíná srovnávat s ostatními dětmi a dokonce mi řekla, že je malá divná. To mě fakt dostalo. Už si nepamatuje, jací jsme byli.
Já jsem z toho taky nešťastná, ale nemůžu to hned teď změnit. Ale ta nepodpora vlastní rodiny se mi těžko překusuje.
Kolem 2 let je to normální, říká se tomu separační úzkost. Taky se bála babiček, s cizími nekomunikuje dodnes, to je musí dýl znát, třeba tety v miniškolce. Jo a největší ječák je když ji někdo cizí pomáhá nastupovat do autobusu. Teď ji paní na sáňkování v dobré víře pomohla se rozjet ze svahu a ten jekot byl šílenej. Ona sama. 
Babičce bych to vysvětlila, já taky musela vysvětlovat o co jde, vytiskni ji o tom nějaký článek z internetu nebo pošli. A Petřík s tím ječením když se objeví babička začíná už teď. Naštěstí to mamka už bere s humorem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.09 07:03
Jo a mimichodem mezi děti chodíme od dvou měsíců, takže tím to podle mě není. Je to povahou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.2.09 07:10
A pokud se bojí dětí, tak zkusit mateřské centrum nebo cvičení. Jen na cvičení jsme museli chodit dýl, ze začátku se pouze dívala. V MC je výhoda, že tam můžete být pořád spolu, jsou tam neokoukané hračky a komunikovat s dětmi nemusí. Já jsem vždy lákala na nové hračky.
Alenku chytlo montessori, tam si každé dítě dělá činnosti samostatně ale je tam i společná nepovinná činnost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj píšu jako anonymní, nerada bych aby si to četla nějaká známá známá
. Máme problém s naší dvouletou dcerou. Ona už jako miminko byla typ uplakánek. Asi v roce se to zlepšilo, ale zase přišel strach z cizích lidí. Bála se hlavně mužů. Ale to co předvádí poslední měsíc už mě vážně hlava nebere 
Vztekala se i předtím, ale teď jsou denně na programu hodinové hysterické výlevy kvůli naprostým prkotinám(buď chce všechno dělat sama, ale úplně všechno, např. vypnu-li televizi já je řev, nebo pokud je doma taťka tak nesnese abych ji já oblékla.) Hodně se také zhoršil vztah k cizím lidem, ke všem, mužům, ženám i dětem. Dnes dokonce, když jsme šli k sestřeničce(3r), kterou zná od malička a kterou teda snese a hrají si, došla tam na návštěvu známá s dvěma dětmi, se kterými si mimochodem dcera hrála v létě na ulici, spustila pláč a pak i vztek, nechtěla si hrát, po půlhodině jsem to vzdala a šli jsme domů. Já už fakt nevím proč je taková, jestli je to fakt strach nebo prostě jen vztek 
Jinak je to hodná holka, pěkně spí, ráda se mnou vaří, je moc chytrá, ráda prohlíží knížky, ale prostě jak se šprajcne není s ní řeč. Zkoušeli jsme už snad všechny fígly jak ji zklidnit, ale nepomáhá nic. Ještě k tomu strachu, když sem se jí zeptala proč pláče, řekla že se bojí, ptala jsem se proč a odpověděla nevím. Vysvětlovala jsem, že je to hodná teta, hodné děti, ale ona pořád že se bojí. Už jsem s manželem uvažovali, jestli je toto chování vůbec normální.