Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj holky, jen taková anketní otázka.
Ví někdo z vás, že chce jen jedno dítě? A případně proč?
já se hlásím ![]()
a důvodů je víc: s manželem jsme oba jedináčci, nevíme jak to mezi sourozencema chodí a bojíme se, že by sme dělali moc rozdíly, dále stále nevíme čím vznikla Darkova vada abojíme se další u dalšího dítěte a další důvod jsou peníze ![]()
Příspěvek upraven 03.01.11 v 14:02
No ono nikdy neříkej nikdy, ale… jednak máme dítě po umělém oplodnění a šance na přirozené těhu je asi tak půl procenta a druhak jsem první půlrok totálně nezvládala a i v Tomových 14 měsících si pořád myslím, že podruhé už to nechci zažít… I když máme ještě zmrazená embrya a vracím se k větě na začátku ![]()
Nicméně momentálně to vidím na jedno ![]()
Příspěvek upraven 03.01.11 v 14:03
BettyB. píše:
Rybí- a kvůli tomu srdíčku? Nebo prostě stačí jedno?
já vždycky chtěla jen jedno dítě no ![]()
Já tedy určitě ne
Jsem jedináček a nikdy bych to svým dětem neudělala…
Nicméně důvody bývají asi takové
Samozřejmě je to každého věc a člověk by se měl řídit svými přesvědčeními, nicméně si myslím, že mít min. dvě děti je pro všechny strany lepší…
Děti se naučí dělit, hrát si s někým, nejsou na vše sami, mají s kým dělat blbiny a mít někoho od koho se můžou učit a komu můžou důvěřovat kromě rodičů..
A dospělí mají víc času i na ostatní věci, protože se děti zabaví a nepotřebují 100% pozornost jako jedináček.
Toť jen můj názor
Rozhodně vám přeji, kdybyste se rozhodli mít opravdu jen to jedno, abyste byli všichni šťastní a spokojení ![]()
Ja tu asi nemam co delat. Chci a vzdycky jsem chtela deti 2. Kdyz nam osud bude prat. Ja i manzel mame 1 sourozence. Mrnousovi je 7,5m a ja si to ale nedovedu predstavit. Nedokazu si predstavit kdyz jsem na malyho tak fixovana jak to bude az bude druhe mimi???
I já se hlásím, že jedno dítko. Důvody různé: Mareček je zlatíčko, ale od narození vyžaduje 100% nasazení, přes den vůbec nespal a nespí, asi do 5 měsíců celé dny prokřičel, kojit jsem musela po dvou hodinách… V půlroce se naučil plazit, teď šmejdí všude. To jeho nespaní je šílený, když ho dám do postýlky, abych mu uvařila, křičí tam. V sedátku nevydrží, zmítá sebou a řve. A nemůžu ho nechat bez dozoru. Neumím si představit mít další dítko (stejně aktivní a křičící) a k tomu Máru, který by tou dobou pobíhal a křičel „co je to“ a „proč?“ Další věc je byt - hypo na 30let, děcák malý… Taky chceme ještě cestovat na vlastní pěst (oba s manželem fotíme) a babi jedno dítko uhlídá, ale dvě už ne… další věc je moje zdraví, měla jsem dost vážné problémy před šesti lety, těhu v poho, ale i tak dost komplikací - tlak, otoky karpálních tunelů doléčuju ještě teď… Navíc jsem kvůli štítné žláze měla pekelnou poporodní depresi a byla na zhroucení…Atd atd. Snad mě tu nikdo neukamenuje, ale jedno dítko asi stačí (třeba ale změníme názor, kdo ví… Manžel aale tvrdí, že nikdy!) ![]()
Já chtěla vždycky jen jedno - důvody byly klasické - víc času a peněz pro dítě, všechno s ním prožijeme na 100%. V bytě se nebudeme mačkat, je to sobecké, já vím. A také aby neslyšelo od malička věty typu „do bazénu nemůžeme, sestřička bude odpoledne spinkat“, nebo „víš kolik stojí nové kolo?“
Ale první se narodilo a všechno je jinak ![]()
Chceme druhé, sice až za dva, tři roky, ale rozhodně chceme. Ten odstup nám dovolí prožít si 100% dětství prvního dítěte, také se finančně oklepat před tím druhým a zase se na něj tak moc těšit.
Takže se k vám do klubu už přidat nemůžu
ha tak to bylo po prvním porodu a traumatu, ale cit byl jaksi silnější, a teď byla silnější příroda ![]()
j.pampeliska píše:
Ja tu asi nemam co delat. Chci a vzdycky jsem chtela deti 2. Kdyz nam osud bude prat. Ja i manzel mame 1 sourozence. Mrnousovi je 7,5m a ja si to ale nedovedu predstavit. Nedokazu si predstavit kdyz jsem na malyho tak fixovana jak to bude az bude druhe mimi???
Budeš fixovaná na obě
Já nevím, zatím jsem nikdy neměla tendenci v něčem jedno z dětí upřednostňovat, každé je jiné, už jen tím, že jsou jinak staří, nejde třeba říct, že jedno je hodnější než druhé. Navíc už jen proto, jak se mají rádi, si nedovedu představit, že bych jim odepřela tu možnost mít sourozence. A do budoucna, až tu my nebudeme, pro ně bude dobré, že nezůstanou sami. Chtěla bych určitě ještě aspoň jedno dítě.
xxZuzana píše:
Já chtěla vždycky jen jedno - důvody byly klasické - víc času a peněz pro dítě, všechno s ním prožijeme na 100%. V bytě se nebudeme mačkat, je to sobecké, já vím. A také aby neslyšelo od malička věty typu „do bazénu nemůžeme, sestřička bude odpoledne spinkat“, nebo „víš kolik stojí nové kolo?“
Myslíš, že je pro dítě do života dobrý návyk, že má všechno, co chce, že se nemusí na nikoho ohlížet, že je jediný důležitý a milovaný atd.?
Do této diskuze to nepatří, je určena pro rozhodnuté matky jedináčků ![]()
ale nedá mi to - dokud jsem se s tím nesetkala v okolí, nepřemýšlela jswm tak - ale když sousedé přišli o dítě, které si léta piplali a viděli se v něm, pak se jim zhroutil celý svět a manželství…došlo mi, že i na tom něco je. Když mi mamka říkala, nikdy nevíš, co se stane - jedno dítě je málo. Strašně snadno o něj přiješ, třeba i tím, že se vdá do ciziny a budete se vídat jednou za rok. Nedá se to tak úplně brát, enní to fér - stát se může přece cokoliv, nebdueme mít 10 dětí jen jako pojistku - ale ono je vážně fajn mít velkou rodinu, vídat se s nimi na obědě, na kafi, u stromečku… mít je kolem sebe. Takže tak ![]()
Ivuska.h
já jsem ze dvou dětí a zažila jsem vícekrát, jaké to je sedět doma, když všichni ze třídy jeli na výlet - u nás nebyly peníze. Hlad jsme neměli, ale prostě na kolo nebylo, na lyže, na dražší výlety. Nikdy jsem si nic nevynucovala, ani zas tak líto mi to nebylo - prostě jsem s tím byla smířená. Jen v dospělosti mi došlo, že bych chtěla pro dítě vše potřebné - a jelikož peníze doma nepřehazujeme lopatou ani teď, logicky mi vyšlo jen jedno dítě. Aby mohlo občas k moři, nebo třeba na kroužek angličtiny. S tím, že v okolí máme neteře a synovce a kamarády, takže se pokusím život jedináčka co nejvíc eliminovat.
Jako rodiče jsme spíš přísnější, hodnotu peněz bude znát i naše dcera a rozhodně nechci, aby dostávala k narozeninám 20 hraček a ani jednu neměla zamilovanou. Snažíme se jí nastavovat rozumné mantinely už teď, takže pevně věřím, že i když bude milovaná, nebude mít všechno, na co si vzpomene. A nebude sobecká a ohledy bude brát - ať už skončí jako jedináček, nebo jako starší sesřička našeho druhorozeného.