Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
A nejde ty povinnosti udelat pres den tak, abys po te seste mela jiz vse hotovo? A pak jste jen delali veci spolu, napr. koupani, krmeni…
No stihnu to přes den. Já ho docela chápu. Pomoc by měl a také se věnovat rodině. Ale každý den po práci dělat půl práce, která se mohla udělat přes den + se věnovat tobě a dětem. Tak to je jasné, že ten čas pro sebe nemá. Tak si nechod s dítětem lehnout a můžeš mít chlapa večer jen pro sebe.
No, řekla bych, že uvařit, uklidit a podobně bys tedy rozhodně měla stihnout přes den, nevidím důvod, proč by to měl dělat živitel rodiny, když přijde z práce. Ano, kdybys i ty pracovala, tak je to něco jiného, ale takhle je to tvoje práce. Aby se věnoval dítku, to ano, to je v pořádku.
Když jsem byla na MD s jedním dítětem, rozhodně jsme se nestřídali o uklízení a vaření s mužem.. Spíš jsem se snažila mít na večer (nebo i víkend) vše hotovo, co nebylo jsem odložila na druhý den a snažila se, aby si trochu užil prcka, pohrál, poblbnul, třeba pomohl s vykoupáním nebo krmením..ale to hlavně aby byl zapojený a i pro dítě součástí péče o něho.. Se mu nedivím, že dojde v sedm z práce, doma naštvaná žena a její představa, že půjde dělat domácí práce.. Jestli on vydělává, ty by ses měla postarat o domácnost. A vyhražte si třeba jeden den v týdnu každý pro sebe a využít si ho bude moci na cokoli, kamarády, sport, relax..
Upřímně - a kdy on teda odpočívá? Pokud ty to všechno v pohodě přes den zvládáš, tak proč tak lpíš na tom, že i jemu necháš práci která už mohla být hotová? Já se mu nedivím, být v jeho kůži tak mi to přijde jako naschvál.
Kdybys nezvládala, tak je to jiná, ale takle
Prostě si přes den udělej to důležité a když přijde večer z práce, tak si užívejte klid a jeden druhého. O víkendu když je doma tak ti může pomoct.
Naprostá většina chlapů se domů ráda vrátí k pohodové ženě co se na něj těší a nemusí být všechno tip ťop. Na mě kdyby čekal chlap každý den takhle nasupený (a vlastně za nic) tak bych ho za týden poslala do haj.zlu a za rok se domů nevrátila vůbec.
To co píšete, je problém dnešní doby. Chlapi jsou od rána do večera v práci, ženský celé dny doma s dětmi. Já jsem doma skoro 6let, máme 2 děti a řeknu upřímně, že někdy se cítím až vyhořela. Odpoledne si teda fakt nelehnu a co mě vytáčí do nepricetnosti je, když se manžel v 19h natáhne na gauč a kouká na zprávy a já kmitam kolem děti- zuby, vycurat… a ještě dělám večeři. Nakonec jsem mu v klidu řekla, ať se nezlobi, ale že mi prostě večer bude pomáhat, i když je unavený z práce. Protože já se teda doma nekopu do zadku nudou
I tak mě ale mrzí, že veškeré domácí práce dělám já- je pravda, že teda manžel o víkendu vaří, stridame se, jenže já pak hodinu uklizim kuchyň
Takže se snažte s partnerem v klidu promluvit a večer se o povinnosti podělit. Ono časem bude hůř, až přibude další mimčo a je lepší nastavit nějaká pravidla včas
Omlouvám se za román, ale taky jsem se potřebovala vypsat ![]()
Myslela jsem podělit se o péči o prcka, ne aby partner umýval nádobí a uklizel.
Příspěvek upraven 10.04.17 v 20:42
@Anonymní píše:
Ahoj, omlouvám se, že anonym…mám pohodový rodičák, je mi fajn, líbí se mi. Konečně mám čas na sport, na dítě, uvařím si kdy chci a co potřebuju, vídám se s kamarádkami, atd.
Ale jakmile se přehoupne čas přes šestou večer, je to naprosto jak začarovaný a pokud partner přijde z práce déle než v šest, třeba v půl sedmé v půl osmé, tak já jsem strašně nazlobená, frustrovaná a naštvaná. Je pro mě strašně důležitý ho večer vdět, těším se, že na něj deleguju nějaké ty povinnosti. Ale když chodí takhle pozdě, tak to nedokážu a jsem na něj nazlobená a nepříjemná, je to děs. Je to jediné téma našich háde, jediný důvod, proč jsem naštvaná.
On má zase pocit, že si nikdy neodpočine. Že já si s malým můžu aspon přes den lehnout, zajít na kafe, atd. že mi odpoledne spinká…to je pravda. Ale večer prostě jakmile j po šesté, tak se ve mně něco hne, nechápu to.On pak má pocit, že nedělá nic jiného než pracuje, pomáhá mi a něco zařizuje, že vůbec nemá čas na sebe.
zkoušeli jsme si ty ukoly delegovat a vyhrazovat si večer každému čas jen pro něj, ale to dopadlo tak, že se v podstatě míjíme
takže už nevím co navrhnout, co udělat.
co vám v takové situaci pomohlo? jinak chodí každý den kolem šesté, někdy v pět a někdy taky v osm, devět, v sedm…
ale doma prostě fungujeme pak provozně a pravda je, že se střídáme o vaření, uklízení a péči o malého takovým způsobem, že ani jeden nemá moc čas na sebe. bud jeen vaří a druhý krmí nebo naopak. on ve zbytku času řeší doma daně atd.
takže čas na věci, které dřív dělala, už vůbec nemá a nejvíc ho stve, že začíná mít každý večer prý stres že nepřijede včas a já budu nastvana
je to v háji, to jsem nechtěla…ale neumím to ovládnout…jak to zachránit???
Moc tomu nerozumím.. ty se těšíš, až mu uložíš povinnosti? A divíš se, že má pocit, že nemá čas pro sebe, když ty jsi schopná si před den dojít třeba na kafe? Vůči tomu chlapovi mi to přijde docela nefér. Neřeknu, kdybys měla víc dětí, ale takhle…
Jsi na rodičáku, tak bys ty domácí práce měla přes den zvládnout, aby měl partner čas jen na tebe a na dítě. Co budeš dělat, až budete do práce chodit oba?
Taky moc nechápu, proč by měl chlap v osm večer vařit nebo uklízet (kdybys měla trojčata, tak by to bylo jiné). U nás jsme to vyřešili tím, že manžel koupe děti (koupal i jen to první) a já si mezitím v klidu uklidím např. nádobí, uvařím kafe, a jakmile dáme děti hned po koupání spát, tak je pohoda a kafíčko na stole (manžel je rád, že si užije děti chvilku sám, a já jsem ráda, že se mi v té kuchyni chvíli nikdo neplete).
A o víkendech se osvědčilo na střídačku dopřát si jedno ráno-dopoledne pro sebe - tzn. např. jsem s dětmi v pátek večer odjela k prarodičům a chlap se v sobotu dosyta vyspal (a když už jsem nekojila, tak to občas udělal i on). Nebo jel manžel v pátek večer (až se uspaly děti) na chalupu, kde si užil večer a ráno pro sebe a já jsem za ním s dětmi dorazila ráno. Snažíme se tedy vždycky mít jedno ráno z víkendu všichni s dětmi (to se většinou válíme všichni v posteli a koukáme na pohádky) - aby to nevypadalo tak, že žijeme nějak odděleně.
@Jírovka píše:
To co píšete, je problém dnešní doby. Chlapi jsou od rána do večera v práci, ženský celé dny doma s dětmi. Já jsem doma skoro 6let, máme 2 děti a řeknu upřímně, že někdy se cítím až vyhořela. Odpoledne si teda fakt nelehnu a co mě vytáčí do nepricetnosti je, když se manžel v 19h natáhne na gauč a kouká na zprávy a já kmitam kolem děti- zuby, vycurat… a ještě dělám večeři. Nakonec jsem mu v klidu řekla, ať se nezlobi, ale že mi prostě večer bude pomáhat, i když je unavený z práce. Protože já se teda doma nekopu do zadku nudouI tak mě ale mrzí, že veškeré domácí práce dělám já- je pravda, že teda manžel o víkendu vaří, stridame se, jenže já pak hodinu uklizim kuchyň
Takže se snažte s partnerem v klidu promluvit a večer se o povinnosti podělit. Ono časem bude hůř, až přibude další mimčo a je lepší nastavit nějaká pravidla včas
Omlouvám se za román, ale taky jsem se potřebovala vypsat
tak máš zase klidnější dopoledne a jedno dítě ve školce ne? Víš problém je dneska taky to, že ty ženský šílí a musí mít dokonalou domácnost, dokonalé děti, koupit pribiňák to je pomalu jako to dítě otrávit tak uděláme všechno bio domácí,… a pak padají na držku. Můj muž radši oželí vytřenou podlahu (a to má taky rád pořádek) a objedná si pizu, hlavně že je doma pohoda a klid. Radši si odpočineme, pomilujeme se a pak mi i rád pomůže když je to bez nervů.
mám pohodový rodičák, je mi fajn, líbí se mi. Konečně mám čas na sport, na dítě, uvařím si kdy chci a co potřebuju, vídám se s kamarádkami, atd.
Nevím, co po něm chceš. Vycházím jen z toho, co jsi sama napsala. Přestaň blbnout a nech ho dýchat.
Tak zkus ubrat toho sportování a kafíčkování přes den a třeba večer nebude potřeba nikoho úkolovat… Mně to taky přijde vůči němu nefér.
@terien já už dávno vzdala nějakou nalestenou domácnost
Máš pravdu, kluk chodí do školky, jen od ledna dost bojujeme s nemocema, dcerka dnes má po 10 dnech znovu antibiotika a to naše doktorka jimi šetří. Od čtvrtka prakticky v noci nespime. A je to začarovaný kruh… Já sportuju, v podstatě se s manželem vyměníme ve dveřích a stridame se v běhání. Chodím na power jogu… V lednu se budu vracet do práce a právě jsem zvědavá, co bude manžel říkat- neříkej mi, že by nemohl doma občas vyluxovat ![]()
Ptas se, jak to zachranit? No, asi bych zkusila urcit pro zacatek den v tydnu, kdy si muze muz delat, co chce, prijit kdy chce… a bude ho cekat usmevava zena a pripadne vecere.
Tohle ma kazdy nastaveny jinak, u nas chlap odchazel v 8, chodival pred 19, cekala ho prichystana vecere, kterou jsme spolecne snedli, on se pak venoval detem (hrani, koupani, pripadne cteni), ja zatim uklidila bordel po vareni a celodennim hrani, a vecer se casto i hodinka na vino vysetrila. Ted je pryc Ne-Pa a v patek vecer proste nikdo z nas nic nedela a kecame. Domacnost beru automaticky, ze je na zenske (byla jsem tak vychovana a prijde mi to v poradku, ale to je moje vec), kdyby se chlap nevenoval detem, to bych mu odpoustela hur, jestli vubec.
Ahoj, omlouvám se, že anonym…
mám pohodový rodičák, je mi fajn, líbí se mi. Konečně mám čas na sport, na dítě, uvařím si kdy chci a co potřebuju, vídám se s kamarádkami, atd.
Ale jakmile se přehoupne čas přes šestou večer, je to naprosto jak začarovaný a pokud partner přijde z práce déle než v šest, třeba v půl sedmé v půl osmé, tak já jsem strašně nazlobená, frustrovaná a naštvaná. Je pro mě strašně důležitý ho večer vdět, těším se, že na něj deleguju nějaké ty povinnosti. Ale když chodí takhle pozdě, tak to nedokážu a jsem na něj nazlobená a nepříjemná, je to děs. Je to jediné téma našich háde, jediný důvod, proč jsem naštvaná.
On má zase pocit, že si nikdy neodpočine. Že já si s malým můžu aspon přes den lehnout, zajít na kafe, atd. že mi odpoledne spinká…to je pravda. Ale večer prostě jakmile j po šesté, tak se ve mně něco hne, nechápu to.
On pak má pocit, že nedělá nic jiného než pracuje, pomáhá mi a něco zařizuje, že vůbec nemá čas na sebe.
zkoušeli jsme si ty ukoly delegovat a vyhrazovat si večer každému čas jen pro něj, ale to dopadlo tak, že se v podstatě míjíme
takže už nevím co navrhnout, co udělat.
co vám v takové situaci pomohlo? jinak chodí každý den kolem šesté, někdy v pět a někdy taky v osm, devět, v sedm…
ale doma prostě fungujeme pak provozně a pravda je, že se střídáme o vaření, uklízení a péči o malého takovým způsobem, že ani jeden nemá moc čas na sebe. bud jeen vaří a druhý krmí nebo naopak. on ve zbytku času řeší doma daně atd.
takže čas na věci, které dřív dělala, už vůbec nemá a nejvíc ho stve, že začíná mít každý večer prý stres že nepřijede včas a já budu nastvana


je to v háji, to jsem nechtěla…ale neumím to ovládnout…jak to zachránit???