Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ježíškovský prozření
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Nelel12
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.9.22 22:27
Dělali jsme do 4 let veku mladšího. Ale teď uz ne. Tedy, stále pašuju dárky pod stromek, zatímco manžel koupe, ale uz vědí, ze je mají od rodiny. Mne to nějak nešlo přes pusu jim lhát. Takže jsme si pri psaní (malování) dopisů pro Ježíška sedli a já jim řeka co a jak, ze dárky dáváme lidem, které mame radi pro potěšení. Popravdě mi přišlo, ze jim to bylo fuk
Sama si vůbec nepamatuji, kdy jsem přišla na to, ze Ježíšek není
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.22 22:28
Kdy jsem prozřela já netuším, ale děti zatím loni věřily. Táhlo jim na 8 a 10. Ve škole máme učitelky, co těm co už ví vysvětlily, aby to ostatním nekazily a píšou dopis Ježíškovi a čekají na Ježíška atd. Děti už ví, že nějaké dárky dáváme my, i ony chystaly loni dárek pro fenulku a pro babi s dědou. Ale jim nosí Ježíšek. Uvidím jak dopadneme letos.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.22 22:30
@Tichošlápek podobně to bylo u švagrové. Nějak na to přišla řeč, tak jim to řekla. Mladší to vzal s klidem a starší se zajímal o to, jestli dostanou to lego co si přejí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.22 22:43
@Aspera mne totiž prijde, ze naši kluci se na celých Vánocích těší nejvíc na zdobení stromečku a peceni cukroví. Stedry večer fajn, dárky samozrejme vítají, ale takovéto upřímné nadšení mají spíše z činností okolo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.9.22 23:14
Vzpomínku nepřidám, ale téma se mě dotýká.
Podle mne to je lhaní, které učí děti, že lži jsou normální.
Je krásné, vidět rozzářené oči, které věří, že je nadpřirozeno, které se o ně postará, ale mě to připadá, že taková výchova kromě lží situuje děti do pozice zbavování se zodpovědnosti za svůj život a čekání na zázraky. V tomhle mne štvou i české pohádky typu hloupej línej Honza šel do světa a jakkoliv bez svého přičinění dostal půl království.
To je pro život strašně špatnej vzor. Chybí mi pohádky, kde chuďas musí makat a snažit se o lepší život..
(anonym, pro rodinu podle názorů příliš lehká identifikovatelnost)
- Citovat
- Upravit
Janli
1.9.22 23:15
Já si vůbec nepamatuju, kdy jsem prozřela, ale protože jsem celoživotní realista, tak to nebyla tvrdá srážka s realitou. Děti věří, starší bude mít osm. Já to mám “ošetřený” tím, že kdo věří na Ježíška a zázraky, tomu se dějí. Kdo věřit přestane, tomu musí nadělovat rodiče…. 
- Citovat
- Upravit
1.9.22 23:32
@Nelel12 píše: Čauky všem, Ježíšek daleko, ale přeci za dveřmi..
Zakládám téma pro pobavení..
Dneska jsme se tak rodině sešli a zavzpomínali na léta, kdy jsme věřili na Ježíška, jak to bylo krásný a super. Psal se dopis a Ježíšek nosil dárky, klasika pro mě nejhezčí období života, milovala jsem Vánoce a vždycky se hrozně těšila. Naši udělali vždy nádhernou atmosféru, prostě na to strašně ráda vzpomínám a snažím se ty krásné Vánoce dělat i s mou rodinou.
Ale! O to horší bylo prozření, když mi ve školce jedna má kámoška řekla, že Ježíšek neexistuje. No byla jsem z toho celá špatná, doslova, pro mě hrůzaMamča mi řekla, že je holčina hloupá, když na něj nevěří, že Ježíšek existuje a kdo na něj nevěří, tomu nenosí dárky. Hned jsem jí to ráno ve školce vytmavila.
)
I když pochyby bylyNicméně…po nějaké době, pamatuji si, že jsem chtěla udělat radost a pomoc s úklidem, byla jsem také školkového věku, chtěla jsem vyměnit dečku na stole. Lovila jsem ve skříni a co vás nemá, na hlavu mi spadl pytlík nacpaný mými dopisy právě Ježíškovi a samozřejmě bez tatranek, ty jsem dávala k dopisu Ježíškovi na cestu, no to byla konečná…
To už mi máma nevymluvila..tatranku sebral ráno táta, než šel do práce a dopis schovala máma…A co vy? Děláte pro děti Ježíška, dopisy? Nebo vysvětlujete od mala, že Ježíšek není. Popřípadě, jak jste to nesli Vy? Kdy, kde a kdo Vám řekl, že neexistuje? Kolik Vám bylo? Nebo dětem.
Kdo se nudí a rád zavzpomíná, tak ať přidá svůj příběh. : )
my jsme jako maly dopis jeziskovi nepsaly. Ja bych jako dite ani nevedela, o co si mam rict. Jezisek nosil dle vlastniho uvazeni.
A moje deti jeziskovi taky nepisou. Samozrejme prani beru v potaz ale to je asi tak vse.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.22 23:54
U nás to děláme tak, že dárky si dáváme navzájem my a děti mají pod stromečkem ještě pak jeden speciálně od Ježíška. Se starší dcerkou píšeme ke konci listopadu dopis, který pak dáme na okno, no a on jednoho rána je pryč a místo něj tam má adventní kalendář Zatím si nestěžovala 
Jinak je to takový kompromis, protože manžel nechtěl Ježíška držet vůbec, prý je to akorát lhaní, u nás doma zase Ježíšek dával všechny dárky a mám na to hezké vzpomínky, když jsem se dozvěděla pravdu, tak asi žádné trauma nebylo, protože si to ani nijak nevybavuji. Tak jsem to holt u nás doma vymyslela takto. Že prostě když děti na Ježíška věří a byly hodné, tak dostanou dárek. Schválně, jak dlouho to vydrží. Ale letos to nezačalo dobře, protože jsem mladší dcerce objednala z Lidlu nějakou vodní dráhu coby dárek od Ježíška, manžel to přivezl a já, jelikož jsem netušila, že to není v žádné další krabici, jsem to šla vyndat z auta. Samozřejmě se k tomu starší dcerka přichomýtla a hned: Jé, to je ta vodní hračka, jak se mi líbila! Ta je pro mě nebo pro xxx? Takže to mladší dostane k svátku a Ježíšek bude muset zapřemýšlet znovu ;p Vidím to na Kouzelné čtení, jedna tužka fakt nestačí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.22 00:01
Měli jsme Ježíška (a stále máme ), ale moc jsem to s ním nepřeháněla, nehrozila s ním, neptala se na to neustále a nevymýšlela složité způsoby. Nešlo mi moc přes pusu dítěti vyloženě lhát. Takže jsem z toho dělala spíš takové tajemství, věděl, že dárky si kupujeme i mezi sebou. Ale syn to naštěstí moc neřešil, nezjišťoval. Uvědomil si to asi v devíti letech a byl trochu zklamaný, ale zvládl to .
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.22 00:37
Věřil jsem do 8 let.
Pamatuju si jak jsme to řešili ještě ve školce a já jsem se tam se spolužačkou, která tvrdila, že Ježíšek neexistuje, hádal a byl neochvějně přesvědčen, že dotyčná se mýlí.
Od začátku ZŠ jsem už byl na pochybách. Říkali mi, že Ježíšek nosí dárky tomu, kdo na nej věří. Věřit jsem chtěl, ale jistý jsem si už nebyl.
Jedno odpoledne si mama šla lehnout, protože byla unavená z práce. Chtěla spát, ale já jsem ji furt otravoval a ptal se, jak je to s tím Ježíškem. Jestli teda jako fakt neexistuje. Máma unavená, rozespalá a podrážděná mým otravovaním mi řekla: “No, tak neexistuje.” Nechtěl jsem tomu věřit “Fakt ne?” ptal jsem se. “Ne” odpověděla polospící.
Cítil jsem se hrozně. Pro me to byla obrovská věc a ona mi to řekla jen tak, jakoby nic. Byl jsem zklamaný a naštvaný.
Zpětně jsem rád, že mi roky “lhali”. Od doby, co jsem zjistil pravdu už Vánoce nebyly nikdy tak kouzelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.22 05:30
U nás v rodině si všichni píšou Ježíškovi, jen my dospělí si to posíláme e-mailem na zbytek rodiny. Děti ač už nevěří píší dopis Ježíškovi a je to pro nás seznam přání, dávají ho na zahradu a samozřejmě vědí, že ho přes noc vezmeme. Věřit přestali tak kolem devíti deseti. Ale už předtím věděli, že některé dárky jsou od nás. Prozření přišlo tak nějak postupně, nejdřív pochyby, pak už jim to bylo jasný. Žádný trauma se nekonalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.22 07:30
@Nelel12 píše: Čauky všem, Ježíšek daleko, ale přeci za dveřmi..
Zakládám téma pro pobaveníDneska jsme se tak rodině sešli a zavzpomínali na léta, kdy jsme věřili na Ježíška, jak to bylo krásný a super. Psal se dopis a Ježíšek nosil dárky, klasika pro mě nejhezčí období života, milovala jsem Vánoce a vždycky se hrozně těšila. Naši udělali vždy nádhernou atmosféru, prostě na to strašně ráda vzpomínám a snažím se ty krásné Vánoce dělat i s mou rodinou.
Ale! O to horší bylo prozření, když mi ve školce jedna má kámoška řekla, že Ježíšek neexistuje. No byla jsem z toho celá špatná, doslova, pro mě hrůzaMamča mi řekla, že je holčina hloupá, když na něj nevěří, že Ježíšek existuje a kdo na něj nevěří, tomu nenosí dárky. Hned jsem jí to ráno ve školce vytmavila.
I když pochyby bylyNicméně…po nějaké době, pamatuji si, že jsem chtěla udělat radost a pomoc s úklidem, byla jsem také školkového věku, chtěla jsem vyměnit dečku na stole. Lovila jsem ve skříni a co vás nemá, na hlavu mi spadl pytlík nacpaný mými dopisy právě Ježíškovi a samozřejmě bez tatranek, ty jsem dávala k dopisu Ježíškovi na cestu, no to byla konečná…
To už mi máma nevymluvila..tatranku sebral ráno táta, než šel do práce a dopis schovala máma…A co vy? Děláte pro děti Ježíška, dopisy? Nebo vysvětlujete od mala, že Ježíšek není. Popřípadě, jak jste to nesli Vy? Kdy, kde a kdo Vám řekl, že neexistuje? Kolik Vám bylo? Nebo dětem.
Kdo se nudí a rád zavzpomíná, tak ať přidá svůj příběh. : )
Věřila jsem do té doby, než jsem něco hledala ve skříni u mámy a spadlo mě pár dárků nezabalených v záři na hlavu..Byla tam i krásná pohádková knížka, kterou jsem vůbec nedostala, dodnes nevím pro koho byla:-)Zvláštní je, že déle jsem věřila na Mikuláše.. Ne na čerty, ale že existuje člověk - pohádková bytost, který rozdává rád dárečky jiným..netušila jsem že nejsou od něho:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.22 07:40
Já už jako malé dítě jsem moc na zázraky pohádky nevěřila, přesto mě rodiče přesvědčovali, že Ježíšek existuje. Nicméně velmi záhy jsem přišla na to, že ono tomu asi tak nebude. Byly mi asi 4 roky. Pamatuji si to podle toho, že to táta ještě žil a nechodil do nemocnice. ( zemřel, když mi bylo skoro 6). Já už jsem tenkrát uměla psát, sice dost kostrbatě, hůlkovým písmem a napsala jsem Ježíškovi, co bych si přála k Vánocům + požadavek, aby se mi na konci seznamu podepsal. Bylo pár dní před Štědrým dnem a já se dívala zrovna na nějakou pohádku, starší bratr v pokoji vysával. Napadlo mě se jít podívat, jestli náhodou už Ježíšek dopis nepodepsal. Otevřu dveře do pokoje a co nevidím! Dopis pro Ježíška podepisuje můj bratr. Nijak mě to nezarmoutilo, ale vytratila jsem se z pokoje, ještě dřív, než by si mě brácha všimnul. Dělala jsem jako by nic. Pak jsem to téma nakousla s jedním svým stejně starým kamarádem z domu, který se mi svěřil, že už taky ví, že Ježíšek neexistuje. Oba jsme se tenkrát shodli na tom, že nechceme rodičům kazit radost a že teda budeme předstírat, že na Ježíška věříme O dva roky později jsem doma už řekla, že na Ježíška nevěřím, že kdyby nějaký Ježíšek byl, tak by mi nevzal tátu zrovna krátce po Vánocích.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nelel12
2.9.22 07:45
@CatDad píše:
Věřil jsem do 8 let.Pamatuju si jak jsme to řešili ještě ve školce a já jsem se tam se spolužačkou, která tvrdila, že Ježíšek neexistuje, hádal a byl neochvějně přesvědčen, že dotyčná se mýlí.
Od začátku ZŠ jsem už byl na pochybách. Říkali mi, že Ježíšek nosí dárky tomu, kdo na nej věří. Věřit jsem chtěl, ale jistý jsem si už nebyl.
Jedno odpoledne si mama šla lehnout, protože byla unavená z práce. Chtěla spát, ale já jsem ji furt otravoval a ptal se, jak je to s tím Ježíškem. Jestli teda jako fakt neexistuje. Máma unavená, rozespalá a podrážděná mým otravovaním mi řekla: “No, tak neexistuje.” Nechtěl jsem tomu věřit “Fakt ne?” ptal jsem se. “Ne” odpověděla polospící.
Cítil jsem se hrozně. Pro me to byla obrovská věc a ona mi to řekla jen tak, jakoby nic. Byl jsem zklamaný a naštvaný.
Zpětně jsem rád, že mi roky “lhali”. Od doby, co jsem zjistil pravdu už Vánoce nebyly nikdy tak kouzelné.
Tak to jsme to měli koukám stejné 
Netvrdím, že by dítě nemělo plnohodnotný Vánoce, když nevěří, ale udělá to dost, pro dětskou mysl až moc.
U nás v rodině vždy každý dodržoval tradice, že malé děti věří na Ježíška. Otevíralo se okno, aby se tam měl jak dostat. Táta zvonil…bylo to prima.
Ale zase se pousměju dneska nad tím, jak jsme se ve školce dohadovali..Ti tvrďáci byly přeci „hustý“ když někomu řekli, že Ježíšek neexistuje a my malý z toho schvácený
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Čauky všem, Ježíšek daleko, ale přeci za dveřmi..
..
Zakládám téma pro pobavení
Dneska jsme se tak rodině sešli a zavzpomínali na léta, kdy jsme věřili na Ježíška, jak to bylo krásný a super. Psal se dopis a Ježíšek nosil dárky, klasika pro mě nejhezčí období života, milovala jsem Vánoce a vždycky se hrozně těšila. Naši udělali vždy nádhernou atmosféru, prostě na to strašně ráda vzpomínám a snažím se ty krásné Vánoce dělat i s mou rodinou.
Hned za tepla jsem se doma mámy ptala, jakto a kdo nosí ty dárky, že vím, že je nosí oni a ať mi to pěkně vysvětlí 
Ale! O to horší bylo prozření, když mi ve školce jedna má kámoška řekla, že Ježíšek neexistuje. No byla jsem z toho celá špatná, doslova, pro mě hrůza
Mamča mi řekla, že je holčina hloupá, když na něj nevěří, že Ježíšek existuje a kdo na něj nevěří, tomu nenosí dárky. Hned jsem jí to ráno ve školce vytmavila.
(takže mě máma ještě přesvědčila 
)
I když pochyby byly
Nicméně…po nějaké době, pamatuji si, že jsem chtěla udělat radost a pomoc s úklidem, byla jsem také školkového věku, chtěla jsem vyměnit dečku na stole. Lovila jsem ve skříni a co vás nemá, na hlavu mi spadl pytlík nacpaný mými dopisy právě Ježíškovi a samozřejmě bez tatranek, ty jsem dávala k dopisu Ježíškovi na cestu, no to byla konečná…
To už mi máma nevymluvila..tatranku sebral ráno táta, než šel do práce a dopis schovala máma…
A co vy? Děláte pro děti Ježíška, dopisy? Nebo vysvětlujete od mala, že Ježíšek není. Popřípadě, jak jste to nesli Vy? Kdy, kde a kdo Vám řekl, že neexistuje? Kolik Vám bylo? Nebo dětem.
Kdo se nudí a rád zavzpomíná, tak ať přidá svůj příběh. : )