Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já to nezažila, tak si to ani neumím představit, ale spousta ženských do vztahu z rozumu jde, už kvůli tomu zabezpečení, jestli i dokážou být věrné, to už netuším.
Asi bych tomu nechala volný průběh a poprosila bych toho muže, aby zpomalil, aby tak netlačil na pilu. Je možné, že se zamiluješ, uvidíš. Ale na vlažnosti se pevný vztah budovat nedá, takže pokud tě netlačí čas, radím vyčkat, jestli jeho klady dokážou přetlačit ty zápory.
Já bych do takového vztahu nešla. Jestli už teď máš pochybnosti a víš, že to není ono, tak se to časem jenom zhorší. To co ti teď nevyhovuje, ti bude za pár let vysloveně vadit. Pak se kolem mihne někdo, s kým ta „jiskra“ bude a vztah stejně skončí a později to bude náročnější utnout než teď. Já nevidím ve vztahu z rozumu šťastnou budoucnost ![]()
Já bych tomu taky nechala volný průběh, takže bych v tom pokračovala a rozejít se můžete kdykoliv…
S manželem jsem si taky ze začátku nebyla vůbec jistá, trvalo to půlroku než si mě získal a je fakt, že teď jsme krásný pár, si myslím teda
V posteli se to taky může určitě postupně zlepšit. Takže bych to nehrotila, pokud ti je s ním dobře, tak v tom pokračuj a uvidíš. ![]()
Zažila jsem vztah, kdy mě chlap nepřitahoval a bylo to horší a horší. Musela jsem to ukončit. ![]()
Myslím, že vždycky se něco najde na každém co ti bude vadit. A jak moc ti to vadí víš sama nejlépe, ale pokud hodně moc asi bych do toho nešla. Na druhou stranu když se to už nějakým způsobem,,rozjelo,, tak tě k němu něco nejspíš táhne a nechala bych tomu volný průběh. Vždycky z toho můžeš vycouvat a pak nebudeš třeba litovat proč si tomu nedala šanci, když by si mohla potkat nějakého pitomce nebo bůh ví co.
Nemyslím si, že bys musela brát prvního, kdo s tebou plánuje budoucnost jen proto, že už máš dítě.
Mám tři a nehodlám dělat v budoucnu nějaké ústupky, jako bych byla zboží druhé kategorie.
Ale já jsem odhodlaná všechno nebo nic, buď budu sama a nebo budu zabouchnutá jak puberťačka, na vztah z rozumu nemám žaludek, když už se mi manželství rozpadlo, hodlám si ten budoucí vztah fakt užít a nespekulovat, jestli má fajn rodiče a jestli by mě chtěl někdo jiný.
Nemáš možnost někam odjet a být nějakou dobu bez něj? Že by sis utřídila myšlenky, jestli je to fakt tak jak popisuješ?
No jo to je typickej problem, kterej sama s deckem budes resit. Ti, kteri te budou pritahovat, pritahuji i spoustu jinych zen a daj pro vztah radsi prednost nejake bezdetne, tebe tak maximalne na sex. A do vztahu s tebou pujdou hlavne ti neatraktivni(povahove, vzhledove..) druhoradi samci, kteri te zas nebudou pritahovat. ![]()
Vztah z rozumu by byl tragicky hlavne pro toho chlapa, jenze tihle noumove si proste neumej dat na tohle pozor a jsou radi, ze aspon nekde zasunou. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky.
Mám obrovské dilema a potřebuji radu.
Jsem sama s malým dítětem a potkala jsem muže, který se do mě evidentně zamiloval. Má velmi dobré zaměstnání, je slušně vychovaný, báječně jsme si sedli s jeho rodiči, přáteli, obdivuji na něm spoustu věcí, miluje děti a plánuje se mnou budoucnost. Vím, že v něm mám ve všem jistotu.
Ale: je to na můj vkus až moc velký „punťa“, občas je tvrdohlavý jak beran a prý když se v minulém vztahu pohádal, tak to bylo i na týdny a hlavně: sexuálně mě nepřitahuje a v sexu to prostě z mé strany vůbec není ono, jakoby to neuměl a jakoby mě vůbec nijak nevzrušoval. Bohužel já mám sex hodně ráda.
Jenže už mě seznámil s rodinou, přáteli, prostě se to nějak rozjelo. A já se ptám: zažily jsme začátek vztahu spíše „vlažný“, jakože ten chlap nebyl až tak váš typ a postupem času se z vás stal báječný pár? Dá se přes některé věci prostě přejít a „zvyknout si“ na toho druhého? Chci s ním být, ale zároveň to prostě není 100% toho vysněného prince. Jít do toho, počkat, jak to bude postupovat, že si třeba „zvyknu“ a nebo to ukončit a hledat dál? A co když nikoho takového už nenajdu (s dítětem)?
To musíš vědět jen ty sama, jestli to chceš ukončit nebo si „zvyknout“. (Ne)kvality svého partnera my posoudit nemůžeme, ty sama si musíš uvědomit, jestli bys zvládla takto žít.
Já sama za sebe šla do vztahu, kdy mě můj partner nijak extra nevzrušoval tak, že bych prožívala orgasmus už jen při pohledu na něj. Prostě u mně pracoval rozum, ne rozkrok. Jsme spolu už 15 let, je to dobrý otec, prima manžel a parťák do nepohody.
Držím palce při rozhodování
.
Petra
@Gladys My se vidíme vždycky jen celé víkendy, takže mám celý víkend na přemýšlení. Bohužel jsem si hodně oblíbila jeho rodiče, přátelé, prostě v tomhle „světě“ bych chtěla žít. Jenže prostě nejsem si jistá, zda „v tomto vztahu“. Jenže před třemi roky mu zemřela přítelkyně, se kterou byl pět let, a teprve před rokem se z toho úplně dostal a proto mě to tak tíží - vycouvat můžu kdykoliv, ale z lidského hlediska je to prostě průšvih, on se podruhé možná hodně moc sklame, jsem jeho první po smrti té holky. Asi tomu dám volný průběh, třeba si „zvyknu“ a budu nakonec šťastná. Život je občas strašně nevyzpytatelný…
No já si myslím, že kde nic není, ani smrt nebere…tím myslím hlavně ten sex
…ještě se mi nestalo, že kdyby mě někdo v posteli nepřitahoval, tak že by se to postupně zlepšilo. Ale mluvím vyloženě o přitažlivosti, né o tom že třeba ze začátku nevěděl kam šáhnout atd.
prostě když tě ten chlap už teď nebere, tak nejspíš nezačne. Já bych se asi poohlídla jinde…
@JedenTypan píše:
Vztah z rozumu by byl tragicky hlavne pro toho chlapa, jenze tihle noumove si proste neumej dat na tohle pozor a jsou radi, ze aspon nekde zasunou.
Ahoj holky.
Mám obrovské dilema a potřebuji radu.
Jsem sama s malým dítětem a potkala jsem muže, který se do mě evidentně zamiloval. Má velmi dobré zaměstnání, je slušně vychovaný, báječně jsme si sedli s jeho rodiči, přáteli, obdivuji na něm spoustu věcí, miluje děti a plánuje se mnou budoucnost. Vím, že v něm mám ve všem jistotu.
Ale: je to na můj vkus až moc velký „punťa“, občas je tvrdohlavý jak beran a prý když se v minulém vztahu pohádal, tak to bylo i na týdny a hlavně: sexuálně mě nepřitahuje a v sexu to prostě z mé strany vůbec není ono, jakoby to neuměl a jakoby mě vůbec nijak nevzrušoval. Bohužel já mám sex hodně ráda.
Jenže už mě seznámil s rodinou, přáteli, prostě se to nějak rozjelo. A já se ptám: zažily jsme začátek vztahu spíše „vlažný“, jakože ten chlap nebyl až tak váš typ a postupem času se z vás stal báječný pár? Dá se přes některé věci prostě přejít a „zvyknout si“ na toho druhého? Chci s ním být, ale zároveň to prostě není 100% toho vysněného prince. Jít do toho, počkat, jak to bude postupovat, že si třeba „zvyknu“ a nebo to ukončit a hledat dál? A co když nikoho takového už nenajdu (s dítětem)?