Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem bez srdce? Nebrečím
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
11.10.12 00:38
- Citovat
- Upravit
11.10.12 00:47
Každý reaguje jinak…jako bych viděla sebe…taky nebrečím…
Nejdřív vyřešim „rozumové“ věci: vyslechnout osttaní, pooci s čímkoliv, zařídit pohřeb a tak…
a až potom přijdou slzy…nejčastěji na pohřbu při té hudbě, tam mě to dostane…
Nedělej si z toho hlavu. Sama víš nejlépe, jak to cítíš a to, že „nehraješ divadlo“ - nemyslím to špatně - neznamená, že to v sobě necítíš. Ty sama víš, že jsi s ním byla do poslední chvíle, pomáhala mu a tak.
Neznamená to, že když se nehováš jako ostatní, že jsi špatná.
Upřímnou soustrast!
Co se týče duše..nevím…ale jak to cítíš ty a vnímáš ty, tak si to dělej : povídej si s ním a tak.
Drže se! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.12 05:05
Mě umřel dědeček před 14 dny a brečela jsem jen dvakrát, když mi to volala mamka a potom ještě druhý den, když jsem jela na chatu a vzpomněla jsem si, že už ho tam nikdy neuvidím, brečím jen krátce a tak aby mě nikdo neviděl. Jsem spíš typ který se snaží hledat na všem pozitiva, teď myslím, že byl dědeček na tom 2 a půl měsíce zle a bylo to pro něj vysvobození, potřebuji být prostě silná abych mohla podporovat okolí. Byl to hodný člověk a vždy by pomohl, není tady a určitě je po něm smutno, ale život jde dál, jemu už je dobře. A jak měl napsáno na parte-Kdo v srdcích žije, neumírá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.12 07:14
@mother píše:
@Lastkecka
prosím od koho je ten citát ve Tvém podpisu?Jinak smutek opravdu prožívá každý jinak, držte se…
Příspěvek upraven 10.10.12 v 23:16
To netuším 
každopádně se mi moc líbí tvoje profilovka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.12 07:18
@Anonymní píše:
Já věřím, že tady stále někde je, duše přece neumírá, je to energie, věřím, že se zase vrátí nebo tady prostě bude. Vždyť přece mysl není hmotná, tak kde se pak nachází? To je jediné co mě asi uklidnuje, že ho nemůžu obejout, dát mu pusu, ale můžu na něj mluvit a povídat si s ním.
To že ho fyzicky nemůžeš obejmout nevadí, mnohem víc uděláš, když mu vyšleš lásku a světlo. 
Příspěvek upraven 11.10.12 v 17:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.12 07:36
Holky děkuju. Zítra je pohřeb a mně to ještě pořád nějak nedochází, že tady prostě není. Přijde mi to mimo realitu, neuvěřitelné, nemožné.
- Citovat
- Upravit
11.10.12 08:42
@Anonymní píše:
Ahoj holky, tak nějak tu sedím a přemýšlím zda jsem normální a mám cit a srdce? Včera v noci mi zemřel můj strašně milovaný dědeček a já kromě toho, když mi to maminka volala, to jsem brečela nebo když o tom s někým mluvím a plánujeme pohřeb, tak brečím prostě nebrečím. Skoro jsem nebrečela. Dívám se na jeho fotku a prostě mi to nejde. Jsem divná? Dědečka jsem strašně milovala, jezdila jsem za ním do poslední chvíle, sedávala u něj, mazala nohy, vyprávěla ale nebrečím. Proč? Děsí mě to? Jestli moje láska k němu byla falešná nebo jsem bez srdce?
Proč bys měla brečet? J jsem taky neberečela, když zemřeka moje babička… Možná to tu bude znít divně, ale jaá jsem na jednu stranu byla i „ráda“, že zemřela - cukrovka, demence, sama se nehýbala, nejdla, nepoznávala… Určije je jí tam mnohem líp…
Jinak nemyslím si, že by každý musel nutně brečet, přece neprojevujeme smutek všichni stejně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.12 08:44
@Anonymní píše:
Holky děkuju. Zítra je pohřeb a mně to ještě pořád nějak nedochází, že tady prostě není. Přijde mi to mimo realitu, neuvěřitelné, nemožné.
Upřímnou soustrast.. A drž se
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sandra752
11.10.12 11:37
Zakladatelko, ja jsem typ cloveka co taky nebreci kdyz umre nekdo blizky.Ale vevnitr me ti desne trapi…na povrchu neni muj smutek znat…
- Citovat
- Upravit
11.10.12 12:59
Zakladatelko, ty jsi v šoku, to je normální. To jak popisuješ, že ti to ještě nedochází, že tu dědeček není, že je to jak mimo realitu, to je přesně popis posttraumatického šoku. Tvoje tělo, tvůj mozek se brání tomu uvěřit a realitu přijmout, protože by ta bolest byla tak velká, že bys to neustála. Určitě si ještě popláčeš, na pohřbu, nebo později, slzy, to už je vlastně úleva. Já neplakala ani na pohřbu, přitom jsem to chtěla, sdílet svojí bolest s ostatníma z rodiny, ale nešlo to. Až mnohem mnohem později a to bylo pro mě to pravé rozloučení…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.12 13:40
Holky, jste moc hodné, ale jak se vyrovnat s tím, že Vám někdo umřel? Smrt je tak strašně konečná a definitivní.
- Citovat
- Upravit
11.10.12 13:47
@Anonymní píše:
Holky, jste moc hodné, ale jak se vyrovnat s tím, že Vám někdo umřel? Smrt je tak strašně konečná a definitivní.
To je ale právě omyl, smrtí nic nekončí naopak začíná něco tak nádherného. Dědeček se má opravdu dobře neměj strah, právě pro něj přichází nádherná doba uvědomování si kdo vlastně je
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.12 16:06
@Lastkecka píše:
To je ale právě omyl, smrtí nic nekončí naopak začíná něco tak nádherného. Dědeček se má opravdu dobře neměj strah, právě pro něj přichází nádherná doba uvědomování si kdo vlastně je
poslouchej, ale to by mě zajimalo, co nas čeka po srmti.. budeme všichni v nebi, nebo na planetě X?? to znamena, že všichni, co umřeli tam jsou a budeme se s nimi potkávat, jakožto s každým zvířetem, co umřelo?? nebo zvířata tam nejsou?? tzn že na te planetě jsu stamiliardy lidí, kteří kdy zemřeli?? pač pokud vím tak existence člověka je miliony let zpět, takže tam jsou všichni?? i teroristi, cikáni, židi a tak? nebo ti maj jiný nebe.. můžeš to prosím rozvinout, nechci tě urazit, ale pochop, že smrtí končí lidský život, prostě konec, hotovo finito.. je to smutný si to připustit, ale je to tak.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.12 16:07
@Anonymní píše:
Holky, jste moc hodné, ale jak se vyrovnat s tím, že Vám někdo umřel? Smrt je tak strašně konečná a definitivní.
s tím se člověk nevyrovná, musí to brát jako skutečnost, tak to na tom světě je.. někdo musí odejít aby jiný mohl přijít..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.10.12 16:09
@Anonymní píše:
Já věřím, že tady stále někde je, duše přece neumírá, je to energie, věřím, že se zase vrátí nebo tady prostě bude. Vždyť přece mysl není hmotná, tak kde se pak nachází? To je jediné co mě asi uklidnuje, že ho nemůžu obejout, dát mu pusu, ale můžu na něj mluvit a povídat si s ním.
duše je mozek, který zemře.. energie musí být z něčeho, samotná energie neexistuje.. energie zemře s člověkem, mozek přestane fungovat, stroj se zastaví.. můžeš na něho mluvit i tak, povídat si s ním, to ti jistě pomůže překonat toto smutné období..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já věřím, že tady stále někde je, duše přece neumírá, je to energie, věřím, že se zase vrátí nebo tady prostě bude. Vždyť přece mysl není hmotná, tak kde se pak nachází? To je jediné co mě asi uklidnuje, že ho nemůžu obejout, dát mu pusu, ale můžu na něj mluvit a povídat si s ním.