Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Myješ okna každé tři měsíce? ![]()
Je přece jedno, jestli ti tady napíšeme, že fiflena nejsi. Důležité je, že v tomto jste s manželem nenašli společnou řeč…
Příbuzné si nevybíráš. Fiflena nejsi, nemá cenu před manželem komentovat jeho rodiče… Prostě takoví jsou, vy to nezmenite, buchtu jíst nemusíš a manžel z občasné buchty asi neumře…
Jediné, co by mi asi vadilo hodně, je ta jeho hygiena.
Také bych z tohoto nebyla nadšená, ale jsou na světě horší věci.
![]()
To mě moc mrzí, do jaký situace ses dostala, obzvlášť, když to tak nebylo od začátku (což je s podivem, když v tom musel vyrůstat). Hrůza. Radu asi nemám, ale já bych tohle dlouhodobě nedala. Asi ani krátkodobě teda.
O fifleně samozřejmě nemůže být řeč. A víš co? Není život i o tom, žít nejen v čistém, ale dokonce i krásném a oku lahodícím prostředí?
Jestli tenhle přístup nějaký prase považuje za fiflenu, tak ať!
Za mě je tvůj přístup v pohodě. On je prase a to je můj práh úklidu prej úplně strasnej dle ženy. ![]()
Za mě fiflena nejsi. @Magical-eyes moje máma myla okna každý měsíc ať byl mráz nebo cokoli
na tu nemám, já myjí okna tak třikrát do roka.
@Magical-eyes píše:
Myješ okna každé tři měsíce?
Je přece jedno, jestli ti tady napíšeme, že fiflena nejsi. Důležité je, že v tomto jste s manželem nenašli společnou řeč…
Myju před adventem, abych na čistá okna pověsila světýlka. Pak na jaře, když měním záclony, podle potřeby v létě a na podzim po sklizení obilí, řepky, to je všude prach. Takže určitě 3× do roka. Bohužel, ani kompromis mi nejde, já se nemohu mýt jednou za dva dny. O spodním prádle ani nemluvím.
Fiflena nejsi, rodina tvého muže jsou čuňata. Zkusila bych manželovi říct, co se změnilo, že už mu nevadí jíst plíseň a neuklízet..
Neres to, stejne s tim nic neudelas. Pokud manzel nemrdi do dalky, je to jedno. Kazdy ma jiny rezim. Buchty od tchanovcu jist nemusis, nadobi klidne umyj oddelene od sveho, treba v ruce. A vykasli se na to, jsou opravdu i mnohem horsi situace.
Po přečtení nadpisu jsem si představovala. že to bude o tom, jak si každý den lakuješ nehtíky, nanášíš neslíbatelnou rtěnku, nasazuješ si umělý oči, teda pardon řasy, nanášíš krémečky na obličej, jak dvakrát do týdne chodíš na kosmetiku, lodičky nesundáš ani na procházku do přírody apod…No a musím uznat, že i na mě, co jsem přírodní živel, je toto už trochu moc. Takže NE, NEJSI fiflena, ale máš prostě požadavky na čistotu takové, jaké mají být.
@Anonymní píše:
Téma je trochu na delší vyprávění, proto neuvedu úplně vše. Jedná se o mou rozdílnou hygienu a životní styl a mého manžela. Jsme spolu 8 let dvě děti (3 roky, rok). Od doby covidové vidím změny, je víc doma, jeho četnost návštěvy koupelny se smrskla na jednou za tři-čtyři dny. Vadí mi to, říká, že to není dobré pro pokožku, nezapáchá, používá bidet. Stejně se v tomhle nedohodneme. Já se potřebuji umýt každý den, v létě i dvakrát. Druhá věc je jeho rodina. To, že třicet let nemalovali, nemyjou okna, nádobí bez jaru jen pod studenou vodou, záchod nemohou umýt Domestosem nebo Savem, protože by to vyžralo mísu, no na všechno mají výmluvy. Nescházíme se u nich, jdeme do dětského koutku, parku, takže neřeším, i když si myslím své. Jenže mi tu špínu (v dobré víře) nosí k nám domů. Manžel donese buchtu, sní ji a já dávám do myčky talíř a ze spodu celý od černo-zelené plísně. Bábovková forma se u nich nikdy nevymejvá a ten škraloup uvnitř plesniví a ona do toho naleje další těsto. Pro mě odporný a dětem (ani sobě) bych to nedala. Včera jsem řešila to, že jsem dceři (rok), chtěla vyměnit naušnice za trochu větší a vzala ty, co jsem dostala k porodu od manželových rodičů. Myslela jsem, že jsou nové a stačí je namočit do lihu. No jedna je zkřivená a jsou špinavé, zapínání je zanesené. Původně jsem je (dle přání tchýně) s sebou měla vzít na píchání. Malá z toho mohla mít infekci.Řekla jsem to manželovi a ten mi řekl, že jsem si je měla zkontrolovat, když mi je dávali a že jsem fiflena. Na začátku vztahu byl manžel zapálený do úklidu ještě více než já. Každé tři dny se měnilo povlečení, každý den luxování, vytírání. Teď jsme ve fázi, že je venku krásně, myju okna a on mi říká, že je to zbytečný, že jsem je myla před Vánoci. Takže otázka, jsem fiflena, mám se s uklízením a hygienou krotit? Nějaká rada co s manželem? Děkuji a prosím bez urážek, jdu mýt ta okna a občas sem mrknu.
Ne, nejsi fiflena, manžel je čuně a o jeho rodině ani nemluvím. Zeptej se ho, proč mu to najednou nevadí, když dřív uklízel jak šílenej ![]()
Fiflena nejsi a chlap je čunče, že se nesprchuje každý den, evidentně tak byl vychován, tak mu na tom nic divného nepřijde. Zkusila bych mu promluvit do duše, že ti to vadí, když spolu sdílíte ložnici. Od tchánovců bych nic nejedla, ještě že vás nezvou na oběd
.
@Anonymní píše:
Téma je trochu na delší vyprávění, proto neuvedu úplně vše. Jedná se o mou rozdílnou hygienu a životní styl a mého manžela. Jsme spolu 8 let dvě děti (3 roky, rok). Od doby covidové vidím změny, je víc doma, jeho četnost návštěvy koupelny se smrskla na jednou za tři-čtyři dny. Vadí mi to, říká, že to není dobré pro pokožku, nezapáchá, používá bidet. Stejně se v tomhle nedohodneme. Já se potřebuji umýt každý den, v létě i dvakrát. Druhá věc je jeho rodina. To, že třicet let nemalovali, nemyjou okna, nádobí bez jaru jen pod studenou vodou, záchod nemohou umýt Domestosem nebo Savem, protože by to vyžralo mísu, no na všechno mají výmluvy. Nescházíme se u nich, jdeme do dětského koutku, parku, takže neřeším, i když si myslím své. Jenže mi tu špínu (v dobré víře) nosí k nám domů. Manžel donese buchtu, sní ji a já dávám do myčky talíř a ze spodu celý od černo-zelené plísně. Bábovková forma se u nich nikdy nevymejvá a ten škraloup uvnitř plesniví a ona do toho naleje další těsto. Pro mě odporný a dětem (ani sobě) bych to nedala. Včera jsem řešila to, že jsem dceři (rok), chtěla vyměnit naušnice za trochu větší a vzala ty, co jsem dostala k porodu od manželových rodičů. Myslela jsem, že jsou nové a stačí je namočit do lihu. No jedna je zkřivená a jsou špinavé, zapínání je zanesené. Původně jsem je (dle přání tchýně) s sebou měla vzít na píchání. Malá z toho mohla mít infekci.Řekla jsem to manželovi a ten mi řekl, že jsem si je měla zkontrolovat, když mi je dávali a že jsem fiflena. Na začátku vztahu byl manžel zapálený do úklidu ještě více než já. Každé tři dny se měnilo povlečení, každý den luxování, vytírání. Teď jsme ve fázi, že je venku krásně, myju okna a on mi říká, že je to zbytečný, že jsem je myla před Vánoci. Takže otázka, jsem fiflena, mám se s uklízením a hygienou krotit? Nějaká rada co s manželem? Děkuji a prosím bez urážek, jdu mýt ta okna a občas sem mrknu.
No priznavam a stydim se, ze okna taky nejsou moje priorita..jednou jsem je delala jen jednou za rok..kdyz jsem se ucila na zkousky. Ale spinave nadoby je fuj, to fakt ne
povleceni jednou za mesic. ![]()
Fuj, s chlapem, který se sprchuje jednou za 4 dny bych nesdílela ani společnou postel, natož nějaký intimní prostor ![]()
Téma je trochu na delší vyprávění, proto neuvedu úplně vše. Jedná se o mou rozdílnou hygienu a životní styl a mého manžela. Jsme spolu 8 let dvě děti (3 roky, rok). Od doby covidové vidím změny, je víc doma, jeho četnost návštěvy koupelny se smrskla na jednou za tři-čtyři dny. Vadí mi to, říká, že to není dobré pro pokožku, nezapáchá, používá bidet. Stejně se v tomhle nedohodneme. Já se potřebuji umýt každý den, v létě i dvakrát. Druhá věc je jeho rodina. To, že třicet let nemalovali, nemyjou okna, nádobí bez jaru jen pod studenou vodou, záchod nemohou umýt Domestosem nebo Savem, protože by to vyžralo mísu, no na všechno mají výmluvy. Nescházíme se u nich, jdeme do dětského koutku, parku, takže neřeším, i když si myslím své. Jenže mi tu špínu (v dobré víře) nosí k nám domů. Manžel donese buchtu, sní ji a já dávám do myčky talíř a ze spodu celý od černo-zelené plísně. Bábovková forma se u nich nikdy nevymejvá a ten škraloup uvnitř plesniví a ona do toho naleje další těsto. Pro mě odporný a dětem (ani sobě) bych to nedala. Včera jsem řešila to, že jsem dceři (rok), chtěla vyměnit naušnice za trochu větší a vzala ty, co jsem dostala k porodu od manželových rodičů. Myslela jsem, že jsou nové a stačí je namočit do lihu. No jedna je zkřivená a jsou špinavé, zapínání je zanesené. Původně jsem je (dle přání tchýně) s sebou měla vzít na píchání. Malá z toho mohla mít infekci.
Řekla jsem to manželovi a ten mi řekl, že jsem si je měla zkontrolovat, když mi je dávali a že jsem fiflena. Na začátku vztahu byl manžel zapálený do úklidu ještě více než já. Každé tři dny se měnilo povlečení, každý den luxování, vytírání. Teď jsme ve fázi, že je venku krásně, myju okna a on mi říká, že je to zbytečný, že jsem je myla před Vánoci. Takže otázka, jsem fiflena, mám se s uklízením a hygienou krotit? Nějaká rada co s manželem? Děkuji a prosím bez urážek, jdu mýt ta okna a občas sem mrknu. 