Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem na zhroucení
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
4.2.17 18:39
@Danča87 píše:
No a co mu takhle strcit decka na nektery den o vikendu a jet treba plavat nebo tak neco? Kdyby mi manzel obcas nepohlidal dceru, tak se asi picnu. Nemuzes byt porad jen s deckama doma, to nejde. Ja jsem alespon ve meste. Kdybych byla na vesnici s Tvymi pocity, tak nevim, jestli bych nezdrhla. To je ale asi nadsazene - vse se da resit. Pokud se naucis mit cas na sebe, tak se mozna spravi i manzelsky zivot. Jinak k tomu piti bych jen dodala, ze pokud si da jednoho panaka nebo jednou tydne pivko s kamarady, tak je to v pohode. Ja taky obcas zajdu na tri kousky s klukama nebo si v tydnu zajdu zaplavat, ci na obed s kamaradem, protoze s kamaradkami to je jen o deckach a to me ubiji.Příspěvek upraven 04.02.17 v 18:29
To je přesně ono, jen sedím doma. Kamarádky tu nemám, všichni jsou pryč.. a všechna akce stojí peníze. Když nejsou, tak není ani na benzín, nikdy jsem takovou situaci nezažila až poslední dobou a je to hrozné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:40
Dej mu decka na odpoledne a bez sama ven. Ono to fakt nespadne. Delas si to sama.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:41
@anonymnimamka ja si naopak myslim, ze radeji mit 1-2× tydne bordel v baraku, nez nervy v pr… Na dve nebo tri hodiny to snad muz zvladne ne? Deti uz jsou vcelku velke podle popisu. Ja siju vecer po osme, kdyz mam na to klid. Plavat a pokecat chodim vetsinou pres den 1-2× tydne. Nerikam, ze mas chodit plavat, ale jak roztaje ten bordel venku, tak delsi prochazky venku prospeji kazdemu. Na podzim chodim na houby, abych mela motivaci, ale na jare se to chodi samo. 
Edit: prochazky a kolo nestoji nic…
Příspěvek upraven 04.02.17 v 18:42
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:41
Nezlob s na mě, ale jsi hysetrka.
Nepřijde mi, že by tvůj muž měl nějaký extra problém. Ten máš pravděpodobně ne ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:43
Mám depku, hroznou, ale už dlouho. Pohlídal by děti, ale neumím se seznámit jen tak s někým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:45
MOžná to potřebuju vynadat od někoho, ať se seberu a proberu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:45
@anonymnimamka píše:
Mám depku, hroznou, ale už dlouho. Pohlídal by děti, ale neumím se seznámit jen tak s někým.
Tak se s nikým nemusíš hned seznamovat a bez prostě sama ven, pryč.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:48
Nepotřebuješ nutně se seznamovat. Vyběhni do přírody s dobrou hudbou v uších! Uvidíš co to s tebou udělá! Je to super. A nejlépe někde k lesu a tam se klidně vykřič. Jednou, dvakrát týdně a ještě i něco zhubneš. Hlídání mu věř, promin ale pokud by i pohlídal, tak to jsi vážně blázen že někde nejdeš! Jsou holky, kterým by otec ani nepohlídal…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:50
@anonymnimamka píše:
Ne moc, ale muselo to být skoro denně 1-2 piva, nebo panák.. neřeknu občas, ale často mi to vadí.. a v létě to je denně xpiv na zahradě. Vadí mi, že jen co vlezeme do obchodu, tak dcerka : nesmíme zapomenout koupit pivo taťkovi..
já ti nevim, ale jsem na RD a taky si večer ráda dám u večeře pivo 
a taky mi v obchodě malá jednou říkala, že koupíme pivo 
pokud nemáte nějaké výrazné problémy, nechala bych to tak - hrabe ti z mateřské
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:50
Přidávám se k ostatním, musíš se uklidnit.
S děckama jsou problémy, protože z tebe cítí, jak jsi nervozní a vyhořelá, bojkotujou tě, protože z té tvoji negace už taky nemůžou.
Dělej, jen co musíš, uber si povinností, at si trochu odpočineš a pust si do života trochu radosti. Ty seš uzlíček nervu, malý děti jsou náročný, nechtěj od sebe žádný zázraky. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:51
Nemyslím, že zakladatelka je zrovna zvědavá na hodnocení typu, že je hysterická a pod. Dokážu pochopit všechny stavy, které popisuje a také chápu, že není tak lehké odrazit se ode dna.
Ostatní rady - jít ven, svěřit děti manželovi, jet plavat, do solárka pro Déčko a pod. - s těmi by se dalo souhlasit. Pro člověka v @anonymnimamka stavu se to ale asi lehko řekne.
@anonymnimamka Zkus si to všechno sepsat. Co bys chtěla, si dej někde na oči nebo do diáře, či do peněženky. Co nechceš, to třeba napiš a rituálně spal. (prosím ne žádné woodoo na manžela). Začni reálnými věcmi. Udělej si mapu života - ono to zní blbě, ale někomu to v takových blbých stavech může pomoci někde začít. A asi by to chtělo trochu zapracovat na svém postoji k alkoholu - jestli ze strachu ze špatné zkušenosti z dětství - naopak to pití ´nepřivoláváš´? I když se obávám, že pravidelné pití (denně pivko), že může být považováno za závislost. Ale trágu bych z toho nedělala, závislí jsou lidé na jiných věcech od čokolády po cigára. Zkusila bych přijmout co se stalo v dětství a nerozbíjela bych si manželství kvůli jednomu pivu za den a občasnému panáku. Hlavní je, že je střízlivý a není ímrvére na šrot.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:52
Věřím, že ti z toho hrabe, ale tvůj manžel už z tebe musí být taky šílený. Každý jiný by ti asi už dávno utekl.
Ty mu uděláš scénu, že si dá na oslavě panáka? Jsi naštvaná, že měli v práci míň práce a tudíž menší výplatu, za což on nemůže. A jestli jsem to dobře pochopila, tak on se zas o to víc honí, aby si něco přivydělal nějakou prací v dílně a tobě zas vadí, že není s vámi?
A pak ti vadí, že jde na ryby?
Stanov si pravidla- aspoň jednou týdně ať ti pohlídá a ty někam vypadni - cvičit, na kafe s kámoškou a tak. Je zvláštní, že kromě dětí a cepování manžela nemáš žádný svůj život, žádné kamarádky, žádný koníček???
Na ryby můžete s ním, já jsem s dětmi taky s manželem jezdívala. Domluvili jsme se, že tam bude třeba 2-3 hodiny, já jsem se procházela s kočárkem kolem rybníka, opalovala se na dece, četla si, nebo si hrála s dětmi.
Problém je v tvé hlavě a ty si musíš pomoct sama, manžel ti nepomůže, ten podle mě dělá dost - má práci, fušky a doma hysterickou ženskou. Promiň.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:56
S tím pitím toho je víc, pil celkem dost kdysi. Když se narodila malá, v hodně podroušeném stavu na mě ječel, že mi jí nikdy nedá, pokud odejdu.. je to 5 let a pokaždé co měl vypito jen vyvolával hádky, pořád a pořád a nadával. Naštěstí na mě nikdy ruku nevztáhl, nebo na děti, ale ve mě se to už tak nějak zabudovalo a začala jsem na to být alergická. Vždy vyvolával spory a jen vidím jak má vypito, už se bojím, že zase bude hádka. Špatně se to vysvětluje.. kdyby to bylo celý život jedno dva piva sem tam, tak sklapnu a dám si taky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 18:58
@anonymnimamka píše:
Zdravím všechny,
nemám to komu říct a s kým se o tom pobavit, tak aspoň takhle. Když už mi nikdo neodpoví, tak se aspoň vykecám. S manželem máme 2 děti, jsem na RD se synem, dcera už chodí do školky. Jak už to všude bývá, každý chlap si občas dá doma pivo, nebo si zajde na pivo, nebo doma s někým panáka. Ale já na to začínám být úplně alergická. Skoro každý měsíc jen nadávám, prosím, vyhrožuju. Moji rodiče se rozvedli, protože taťka pil. A já se bojím, aby to tak taky nedopadlo, jenže mám pocit, že odejdu dříve. Na Silvestra se to vyhrotilo, já brečela celý den a prosila ať nás nechá odejít, že už nemůžu, že mu nebudu bránit v jeho životě, když se sám nezmění. Jenže.. nemám kam jít, ani k mámě, ani k tátovi, oba mají svých problémů dost, nemám ani korunu našetřenou. Za to se tak nenávidím, že jsem to dopustila. Pořád jen brečím, myšlenky se mi honí hlavou, jak jsem to mohla nechat dojít tak daleko. Vždy jsem byla strašně samostatná, soběstačná, měla jsem svůj byt (sama ) na hypo ve městě, práci, kamarády.. a pak jsem se odstěhovala tady za manželem na vesnici na barák a vše je v dupě doslova. Nemám už žádnou kamarádku, nikam nechodím, vůbec nikam. Vrchol mé kultury je do obchodu nebo do školky. Syn je totiž skoro pořád nemocný, ale pořád.. kašel, horečky, průdušky. Dcerka to přenáší na něj ze školky a od podzimu sedím doma. Do školky a zpět jí vozí převážně manžel a když nemůže, tak musím i s malým. Nebyla jsem nikde ani nepamatuju. Poslední má akce, byla před 3 lety naše svatba. Od toho Silvestra se snaží, nepil do min. týdne, ani jednoho panáka, ani pivo, snažil se, nedávno jsem měla svátek, byla tu má mamka, pak jeho rodiče, tak jsme si dali panáka a dneska si dal se svým tátou a ve mě to zase vypěnilo. Neudělal vlastně nic tak hrozného, ale pořád slibuje, že se bude snažit, že nedovolí abychom odešli.. ale dal si panáka a pro mě to je totální kolaps.. tehdy na toho Silvestra.. ve mě se něco zlomilo a nevěřím mu. Nic mě nebaví. Z toho stresu pořád nabírám na váze, je mi zle jen se podívám do zrcadla. Jím ale pořád stejně, jen kynu. O sexu nemluvě, ten je z mé strany úplně o ničem už hodně dlouho. Musím se přemáhat a když už, tak to pak obrečím potajnu. Já prostě nevím co mám dělat. S dcerkou se pořád jen hádáme, musí mě už nenávidět. Dělá mi vše naschvál, pořád strašně čím dál víc zlobí a já mám pocit, že jen řvu. Prcek, to je kapitola sama o sobě.. krom toho, že je stále marod, neumí mluvit, bojkotuje jak záchod, tak nočník. Snažím se všelijak, nebude na něj chodit. V květnu mu budou 2 roky. A další kapka je, že nemáme peníze. Snažím se vymýšlet všelijak jak pomoct.. šiju, vyrábím věci, kreslím.. abych mohla říct, jo to jsem zaplatila sama.. bez šance. Manžel dostává výplatu na xkrát, takže to je o ničem, nakoupí se jídlo, poplatí se věci a jsme na nule, když chci jít do obchodu tak mu musím říkat, peníze mi dá pokud má, v pohodě bez řečí, ale já si připadám tak strašně potupně. Nikdy bych neřekla, že ženská na MD se může tak zdeptat prkotinama. Bojím se co bude, pořád jen brečím, nemám možnost nikam odjet, nemám s kým, ani na kafe, vše je na hovno. Když mají v práci u chlapa málo práce, tak i výplata tak vypadá, takže jde do své dílny a pracuje tam.. takže není vůbec doma, dojde z práce, nají se, dá kávu a musí odejít, a já jsem pořád sama s dětma. Tcháni nehlídaji, chodí do práce, moje mamka je nemocná, tam to nejde. A jinak není kdo. Moc bych chtěla ať se něco změní, ale nevím co a nevím jakZa chvíli je jaro, bude chtít chodit na ryby a to je zase něco na mě. Beru to, má koníček, který miluje, ale co já.. já chci taky vypadnou z domu, třeba i jen na procházku bez dětí nebo běhat.. Holky (můžu Vám tak říkat?).. mám pocit, že umírám za živa.. jestli to někdo dočetl až do konce, díky moc jen za přečtení..
Rozumím ti. Máš normální depku z RD, všechno tím pádem prožíváš tak nějak černě.
Taky mi nepřijde, že by tvůj manžel pil nějak extrémně. Měli by jste si v klidu sednout a promluvit spolu jako dva rovnocenní partneři. Kolik má času a prostoru na sebe on, a kolik ty. Chodí na ryby? Fajn, ale pak bych si vymínila, že dvakrát v týdnu bude hlídat děti, a šla bych si zaplavat, zacvičit, zajezdit na kole, nebo jen tak do nejbližšího města se podívat po obchodech. Až bude tepleji, můžeš mu dát děti ven, a ty zatím doma něco ušiješ. Za čas půjdeš do práce, a uvidíš, že přestaneš řešit prkotiny, a večer budeš ráda, že jen tak v klidu sedíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.2.17 19:04
Já nejsem naštvaná, že bylo míň práce, tudíž menší výplata. Za to on přece nemůže. Mě vadilo, že mi po pár hodinách napsal, že je na rybách. Myslela jsem, že si věříme a že si můžeme říct vše, ale jak jsem psala, chápu to, je to jeho koníček. Nenadávám mu za to.
Na ryby nás chce vzít, ale jen tam kde to je pro děti vhodné. Přece nepojedeme někam, kde je jen křoví a bažiny. Jenže to jsou jeho nej místa.
Koníček jsem měla kolo, šití a růční práce. Ale když mám za zadkem prcky (které miluju) tak to nedělám. A večer jsem totálně ko, protože malý se v noci stále budí na kojení a kolikrát jsem i několik hodin vzhůru. Takže večer odpadnu.
Chápu, že jsou děti ze mě nervozní.
Jestli jsem někoho pohoršila svým příspěvkem, tak se omlouvám.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
