Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já blbka čekala taky na impuls a ten přišel cca před pul rokem, připravil mě a děti o sřechu nad hlavou a zadlužil mě za 2 mega
no blbka sem a mla sem to zabít o hodně dřív, aspon bych neměla takový dluhy a a měla střechu nad hlavou.Ted mám houno tři děti z toho jedno neschopné normálnho života dluhy a 15kg dole
Poslední impulz bylo uvědomění, že bude pořád stejný, že si mě vážit nikdy nebude a nebude se ke mně chovat jinak, než se chová. Ten impulz přišel před 14ti dny, odešla jsem a je mi o hodně líp, i když jednoduchý to není…
Mozna je to tak, ze ON otaci vsechno proti Tobe prave proto, aby sis pripadala nemozna… U nas je to totiz prave tak. A on si to uz ani neuvedomuje. Jen proste ma se sebou problemy, tak je svaluje na me… Drz se. Hlavni je neprijit o kus sebe.
@xxx007 píše:Žiju takhle už deset let, kvůli odpovědnosti a kvůli dětem a připadalo mi že to vydržím asi až do smrti, ale už vím že ne a impuls byl ten, že se mi do života náhodou připletl někdo, s kým je všechno už rok hrozně krásný.
Přeji hezké nedělní dopoledne…
Docela se trápím něčím co vím jak vyřešit ale při sebevětším přesvědčení to nedokážu… Stalo se Vám někdy, že jste byli ve vztahu ve kterém jste se už jen trápily, veděli jste, že se člověk vedle Vás nezmění a bude to trvat tak dlouho dokud Vás úplně nerozloží… Ale nedokázali jste z toho ven… Připadám si, že jednám jak hloupá puberťačka ale nedokážu to svépomocí utnout… Jen by mě zajímalo jestli jste byli někdy v takovéto situaci a co pro Vás bylo tím posledním impulsem…
U mně byl impuls kurz asertivity (nevím, třeba by ti stačila nějaká vhodná knížka, to vyjde levnějc).
a tedy fakt, že když jsem mu „proškoleně“ vysvětlila, co mi fakt vadí (vadily mi jeho kecy, takové dobré psychické týrání, či jak se to jmenuje), tak pravil „no jo, ale já to stejně budu dělat, protože ty mě občas seš.“ (Ehm, s jsem např. tím, že jsem si občas sedla s knížkou a vypadala spokojeně.)
Myslím, že nejsi slaboch. Jsi prostě unavená a vyčerpaná životem s nespolehlivým manipulátorem. Nečekej na impuls, mohla bys dopadnout jak ta žába, co ji dají ve studené vodě na vařič - plave, dokud se neuvaří, ale nevyskočí a nevyskočí.
No vidíte i já si našla chlapa taky a dnes z toho je, že ex prodal dum a protože mě tak miluje nechal mě jít za štěstím, tedy jeho rodina a přátelé to tak vnímaj, nemá smysl někomu něco vyvracet, kašlu na to.Jen potřebuju dořešit rozvod a ty dluhy, aby fakt nebyli ty dva miliony na mě a dělám tlustou čáru. A jestli mě někdo soudí je mi u zadele, muj život nežije tak at si myslí co chce, jen já vím jak to je
už se ohlížím jen na sebe a děti a svou rodinu
Pořádně se naštvi a nijak ho nelituj. Odejdi a po odchodu se s ním vůbec nebav, abys neslyšela ty jeho prolhané kecy o tom, jak je to tvoje vina. Když ti to nebude cpát do uší, nebudeš se tím trápit.
Veznu to rychle manžel se začal měnit a to povahově. Nakonec povíšyl na vedoucího a já věděla že už dlouho to trvat nebude. Taky že ano stala se událost při které jsme se hodně pohádaly. Na otázku zda se mnou ještě chce být my odpověděl že o tom musí přemýšlet ale jestli nezměním své chování rozvede se se mnou. Nejsem jeho podřízená aby my dával ultimáta. Já v tu chlívy měla jasno. Co s chlapem jeslti přemýšlí nad tím jestli chce být se ženou se kterou strávily třináct let a mají dvě děti. Podala jsem žádost o rozvod a teď bobujeme. Nelituji toho vím že snad někde na mě čeká jinej a bude my s ním dobře. O pomoc bych si řekla jenže moji blízcí poslouchají jeho jak jsem špatná a hlavně kdo dnes nemá strach přijít o místo. Takže seber odvahu. Život se má prožít né protrpět.
@xxx007 píše:
Jen vždy když se to otočí proti mě (nevím jak je to možné) najednou začnu mít pocit, že mu vlastně ubližuji já a že opouštím někoho kdo si to nezaslouží… Nadruhou stranu ale mi lže (a když to na něj praskne ještě je ublížený, že přece o nic nešlo tak se v tom nemám rýpat)… Navíc nesnáším nesplněné sliby… Neplácám slovy do větru a pro něj je bohužel jeho heslem „slibem nezarmoutíš“ Tak nevím jestli já jsem zbytečně morální a zásadové nebo by tohle vadilo každému…
no v tom pripade jsi i ty tak trochu patologicka (nebrat prosim doslova
), protoze mas pocit nepostradatenosti.
Slibotechna by myslim vadila kazdemu, ja nenavidim i ruzne sliby a pozvani „ze slusnosti“, je to pokrytecke, kdyz se pak slibujici v soukromi sklibi, ze vlastne nechtel toto delat a ocekaval, ze ten druy s diky odmitne, on bude vypadat dobre, ze neco nabidnul, ale nepredre se, protoze druhymu tobude blbe prijmout
Holt pozer, to je taky diagnoza.
Clovek se na to holt musi koukat taknejak zvrchu, v celovem kontextu a prestat se nimrat v drobnych krivdickach. Jakmile se na situaci podivas z odstupu, tak kolkrat clovek nestaci zasnout, co vsechno denne sanuje a ani o tom vlastne poradne nevi, protoze je k tomu paradoxne moc blizko
Ještě dodám že manžel měl tak silné řeči. Že jsem chudinka která nemá na to abych se s ním rozvedla. Koukal jako puk když jsem řekla že jsem podala žádost.
@Tiger-lily píše:
Pořádně se naštvi a nijak ho nelituj. Odejdi a po odchodu se s ním vůbec nebav, abys neslyšela ty jeho prolhané kecy o tom, jak je to tvoje vina. Když ti to nebude cpát do uší, nebudeš se tím trápit.
mne amok nikdy nepomohl, naopak, bral mi energii, rychle vyprchal a byla jsem tam, kde jsem byla. Trvaly efekt melo az to, kdy jsem si ho prestala vazit a videla, ze se nezmeni, pak si mohl rikat kdeco a ja to kldne mohla poslouchat, cist a jednim uchem/okem tam, druhym ven a nijak se me to nedotykalo.
@lalajdaa píše:
Ještě dodám že manžel měl tak silné řeči. Že jsem chudinka která nemá na to abych se s ním rozvedla. Koukal jako puk když jsem řekla že jsem podala žádost.
jo, to oni vetsinou cucej jak suva z nudli, kdyz se clovek vymani ze sveho stereotypu a udela neco, co pocitaj, ze by nezvladla. Muzi maji casto tendence vytvaret pozice tyran-obet s tim, ze pocitaji, ze obet se bude chovat v zajetem vzorci a bude vlastne veznit sama sebe. Oni obet jen udrzuji v presvedceni, ze neni uniku, ze je moc oskliva, hloupa a neschopna, aby mohla zit zivot jinak nez bez nej. Je to zlata klec, ale nema zamcene dvere, staci je jen otevrit a zkratka jit. Ale kdyz jsou ty dvere zavrene, tak vypadaji, ze je nejde otevrit a mnoha tak ani nezkusi vzit za kliku
@Gladys To já zas k takovým krokům potřebuju pořádné nas. átí. Protože obvykle se na mě dá dřevo štípat a všechno odpouštím. Ale jak přeteče poslední kapka
tak obrátím. A k tomu, aby šlo jedním uchem tam, druhým ven, potřebuju určitý čas a uvědomění. Pár dní po rozchodu, kdyby to mě takový nějaký prolhaný kecálek hustil, možná bych podlehla ![]()
BYla jsem s klukem 4 roky a tak poslední rok a půl jsem byla rozhodnutá odejít a pořád to nějak nešlo. U mě to vyřešila ne moc pěkná věc - nový partner - můj nynější manžel. Bylo to nejlepší rozhodnutí v mém životě…
@Tiger-lily ja se vzdycky nastvala, brecela, jecela, citila se ponizena, bolelo to neskutecne a za par dnu bylo po vsem, protoze ze me ten vztek hrozne rychle stece, tomu se asi rika, ze je nekdo splachovaci. A uz prevladnul pocit, ze bez nej nemuzu zit, ze mi chybi.
Pro nekoho je vztek asi v tomto dobry, ale me vzdycky jen podrazil nohy, kdyz jsem ho nejvic potrebovala, tk uz nebyl.