Jsem šíleně protivná máma

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10892
20.2.17 09:46

Téma pro mě. Mám sedmiměsíčního syna, kterýho samozřejmě miluju. Ale jsem z něj taky hotová. Od narození je to uřvaný, dráždivý miminko, který špatně spí. Já už jsem hotová psychicky i fyzicky. Dokáže celý dny prořvat, kolikrát už brečím taky, protože prostě nevím co s ním. Třeba dnes máme jeden z těch super dní, kdy jsem v noci vstávala každou půl hodinu, ve tři se rozhodl, že je vyspalej. Pak to teda kolem pátý ještě zalomil, ale probudil se s brekem a řve furt. Takže už od rána je mi do breku a mám chuť utéct někam do lesa a křičet :? Manžel nechápe, co máme za dítě. Pořád poslouchám, že jsem ho rozmazlila, takže dokola si v hlavě přemítám, kde jsem udělala chybu, proč jsem tak mizerná máma. Navíc se doma často hádáme, nevěří mi tu únavu. Je fakt, že noci se ho netýkají, nespí v ložnici, tak si to asi neumí představit. Taky bych chtěla být pohodová máma a manželka, který vše řeší s úsměvem, není nervózní a nehroutí se, ale zatím mi to nejde.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2226
20.2.17 09:57
@citlivaduse píše:
Téma pro mě. Mám sedmiměsíčního syna, kterýho samozřejmě miluju. Ale jsem z něj taky hotová. Od narození je to uřvaný, dráždivý miminko, který špatně spí. Já už jsem hotová psychicky i fyzicky. Dokáže celý dny prořvat, kolikrát už brečím taky, protože prostě nevím co s ním. Třeba dnes máme jeden z těch super dní, kdy jsem v noci vstávala každou půl hodinu, ve tři se rozhodl, že je vyspalej. Pak to teda kolem pátý ještě zalomil, ale probudil se s brekem a řve furt. Takže už od rána je mi do breku a mám chuť utéct někam do lesa a křičet :? Manžel nechápe, co máme za dítě. Pořád poslouchám, že jsem ho rozmazlila, takže dokola si v hlavě přemítám, kde jsem udělala chybu, proč jsem tak mizerná máma. Navíc se doma často hádáme, nevěří mi tu únavu. Je fakt, že noci se ho netýkají, nespí v ložnici, tak si to asi neumí představit. Taky bych chtěla být pohodová máma a manželka, který vše řeší s úsměvem, není nervózní a nehroutí se, ale zatím mi to nejde.

Máš to moc náročné a manžela bych v noci, alespoň o víkendu, ke klukovi budila. Ať si to tak trochu umí představit. Nejsi mizerná máma, jenom máš na výchovu náročnější kus. Já už jsem to tu psala mockrát, že když jsem poprvé viděla devítiměsíční dítě, které celý den střídavě proleželo na dečce s hračkou v ruce nebo usměvavě sedělo komukoliv na klíně a nebo spalo a to navíc tak, že se prostě položilo do postýlky a hotovo, tak jsem si myslela, že je nějaké nemocné, nebo mentálně zaostalé :oops:. Protože můj jen o měsíc starší kluk kolem ní lezl, pochodoval, drápal se do schodů…Děti jsou různé, někdo to má za hubičku a někdo si tu péči dost vydře. Drž se, s lepším počasím bude líp :hug:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
222
20.2.17 10:23

Sice nepreju jinym to, co zazivam s dcerou ja, ale zaroven me trochu uklidnuje, ze nejsem jedina, ale je vic maminek, co to maji podobne. Rikam si, ze kdyz to musi vydrzet jine, tak ja proste taky. Nikdy jsem netusila, ze mit dite je tak silene narocne :( mam mladsi segru o 7 let a ta byla bezproblemove miminko/dite, nepamatuju si, ze by s ni mamka mela takove nervy jako mam ja, tak ze jsem mela predstavuo materstvi trochu jinou :( Nechapu ty maminky, ktere maji mezi detma treba dvoulety rozdil, to ja bych opravdu uz skoncila v blazinci. Chtela jsem mit deti 3, ale jak mame prvni dite takoveho dablika, tak budu rada, kdyz jednou nekdy se vubec odhodlam jit do druheho. Desi me ta predstava, ze bych tohle vsechno mela absolvovat znovu. No asi schovame hlubokou korbu na kocarku, ikdyz se do ni dcera jeste vejde, a zmenime ho za sportak, aby mohla mala koukat po venku a zacnu s ni vic chodit ven. Je pravda, ze moc ven nechodime, protoze z hluboke korby nic nevidi, tak ze ji tam muzu davat jen na spani a to jsem zas radsi, kdyz spi doma, protoze stihnu doma aspon neco udelat.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1805
20.2.17 11:04

Nejsi sama, někdy je to na budku, taky se často hroutím. Musí to jednou přejít :zed: :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
362
20.2.17 11:14

Viděla bych to na kombinaci zoubků a separční úzkosti. Říkej si, že to bude trvat jen maximálně měsíc a odškrtávej si dny. Nebo zkus chůvu, nebo si naplánuj s malou třeba mateřské kluby nebo plavání, tam se aspoň odreaguješ a malá se unaví. S přítelem choďte o víkendu víc na procházky, abyste nebyli doma. Klidně nos v malou v klokánce nebo čemkoliv, ať je u tebe a ty máš volný prostor (k tomu může být u prsu, když bude chtít).

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
508
20.2.17 14:26

Chápu, prožívala jsem taky děsné období, musela jsem se mu neustále věnovat. tenkrát jsem psala zoufalá kámošce a ta mi na to řekla, že do roka se to prostě musí nějak přežít a pak už to bude lepší. Měla pravdu. malý byl od narození taky uřvánek, ale čím byl starší, tím to bylo lepší. čím se více hýbal, tím méně řval. a když začal ve 13m. chodit, tak už se přece jenom dalo dělat i něco víc.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
7626
20.2.17 17:06

@aneta_ka mozna bych si poridila i satek nebo manduku. uvidi vic nez z kocaru a Doma ji do toho taky muzes dat a treba varit, vykladat ji u toho. Chapu te, me se maly zmenil sice az na 18m ale to 3m peklicko si pamatuju doted :cert:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10892
20.2.17 18:11

@kacaba379 děkuji za podporu. Me nejvíc drti asi to, ze vlastně nevím, proč řve. Tim, ze prorve většinu času, tak prostě tapu. Hlavně, ze se všude píše, ze každá máma pozná, co kterej pláč znamená. Asi i proto si připadám tak neschopne. Ze nerozumím vlastnímu dítěti. Manžel pořád slibuje, ze o víkendech se vrátí do ložnice, ale skutek utek. Jinak se samozřejmě snaží mi to ulehčit, co to jde, v některých věcech me ale nechápe. Přitom se malymu venuju, hodně ho mazlim, povídám mu, zároveň ho ale nechávám, at se zabavi sám a nebeham k němu s každým breknutim. Je to ale vysilujici. Snad bude na jaře líp. Budeme víc venku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
4633
20.2.17 20:00

@citlivaduse nepozná, neboj :* :palec:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2226
21.2.17 08:43
@citlivaduse píše:
@kacaba379 děkuji za podporu. Me nejvíc drti asi to, ze vlastně nevím, proč řve. Tim, ze prorve většinu času, tak prostě tapu. Hlavně, ze se všude píše, ze každá máma pozná, co kterej pláč znamená. Asi i proto si připadám tak neschopne. Ze nerozumím vlastnímu dítěti. Manžel pořád slibuje, ze o víkendech se vrátí do ložnice, ale skutek utek. Jinak se samozřejmě snaží mi to ulehčit, co to jde, v některých věcech me ale nechápe. Přitom se malymu venuju, hodně ho mazlim, povídám mu, zároveň ho ale nechávám, at se zabavi sám a nebeham k němu s každým breknutim. Je to ale vysilujici. Snad bude na jaře líp. Budeme víc venku.

To víš že bude líp! Hůř už bylo ;). a k tomu porozumění dětem…nevím no když rvali, tak rvali, nevím proč, já se taky někdy, vzbudím a mám nevysvětlitelně blbou náladu :nevim:. to neres, rodičovství j celkem náročná disciplína a každý to zvládá jinak :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
21.2.17 09:29

Ahoj, taky mi můj osmimesicni syn občas dává zabrat. U nás zabírá houpani ale ne na rukách, to by se nedalo. Máme babyvak (hacka)- najdeš na netu. Fakt zabírá. Někdy samozřejmě ječí i tak, ale já sedím a houpam. No a občas u toho taky řvu. A kamarádce na vztekani u dcery zabraly bachovy esence. Hodně sil.

  • Citovat
  • Upravit
191
21.2.17 09:39

:zed: @citlivaduse Nemůže plakat kvůli kýle? Nejdřív se rozpláče z nějakého důvodu a při tom tlaku se vyklene kýla (ve tříslech nebo u pupíku), která bolí?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
139
21.2.17 12:58

přežít a být v pohodě

My máme teď 3 měíce druhého prcka, ten starší má o 23 měsíců víc a to je teprve fičák. Buď ráda že kojíš. My u prvního kojili sotva 2 měsíce, následně špatně diagnostikovaný atopický eksem, Hypoalergenní mlíka drahé jak prase, pořád nějaké mastičky a to byl teprvě maler. Pořád u doktorů, speciální strava, náklady v desítkách tisíc měsíčně. S malou jdi ven a čerpej energii. Čím více jsi otrávená, tím hůř se malá cítí, protože dítě to prostě pozná. A prostě má o Tebe a následně o sebe strach, takže řve a je to začarovaný kruh. Mě manžel velmi intenzivně pomáhá, protože to jinak prostě nejde. Jeďte každý den na výlet, neseďte doma. A kvalitní nosítko, mnohdy lepší než kočár. Drž se

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
21.2.17 15:31

Je mi líto, co prožíváš. Je to velmi časté, jen některé maminky chtějí být supermatky a vyrovnat se druhým, tak o tom nemluví. Ale je normální cítit se tak špatně, zvlášt když se dlouhodobě nemůžeš vyspat, (což je základní lidská potřeba!).
U některých dětí je péče mnohem náročnější. S tím se nedá nic dělat. Když člověk nemůže změnit okolnosti, může alespoň změnit svůj postoj k nim. A tady je možná klíč. Nestresovat se tím, že dítě nezapadá do tabulek, které tento systém vytváří. Ať je klidně mimo tabulky s váhou. Ať klidně jí jinak nebo nejí vůbec a v roce se pouze kojí. No a co. Když to budeme příliš řešit, budeme zbytečně úzkostliví.
Je potřeba dítěti věřit. Ono zná své potřeby a dá je najevo. Každé dítě je jiné a má to jinak. A když pláče nebo je neklidné, tak tím něco říká. Je to jeho komunikace. Nechce rodiče vycucávat nebo ničit, ale dává tak najevo svoji potřebu. Jinak to říci neumí. Někdo to může řešit tak, že mu zacpe pusu dudlíkem. Myslím, že je lepší mu naslouchat a vyslyšet ho. Určitě má důvod, proč pláče nebo se vzteká. Možná ten důvod nezjistíme (může to souviset třeba i s porodem a kdoví s čím vším), ale určitě ho má. A tato důvěra v dítě nás chrání před negativním postojem k němu.
Tím ovšem nechci říct, že se máme dítěti naprosto obětovat a přehlížet své potřeby. Máma je důležitější než dítě. Dítě bez mámy nepřežije. I v letadle si dýchací masku nasazuje nejdříve máma a až pak ji dá svému dítěti. S řešením tedy mají být spokojeni oba, nejen dítě.
Zakladatelko, nezapomeň na sebe. Jsi důležitá a skvělá a vedeš si dobře! Občas nech tátu, kamarádku či chůvu povozit kočár venku a prospi se. Úklid počká, nebo najdi paní na úklid. Tvůj odpočinek je prvořadý. Drž se, bude líp! :srdce:

Příspěvek upraven 22.02.17 v 23:01

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1
21.2.17 15:40

Dobrý den, já bych Vám doporučila obrátit se na odborníka, tzn. pediatr, psycholog, vychovatel, můžou doporučit např. nějakou odbornou literaturu o rodičovství a jak to zvládat. A ze své zkušenosti nastavit dceři denní pevný režim a hlavně ji začít odstavovat, aby jedla… Tady je dobré tak najít recep na bábovku, ale konstruktivních rad málo, navíc, co žena, to jiný názor a ještě si číst jak „supermatky“ zvládnou vše levou zadní, k tomu po nocích studují 2 VŠ, pracují z domova, denně pečou, vaří a obšťastňují manžela a jen tak mimochodem např. vymalujou barák o víkendu. Držím palce!

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová