Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem tak stará?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
3.12.11 14:54
Gladys píše:medulinkax píše:Promiň, nemyslím to zle, ale víš o té líné hubě a holém neštěstí, ono to nevzniklo jen tak
Za mě nejhorší jsou chlapi ve středním věku. Do teď si pamatuju jak jsem jela z prohlídky v porodnici, takže už v nějakým 38. tt a stála jsem nad chlapem, který mi zíral na břicho, ale nezvedl se. No a mě bylo blbý požádat o to, aby mě někdo pustil sednout
Já když chtěla, tak jsem si řekla, když mě někdo pustí, poděkuju, nepovažuji za samozřejmost, že někdo bude zkoumat, zda mám vpředu nádor, jsem tlustá či těhotná, ale považuji za samozřejmost, že když si řeknu, tak mě zdravý člověk pustí sednout
asi tak nejak
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 14:58
Líná huba holé neštěstí.. souhlasím, horší je, když je v autobuse samý pohodlý člověk a uvažuje, proč já bych stál..nepomáhal… atd..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 14:59
To je podobné, jako při pomoci s kočárkem. Kdo myslíte, že mi nejčastěji pomůže? Buď samozřejmě mladá paní s dítětem, protože si to ještě pamatuje, nebo důchodci. Nedávno jsem jela busem (bohužel mi ujel nízkopodlažní) dopoledne, takže fakt samí důchodci, dopředu jsem fakt neviděla, koho mám poprosit, ať mi pomůže vystoupit, najednou si přede mně stoupnul mladý muž, ale zády ke mně a já už musela mačkat tlačítko, odbržďovat, natáčet správně kočár, ať můžu vůbec vystoupit, ale borec vylezl přede mnou, otočil se, dívala sjem se na něj, kolem mě fakt sám důchodce, ale bore se otočil a šel. Pak teda se zastavil a zas na mě koukal jak tam stojím a nic. Tak mi dolů pomohl jeden velmi starý pán co nastupoval. Je fakt, že jsem si mu měla říct dřív, i kdyby nevystupoval, tak by mi dolů pomohl, ale byl tam nával a on se tam objevil na poslední chvíli. spíš mě štvalo, že když se zastavil a otočil pár kroků od dveří a viděl, že mi nemá kdo pomoct, tak že prostě se na to vykašlal a šel si po svých.
No a v těhotenství mě sám od sebe pustil sednout jen jeden Rom, který jel v trolejbuse s děckama. Ani jsem nechtěla, bylo to pár zastávek, ale nabídl se sám od sebe, že to zná, tak ať si radši sednu. Jinak jsem se snažila jezdit v době, kdy nebyla špička. Ve 12tt jsem sebou šlehla v tramvaji, samozřejmě špička, narvaná, na mě nebylo nic vidět, tramvaj plná mládežníků, bylo mi blbý si říkat.
Ale třeba když sedím a celkem plná tramvaj je, tak schválně si listuju těhotenskou průkazkou, ať nemusím poslouchat řeči, jaká je dnešní mládež. Prostě ať někoho staršího pustí sednou nějaký mladík, nebo slečna a ne já s nízkým tlakem. Navíc na svůj věk nevypadám a těhu sjem vždycky v zimě, takže bříško nebývá vidět.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 15:04
Třeba já jsem v těhu sedout nepotřebovala- nevím, třeba když jsem jela dvacet minut a stála, tak mi to nepřišlo hrozné 
, takže jsem nevyžadovala nějaké zaházení. Byl milé když se někdo nabídl, jako neočekávala jsem , že hned každý se bude nabízet,a le zase si myslím, že pokud někdo někoho požádá, tak je slušnost pomoct a když náhodou nemůže, tak říct, promiňte nemůže .. jednou jsem omylem požádala slečnu a měla nohu v sádře a měla ji po sedačkou, neviděla jsem to, když jsem jela s kočárkem …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 15:23
Já nevím, ale jestli není chyba, že se ptáte jednoho konkrétního člověka. Nikdy jsem neměla problém s pomocí, když jsem jezdila busem, s kočárem. Přišla jsem na zastávku a když přijel autobus, tak hodně nahlas požádám:" Prosím vás, můžete mi někdo pomoct s kočárem?" A nikdy se mi nestalo, že by někdo nepomohl. 
Tak samo při vystupování. A když jsou v buse jen staří lidé, tak vykouknu a požádám lidi venku.
Sednout v těhotenství jsem nijak moc nepotřebovala a když mi nebylo dobře, tak jsem si taky řekla tak všeobecně do éteru. A bylo mi vyhověno. Jen jednou se na právě uvolněné místo v MHD, ke kterému jsem se blížila, přihnal takový starší (45-50 let) obtloustlý chlápek. Sedl a výtězně se na mě ušklíbl, že mě podsedl. Tak jsem dost nahlas prohodila něco ve smyslu, aby se náhodou neunavil nebo aby ho náhodou neboleli nožičky. Mě neupadnou a snad ani rodit ještě nebudu. 
Ten slízl tolik škaredých pohledů od okolo stojících lidí. 
Ale už jsem si řekla, že teda postojím a nikoho jsem nežádala. Jen mě bolely nohy a to se dalo vydržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 15:25
Mně se to taky stalo nedávno s kočárem. Ujel mi nízkopodlažní bus, další jel vysokej. Na zastávce stála jen jedna paní, tak 40 s dcerou, tak 12. Tak jsem jí poprosila, jestli by mi nepomohla s kočárem a ona na mě, že ne, že spěchá a mám říct někomu, kdo stojí na zastávce, jenže tam už jako nikdo jinej nebyl 
Pak odstoupila asi 2 metry a dívala se do mobilu 
tý holce to bylo blbý, stála tam jako opařená, autobus stál na zastávce, tak mi nakonec pomohla. No chudák ještě dostala seřváno od matky, že mi pomohla. No kde to jsme?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 15:29
jirabobeš - mně se to nikdy před tím taky nestalo. o to víc jsem nechápala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 15:33
Je to děsný.Hele já jela s klukem do poradny do Podolí(ještě v břiše)takže pupek řádnej a v tý tramvaji se nezvedl NIKDO,takže mě to nepřekvapuje.Ale najdou se i hodní a slušně vychovaný lidi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 15:54
Ja musim povedat, ze ma to neprekvapuje 
.
Ja som isla v elektricke v 38tt…s velkym pupkom…vsade plno…nikoho nenapadlo pustot ma si sadnut…a zhodou okolnosti som stala nad sedackou tiez asi 17rocnej baby, ktora tam bola aj s mamou.
Po par zastavkach sa uvolnilo a tak som si sadla…na to nastupil uplne roztraseny asi 80 rocny dedko…nikto ho nepustal a tak som ho pustila ja.
Tiez mi to nepride normalne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 16:11
Líná huba,holý neštěstí. Než,abych se rozčilovala nad tím,jakou to dnes máme mládež a jak si nás důchodci vychovali,po nástupu do vozidla a diplomatickém projetí jedné zastávky bez možnosti si sednout jsem prostě tasila těho průkajdu,nalepila ji nejbližšímu študentovi s akutní křečí v krku směrem do okýnka před obličej a bylo vymalováno. Nestalo se,že by mi někdy někdo nevyhověl.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 16:38
tak me napada, ze bych fakticky nechctela muset denne jezdit kolem podolsky porodnice 
to je asi clovek postavovanej kazdou chvili. Urcite bych nevyskakovala pri pohledu na kazdou tehuli, cekala bych, jestli si rekne a doufala, ze si rekne nekomu jinymu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 16:42
Pudloslava píše:
tak me napada, ze bych fakticky nechctela muset denne jezdit kolem podolsky porodnice
Já bydlím u ftn a občas těhuli potkám, ale že by se tu nějak hemžili… ale poradny mají jen do 12 a do té doby já nejsem schpná někam jet, jezdím až odpoledne
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 17:06
Tak s tím prošením do davu mám spíš špatné zkušenosti, že každý očekává, že se zvedne někdo jiný, než on sám. Takže s kočárkem obvykle nechce pomoci nikdo:D. Mám fakt lepší zkušenost s tím, že řeknu někomu konkrétně.
A to sezení v těhotenství beru spíše z bezpečnostních důvodů, než že bych měla „umřít“ cestou vestoje…
Já potřebovala přežít tu dobu s hlubokým, jinak jsem pak volila kočár, který unesu sama. Lidi se nechtějí špinit při nošení kočárku . Ale zase co mám 2 děti, pomáhají mi mnohem víc:) sami od sebe. Je to člověk od člověka a mladí kluci pomáhají nejvíc, to je fakt.
Jessie: to co píšeš, to je teprve hrozný.. Matka předává takovéto chování dceři , která tedy očividně měla naštěstí víc empatie a slušnosti:).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 17:08
Jessie píše:
Mně se to taky stalo nedávno s kočárem. Ujel mi nízkopodlažní bus, další jel vysokej. Na zastávce stála jen jedna paní, tak 40 s dcerou, tak 12. Tak jsem jí poprosila, jestli by mi nepomohla s kočárem a ona na mě, že ne, že spěchá a mám říct někomu, kdo stojí na zastávce, jenže tam už jako nikdo jinej nebyl
A pak se divíme, že jsou děti nevychovaní, když mají doma takovou matku. Ještě, že ta holka nebyla po matce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.12.11 17:12
No právě, řeknu :„mohl byste mi někdo pomoct?“ a všichni se tváří že se to týká někoho jiného, mládežníci si radší něco pustí do sluchátka. Takže fakt se většinou smiluje nějaký důchodce. Nedávno, poloprázdná zastávka, jen děcka ze školy a pár důchodkyň, ty se hned nahrnuly do busu, mládežníci se bavili, vůbec mě nezaregistrovali, i když jsem na ně mluvila..naštěstí dobíhala paní s malou dcerkou a automaticky šla ke mně a pomohla mi. No a při vystupování na zastávce zas důchodci, ale to už jsem si jednoho mládežníka vyhlídla a aby mohl vystoupit, musel pomoct mně protože kolem mě musel ještě s kamarádem projít.
Přesně: beru to jako prevenci, že pokud to jde, sednu si. Opravdu mi jeden zážitek omdlení v plné tramvaji stačil byla to otázka sekundy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
