Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Lakynka píše:
Tak s tím prošením do davu mám spíš špatné zkušenosti, že každý očekává, že se zvedne někdo jiný, než on sám. Takže s kočárkem obvykle nechce pomoci nikdo:D. Mám fakt lepší zkušenost s tím, že řeknu někomu konkrétně.A to sezení v těhotenství beru spíše z bezpečnostních důvodů, než že bych měla „umřít“ cestou vestoje…
Já potřebovala přežít tu dobu s hlubokým, jinak jsem pak volila kočár, který unesu sama. Lidi se nechtějí špinit při nošení kočárku
Jessie: to co píšeš, to je teprve hrozný.. Matka předává takovéto chování dceři. Ale zase co mám 2 děti, pomáhají mi mnohem víc:) sami od sebe. Je to člověk od člověka a mladí kluci pomáhají nejvíc, to je fakt.
, která tedy očividně měla naštěstí víc empatie a slušnosti:).
Tak tohle je z psychologického hlediska tzv.„efekt přihlížejících“, tzv. každý očekává, že to udělá ten druhý.
Mufice: to je efekt no:D. Stalo se mi taky, že jsem byla na koneční a dostatečně včas jsem oslovila celou tramvaj a nikdo nic… Nakonec mi pomohl sám řidič, protože v tu chvíli tedy mohl. Ale nadával taky na ty lidi
.. A super je, když jsem jela z konečné tramvaje- to často.. A tam pouze důchodci a nebo vůbec nikdo:D.
Já si myslím, že pořád omlouváte lidi - buď jednotlivec a nebo říc všem… prostě si to přiznejme, lidi nejsou zvyklý pomáhat jak dřív
..
kvaček píše:
Já si myslím, že pořád omlouváte lidi - buď jednotlivec a nebo říc všem… prostě si to přiznejme, lidi nejsou zvyklý pomáhat jak dřív..
andelka83 píše:
No právě, řeknu :„mohl byste mi někdo pomoct?“ a všichni se tváří že se to týká někoho jiného, mládežníci si radší něco pustí do sluchátka. Takže fakt se většinou smiluje nějaký důchodce. Nedávno, poloprázdná zastávka, jen děcka ze školy a pár důchodkyň, ty se hned nahrnuly do busu, mládežníci se bavili, vůbec mě nezaregistrovali, i když jsem na ně mluvila..naštěstí dobíhala paní s malou dcerkou a automaticky šla ke mně a pomohla mi. No a při vystupování na zastávce zas důchodci, ale to už jsem si jednoho mládežníka vyhlídla a aby mohl vystoupit, musel pomoct mněprotože kolem mě musel ještě s kamarádem projít.Přesně: beru to jako prevenci, že pokud to jde, sednu si. Opravdu mi jeden zážitek omdlení v plné tramvaji stačil
byla to otázka sekundy.
já sebou švihla přímo v nemocnici, takže jsem měla o péči postaráno
byla jsem asi v 10. tt a zaskakovala v práci za kolegyňku, co fotí v porodnici miminka.. na pokoji dvě maminky, dvě mimča a tři lidi na návštěvě.. pak jen vím, že jsem odcházela, říkám „nashledanou“ a najednou nade mnou sestřička a já nohy nahoře..
Tamtama píše:andelka83 píše:já sebou švihla přímo v nemocnici, takže jsem měla o péči postaráno
No právě, řeknu :„mohl byste mi někdo pomoct?“ a všichni se tváří že se to týká někoho jiného, mládežníci si radší něco pustí do sluchátka. Takže fakt se většinou smiluje nějaký důchodce. Nedávno, poloprázdná zastávka, jen děcka ze školy a pár důchodkyň, ty se hned nahrnuly do busu, mládežníci se bavili, vůbec mě nezaregistrovali, i když jsem na ně mluvila..naštěstí dobíhala paní s malou dcerkou a automaticky šla ke mně a pomohla mi. No a při vystupování na zastávce zas důchodci, ale to už jsem si jednoho mládežníka vyhlídla a aby mohl vystoupit, musel pomoct mněprotože kolem mě musel ještě s kamarádem projít.Přesně: beru to jako prevenci, že pokud to jde, sednu si. Opravdu mi jeden zážitek omdlení v plné tramvaji stačil
byla to otázka sekundy.
byla jsem asi v 10. tt a zaskakovala v práci za kolegyňku, co fotí v porodnici miminka.. na pokoji dvě maminky, dvě mimča a tři lidi na návštěvě.. pak jen vím, že jsem odcházela, říkám „nashledanou“ a najednou nade mnou sestřička a já nohy nahoře..
já byla ve 12tt, jeli jsme z NT, mluvila jsem s manželem a najednou mu říkám „Já bych radši vystoupila“ a on že jo, tak klestil cesti ke dveřím, tramvaj zastavila, on vystoupil a já sebou mezitím sekla, takže jsem mu odjela. Zvedla ymě a postaraly se tři paní a hned se ptaly jestli nejsem těhotná. A hned místečko na sezení bylo, že. Bylo to fakt během chvilky, takže od té doby si dávám pozor, nejezdím ve špičce, pokud možno ne sama, když už, snažím se sendout si, beru si všude pití a svačinku…bylo to hrozně nepříjemné. Najednou černo před očima a šup a je člověk dole. ![]()
Mně se zase stalo toto, jela jsem s dvouletou dcerou a už s poměrně velkým pupkem poloprázdným autobusem MHD. Bylo tam opravdu jen pár lidí, takže všude volná místa. Seděli jsme vpředu za řidičem na dvojsedadle. Hned vedle byla místa pro invalidy.
Na jedné zastávce se do autobusu s velkým hekáním předními dveřmi vysoukal důchodce a hned, že ho mám pustit.
Kdyby slušně poprosil, ale on to vybafl fakt hnusně. ![]()
Já na to, že ať se nezlobí, že jsem těhotná a mám malé dítě, ať si sedne někam jinam. A on začal držkovat, že co si to jako dovoluju, že tam nemám co sedět, že je to „jeho“ místo apod. Asi by toho půl metru k dalšímu sedadlu nedošel, nebo co … ![]()
Já nejsem moc od rány, raději ustoupím, tak jsem mu to „jeho“ sedadlo uvolnila. Další cestující se mě zastali a dali mu pěkné kapky, nahlas se bavili o tom, jaký je to nevychovanec a sprosťák. ![]()
katsha píše:
Mně se zase stalo toto, jela jsem s dvouletou dcerou a už s poměrně velkým pupkem poloprázdným autobusem MHD. Bylo tam opravdu jen pár lidí, takže všude volná místa. Seděli jsme vpředu za řidičem na dvojsedadle. Hned vedle byla místa pro invalidy.
Na jedné zastávce se do autobusu s velkým hekáním předními dveřmi vysoukal důchodce a hned, že ho mám pustit.Kdyby slušně poprosil, ale on to vybafl fakt hnusně.
Já na to, že ať se nezlobí, že jsem těhotná a mám malé dítě, ať si sedne někam jinam. A on začal držkovat, že co si to jako dovoluju, že tam nemám co sedět, že je to „jeho“ místo apod. Asi by toho půl metru k dalšímu sedadlu nedošel, nebo co …
Já nejsem moc od rány, raději ustoupím, tak jsem mu to „jeho“ sedadlo uvolnila. Další cestující se mě zastali a dali mu pěkné kapky, nahlas se bavili o tom, jaký je to nevychovanec a sprosťák.
Bych ho poslala někam, at si dřepne třeba na zem, když se neumí chovat ![]()
Zastávám názor, že když něco potřebuju, tak si o to musím říct. Nastoupila jsem minulý týden do plné tramvaje ještě s kamarádkou se zdravotnímu problémy se svaly. Na sedačce před plošinou seděl mladej kluk (od pohledu trochu divnej) a mastil nějakou hru na telefonu. Povídám mu: Byl by jste tak hodnej a pustil mne s dcerou sednout (samozřejmě jsem chtěla, aby si s dcerou sedla ta kamarádka). On nic, ani se na mne nepodíval. Tak jsem se k němu sklonila říkám znova to samé. Jedno oko se na mne otočilo a nic. Pak se zvednul chlápek před ním, tak si kamarádka sedla i s dcerou. A tohle hovado dál sedělo.
Někdy bych fakt chtěla být dvoumetrový chlápek a takovýho týpka zvednout a rovnou ho z tý tramvaje dveřma vyhodit.
Gladys píše:medulinkax píše:Promiň, nemyslím to zle, ale víš o té líné hubě a holém neštěstí, ono to nevzniklo jen tak
Za mě nejhorší jsou chlapi ve středním věku. Do teď si pamatuju jak jsem jela z prohlídky v porodnici, takže už v nějakým 38. tt a stála jsem nad chlapem, který mi zíral na břicho, ale nezvedl se. No a mě bylo blbý požádat o to, aby mě někdo pustil sednout
Já když chtěla, tak jsem si řekla, když mě někdo pustí, poděkuju, nepovažuji za samozřejmost, že někdo bude zkoumat, zda mám vpředu nádor, jsem tlustá či těhotná, ale považuji za samozřejmost, že když si řeknu, tak mě zdravý člověk pustí sednout
Vždyť jo, já si nestěžovala, nebylo mi zle, jen už to břicho bylo moc veliký, možná i proto tak koukal
. Jen jsem chtěla říct, že i když na mě těhotenství bylo vidět (jsem normálně hubená, takže si myslím, že nikdo by si moje břicho nespletl), tak stejně nepustí. No to je jedno…