Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsem vyčerpaná...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Tunrida
28.10.15 13:52
- Citovat
- Upravit
28.10.15 14:01
Myslím, že by ses tomu neměla tolik poddávat. Prostě chodíš do práce a máš malé dítě, je toho dost, ale určitě to není nezvládnutelné. Problém je, že je tady u nás rodičovská strašně dlouhá a člověk úplně ztratí pracovní návyky. Jak bylo řečeno, je potřeba si najít vhodný režim, věnovat se hlavně důležitým věcem a taky důsledně trvat na režimu i u dětí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.18 09:49
Jsem vyčerpaná a nervózní
Ahoj, obnovuji diskuzi a pokud možno anonymně, nebo raději smazat prosím.
Můj problém je, že jsem vyčerpaná a šíleně nervózní. Mám dvě holky, 2 a 4 roky, dvě domácnosti - jednu přes týden, druhou o víkendu, což je moje srdovka - chalupa, která je v podstatě RD se vším všudy. Máme se jako rodina krásně. Víkendy v přírodě, pospolu, fakt to miluju. Přes týden město - školka, práce. Já jsem na RD. Opravdu mě baví starat se o domácnost, takže taky spokojenost. Jenomže jsem perfekcionista a strašně mě to vyčerpává. Rada by asi zněla - vykašli se na to - ale to já prostě neumím. Prostě jedu na 150% tam i tady. A do toho mám výčitky, že bych si měla víc hrát s dětmi, že jsem na ně nervózní, mladší hrozně vzdoruje a se starší to je taky někdy náročné. Manžel pomáhá v rámci možností - zabezpečení jsme, když je doma, s dětmi pomůže, babičky a dědečky máme taky hodný, ale pořád v práci. Takže si vlastně připadám jako fňukna. Jenomže mám někdy pocit, že mi praskne hlava. Oba jsme s mužem hodně činorodí a myslím, že stihneme fakt hodně, ale já jsem podrážděná, přetažená a mám doma pěknou ponorku. Takové ty rady, ať si někam vyjdu sama s kamarády nebo zacvičit, mi nepomůžou. Chodím na jógu, občas posedět (i když si jen těžko hledáme společný termín). Lituju, že už mi zbývá jen 1 rok RD (zaměstnání dost náročné) a já místo, abych si to užila, bych někdy mlátila hlavou o zeď. Když se děti perou o hračky, když zakopávám o věci (pořádek vydrží max. pár minut, však je to asi všude stejné), když pořád dokola sbírám rozházené věci po zemi, uklidňuju mladší vzteklinu. Pořád na mě visí a já už mám někdy úplnou nechuť ji chovat, jak je na mě pořád!!! přilepená. A pak výčitky, že jsem krkavčí matka, i když jsem s dětmi pořád, miluju je a normálně o ně pečuju. 
Co s tím??? 
Nedokážu být spokojená, když nedělám všechno perfektně, přitom u nás, co máme holky, fakt nablýskáno není, to zas ne. Pořád jsem nervózní, špatně usínám. Díky za rady. Postřehy. A prosím slušně. Sama jsem ze sebe nešťastná. Vím, že mám zvolnit.
- Citovat
- Upravit
26.3.18 09:59
Tak zvolni, hračky ukliď až večer a byt taky nemusí být denně naleštěný. Jednoduše zvolni a budeš spokojená.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.18 10:03
@arada No jasně, jiná rada asi není. Nemůžu mít ale nějakou poruchu, když nesnesu neumytý nádobí atd.? Dokud to není, jsem nervní. J.
- Citovat
- Upravit
26.3.18 10:04
Moc nevím, co chceš poradit - jediné, co potřebuješ je trochu zpomalit a snížit nároky. To ale podle sebe nedokazes. Takže bych aspoň zkusila prohodit si ty priority - věnovat se na maximum dětem a ubrat v domácnosti. Nepořádek dětem nevadí, nervózní matka ano.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 10:04
Holka radu nemám, jen ti chci říct že v tom nejsi sama. Já mám děti tři (4.5, 2,5 a 8 měsíců) a jsem na tom naprosto stejně. Přijde mi, že už ani neumím odpočívat. Jakmile si sednu tak všude vidím ten bordel co by potřeboval uklidit. Chatu máme taky a tam je to to samé. Jenže tam jezdíme málo a tak je tam té práce vždy fůra. Taky jsem úplně vyflusaná, mám pocit že nic nestíhám, že nedělám nic z toho co bych chtěla. Od rána do večera jedu (pomalu jak robot), makám makám a makám a při tom si říkám, že absolutně nechápu jak to dělají ty ostatní ženský. Navíc děti teď od ledna téměř nepřetržitě marodili, tak to bylo ještě víc na hlavu. Já se modlím aby se to už zlomilo a začalo být teplo nebo mě odvezou do blázince.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 10:05
Když si svuj problem uvedomujete a nedokazete s tim nic udelat, tak bych zacala navštěvovat psychologa nebo psychoterapeuta. Protože jinak z vašich dětí budou vystresované uzlíčky nervů. Na detech se to projeví vždycky. Ale můžete to ještě zkusit. Dokážete si odpoledne pustit film, objednat si oběd a nechat děti v klidu řádit ve stylu vyndané šuplíky, rozházené hračky, upatlaný stůl nechat 12h bez otření, nádobí do myčky až další den? Neříkám, ať to děláte denne, ale jen jestli to zvládnete a film si užijete…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.3.18 10:08
@Tichošlápek Taky to tak cítím. Ale mám pocit, jako by mi s nimi čím dál víc ubývaly síly. 10× denně si hrajeme na obchod, malujeme, jsem s nimi pořád. Domácnost je paradoxně můj způsob úniku. A pak výčitky. Víc s dětmi, míň práce. Pocit nespokojenosti, když to kolem sebe vidím. Navíc mladší je na mě pořád nalepená. Vlastně dělám jednou rukou 
. Už toho mám plný brejle.
@Anny2148 Díky, to asi potřebuju slyšet. Stejně jako u nás.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.18 10:10
@sediza Děti jsou právě až moc rozmazlené, připadá mi. Maminka je servisman, akorát ji nebaví si neustále hrát a dělat rozhodčího. Pořád se přetahují o hračky, to je asi klasika.
J.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.3.18 10:13
@Anny2148 Právě. Jsme jak křečci v kolečku. Jakmile sedím, jsem jakoby napnutá, pořád jen vidím ten chaos kolem sebe. Furt mě něco žene dopředu a nedokážu to zastavit. Pak šlápnu na kostičku lega a vidím rudě. Přitom napiglovaný to fakt nemám, to u nás nejde. J.
- Citovat
- Upravit
26.3.18 10:14
Jestli to finančně ustojíte, vezmi si někoho na výpomoc, třeba na úklid, nebo žehlení. Já jsem to takto před několika lety vyřešila. Měla jsem hodně náročnou práci a dítě v 1. třídě. Nejdřív jsem chtěla jen výpomoc na úklid, postupně - jak jsem se s paní víc sžili - i žehlila. Využívala jsem asi 2 roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 10:15
@Anonymní píše:
@arada No jasně, jiná rada asi není. Nemůžu mít ale nějakou poruchu, když nesnesu neumytý nádobí atd.? Dokud to není, jsem nervní. J.
Vidíš, já bych zas brala, kdybych co se týká pořádku trochu přitvrdila. Mě povrchní nelad nechává naprosto klidnou. Má matka měla ráda pořádek, já jsem dodávala, že když ho udělá někdo jiný. Doslova mi zhnusila uklízení a jakmile jsem měla svou domácnost, neřešila jsem ani to neumytý nádobí. Víš co? Nechává mě to klidnou. Máme známé a paní to má stejně jak ty. Přiznám se, že se u nich necítím dobře, bo i když mám čistý ponožky mám strach, abych jim nezašpinola podlahu, bojím se sednout na sedačku, nemluvě o tom něco sníst nebo vypít kafe. Jezdíme k nim až je hezky a dá se sedět venku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.18 10:15
Asi opravdu jediná rada, je zvolnit s tou domácností, uklízet budeš ještě minimálně do 80, ale děti budou malé jen teď, to už nikdy nedoženeš
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
To je normální podzimní depka, tu má třeba dneska taky
Co třeba dneska děláš, když je ten svátek (teda samozřejmě, jestli máš volno)?