Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Gladys píše:
Ono je to trochu OT, ale já si poslední dobou taky uvědomuju už jen to prachobyčejný štěstí z toho, že otočím kohoutkem a teče mi tam čistá pitná voda. Dokonce se v té vodě koupeme, pereme v ní prádlo, myjeme v ní auta… A někde na druhém konci světa zdechávaj lidi žízní, protože tam voda zkrátka není. Vždycky, když mi teče voda jen tak, tak se zastydím a honem ji zavřu. Ne že by to teda něčemu pomohlo
svatá pravda ![]()
@Gladys píše:
Knížky od Jany Makovcové jsi četla? Tam teda naštěstí tatínek funguje, ale i tak, těžké to musí být, dvě děti postižené obě mentálně.
Jinak ono je to hlavně tak, že nám všem se může osud změnit z minuty na minutu. Nikde není záruka, že porodíme zdravé děti a pokud porodíme, tak nám nikdo nezaručí, že zdravé zůstanou.
Někdy mám pocit, že současné době chybí pokora…
přesně, ta pokora chybí moc. Já teda zas mám spíš opačnej problém, že někdy neumím být jen tak obyčejně šťastná, protože si říkám, že se pak určitě něco po…
Jen chci říct - člověk si i uvědomuje, že jde vážně především a v první řadě o to zdraví, ale.. ale to přece neznamená, že nebude brečet kvůli blbostem, že si nebude smět postěžovat, že už nemůže, že se chce vyspat atd.
Snad jen světec umí být vděčný za to, co má a radovat se z každého rána prostě jenom proto, že nastalo. ![]()