Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsme šťastné ženy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
čtverda
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
31.8.12 16:23
Přesně tak, do puntíku souhlasím 
Jen je blbé, že si to člověk uvědomí až když vidí to špatné, zlé a nešťastné někde jinde 
Mělo by to podle mě být samozřejmostí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 16:28
Máš pravdu, kolikrát opravdu řešíme zbytečné malichernosti, které jsou oproti tomuhle opravdu prd.
Kamarádky je mi moc líto a strašně doufám, že se na ní brzo usměje štěstí a bude líp. Posílám jí moc síly
Tohle je opravdu smutné a nespravedlivé 
Nechápu, jak život dokáže být někdy krutý k těm kdo si to nezaslouží a k těm kteří by si to kolikrát zasloužili (vrazi, ti co týrají děti a zvířata, apod.), je milosrdný 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 16:34
Ono to bude znít hrozně, ale když mám doma všeho po krk nebo když přijde nějaká jobovka, jako zrovna včera, tak si sednu ke zdejším deníčkům Prázdná náruč… Většinou mi stačí přečíst tak dva, než si uvědomím, že moje „trápení“ jsou prostě běžné problémy a že mám tu neskutečnou kliku, že vlastně nevím, jak opravdové trápení vypadá.
Hodně štěstí všem, co ho potřebují. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Renčí2
31.8.12 16:37
- Citovat
- Upravit
čtverda
31.8.12 16:41
@Beru víš, mělo by to tak být, ale není to tak. a člověk si to malicherné ani neuvědomuje a dělá z toho horu starostí a rozčarování.
- Citovat
- Upravit
31.8.12 16:42
Přesně tak. Člověk se někdy rozčiluje a stěžuje si na úplný malichernosti. Ale pak si vzpomenu třeba na jedny kamarády co mají tříletou holčičku s vadou srdíčka…nemají peníze…jsou v háji…A jsem šťastná za to co mám. A vím, že se život může ze vteřiny na vteřinu otočit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 16:44
Ano je hezké si uvědomit že si nemáme na co stěžovat.. ale je to prostě normální, protože každá žijeme především svou přítomností!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 16:51
Jo, já přehodnotila veškeré mé starosti po diskuzi, jestli si mají nechat ty dvě holčičky. Od té chvíle vím, že jsem šťastná žena, nic mi nechybí, nemáme starosti ani problémy, všechno jsou to prkotiny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 16:51
Knížky od Jany Makovcové jsi četla? Tam teda naštěstí tatínek funguje, ale i tak, těžké to musí být, dvě děti postižené obě mentálně.
Jinak ono je to hlavně tak, že nám všem se může osud změnit z minuty na minutu. Nikde není záruka, že porodíme zdravé děti a pokud porodíme, tak nám nikdo nezaručí, že zdravé zůstanou.
Někdy mám pocit, že současné době chybí pokora…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
čtverda
cher
31.8.12 16:53
Máš pravdu a souhlasím. Život je dar a zdraví je neskutečné bohatství. A když se k tomu přidá láska plus, že máme kde bydlet a co jíst, pak je to nebe na zemi. 
- Citovat
- Upravit
31.8.12 16:57
Ono je to trochu OT, ale já si poslední dobou taky uvědomuju už jen to prachobyčejný štěstí z toho, že otočím kohoutkem a teče mi tam čistá pitná voda. Dokonce se v té vodě koupeme, pereme v ní prádlo, myjeme v ní auta… A někde na druhém konci světa zdechávaj lidi žízní, protože tam voda zkrátka není. Vždycky, když mi teče voda jen tak, tak se zastydím a honem ji zavřu. Ne že by to teda něčemu pomohlo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 16:59
Vždycky, když si myslím, jak jsem naštvaná na všechno kolem, nebo si mám s nějakou běžnou věcí starosti a podívám se pak na své dvě dětičky, že jsou zdravé a manžel taky, děkuju za to a ty dané eventuální „problémy“ jsou vcuku letu mnohem a mnohem menší 
. Opravdu to není samozřejmost, je to neskutečný dar, mít zdravé dětičky a rodinu vůbec
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ach jo
,holky, dneska jsem potkala kamarádku ze základní školy, se kterou jsem dříve seděla ve škole. Byla to ta nejkrásnější holka ze třídy, byla navíc moc milá, a chytrá. Když se to skloubilo s její krásou, všichni jsme ji mohly závidět. Dneska jsem ze základky dlouho pryč, a když jsem byla nakupovat, tu kamarádku jsem potkala. ztrápenou, uplakanou, vyhublou a nervozní. Zašly jsme si spolu na kávu, a já, jelikož jsem měsíc před porodem jsem se těšila, jak si postěžuju, že se sotva hnu, že se nemůžu zohnout, že se ve mě bouří hormony, vše mě vytočí a vše stojí za prd 
.naštěstí se rozpovídala první má kamarádka a hned, když začla, řekla jsem si, že si vlasntě nemám na co stěžovat. Má pětiletou dcerku, která se narodila s DS, manžel je opustil, nezvládnul nemoc dcerky, našla si nového přítele, narodila se jim druhá dcerka před rokem, ta má dětskou obrnu, druhý manžel to také neustál, odešel od ní. děti do ústavu by v životě nedala, nadevše je miluje. celou noc a celý den je prakticky na nohou a stará se pečlivě o své děti. žije se svou maminkou na domečku, maminka jim pomáhala, ale minulý týden maminka zemřela náhle. Tak hrozně plakala, tak hrozně mě ji bylo líto a přitom jsem ji nedokázala ani větou povzbudit.co jsem ji měla říct? to bude dobré? když nebude? nebo bude to lepší? tak jsme tam tak jen seděly, ona povídala a plakala a po rozloučení jsem se celá plná emocí vydala zpátky domů, kde mám neskutečnej bordel, protože mám maličkou dcerku, která poznává svět, nepořádného manžela, oba jsou však zdraví, čekáme zdravou holčičku zase za měsíc a já si ještě někdy stěžuju, jak toho je na mě moc? jak mě všechno dokola štve a přitom, mám takové štěstí. Chtěla jsem jen napsat tento příspěvek, protože jsem si uvědomila, kolik osudú člověk potkává a jak zbytečně a poměrně často není spokojený se svým vlastním životem. přitom jak jsme šťastné ženy. Smekám před silnými ženamy, před silnými osobnostmi, které život mají opravdu složitý a chtěla bych jim podat velký obdiv.