Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Najdi si spolubydleni s někým jiným. Svěření dítěte do péče, rozvod, vypořádání majetku atd.
Zakladatelko, napadá mě jen azylovy dům. Náklady tam jsou malé, mohla bys něco ušetřit. Úplně nevím, jak to tam funguje, ale řekla bych, že by to bylo i lepší z hlediska bezpečnosti, kdyby se za vámi manžel dobýval. Pomohli by ti i v sociální a právní oblasti. Zkus se podívat, kde poblíž je takové zařízení… Moc ti držím palce ![]()
Prostě odejít…kamkoliv…klidně to spolubydlení…nebo pronájem, pokud ot dáš sama finančně…nenech si namluvit, že jsi vadná, špatná atd…a hlavně v tom nenech vyrůstat dítě…na to mysli…a jdi… ![]()
A kde bydlíte? V případě azylového domu to nebude takový problém ve velkém meste. K rodičům nemůžeš proc?
Ani na chvili?
Jsi na něm závislá. Hlavně mu neříkej, kam se stěhuješ!! Dítě si předávejte někde jinde. Zbytek pochopíš časem (pokud se k němu nevrátíš).
Azylový dům nepřipadá v úvahu, tohle prostě nemůžu udělat jedenáctiletému dítěti. To je nereálné. Rodiče mám mimo práci i školu dítěte. Na týden bych tam mohla, ale to není řešení. Oba jsou v důchodu. Neměli bychom ani svou místnost. Sranda je, že musím vzít i psa. Mám pocit, že to je úplně bezvýchodné.
@Anonymní píše:
Azylový dům nepřipadá v úvahu, tohle prostě nemůžu udělat jedenáctiletému dítěti. To je nereálné. Rodiče mám mimo práci i školu dítěte. Na týden bych tam mohla, ale to není řešení. Oba jsou v důchodu. Neměli bychom ani svou místnost. Sranda je, že musím vzít i psa. Mám pocit, že to je úplně bezvýchodné.
Mrkni na inzeráty o spolubydlení. Dost často se najdou maminky v podobné situaci, jako jste vy. Ale pokud pracuješ, nejspíš bys i nějaký levný nájem zvládla sama - alimenty, příspěvek na bydlení, během pár měsíců vypořádání majetku atd. Třeba by do začátku finančně pomohli i ty rodiče..?
@Anonymní píše:
Azylový dům nepřipadá v úvahu, tohle prostě nemůžu udělat jedenáctiletému dítěti. To je nereálné. Rodiče mám mimo práci i školu dítěte. Na týden bych tam mohla, ale to není řešení. Oba jsou v důchodu. Neměli bychom ani svou místnost. Sranda je, že musím vzít i psa. Mám pocit, že to je úplně bezvýchodné.
Najdi si to spolubydleni. I kdyby jste neli se synem zit v hedne mistnosti, bude to lepsi, nez se nechat tyrat. A ne, nemusis vzit psa, to uz je jen velka komplikace navic, kterou si budes ztezovat odchod. Pokud si, dodatecne, vyjednas jeho moznost, super, ale nepodminuj tim zadne bydleni, ted potrebujes, co nejsnazsi a nejrychlejsi reseni.
Mimochodem ten 11letý syn je minimálně od ledna na distanční výuce ne? To jsi měla o jeden důvod jít dočasně k rodičům víc, ještě pořád máš minimálně týden, kdy do školy nepůjde. Jednej, čím dřív, tím líp!
@JOHNDENVER @Annabela11 Psala že bydlí v jiném městě, než má ona práci a syn školu.
@JOHNDENVER píše:
To snad není nic, co by se nedalo změnit
To určitě není, ale jít dočasně bydlet k rodičům, měnit kvůli tomu práci a 11letého syna vytrhnout ze školy a prostředí, které zná, aby se třeba za měsíc zase stěhovala jinam, to teda jako šťastné řešení nevidím. To už spíš využít tu jeho distanční výuku a do práce chvilku dojíždět, než najde něco jiného.
Ahoj, potřebuji nezaujatý názor. Musím odejít od manžela. Již několik let mě psychicky týrá, vydírá. Je nemocný. Manipulátor. Všechno je samozřejmě moje vina atd. Několikrát odešel, vždy se vrátil, chvíli klid a znovu. Jiné ženy, násilí, především psychické. Vydírání v sexuální oblasti, opravdu neobvyklé praktiky atd. Tolik ve zkratce. Včera jsem se zase zhroutila. Jsem tam kde před rokem. A teď co dál.
Byt je na hypotéku, máme dítě. Naštěstí mám práci. Ale když půjdu do podnájmu, tak dám za nájem dvě třetiny svého platu. Na alimenty nemohu moc spoléhat, bude dělat problémy. K rodičům nemůžu. Od kamarádů mě vlastně postupně odříznul. Tedy faktem je, že jsem na to sama. Vůbec nevím co dělat. Z praktického hlediska je nejlepší zůstat tady, dělit se s ním o náklady a neřešit jeho život. Ale já tohle prostě už nezvládám. Hrozně mě to ubližuje. Nedokážu ho ignorovat, neřešit jeho nadávky, urážky. Zkoušela jsem všechno, psychologa, psychiatra, různé organizace. Nic mi nepomohlo. Když už jsem měla něco rozjetého, tak on dříve nebo později přišel a omlouval se atd. Stále stejné, pořád dokola a já to nedokázala. Jsem asi fakt vadná jak říká. Co dál? Někdo nějaký nápad? Jakýkoli?