Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mně většina lidí nezaujme ani zdálky, ani zblízka, takže tohle moc neřeším. Maximálně třeba v přírodě, kde člověk potká dva lidi za hodinu, se rozhoduju, zda zvednu oči a pozdravím (většinou) nebo z nějakého důvodu ne.
Z opačné strany - mně pohledy cizích lidí obecně nedělají dobře, ale to je můj problém. Svůj pohled směřuj, kam chceš ![]()
Podívej se a usměj se. Není to nic nezdvořilého a zpříjemní to den.
Ja teda lidi moc nezkoumam, většinou jdu s dětma, tak si hledím jich, nebo mám v uších sluchátka a koukám kamsi do blba
kdyby na mě někdo fakt napadne čuměl, tak na něj kouknu taky a max povytahnu obočí
ale jinak neřeším, každý má reakce jiné, někomu to může být nepříjemné, když na něj někdo zírá, někdo se rád předvádí a naopak se může urazit, když ho někdo ignoruje, si nevyberes ![]()
Normálně. Když je hezká, tak jí celou dobu koukej na kozy. Ony jsou na to zvyklé a mají to rády. Opak by považovaly za hrubou nezdvořilost. Když je hnusná, tak se pořádně mrač, koukej se ostentativně na kanály a od psů ochcaná nároží a dávej jednoznačně najevo, že se fakt NECHCEŠ podívat. Ony jsou na to zvyklé a mají to rády. Opak by považovaly za projev toxické maskulinity.
Takhle je to jednoduché ![]()
Tak z dálky sleduji, jestli osobu znám - neznám, pokud ne, tak už se na ni nepodívám. Takže nevím, jestli na mě civí, nebo se šklebí, a je mi to fuk. Ženy mě nezajímají (pokud nejsou hodně divné nebo vyšašené, to mne vždy upoutá, nebo naopak pokud nemají třeba super kabát/kabelku/boty), a oční kontakt navazuji jen po pozdravu/smeknutí. ![]()
Ahoj, hehe dobrý dotaz. Já používám několik scénářů. V dnešní době je většina lidí zahleděná do mobilu nebo do země, takže je prostě zkouknu a oční kontakt jako takový nula. Pak jsou někteří, kteří mě sledují taky, pak se snažím kouknout do očí, pozdravit a mírně usmát (to je moje preferovaná varianta, ale pro mě jako pro introverta asi nejtěžší).
No a jelikož jsem chlap, tsk v případě hezkých slečen se nutím do té varianty s úsměvem, ale hodně často to skončí tím klasickým sjetím odshora dolů a zpět ![]()
Já teda blbě vidím, takže na lidi radši moc nekoukám
Z opačné strany, když na mě nějaký chlap kouká - záleží taky na tom jak kouká - když se usmívá, tak se usměju taky, když kouká jak puk, tak si říkám proč tak čumí a znejistím jestli nevypadám nějak blbě nebo co ![]()
Takže bych poradila: pokud se ti líbí, klidně koukej dál a usměj se, pokud nelíbí, tak koukej někam jinam ![]()
Dívám se do očí a usměju se
Občas se i ohlídnu za pěkným chlapem či ženou.
Nepříjemné může některým lidem být „skenování“, určitě není vhodné zírat do výstřihu ![]()
Když někoho míjím, a on se na mě dívá, taky kuknu, úsměju se, jdu si po svém. Někdy přeju dobrý den, občas se dáme do řeči.
Kdyby na mě někdo už z dálky upřeně zíral, tak bych měla hodně nepříjemný pocity ![]()
U mě hrozně záleží. Pokud se ten den cítím krásná a jako vrchní čiči, tak koukám do očí a hodím úsměv, když je mi ten člověk sympatický.
Naopak když se cítím pod psa, tak koukám do země nebo do mobilu. ![]()
Moc bych být tebou nepřemýšlela nad tím jak se z tvého pohledu můžou cítit ostatní, ale dělala bych to, co by bylo příjemné tobě. ![]()
Hezký pěkný předvánoční čas.
Měl bych naprosto seriózní dotaz, který podle mě zajímá více lidí, ale je neslušné se ptát. Každý tuto situaci určitě zažil milionkrát.
Jdu takhle sám po chodníku a naproti jde žena/ženy. Z dálky se na ní člověk dívá jako na celek před sebou, ale co děláte s pohledem v momentě, kdy se přibližujete než se minete? Je jaksi sociálně normální a přijatelné abych si jí „prohlížel“ a koukal jí do očí celou dobu? Nebo je takový pohled od naprosto cizího člověka brán jako jakýsi „útok“ a je nepříjemný? A sociálně zcela nepřijatelný?
Já tuhle situaci v 99% řeším upřeným pohledem na jakýkoliv pevný bod před sebou a na tu ženu/ženy se nepodívám ani na vteřinu.
A všiml jsem si z dálky, že většina žen v téhle situaci vytáhne z kapsy mobil a začne se dívat do něj.
Jak tuhle situaci řešíte Vy? Kam v této situaci koukáte? A co je tedy normální (opak podivínského) jednání v tomto momentu?
PS: Ano, jsem ufon. Proto se ptám, abych se poučil a už jim nebyl.