Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já bych to řekla ještě jasněji - promiňte, jsem pedagog
-
výchova se dá rozdělit na tři, případně čtyři styly:
autoritářskou - to je patrně ta, kterou tu prosazujete,
demokratickou, ochranářskou a zanedbávající.
To, o čem se tu bavíme, je, že rodiče praktikující výchovu zanedbávající ji před vámi vydávají (nebo vy ji považujete) za demokratickou.
Autoritářská výchova dítě rozhodně poznamená - a nezlobte se, na některých příspěvcích je tady vidět, že se tak opravdu stalo
- ale nejhorší vliv na osobnost dítěte má kupodivu výchova zanedbávající. Vyrovnanou osobnost by pak měla, pokud je správně používána, vyprodukovat demokratická výchova.
Je dobré si o tom něco přečíst. ![]()
Samozřejmě je jasné, že výsledky výchovy, které jsou zde popisovány, by mně neimponovaly, ale nepleťme si tedy zanedbání výchovy s demokracií. V demokratickém přístupu je motivem k jednání pochopení, v autoritářském strach z trestu nebo nátlaku. Vyberte si samy
Dítě zanedbávané neví, co má vlastně udělat…
Takže bych to shrnula, chování, které popisujete, by chtělo korigovat (a možná se srovná samo), ale mrzí mně, že jej dáváte do souvislosti s demokratickou výchovou (což asi ta „Nevýchova“ taky bude).
A teď se omlouvám, jdu se věnovat dětem a asi nevychovávat ![]()
A holky, nemračte se na svět ![]()
Příspěvek upraven 09.07.16 v 16:04
Ale ještě bych ráda dodala, že samozřejmě jsou i děti nezvladatelne a to děti s LMD, dnes používané ADHD. S nimi je to opravdu těžší a okolí se na ně diva skrz prsty, jelikož si myslí, že je to jen nevychovany spratek, ale není tomu tak.Ale i tak by i tyto děti, měly umět poprosit, pozdravit apod. Mluvim ze své zkušenosti, sama mám, respektive jsem měla, syna (dnes je mu již 20 let) a rozhodne to nebyla procházka ruzovym sadem…
@Ráchelia U nás dvouleťák neví, co jsou hranolky a cola, ale toho Bořka by chtěl určitě ![]()
Moje mamka má kolegyni, jejíž snacha vyznává údajně Montessori (ale nevím, jestli se za to jen schovává, nebo je v tom důsledná), a když jde ta babička hlídat vnoučata, tak je nešťastná, protože děti můžou jít spát kdy chtějí, jíst, co chtějí, čistit si zuby, když chtějí apod. Takže ona vyřízená, že děti v jedenáct večer skáčou po posteli, a snacha řekne „zítra budou unavené a uvědomí si, že to byla chyba“. No, zatím se to ještě nestalo ![]()
Já vím, že tohle je můj první příspěvek, zaregistrovala jsem se před chvílí a otevřela tuto diskuzi. A musím říci, že když já jsem byla malá, byla jsem poslušná. U mě neexistovalo, že bych často zlobila (jen někdy, samozřejmě), věděla jsem, co se stane, když udělám něco špatného
(pokud neřeknu - omlouvám se, tak zůstanu v kuchyni, klidně i do noci). Ale je pravda, že jsem byla do 4 let mlčící poslušné děcko, měla jsem problémy a smysuplně mluvit jsem začala někde před 4. narozky. A navíc je pravda, že v poslední době rodiče nevědí nic o správné výchově, a také mě to velmi překvapuje - pohled na křičící dítě válející se po zemi a na maminku, která to vše ignoruje a nadále telefonuje. Co na to říci.
Nevýchovu nemám ráda, ale jsem odpůrce tělesných trestů. U nás doma dokud mě měli na starost babi s dědou se tohle nepěstovalo a i tak jsem uměla poprosit, poděkovat, neskákat do řeči a celkově se chovat slušně. Z velké části to bude tím, že z nich byla vždycky cítit jistota a vše co řekli tak prostě bylo. Pak když jsem pár let byla s mámou tak pokaždé když jsem se nechovala jak bych měla byl nářez. To ponížení se mi vybavuje i po letech. Argument, že si to někdo zaslouží neberu. To bychom se mohli rubat jako koně mezi sebou v buse nebo mhd.
Ale jakkoli jsem proti tělesným trestům nesnáším nevychovaná dítka co všude řvou, litají a mají pocit, že svět je jejich. A do toho maminky které přeci nebudou omezovat zdravý vývoj.
Sama mám dvě děti a ani jedno není nevychované a to ten mladší je add s obsedantnimi rysy. Co řeknu prostě platí a jen zřídka kdy musím zvednout hlas. Ovšem když už, tak to ví celá ulice ![]()
Cizí spratky nějak moc neřeším.
Pravda, pozastavila jsem se asi 2× na holčičkou mého bratrance a jeho ženy. Má 6 let.
Jenže, já ji viděla pouze 2× 2 hodiny - na rodinných oslavách, takže z toho nejde usuzovat, jakou (ne)výchovou doma prochází.
Matku neposlouchala, babičku, tety, otce, vlastně nikoho. Na všechny vyplazovala jazyk, na maminku plivala a přišlo jí to hrozně vtipný.
No, můj muž zůstal jako opařený, ale já už obeznámena z emimina různými způsoby (ne)výchovy věděla, že i toto je dneska možné doma vychovat… ![]()
Holky ano, rozežrané spratky kálející rodičům a okolí na hlavu nemám ráda.
Svým způsobem je mi fuk, co si doma každý vychová a moc ráda bych chtěla říci - že se jim to vrátí.
Ale navíc takové rozcapence bohužel budeme muset nějak přežít i my ostatní a naše děti, kteří ty své vedeme ke slušnosti a úctě.
Jinak ve svém okolí nijak extra moc spratků nevidím.
@ireeenka já myslím, že vycházíš z toho, že zakladatelka v úvodním příspěvku zmínila Nevýchovu s tím, že pravděpodobně došlo jen k záměně termínů. Myslím, že zakladatelka má na mysli nevýchovu ve své čisté podstatě a ne tu, kterou propaguje Katka Králová.
Jsem určitě rodič praktikující demokratickou výchovu, možná až příliš volně (mám opravdu extrémně živé dítě a někdy si říkám, jestli to není důsledkem přílišné volnosti). Ale jsou věci, přes které nejede vlak, např. ubližování jiným dětem.
Jinak s tebou souhlasím ve všem ![]()
Můj syn je hrozně rozlítaný. V podstatě vůbec nechodíme do restaurací, protože pořád pobíhá, s dospělými hned navazuje vztahy adekvátní svému věku, ale ne každý dospělý je na to zvědavý. V podstatě nevím jak v tu chvíli na něj, protože on nevydrží sedět v klidu. Když jdeme na 8km procházku, skoro celou ji utíká, já za ním vlaju s prázdným kočárem. Nemůžeme vyrazit nikam se stejně starými dětmi, protože syn má naprosto jiné tempo, ani my dospělí mu nestačíme. Jde to jen, když děti ostatních mamek jedou na kolech ![]()
Dělá i hrozně moc zbytečných pohybů, např u jídla. Chvíle, kdy se zklidní jsou opravdu vzácné. Vyhledávám s ním co nejklidnější situace, chodím do lesa k jezírku, kde je to opravdu klidné prostředí a doufám, že to bude mít pozitivní vliv na jeho psychiku.
Sladké nedáváme, pije jen vodu atd. Obecně jí hrozně málo.
Vždycky jsem byla z těch, kterým rozjívené děti hrozně vadí a teď jedno mám, ale není to tím, že bych na něj dlabala.
Asi karma ![]()
Příspěvek upraven 09.07.16 v 16:17
@Gábííí píše:
Ale ještě bych ráda dodala, že samozřejmě jsou i děti nezvladatelne a to děti s LMD, dnes používané ADHD. S nimi je to opravdu těžší a okolí se na ně diva skrz prsty, jelikož si myslí, že je to jen nevychovany spratek, ale není tomu tak.Ale i tak by i tyto děti, měly umět poprosit, pozdravit apod. Mluvim ze své zkušenosti, sama mám, respektive jsem měla, syna (dnes je mu již 20 let) a rozhodne to nebyla procházka ruzovym sadem…
To je z části pravda, ale dost často rodiče pomalu baží po nějaké diagnóze, jen aby měli omluvenku. On není spratek, ale chuďatko nemocné. Řekla bych že se to skoro přesně otočilo. Dřív se vůbec nebral ohled, kdež to dnes se chodí kolem všeho po špičkách, aby náhodou chudák malá neměl trauma.
No nečtu to celý.. protože mi z toho hrabe. Nedovedu to pochopit, co to je NEVYCHOVA? My měly respekt z rodičů, kazdyho jsme pozdravily a hlavně jsme pořád něco dělaly. Přišly ze školy, udělali úkoly a šli uklízet, prat, zehlit, dělat na zahradě. ( ještě na zakladce fakt od děti) od 13 let jsem skoro denně vařila a vařím doteď. Moje 3 letá dcera chodí od dvou let do školky, od dvou let zdraví, děkuje, omluví se, poprosi. Jediná věc je teď ta ze je lakoma na svoje hračky. Ale beru to. S jídlem třeba se rozdělí. Je hodně živá a když neposlechne prostě dostane, někdy vzdorovala že jsem si říkala, že to nedám. No když jdeme do obchodnaku, chce všechno kupovat, utíká na hračky, ale je to dítě.. dobře, někdy prostě dostane a lidi na me koukaj jak na sadistu. Moje dítě má všechno co chce, ve třech letech má tablet.. Ale prostě přísnost a respekt musí být. To abych se za chvíli bála, aby mi nedadala facku a nevynadala do pic. A nějaký spratek ji držet pod krkem a škrábat a matka se na to koukat, tak jdu a chytnu pod krk ji, jestli to jako je normální???
@bozska-mrcha ano,s tim souhlasím, proto jsem k tomu napsala to, že i tyto děti, by měly být naučené slušnému chování…umět poděkovat, pozdravit apod. ![]()
V úvodním příspěvku jsem zmiňovala Nevýchovu úmyslně s velkým N, jako ten styl, co se učí na kurzech…Ten totiž rodiče neděkující dívenky propagují. Mají kurzy za sebou…
@Ráchelia píše:
Zrovna dnes na návštěve dítko po mě něco chtělo, řekla jsem ať poprosí, dítko řeklo „Ne.“ Maminka to komentovala slovy " My ji do toho netlačíme, pokud nechce". Poděkování? Do toho ji také „netlačí“ - samozřejmě ani nepoděkovala. Tahle malá rodičům diktuje, co kdy kde, co chce a co ne, kolem ní se točí svět.
Sice nevím, o co přesně šlo, ale holčičce bych to prostě nedala se slovy, že ty teda taky nechceš. Maminka ať klidně čučí jak sůva z nudlí.
Nemám nic proti tomu, když rodič jedná s dítětem jako s parťákem (o to se ostatně snažím i já), ale „netlačit“ dítě do toho, aby se učilo elementární slušnosti, může jen totální slepice…a je mi jedno, jestli tím tady někoho urazím. To dítě si základy civilizované lidské interakce samo z prstu nevycucá.
A pro vysvětlení pro ostatní Nevýchova je moderní styl výchovy, který znám hlavně z pozorování, u praktikujících rodičů jsem si všimla toho, že se svým dítětem stále komunikují (ano to je fajn) ale pokud je máte na návštěvě 2 hodiny a neřeší se nic jiného než to že (jméno smyšlené) „Megie chce tento zákusek? Ano, tak si vezmi. Megie už ho nechce? A chce jiný? Aha, tak zkus. (na Vánoce nám nakousla všechny zákusky z talíře…)Ty chceš jinou pastelku? Tohle bys chtěla? ANo? Musíme se oblékat a půjdeme. Megie nechce? DObře, co by Megie pomohlo aby už šla? Megie by pomohlo, kdyby jí teta půjčila hřebínek? Dobře, když půjčí teta Megie hřebínek, mohla by si Megie už obléct bundičku? ANo? Výborně. Megie chce tyhle botičky. Ne tyhle botičky si dát nemůžeš, ty jsou jiné holčičky. Holčička by se zlobila. Ty bys je opravdu chtěla? A co by Megie pomohlo, aby si dala svoje botičky? Uvážeme na tvoje botičky taky takovou mašličku jako jsou na botičkách holčičky? ANo? Megie si tedy obuje svoje botičky. Proč se Megie vzteká? Megie, maminka vidí, že jsi unavená, tatínek a maminka by potřebovali aby si Megie odpočinula…“
Po dvouhodinové návštěvě se po zaslechnutí jména Megie Tetě ježí chlupy na nohou
Fakt komentují každou věc. Říkají tomu " ke spokojenosti maminky i Megie se vždycky domluvíme tak, aby jsme byly obě spokojené…"
@Ráchelia píše:
A pro vysvětlení pro ostatní Nevýchova je moderní styl výchovy, který znám hlavně z pozorování, u praktikujících rodičů jsem si všimla toho, že se svým dítětem stále komunikují (ano to je fajn) ale pokud je máte na návštěvě 2 hodiny a neřeší se nic jiného než to že (jméno smyšlené) „Megie chce tento zákusek? Ano, tak si vezmi. Megie už ho nechce? A chce jiný? Aha, tak zkus. (na Vánoce nám nakousla všechny zákusky z talíře…)Ty chceš jinou pastelku? Tohle bys chtěla? ANo? Musíme se oblékat a půjdeme. Megie nechce? DObře, co by Megie pomohlo aby už šla? Megie by pomohlo, kdyby jí teta půjčila hřebínek? Dobře, když půjčí teta Megie hřebínek, mohla by si Megie už obléct bundičku? ANo? Výborně. Megie chce tyhle botičky. Ne tyhle botičky si dát nemůžeš, ty jsou jiné holčičky. Holčička by se zlobila. Ty bys je opravdu chtěla? A co by Megie pomohlo, aby si dala svoje botičky? Uvážeme na tvoje botičky taky takovou mašličku jako jsou na botičkách holčičky? ANo? Megie si tedy obuje svoje botičky. Proč se Megie vzteká? Megie, maminka vidí, že jsi unavená, tatínek a maminka by potřebovali aby si Megie odpočinula…“
Po dvouhodinové návštěvě se po zaslechnutí jména Megie Tetě ježí chlupy na nohouFakt komentují každou věc. Říkají tomu " ke spokojenosti maminky i Megie se vždycky domluvíme tak, aby jsme byly obě spokojené…"
A do pudele!
![]()
Taky s detma komunikuju, ale kvuli obouvani tolik slov? ![]()
@Ráchelia aha. No já třeba synovi neříkala, ať poděkuje, ale kdykoli mi něco dal, řekla jsem děkuji a on velice záhy začal sám říkat kuji. Až teď, kdy se blíží jeho třetí narozeniny po něm chci, aby děkoval automaticky, když něco dostane, protože už tomu rozumí a chápe, proč to po něm chci.
Mně přijde horší, když děti opravdu nepříjemně zasahují do osobního prostoru druhých, ať už fyzicky, nebo psychicky a rodiče s tím nedělají nic.
Příspěvek upraven 09.07.16 v 17:03