Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kam ten svět spěje?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
10.7.16 12:01
@lucenka píše:
Někdy by tu jednu dobře mirenou potřebovali hlavně rodiče.Máme v paneláku skvělou rodinku. Rodiče nikdy nikoho nepozdravi, vchodové dveře přirazí před nosem. Nedávno od nich odcházela nějaká ženská, taky nebyla schopná pozdravit. Sousedka v té chvíli držela na ruce batole, které na me okamžitě volalo „dobrý den“. Dostalo za to od matky vynadáno, že mě nemělo zdravit. Co z takového dítěte vyroste, když mu rodiče dávají takový skvělý příklad
tak to je mazec. Jako místo, aby byla ráda, že jí prcek slušně zdraví tak se chová jako hloupá koza 
jako vštěpit dítěti, že se třeba s cizími nemá bavit to jo samozřejmě, ale pozdravit je slušnost zvlášť sousedku. Ach jooo někteří rodiče by tu dobře a přesně mířenou ránu fakt potřebovali
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 12:02
@Janasas píše:
@ireeenka tak já si říkám, pokud to nějakomu pomůže ta kniha, diskuse, názor jinýho k lepšímu tak proč ne, horší, když je to naopak no…
Já teda jako dítě nebyla bita, ani nějak extra se po mě neřvalo, ale máma mě docela často urážela, a to teda je víc jak nějaká facka.. Pak i ztrapňovala..
„Majstrštyk“ mojí mámy zas byl, když jsem „něco provedla“, tak se urazila a pak mně dlouho ignorovala. Nemluvila, neodpovídala, posmrkávala a dělala, že tam nejsem. Asi abych si dostatečně vypila, jak jsem jí ublížila. Kdo to nezažil, tak nepochopí, jak se člověk cítí. DO DNEŠKA mám strach z žen, které by mohly být moje mámy a snažím se jim zavděčit, aby mně nezavrhly…hustý ne? 
A přijde mi to nespravedlivý i vůči nim, jsou třeba i strašně prima 
Racionálně si to můžu vysvětlovat jak chci, ale je to tam zažitý a drží se to jak veš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 12:09
@ireeenka jo, tak nějak jsem to měla… pomlau jsem musela mámě podlézat, aby se odfoukla.
Já jsme opak, já vydržím naštvaná fakt chvilku, takže jako dítě jsem trpěla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 12:18
@Janasas Já s dětskými psychology zkušenosti mám, ale z různých pohledů. Jeden je pracovní, protože pracuji s dětmi z rizikových rodin nebo s dětmi s poruchou chování právě z prostředí odkud pochází nebo pocházely. Školení nebo semináře absolvovat musím nebo abych lépe pochopila některé chování, sem tam si zajdu poslechnout odborníky i sama. Ale i názory odborníků se různí, tak jak jsou dané povahy člověka. Mají vystudovaný základ+ je k tomu nějaká praxe a právě také to, jak se k tomu postaví člověk jako osobnost. Další moje zkušenost je psycholog.ped.poradna se synem, díky dys, bohužel u něj to je díky velkému počtu narkóz z důvodu zdrav. stavu (vroz.vada). Byla jsem tehdy vc nemocnici upozorněna, že mohou být ve škole problémy. Naštěstí nikdy nebyly tak velké, aby se z toho člověk hroutil. Přístup paní v poradně byl…na mě leč vlastně laika, bez „papíru“..,řekla bych zvláštní. Nikdy jsem se nesetkala s ničím takovým. Pohovor s dítětem, pohovor se mnou-klasika…,nic proti. Pak ale proběhla drezúra mě, jako rodiče-měla jsem se jako rodič za 10 minut na místě naučit několika větové souvětí, které by mělo být nutné naučit doma syna. Nesměla jsem si nic psát. Ukázala jsem se jako naprostý blbec, protože jsem neustále pletla slova a závěrem jsem byla označena jako nespolupracující člověk, kterému není pomoci..Jak mohu tedy pomoct svému dítěti. Mám bezvadného syna a chechtal se celou cestu až domů, že prý je to asi rodové a že já, která mám za život asi 5 operací oproti jemu, jsem na tom možná hůř než on. Doučil se tedy vše doma, i bez poradny.pak jsem byla ještě u jedné pí psycholožky, to ale měla být porada ohledně výběru školy, věděla o školách, protože je pracovně jako psycholog. navštěvovala, věděla, kde je hodně dětí, jací učitelé…Už jen vstup do ordinace byl dle mého jiný, než jsem čekala..„Dobrý den, paní V…“ Stisk, že mi málem upadla ruka. To samé i synovi. Třel si ručku ještě po odchodu, který byl rychlý. „Ještě než začnete mluvit, co ode mě chcete, Vám řeknu tohle. Budete mluvit až já uznám za vhodné. Důležité je, co řekne chlapec, né Vy, nejste doma. Uvědomte si, že za 98 procent problémů mohou rodiče, zbytek je ve hvězdách. Nenadechujte se, ted mluvím já..“ Když se nadechla ona, vstoupila jsem jí do řeči a řekla jí, že jistě chápu, že pokud má dítě nějaké psychické problémy, že v tom rodina může hrát určitou roli, ale my, že za ní proto nejdem. Že jsme u ní na doporučení Dr. z nemocnice, ohledně pomoci nebo rady ve výběru školy. Dostala pohled vraha a opět spustila, že na mluvení je tam ona a né já. Když vytáhla lejstra s tím, že si udělá diagnózu kluka, aby to mohla vykázat a začla se ho ptát na poměry doma, jestli je doma spokojený..atd a syn řekl, že má nejlepší rodiče na světě, zakývala prstem, že to se tak před rodiči říká, ale že ona ví, jak to chodí, řekla jsem „tak a dost. Jak jsem řekla, jsem tu na doporučení od Vašeho kolegy, protože si Vás nemůže vynachválit. Nevím a nemůžu jako laik posoudit v čem vynikáte, ale vidím, že my jsme tu nejspíš špatně a proto odcházíme. Přeříkávání diagnóz si nemusím chodit dělat k Vám, tohle absolvuju skoro pokaždé v nemocnici. Nashledanou.. nebo možná spíš sbohem“. Stoupla si mezi dveře, že jsme ještě neskončili a že nás nepustí. Řekla jsem „bud nás necháte normálně odejít nebo si mojí stížnost za rámeček nedáte“.Víckrát jsem s ním kromě odborných lékařů(k jeho vroz. vadě) nikde nebyla.
Dcera-máme jí v náhradce. Tam problémy byly a musím říct, že při nás stáli asi všichni svatí, když nám do života přihodili paní psycholožku ze školky, u které jsme v péči doteď, protože jsem se jí odmítla vzdát, i když už dcera chodí do školy. Má právě ten pohodový náhled na dítě, jaký tolika lidem, ať odborníkům nebo laikům nejspíš chybí. Její rady nejsou jen radami co vše bychom měli, ale je to vzájemné komunikaci, jak co udělat, aby to vyhovovalo všem.
No a jako pěstoun musím i absolvovat povinná školení, kde se čas od času vyskytnou psychologové taky, ale většinou ti, kteří pracují s dětmi z náhradek a protože takové děti většinou nejedou tabulkově, je to stokrát příjemnější si takové lidi vyslechnout, než poslouchat o musíš a nesmíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 12:36
Počkat a kdyz už jsme u toho, proč jako bych ji melaO číst celou??Odpovedela jsem autorce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 12:38
@ireeenka Mě taky nikdo neučil, když jsem byla malá poslouchat intuice. Když jsem byla malá, byla jsem vzdorovitá, jsem znamení Býk, což jsem jako malá neřešila, má máma, která v rodině vládla, ze mě každou chvíli chtěla tu vzdorovitost dostat. Byla jsem bita jak žito, při každém možném mém nesouhlasu. Kolikrát jsem šla do školy samá modřina, klouby na rukách jsem měla modré od toho, jak jsem si kryla zadek-dostávala jsem vařečkou, jelita jsem měla taky pěkný, že jsem pro změnu někdy bojkotovala převlékání na tělocvik a tak jsem ještě vyfásla 5. Když jsem byla starší a mámě jsem řekla, že jí stejně nikdy nebudu patřit, protože jsem svoje, dostala jsem facku, až se mi zatmělo před očima. Nenáviděla jsem dětství a nenáviděla jsem nucené poslechy o tom, že nebýt mámy, která nás s bráchou chtěla, nikdy bych nebyla.Na veřejnosti jsem působila zakřiknutě a tiše a doma jsem žití musela vydržet. Ale co si pamatuji, nikdy jsem se mámě neomluvila, když ona chtěla jen proto, že je máma. Kolikrát to byly rány, že jsem si říkala, že při další ráně už musím umřít a budu mít klid, ale že nikdy nepřiznám svojí chybu…která byla třeba, že jsem se zatvářila blbě a měla jsem se za to omluvit. Čím víc na mě byla moje máma tvrdá, tím víc já se uzavírala do svého světa, protože jsem věděla, že tam ona nemůže.
A musim říct, že to vidim dnes a denně, že násilím se nevyřeší nic. Člověk možná ze sebe dostane nával vzteku, ale to řešení situace není.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 12:38
@klafina123 no, y tam byli kvůli učení spíš ne jako, nějakém problém psychickému, ale taky..
jako kluk má porblém v češtině, diktáty, ale nebudu to rozepisovat, to neni důležité.. Tak my i kvůli té češtině.. a prostě kluk je nejistý a ona před ním řekne.. že podprůměrný, zaostalý po čsetinářské stránce.. no já měla dost.. Kdyby to řekla mě.. ale kluk to slyšel..
Pak navazovala druhá a tam ná řekla, že neni zaostalý, a zjistly mu, že má špatné sluchové vnímání, prostě neslyší pímenka i když je zná..
Po první návštěve, ne že by nám pomohla, ale ješrtě si kluk vysechl, jak je blbý- on si to přebral tak a ještě měl víc problémů- má i nizké sebevědomí..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 12:47
@ireeenka Nemyslím si, že by naši rodiče neuměli vychovávat. Podívej se na naši generaci, na starší generace a na dnešní generace… to si myslím vypovídá za vše. A že tomu člověk, co to napsal rozumí??? Těžko říct. Asi to na pár děti fungovat bude, na další zase ne… 
To kojení, porod… to se jako příklad podle mě s výchovou srovnávat nedá.
Co ale uznávám, je to, že se díky různým studiím umí dneska pracovat s lidmy, co mají nějakou poruchu a nezavárají se do blázince. Např. autisti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 12:51
@Janasas Někteří lidé nepochopili, že titul z nichy bohy nedělá a že existuje něco jako etika. Někdy stojí za to, pokud to jde změnit poradnu.
Mám podobnou zkušenost, ale s tátou, když ještě žil. Měl nevyléčitelné on. ubývání sval. hmoty. V určité fázi mají lidé problémy s chůzí a pak to celkově postupuje k horšímu, ale a co je docela blbé je to, že mozek po celou dobu zůstává v pořádku. takže lidé vídí, jak se zhoršují a jak nic nepomáhá. K udržení jakž takž stavu se doporuče rehabilitace, je to i důvodu psychiky…pacienti mají pocit, že ještě se s nimi něco dělá. No a i když to pro tátu byla zátěž-obléct se a dopravit se tam (vozili jsme ho),byla to alespoń na chvíli změna z toho stereotipu. Tehdy tam byl záskok jiné sestry. Po asi 5 minutách mě volala do čekárny vyplašená sestra, že se tatínkovi udělalo asi špatně, že brečí a že nechce cvičit a že chce domů. Táta, kterého jsem nikdy neviděla brečel.. Když se doma uklidnil, řekl, že už tam nepojede, protože stejně umře. Diagnózu znal, ale řekla jsem Dr. že nechci, aby mu říkal jak bude nemoc postupovat, protože vím, že na to není připravený. Že s ním čas od času promluvím, aby neměl falešné naděje, ale že není důvod říkat víc, než je potřeba a on souhlasil. Nakonec z táty vypadlo, že mu sestra řekla, že nechápe, proč tam táta jezdí, když na tuhle nemoc se umírá a ta rehabilitace je vlastně k ničemu.. Tehdy jsem jela zpět do nemocnice a měla snad hysterák já a bylo mi jedno, že byla plná čekárna lidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 12:59
@klafina123 píše:
A musim říct, že to vidim dnes a denně, že násilím se nevyřeší nic. Člověk možná ze sebe dostane nával vzteku, ale to řešení situace není.
Násilí budí jen odpor k tomu, co se jím vynucuje, navíc vede k napodobování
Ještě nikdy jsem nezažila, že by jakékoli násilí včetně „jenom“ přes ruku nebo přes zadek přineslo cokoli jiného než strach nebo odpor. A považovala bych za selhání, kdyby se mně děti bály, to je opravdu hrozná představa Často slyším „mně naši taky tak vychovávali a jsem slušný člověk“. Na tom, co píšeš, je vidět, že slušný člověk je z tebe PŘESTO, jak tě vychovávali (a totéž platí o těch, co to tvrdí, lžou sami sobě…). Což svědčí o síle tvé osobnosti. Klobouk dolů. 
Já bohužel, nic jiného neznajíc, jsem prvního syna plácala „jenom“ taky. Až když jsem pochopila, že ho dřív ubiju, než začne „poslouchat“, tak jsem se probrala 
Mám známou, velkou zastánkyni názoru „děti musí vědět, kdo je tady pánem“. Měly jsme v tom velký rozpor. Známe se léta, je to velmi temperamentní a jadrná dáma. Nedávno se mi svěřila, že už vůbec nebije své dítě, půl roku nebo rok… Prý jsem jednou řekla, že nebiju ty, které miluju (já tedy nebiju ani jiné 
), že mi to nedává smysl a jak to má chápat to dítě. Já jsem přece jeho pocit bezpečí a jistoty.
Když mi to řekla, dojalo mně to. Jsem šťastná za ni i jejího kluka, že našli k sobě jinou cestu a užívají si to. Chce to jen nebýt pohodlný - uhodit je nejsnazší cesta. A rodiče často dávají přednost nejrychlejšímu řešení před dlouhodobě účinným. Naštěstí snad menšina! 
A teď se jdu radovat a pouštět vrtulník se svým pokladem! 
Pa holky a hezký den všem! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 13:04
@Aries6 píše:
@ireeenka Nemyslím si, že by naši rodiče neuměli vychovávat. Podívej se na naši generaci, na starší generace a na dnešní generace… to si myslím vypovídá za vše. A že tomu člověk, co to napsal rozumí??? Těžko říct. Asi to na pár děti fungovat bude, na další zase ne…
To kojení, porod… to se jako příklad podle mě s výchovou srovnávat nedá.Co ale uznávám, je to, že se díky různým studiím umí dneska pracovat s lidmy, co mají nějakou poruchu a nezavárají se do blázince. Např. autisti.
Já vím, že všichni tvrdí, že ty starší generace jsou ty vychované, hlavně to o sobě tvrdí každá generace, která dosáhne plnoletosti, že je ta poslední správně vychovaná generace 
a ta dnešní mládež to už je hrůza a kam se to ten svět řítí…
Dobře si pamatuju, jak o nás coby dětech v 70 letech důchodci tvrdili, jak jsme nevychovaní a to jsem byli na dnešní poměry ještě většinou uťáplé a vycepované děti
Já mám jiný názor než většina, já starší generace za extra dobře vychované nepovažuju. Lidi jsou spíše neohleduplní, nemají respekt jeden k druhému(a k dětem obzvlášť), ale sami k hlavně sobě ho vyžadují. Nejsou moc poctiví. Já
vyrostla za totáče, kdy okrádat stát bylo považováno za něco, co se prostě dělá.
Starší muži 60+, to jsou kolikrát balvani neumí pozdravit, chovat se slušně, čekají respekt k sobě, ale sami ho k druhým moc neprojevují.
Starší generace byly celkově spíš uťáplé a vychované strachem a bitím, ale to neznamená automaticky slušnost a vychovanost, nebo třeba toleranaci a respekt k jiným názorům. To když vidím, jak se k sobě chovají lidé v zemích, kde je výchova mnohem volnější, tak mám dojem, že se k sobě navzájem chovají prostě lépe a slušněji.
Já si totiž myslím, že největší roli hraje vlastní příklad a to jak se lidé ve společnosti opravdu chovají. I když budu dávat děckám na zadek a sám budu arogantní, tak slušné děti nevychovám.
Dneska je dost lidí a rodičů arogantních, projevuje se to třeba ve školách, ale to jsou právě ti, co by měli být dobře vychovaní a nejsou. Spíš jeden extrém vyvolá druhý.
A holt neslušní a arogantní rodiče a děti jsou v každé době…
Příspěvek upraven 10.07.16 v 13:06
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.7.16 13:05
@klafina123 to je to.. taková sestra vychovává třeba holku, která taky nebude nějak soucitná… nevím, jak to napsat, teď to vyznělo blbě, ale děti vidí v rodině jak se mluví o nemocech o lidech..
Teď se mi vybavilo, jak tady jedna uživatelka hodně bojovala za školáka, který se choval fakt hnusně, že je určitě šikanovaný.. 90% procent s tím nesouhlasilo, spíš se přiklánělo, že prostě neni vychovaný..
No a pak uživatelka začala nadávat jedné mamince do kráv bez mozku.. Tak jsem si říkala, tak tato obhajuje šikanu, že se někdo k někomu špatně může chovat.. a
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
