Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Myslím, že je to super, bude si toho víc vážit, když si musela přidat i vlastní peníze. Pokud to manželovi tak moc vadí, tak ať ji dá třeba k narozeninám/svátku nějakou „kačku“ navíc ![]()
Děláme to stejně tak, akorát s tím rozdílem, že peníze, které takhle děti vydají ze svého, jim pošleme na účet, o kterém neví a nemají k němu přístup… Efekt to má stejný
Určitě bych jí nic zpětně nevracela, měla habaděj možností si vybrat také ve výprodejích nebo třeba v bazaru. Když chtěla tu dražší, tak holt je správné něco přispět. Naopak tě oceňuji, žes to takhle udělala. Jiný rodič by dceři takhle drahou hůl nekoupil, ani kdyby si dcera na to třetinu přispěla.
Ja kdysi jako 14 leta chtela znackove boty a mela jsem kapesne a setrila ale porad 600 kc chybelo tak mi na ne „pujcil“ otec s tim ze mu je vratim a ja setrila dale z kapesneho nic si nekoupila abych dluh co nejdrive smazla. Vratila je otci a ten mi je za dalsi mesic vratil zpatky, ze jsem ho presvedcila, ze umim setrit, abych co nejdrive vratila dluh a ja si vazila bot, protoze nic neni zadarmo a penize se jen tak neobjevi.
Souhlasim s manzelem, ale uz jsi se s dcerou dohodla tak bych to nemenila. Resp vychazim z toho, ze to je ve Vasich fin. moznostech. Jako super napad mi i prijde co psala @Moucharda ![]()
Za mě je správné, že pokud si dítě vybere dražší věc, než za kolik jsem mu jí ochotná koupit, že si na ní i přispěje. Pokud jste na tom finančně dobře, tak by možná stálo za to opravdu zřídit účet a tam takovéto peníze posílat, dceři v budoucnu určitě udělají radost. Ev. pokud pro ni máte nějaké spoření, tak je poslat tam.
Dceři spoříme, mnohem větší částky, to není o tom, už teď má naspořeno a do dospělosti bude mít dost. pětistovka navíc tam nehraje roli. Mně šlo o to, že jí chci učit hodnotu věcí, že jí chci učit, že nerozhazuju, i když by mě těch 500 navíc neohrozilo. Manžel to vidí jinak.
Podle mě je správné, že když chce určitý nadstandard, musí si sama přispět. Peníze bych nevracela do kasičky. Líbí se mi varianta s účtem.
@Anonymní píše:
Dceři spoříme, mnohem větší částky, to není o tom, už teď má naspořeno a do dospělosti bude mít dost. pětistovka navíc tam nehraje roli. Mně šlo o to, že jí chci učit hodnotu věcí, že jí chci učit, že nerozhazuju, i když by mě těch 500 navíc neohrozilo. Manžel to vidí jinak.
Hlavně se v tomhle v manželem nějak sjednoťte, aby nejednal jeden tak a druhý onak, kdyby se situace třeba s něčím jiným měla opakovat
Jojo zrovne minulý týden jsme si s klukama 5a 7 let koupili xbox s kinektem. Mladší dal 200Kč, starší 500 a já ten zbytek.
Hry si na to kupuje starší syn za peníze co dostává za známky ( 1=40kč, 2=20kč,3=0,4=-20,5=-40kč) a tento systém u nás funguje docela dobře. Nevidím nic špatného na tom když si dítě přidá peníze na něco co je velmi nadstandardní. Jinak by si za to koupili nějakou blbou předraženou plastovou hračku z reklamy.
Také s tebou souhlasím a děláme to doma stejně. Otázka pro @jakanas Vy dětem platíte za známky ve škole?? ![]()
Ja treba pred 10 lety nosivala boty kolem 2.500,– coz na muj vek kdy jsem chodila na SS bylo dost. Nasi mi vzdycky dali 1.000/ jako dostatecnou castku na rozumnou obuv a ja si na ty vysnene musela dodat. Chapala jsem, ze kdyz chci drahe boty 3× do roka neni v jejich moznostech mi koupit takto drahe, zvlast kdyz mam jeste sourozence. Takze za me jsi to neudelala spatne. Zaroven ja osobne bych dnes jako matka asi koupila to co je dle jejich predstav. Bez ohledu na penize pokud je to ve vasich moznostech.
Vesměs souhlasím se vším výše uvedeným, už bych jí je nevracela, byla byste za blbce… Pokud manžel chce, ať jí dá o těch 500,– navíc při nějaké příležitosti nebo jí koupí něco jiného…
Stojím na tvé straně, ale jako kompromis s manželem bych navrhovala ocenit dceru, že se vzdala všech svých úspor (alespoň tak jsem to pochopila, že měla 500,–Kč našetřených a všechny je dala do té hole), a vrátit jí třeba 50-100,–Kč, aby neměla pocit, že nemá vůbec nic.
@Anonymní píše:
Jdu si prosím o radu, naše dcera hraje florbal, nijak závodně, ale má ho ráda. Je jí deset let. Přišla s tím, že potřebuje novou florbalku, že stará je jí malá. No a vybrala si na netu za 1600. Při tom hrají jen tak, žádné ligy, vysvětlovala jsem, že je to hodně peněz, že se dá už dobrá pořídit za 800-1000 a že 1600 je hodně, a ona prosila, že chce tuhle, že se jí strašně líbí a že má našetřeno 500 a že by si na to přidala. Tak jsem řekla fajn, já dala 1100, ona 500 a má tu svou vybranou. A manželovi se to nelíbí, zlobí se na mě, že jsem si od ní neměla brát peníze, že jsem měla ocenit, že navrhla, že mi přidá, ale měla jsem jí říct, ať si je nechá. A ještě jí je chce vrátit do kasičky. Já jsem proti, nezdá se mi to, ale on argumentuje, že prý přeci nebudu brát dítěti našetřené peníze. Teď váhám, máme jí je dát zpět nebo ne? Nejde o to, že by jsme si úplně nemohli dovolit hůl za 1600, ale spíš, všichni v jroužku hrají holemi za 500-600, ve výprodeji měli krásné z 2000 na 800 třeba. Jak to prosím vidíte jako nezaujatá strana? Děkuji
Zpětně rozhodně nic nevracet! to je hrozně nevýchovné.
Naopak, přijde mi to super. Já bohužel v tomhle neznám míru a i když se snažím krotit, prostě nakoupím, „co na očích vidím“. Zatím je malá… Taky bych ji chtěla naučit hodnotu peněz, ale je to těžké.
Vcelku nedávno (loni) jsme byli na podzim na severu u moře. Říkám dítěti „dávej pozor, nechoď k tý vodě atd.“ Pochopitelně buch a celá mokrá od bahna. tak jsem vypanikařila, vtrhla do prvního obchodu na kolonádě a komplet jsme ji oblíkli - od ponožek po mikinu.
Pak jsem se jí snažila vysvětlit, že ne všichni lidi mají tolik peněz, že si můžou koupit všechno oblečení v cizině. A že taky mohla v tom mokrém muset jít až do apartmánu čtyři kilometry atd. Ale viděla jsem, jak jí to jde jedním uchem tam, druhým ven. ![]()