Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Taky se mi zdá rozumné a reálné vzít vzorek tajně a pojistit si možnost, že bude souhlasit. Snažím se představit tu možnost, že by v budoucnu došlo k „pravdě“, já bych možná měla v záloze i sepsání toho příběhu na papíře formou dopisu, nejsem si jistá, jestli bych to dokázala všechno říct narovinu. A ve vhodné příležitosti bych ho dala přečíst za přítomnosti i zakladatelky nejdříve sestře a pak třeba i mamince. Záleží hodně na povaze těch lidí, jaká forma by byla nejlepší. Nejlepší výsledek, kterého lze dosáhnout je ten, aby jí přijala její biologická rodina, aby z toho neměli doživotní trauma, aby jí měli upřímně rádi a navázali hezké příbuzenské vztahy a z původní rodiny zachovat přátelské vztahy se sourozenci a matku nechat svému osudu, kde nebude figurovat ani policie, ani doživotní nenávist, ona se potrestala sama. Výčitky svědomí a „samota“ pro ní budou navždy noční můrou.
Uprime, nedovedu si predstavit, kdybych byla na miste bio matky a toto se dozvedela. Jiste bych mela radost, ktera by se tloukla s naprostym zoufalstvym z promarnenych let. Citila bych totalni vztek a nenavist k NE matce a jedno vim jiste, chtela bych ji naprosto znicit, ublizit, snad i zabit. A to jsem celkem klidny clovek.
@Eemii píše:
Uprime, nedovedu si predstavit, kdybych byla na miste bio matky a toto se dozvedela. Jiste bych mela radost, ktera by se tloukla s naprostym zoufalstvym z promarnenych let. Citila bych totalni vztek a nenavist k NE matce a jedno vim jiste, chtela bych ji naprosto znicit, ublizit, snad i zabit. A to jsem celkem klidny clovek.
Ale pokud jsi normální, tak bys ji nezabila. Po počáteční emocionální bouři bys začala uvažovat racionálněji.
@Enmamma píše:
Ale pokud jsi normální, tak bys ji nezabila. Po počáteční emocionální bouři bys začala uvažovat racionálněji.
Tak samozrejme, ze nezabila..ale nevim, zda bych se s tim nekdy vyrovnala.Ta strasna zrada, cely zivot zit s pocitem, ze mi zemrelo dite a ono mohlo byt vsechno jinak.Jaky by to bylo? Ten zivot by byl tak moc jinej.Pres to zoufalstvi, nad ztracenymi lety, bych se jen tezko prenesla, jestli vubec.
@Malaga píše:
Holky, kdyby se to stalo vám, že by kámoška přišla s tím, že je vaše sestra - byly byste rády? když o tom přemýšlím, tak spíš asi ne…nedokážu říct přesně proč, ale přátelství je něco jiného (ne horšího ani lepšího než rodina)…
Pokud bych neměla sourozence a moc si ho přála, tak ano. Byla bych sice hodně zaskočená, musela bych to „strávit“, ale ve výsledku bych asi byla ráda, zvlášť pokud to je hodně dobrá kamarádka. Ale je to jen kdyby…
@Eemii píše:
Tak samozrejme, ze nezabila..ale nevim, zda bych se s tim nekdy vyrovnala.Ta strasna zrada, cely zivot zit s pocitem, ze mi zemrelo dite a ono mohlo byt vsechno jinak.Jaky by to bylo? Ten zivot by byl tak moc jinej.Pres to zoufalstvi, nad ztracenymi lety, bych se jen tezko prenesla, jestli vubec.
Zdravý člověk se vyrovná se vším, otázkou je jen, jak dlouho mu to bude trvat.
A ještě by mi dodalo, když bych věděla, jak se k ní chovali.
Přeci jen, kdybych věděla, že se měla jak princezna, tak bych po prvotním šoku přeci jen reagovala mírněji, než takhle.
Tím nechci navádět zakladatelku, aby říkala, že se měla jak v bavlnce.
@Paralenka červená píše:
A ještě by mi dodalo, když bych věděla, jak se k ní chovali.
Přeci jen, kdybych věděla, že se měla jak princezna, tak bych po prvotním šoku přeci jen reagovala mírněji, než takhle.
Tím nechci navádět zakladatelku, aby říkala, že se měla jak v bavlnce.
Jo, presne.
@Enmamma píše:
Zdravý člověk se vyrovná se vším, otázkou je jen, jak dlouho mu to bude trvat.
To nesouhlasim..myslim, ze jsou situlace, se kterymi se nekdo nemusi vyrovnat nikdy. Prestoze si dotycny mysli, ze je to za nim, vlece se to a ovlivnuje dalsi zivot, aniz by si to clovek uvedomoval.
Dnes na idnes zrovna článěk k tomuto tématu:
http://revue.idnes.cz/…lidicky.aspx?…
@Eemii píše:
To nesouhlasim..myslim, ze jsou situlace, se kterymi se nekdo nemusi vyrovnat nikdy. Prestoze si dotycny mysli, ze je to za nim, vlece se to a ovlivnuje dalsi zivot, aniz by si to clovek uvedomoval.
Pokud se člověk nedokáže s něčím vyrovnat, jeho ozdravný potenciál je slabý. To ale přeci neznamená, že ho situace do budoucna nijak neovlivní. Pokud je normální, tak jistě ovlivní, s tím souhlasím. Zvládne však situaci zpracovat a žít s tím a nehroutit se.
@Enmamma píše:
Pokud se člověk nedokáže s něčím vyrovnat, jeho ozdravný potenciál je slabý. To ale přeci neznamená, že ho situace do budoucna nijak neovlivní. Pokud je normální, tak jistě ovlivní, s tím souhlasím. Zvládne však situaci zpracovat a žít s tím a nehroutit se.
Ale jo..ale treba smrt ditete, opravdu lze se s tim vyrovnat? Jasne, cas zmirni bolest, clovek funguje dal normalne, nejak se s tim popasuje a smiri, zije normalni zivot, ale..
Všechno si tady čtu, ale zkrátka nevím
Na jednu stranu asi jo, bylo by rozumný nejdřív tajný test s biosestrou, ale nelíbí se mi to dělat za jejími zády, jenže říct to na rovinu a potom zjisti, že (ne)matka lhala a nejsme příbuzné ![]()
Nejradši bych vrátila čas a nedívala se do (ne)otcových lékařských zpráv ![]()
Na rozhodnutí máš čas. Za biomatkou bych být tebou zatím vůbec nešla. Jak jsem psala, udělala bych tajně test tobě a biosestře. Bude to zase cca měsíc trvat a mezi tím si nějak utřídíš myšlenky a rozhodneš se co dál ![]()
Určitě bych si promyslela, jaké důsledky to bude mít do budoucna pro biorodinu. Jestli jim to vůbec říkat… ![]()
@Saatine jenze udelat test bez jejiho vedomi a pak ji to rict - nemuselo by se to te sestre libit, ze to udelala za jejimi zady. Ackoliv bych sestru chtela, tak aby si me nekdo tajne testoval, nevim
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat