Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo jsou moji rodiče?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
15.6.17 20:30
Já teda nevím, ale když by ta reakce biorodičů byla pozitivní, tak by nejspíš mohli chtít, aby tato „znorunarozená a znovunalezená“ dcera byla jejich i právně ne?…ale pak by se mohla cítit poškozená její biosestra, která by se třeba dělit nechtěla, byť by poslední slovo měli rodiče ev. soud…
Jinak teda uznávám - jsou to jen domněnky a v dané situaci to půjde lépe a snáze…i když tenhle komplikovaný příběh může též působit neuvěřitelně…
15.6.17 20:38
Příběh napínavý, zakladatelko, zachovej se, jak uznáš za vhodné. Jak to má dopadnout, tak to taky dopadne. Na pravdu mají nárok všichni, jen ne všem se jí v životě dostane. Na jednu stranu ale píšeš, že je ta nepravá matka MAGOR, že ji nenávidíš, pak zas že na ni bereš ohled. Spíš chápu, že nebiologické sourozence bych o jejich matku nerada připravila.
Konspirace: O dvojčata by hodně pravděpodobně jít mělo. Ona se mohla narodit třeba 1.2.1987 a ta druhá třeba papírově 4.2.1987, a to si holky řekly, jo - máme podobně narozky, super, ne? Jestli jsou dvojvaječné, každá nosí jiný účes, nemusí to na 1.pohled být znát. Kdyby byla sestra-kamarádka mladší nebo starší, to by uvedla, to nijak nespecifikuje.
Ve skutečnosti tedy zakladatelka má asi jindy narozeniny.
Nebo se místo nejlepší kámošky jedná o nejlepšího kámoše, bráchu. Ale to už je moje doměnka, to by asi její manžel žárlil. Takže snad ne.
A ještě tu zakladatelka píše, že fakt udělala ještě něco, co si ani nedovedeme představit (to uvést nechtěla). Takže zřejmě tam bude něco jinýho…další hnus, možná třeba někoho zabila nebo ještě tý její skutečný rodině udělala něco na dálku…když se teda neznají.
Jinak samozřejmě přeji šťastné rozuzlení a jsem pro to zkusit konzultnout s kámoškou, ten test nejdřív sama tajně a potom s ní - aby neměla pocit, že jsi něco dělala za jejími zády… te je fajn 
15.6.17 20:48
@Anonymní píše:
Tohle řešení se mi zamlouvá zatím nejvíc
Tak držím palce, ať to zvládnete 
15.6.17 20:51
@Saatine píše:
No, ale to by se muselo řešit soudně, to zase nebude chtít zakladatelka. A no, prostě šílené. Stejně myslím, že zakladatelce nejde o majetek a pokud opravdu ne, klidně bych to rovnou řekla.
asi nejspíš nejde…to je teď asi to poslední…
15.6.17 21:14
Diskuzi jsem přečetla celou. Je to šílený příběh. Ale napíšu jak bych postupovala já. Podle příspěvků si myslím, že je zakladatelka rozumná a racionálně uvažující. Já bych udelala tajné testy z kamarádkou a kdyby vyšly pozitivně, tak bych ji to nepřiznala, že jsem ji testla tajně. No a až bych si byla jistá popovídali bych si s ní o tom. Opatrně, ne hned vybavit že je asi moje sestra. Prostě ji říct svůj příběh. Že jsi zjistila, že tvoji rodiče nejsou tvoji, že jsi zjistila, že máš jinou krevní skupinu, že jsi udeřila na matku, jak je to možné a ona se ti přiznala, že tě v porodnici vyměnila za své mrtvé dítě. Že už jsi pochopila, proč tě celý život odkládala a nevíš co máš dělat dál. Že by jsi chtěla zjistit svůj původ, že nevíš jakým způsobem zjistit která žena v tu dobu porodila a údajně ji zemřelo dítě…Prostě to nechat na ni, jestli je chytrá poskládá si to sama a dobere se k výsledku… Nakonec by to mohl být její nápad, se testovat a tak…Někdy je potřeba být trošku diplomat aby si člověk zbytečně nekomplikoval život. Každopádně držím pěsti. Já jako matka bych byla šťastná za nalezenou dceru. I když by to byl šok a spoustu slz a nenávisti k viníkovi. 
15.6.17 21:32
Já bych tedy své nejlepší kamarádce takto lhát nemohla. Svěřila bych se jí rovnou a upřímně. Často je nejlepší řešení to nejjednodušší.. 
15.6.17 21:39
Krom toho, že čas letí, a zakladatelka byla ochuzená o kontakt se svojí biorodinou, píše, že je vdaná. Je pravděpodobné, že má i děti, tudíž i ony jsou ochuzeny o kontakt s vlastní babičkou a dědou. Proto bych to už moc neodkládala. Je škoda každého ztraceného dne.
15.6.17 21:52
@sladke-mameni píše:
Já bych tedy své nejlepší kamarádce takto lhát nemohla. Svěřila bych se jí rovnou a upřímně. Často je nejlepší řešení to nejjednodušší..
Přesně tak. Tady se píšou teorie, jak o kamarádku přijde, když jí řekne pravdu, nadruhou stranu jak může asi dopadnout nejlepší kamarádství, když má jedna před druhou takovéhle velké tajemství 
16.6.17 07:46
Napadl mně ještě jeden způsob, jak to „sdělit“ bio rodině. Nechala bych si udělat tajně testy DNA se sestrou. Počkala bych na výsledek testů a pokud by se potvrdilo, že jsou sestry, domluvila bych si schůzku s bio-matkou, bio-otcem i sestrou (kamarádkou). Tam bych jim řekla co mně řekla nebio-matka s tím, že nevím, jestli je to pravda. Počkala bych, jak to přijmou. Pokud by chtěli znát pravdu, tak by se oficiálně udělaly testy a pokud by to nechtěli řešit (o tom ale pochybuji) věděla by pravdu jenom zakladatelka. Prostě to zásadní rozhodnutí bych asi nechala na svých bio-rodičích.
16.6.17 09:16
@ivunak @stinga No a bio-rodiče řeknou, že to je celé blbost a zakl. pak dodatečně přizná, že už to vlastně ví z tajných testů s bio-sestrou?? To není úplně důvěryhodný začátek - začít rovnou lží.. resp. tajným odebráním vzorků a tvrzením, že „nevím, jestli je to pravda“. Riskantnější cesta, ale zase upřímnější je schůzka s bio-rodinou a odvyprávění, co všechno zakl. ví. Pak se děj „vůle boží“..
16.6.17 09:25
@SarkaZn když řeknou, že je to blbost, tak se to prostě nebude dál řešit. Ano můžou to říct, ale pak se jim to asi rozleží a budou chtít znát pravdu
další řešení by bylo, neřešit už vůbec nic
16.6.17 09:43
@SarkaZn píše:
@ivunak @stinga No a bio-rodiče řeknou, že to je celé blbost a zakl. pak dodatečně přizná, že už to vlastně ví z tajných testů s bio-sestrou?? To není úplně důvěryhodný začátek - začít rovnou lží.. resp. tajným odebráním vzorků a tvrzením, že „nevím, jestli je to pravda“. Riskantnější cesta, ale zase upřímnější je schůzka s bio-rodinou a odvyprávění, co všechno zakl. ví. Pak se děj „vůle boží“..
Pokud řeknou, že je to blbost, tak bych to dál neřešila. Ono totiž pro někoho může být snazší žít s tím, že moje miminko umřelo a konec a nebude chtít minulost znovu otevírat. Osobně si ale myslím, že i pokud to odmítnou jako hloupost při prvním setkání, že se jim to rozleží a budou chtít znát pravdu. Ale bude to podle jejich přání až se z prvotního šoku vzpamatují. Myslím, že je to šetrnější než tam přijít a říct, mám testy DNA a jsem vaše „zemřelé“ dítě, které třicet roků oplakáváte.
16.6.17 09:47
@ivunak nerada bych byla cynická, ale 30 let miminko zcela jistě neoplakávají, už se s tím určitě dávno smířili, možná občas vzpomenou, ale - život jde dál
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
