Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kdo jsou moji rodiče?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Velikost písma:
16.6.17 22:41
Tak biomatka je taky oběť trestnyho činu. Vždyť ji někdo ukradnul novorozence! A řekl ji ze je mrtvý! To není trauma jak blázen? Pokud se to teď dozví, a pochopí jak strašný příkoří ji bylo způsobeno, ze ji nekdo připravil o dítě zcela neprávem (a to se teď po 30 letech už nikdy nenapravi, těžko teď k dospěle žene zahori mateřskou láskou), kdoví jestli se z toho ještě někdy vzpamatuje.
16.6.17 22:44
Zakladatelko, to co prožíváš je šílené a ty jsi skvělá, jak to zvládáš. Myslím, že děláš dobře, že to řešíš s rozvahou. Nechat si to pro sebe, je věc nemožná, těžko bys s tím dokázala žít a proč bys tím měla dál trpět a držet to v sobě. Minimálně by to narušilo tvůj vztah s nejlepší kamarádkou, není možné před ní dělat jako že nic. Vždyť jste nejlepší kamarádky. Nemyslím si, že je dobré jí obcházet a dělat testy bez ní. Lží bylo dost od tvé matky. Řekla bych jí to od začátku, jak jsi přišla na to, že tví rodiče nejsou tví biologičtí a došla bych až k tomu, co ti matka tvrdí, že jste sestry. Řekla bych vše narovinu i pochybnost o pravdivosti matčina tvrzení. Věřím, že to spolu vyřešíte. Samozřejmě to bude pro ní šok. Já bych určitě své kamarádce, chtěla pomoct to vyřešit a kdybych zjistila, že je to má sestra, byla bych v šoku ale ráda. (Kolikrát jsme si já a moje kamarádka říkaly, že je škoda, 
že nejsme sestry, protože naši sourozenci nikdy jako sourozenci nefungovali). Určitě bych se nezlobila. To je nesmysl. Spíš by mě mrzelo, kdyby mě kamarádka obcházela, ať při testech a nebo při oznámení rodičům. Jste nejlepší kamarádky a asi bych koukala jak puk, kdybych přišla za svymi rodiči a oni mi řekli, že se jim ozvala údajně mrtvá dcera a vyklubala by se z toho má nejlepší kamaráda. To je přece divné, aby se to nejlepší kamarádka dozvěděla poslední 
Určitě biologická maminka bude tou zprávou zasažená nejvíc. Ale právě tvá sestra rodiče zná nejlíp a ona bude lépe vědět, jak jim to máš oznámit. Určitě to spolu zvládnete líp a nebudeš v tom už sama A možná to maminka i líp přijme, když jí to řeknete spolu. Držím ti moc palce a věřím, že nakonec vše dobře dopadne
16.6.17 23:25
Možný scénář je i ten, že biomatka nebude věřit, řešit a prostě si tu informaci nepřipustí k tělu. Ono by to bylo z jedné strany i dost pochopitelné. Ale myslím, že pro zakladatelku je důležité se dozvědět, čí je/kde má původ. S kamarádkou je to těžší. Kamarádství dává všanc tak jako tak. Buď bude další léta mlčet a dělat, že nic (a to zničí buď kamarádství nebo užere zakladatelku), pak je možnost kamarádku obejít (tím se vzath taky neutuží) nebo se jí svěřit a počkat na reakci (s tím, že může být i záporná).
16.6.17 23:46
@Fikta myslíš, že by mohla nejlepší kamarádka reagovat negativně 
jako určitě to musí být šok, ale vyloženě negativní reakci si nedovedu představit pro mě teda byla vždy nejlepší kamarádka jako sestra. Na místě kamarádky bych byla spíš šíleně rozčílená na tu matku-únoskyni, za to co provedla, že mě připravila o sestru a za to, čím si museli projít mí rodiče. Ale na kamarádku- sestru bych se určitě nezlobila. Naopak by mi jí bylo líto, čím si musela projít, vždyť navíc ví, jak se k ní rodina chovala. Třeba i ta sestra bude trochu tušit, jak by na to mohla biologická maminka reagovat. Třeba o té mrtvé sestře spolu mluvily, třeba se někdy zmínila o nějaké pochybnosti z její smrti.
17.6.17 00:13
Zakladatelko, chápu, že máš pocit, že nikam nepatříš, ale neumím si představit, jak by to mohla změnit biorodina. Tudy cesta k nalezení sama sebe nepovede… ať chceš nebo ne, citově se odpoutat od rodiny, která tě vychovala (ať už se k tobě chovali jakkoli) bude asi nemožné. Ať už „matka“ udělala cokoli, bude to vždycky „mama“. To, že znáš důvod podivného chování „rodičů“ k tobě, by mohlo být velkou výhodou se s tím, co se před mnoha lety stalo vyrovnat… Teď už víš, že to nebylo o tobě jako člověku, že jsi nic špatně nedělala. Bylo to o víně, o tom, že pohled na tebe připomínal to, co se stalo…
Ať už tě biorodina přijme jakkoli dobře, vždy tam budou ty společné roky chybět… Jábych se hodně rozmýšlela, jestli to chci zkoušet.
Několik dnů o tom přemýšlím, asi bych zjistila, jak se vlastně jmenují a jaký je můj správný den narození. Křestní si nechala připsat jako druhé jméno a narozeniny začala slavit správný den… příjmení máš asi manželovo, tam už není co měnit a vybodla bych se na všechno ostatní a žila současností a budoucností své rodiny (sebe, manžela a deti). Moc bych neviděla zlepšení čehokoli pro mne, kdyby se vše uvedlo na pravou míru. (Jednala bych jak to bude vyhovovat mně, nebrala bych ohledy na to, co je „správné“ podle okolí).
17.6.17 07:54
Ještě mě při čtení napadly 2 věci - já bych to teda řekla kamaradce bez testu, jak tu rikate, ale stejně bych si předtím opatrila materiál na testování, kdyby se to nějak zvrtlo. Nerada bych pak zůstala bez kamarádky a jeste v nejistotě, jak to všechno opravdu je.
A za druhé - matce bude okolo 50ti let, mozna je i starší. V tomhle věku uz muze mít i různé zdravotní obtíže, starosti se starými rodici - urcite takový šok na ni zapusobi jinak nez na 30letou ženu.
17.6.17 08:04
@maluska nemyslím si to, ale lidi jsou různí, třeba bude naštvaná, že se jim chce natlačit do rodiny (někdo to tu psal), počítala bych radši i s touhle variantou.
@Bebuše sama na jednu stranu píšeš, že nevíš, jestli bys to chtěla řešit a pak napíšeš, že by sis změnila jméno a začala slavit jinak narozeniny. Právo na to znát svůj původ má každý a věř, že to není jen tak z plezíru. Svoje biorodiče hledají kolikrát i adoptovaní, které jejich rodina nadevše milovala. Třeba to zakladatelka k hledání sama sebe potřebuje a pomůže jí to, i kdyby se s ní pak biorodina nechtěla stýkat.
17.6.17 09:46
@Anonymní píše:
Ještě třeba takový příklad, já vím, že řeknete, že je to něco jiného, ale v jádru věci je to stejné. Když třeba budete mít informaci, že kamarádce je manžel nevěrný, někdo Vám to řekl, ale Vy nemáte důkaz a ani nevíte, zda tomu člověku věřit, půjdete a řeknete jí to? Jedině byste jí tím ranily, kdyby to nebyla pravda. Našla bych si zkušeného psychologa nebo psychoterapeuta a poradila bych se, jak by bylo dobré postupovat.
Jenže tvůj příklad se netýká zpochybnění celé identity člověka a o jeho totálním vykořenění. Na tu holku nakládáte náklad nepřiměřených povinností, které by neměla oběť řešit, ta má nárok na maximální podporu a ne, aby byla tlačena do role podporujícího a kalkulujícího, jak její utrpení může někomu způsobit diskomfort.
17.6.17 10:03
Poněkud nechápu, proč tu někdo další diskutuje pod anonymem - přitom nic osobního nám na rozdíl od zakladatelky nesděluje. Trochu to pak mate v diskusi.
17.6.17 10:03
@Anonymní píše:
Ještě třeba takový příklad, já vím, že řeknete, že je to něco jiného, ale v jádru věci je to stejné. Když třeba budete mít informaci, že kamarádce je manžel nevěrný, někdo Vám to řekl, ale Vy nemáte důkaz a ani nevíte, zda tomu člověku věřit, půjdete a řeknete jí to? Jedině byste jí tím ranily, kdyby to nebyla pravda. Našla bych si zkušeného psychologa nebo psychoterapeuta a poradila bych se, jak by bylo dobré postupovat.
Je to něco jiného i v jádru. Srovnat by se to dalo snad jen v případě, že by byla tou milenkou. Tahle věc se týká přímo jí. Samozřejmě, že nejohleduplnějši by bylo dělat že nic, nikomu nic neříkat a maximálně si udělat natajno testy a zjistit, čí teda jsem. Ale nevím, jestli je v lidských silách tohle zvládnout a žít s tak velkou lží spokojeně do konce života, zvlášť když je v tom zainteresovaný někdo blízký (tím myslím nejlepší kamarádku).
17.6.17 10:04
@Enmamma píše:
Jenže tvůj příklad se netýká zpochybnění celé identity člověka a o jeho totálním vykořenění. Na tu holku nakládáte náklad nepřiměřených povinností, které by neměla oběť řešit, ta má nárok na maximální podporu a ne, aby byla tlačena do role podporujícího a kalkulujícího, jak její utrpení může někomu způsobit diskomfort.
Ano, zakladatelce bylo ublíženo, ale i její jednání může někoho „poškodit“…proto mi uvažování o možných přínosech a ztrátách (i ty nakonec z toho mohou vzejít) přijde na místě…mně bylo ublíženo, tak si to půjdu řešit hlava nehlava, na mě taky nikdo nebral ohledy…to zas mně přijde jako nepřiměřený postoj…
17.6.17 10:19
@Malaga píše:
Ano, zakladatelce bylo ublíženo, ale i její jednání může někoho „poškodit“…proto mi uvažování o možných přínosech a ztrátách (i ty nakonec z toho mohou vzejít) přijde na místě…mně bylo ublíženo, tak si to půjdu řešit hlava nehlava, na mě taky nikdo nebral ohledy…to zas mně přijde jako nepřiměřený postoj…
Ale tohle je natolik vyhrocená situace, že se tahle rada aplikovat nedá. Válečné oběti bys také vysvětlila, že má brát na druhé ohledy a citlivě zacházet se svou pravdou, tak, aby neubližovala, místo toho, aby se poskytla v prvé řadě maximální podpora a pochopení jí samé. Ta holka má prožitek nesrovnatelný s prožitky běžné společnosti a to jí činí extrémně zranitelnou a musí jistě vyvolávat pocit, že jí nemůže nikdo rozumět. A místo přiblížení se její osobě a poskytnutí maximálního porozumění, je sama zde nabádána, aby se stala ona tou chápající a ostatní nezatěžovala. Pocit nepochopení to musí u zakladatelky diskuze samozřejmě ještě prohloubit a výchovu ve vlastním upozadění ještě prohlubovat. Dle mého názoru se tu mnozí dopouští druhotné viktimizace oběti.
17.6.17 10:23
@Anonymní píše:
Naopak tím se snažím jí upozornit, že říci pravdu kamarádce nemusí přinést to, co od toho očekává. Potom by mohla mít větší diskomfort, jak píšete. Měla by mít nějaký důkaz (nemusí ho použít), přikláněla bych se spíše k tomu testu DNA s kamarádkou nebo alespoň si vzít, jak tu někdo psal materiál pro test, kdyby to nevyšlo, protože jinak jí to může přinést ještě větší zklamání a již se pravdy nedobere. Možná jsem ovlivněná ze sociálně-právní oblasti, ale mít něco v ruce je vždycky nejlepší. Jediný důkaz má, že její rodiče nejsou biologičtí. Svědka u svého rozhovoru s matkou neměla. Snažím se jen chránit zakladatelku, protože z toho může vyjít nakonec nejhůře (matka vše popře, kamarádka si bude myslet svoje a skuteční biologičtí rodiče to budou chtít např. řešit soudně). Nemusí k tomu dojít, ale musí se počítat i s takovou variantou.
Jí ale nepřísluší role sociálně-právního pracovníka, to je role těch, co mají chránit a nikoliv těch, co byli bezprávím postiženi.
17.6.17 10:34
@Enmamma píše:
Ale tohle je natolik vyhrocená situace, že se tahle rada aplikovat nedá. Válečné oběti bys také vysvětlila, že má brát na druhé ohledy a citlivě zacházet se svou pravdou, tak, aby neubližovala, místo toho, aby se poskytla v prvé řadě maximální podpora a pochopení jí samé. Ta holka má prožitek nesrovnatelný s prožitky běžné společnosti a to jí činí extrémně zranitelnou a musí jistě vyvolávat pocit, že jí nemůže nikdo rozumět. A místo přiblížení se její osobě a poskytnutí maximálního porozumění, je sama zde nabádána, aby se stala ona tou chápající a ostatní nezatěžovala. Pocit nepochopení to musí u zakladatelky diskuze samozřejmě ještě prohloubit a výchovu ve vlastním upozadění ještě prohlubovat. Dle mého názoru se tu mnozí dopouští druhotné viktimizace oběti.
Tohle ale přece není pravda. Nezdá se mi, že by tu někdo psal poškozující příspěvky…a je dobré zakladatelce nastínit, že to prostě nemusí dopadnout „dobře“ a těch důvodů může být nepřeberně. A je to diskuze, a v té je vždy riziko, že se objeví názory, které se zakladatelce nemusí zamlouvat…Souhlasím s tím, že je to citlivé téma, ale může to být pravda nebo nemusí…
17.6.17 10:38
@Anonymní píše:
Tady také nikdo nemluví o tom, že má mít tuto roli. Ale musí mít důkaz. Pokud Vás bude někdo týrat, tak také musíte mít důkaz, jinak se s Vámi nikdo bavit nebude. To je prostě fakt. Jen se snažím upozornit na to, že když s nimi půjde jednat hned bez důkazu, tak jí to může přinést zklamání a nabourat rodinu kamarádky. Vypadá to, že toto si snad její matka nevymyslela, ale 100 procentní to není. Nebo vy byste vběhla do té rodiny bez jakéhokoli důkazu, jenom že jedna paní povídala. Varianta je, že řekne pravdu kamarádce, ale je tu jedno ale, že se neví, jak se k tomu kamarádka postaví. Pokud řekne že testy nechce, tak už se zakladatelka nikdy pravdu nedozví.
Znásilněná osoba také nemá povinnost obstarat si důkazy před nahlášením trestného činu, to je předmětem vyšetřování. Nebo si má po svém znásilnění z místa činu posbírat důkazy, než dorazí na policejní stanici? Myslím, že ne. Vběhne na policejní stanici a nesrozumitelně v zoufalém emocionálním rozpoložení něco drmolí. Nejde si na gynekologii obstarat důkazy o svém znásilnění a na genetiku stěry o DNA pachatele před nahlášením trestného činu. Má být proto hnána k zodpovědnosti, že obviňuje bez důkazů a nemá nic v ruce?
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
