Kdy se vrátí důvěra?

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2 3 4 5

Napsat příspěvek

Velikost písma:

lujziana

1143

20.12.12 09:08

načítám...

@Anonymní píše:
Manzel se pred pul rokem zamiloval, sex neprobehl, ale byl „zblbly“ dostatecne. Jsme spolu dlouho, mame dve male deti. Vzdycky jsme meli idealni vztah, v posteli nadprumerne, manzel byl vzdycky vzorem „idealniho manzela“. Jen pro info nejsem „mamina na materske“, dbam o sebe, podle ostatnich jsem velice atraktivni. Ale stalo se. Zlomilo me to. Priznal mi to /protoze jsem se ptala a choval se k nam proste jinak a osklive/ a ukoncil /teda - chci tomu verit/. Slo tedy jen o par schuzek a nejake libani. Sam pak priznal, ze je to tim, ze jsme meli miminko a jemu se nikdo nevenoval, kdezto ona ho poslouchala, s ni „zil“…Je to uz 4 mesice od toho jeho ukonceni, u me se stav zlepsil ale i tak se nemuzu zbavit toho, ze na to dost casto ve slabe chvilce myslim, kdyz nekam jde, tak mi hloda cervicek, zkratka uz je to cele nalomene a nejsem tak stastna jako driv, kazi mi to cokoli delam, ani nase deti si neuzim tak jak bych chtela…
Mate nekdo podobnou zkusenost? Strasne se bojim toho, ze to nezmizi ve me uz nikdy a ze uz nikdy nebudu na 100% stastna, ze uz tam je neduvera, ze ten muj „partak“ selhal, ze na par tydnu byla princezna pro nej nejaka jina… Ze mozna i zvazoval, ze od nas odejde atd.
Diky tomu se i casteji hadame, protoze ja to cas od casu zminim, zkratka to vytahnu a ja vim, ze se to nema. Ale nemuzu si pomoct, porad to mam v sobe a ublizuje, ponizuje a boli me to…
Pomuze cas?

časem možná odpustíš ale nezapomeneš

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

20.12.12 10:21

načítám...

@Anonymní píše:
No to jo, ale porad bych si to jako vysvetlila sama sobe tak, ze proste uklouzl, ze se to stalo. Ale tady sice neslo o sex, ale proste 3 mesice myslel na nekoho jinyho, setkaval se s ni, psal ji, byl poblaznenej, my doma jsme mu - ackoli me miloval a miluje - „branili v rozletu“, s nami „nezil“. Dneska to uz snad vidi jinak, ale… Porad premyslim, kdyz jde sportovat, jestli jde fakt sportovat, kdyz jde na nakup, jestli jde fakt na nakup… Asi jsem fakt blba, ale proste se bojim ted bezhlave verit jako tomu bylo tech hodne let doted…
Anonymni: Nema zkusenost a zvedavost mi neda - jak jsi poznala, ze jsi infikovana? Ja myslela, ze tam jsou priznaky spis u muzu… Nebo prisel s tim, ze on ma problemy a tudiz priznal, ze spal s jinou.. Ty jo, to je fakt hrozny, co ten osud cloveku prihraje, vid? A to jsou opravdu jeste horsi veci…

no on měl problém takže mazal na venerologii a hned jsem musela i já-léčba kapavky je ze zákona povinná i pro partnery nakažených (nejdřív testy). jen mi řekl že má problém, dostal atb a žře já musím na testy. choval se jinak tak mě to napadlo hned, ale nešťourala jsme se v tom. když jsme tam jela pro výsledky (a vyfasovala atb) jel se mnou na první kontrolu tak to z něj v autě vylezlo

Citovat
Upravit

Mirkapalka

16.8.13 05:51

načítám...

nedůvěra

Úplně Vás chápu, proživám doma něco velice podobného. Můj muž je hodný, milý, starostlivý, prostě téměř ideální…před pár týdny jsem přišla na to, že si dopisuje se ženami na portálech badoo, sexseznamka a podobně…ta ztráta důvěry mě strašně štve a nejvíc asi to, že nás se synem zapřel jako bychom neexistovali, jen proto, aby byl v očích cizích ženskýc atraktivní a nepochopený…příjde mi to strašně ubohý a nedokážu to pochopit. Tvrdí mi, že je to jenom komunikace a o nic nejde, nehodlá i nic vysvětlovat a já mám pocit, že hlavně nemá pocit, že dělá něco špatně a že by to měl napravit. Chtěla jsem mu to oplatit stejnou mincí, ale nejsem toho schopná, já jsem hrdá na to, že je oba se synem mám. Taky občas vyjedu, protože ta nahromaděná nejistota ve mně přeteče a nevím si s tím rady…nechci si to doma kazit, ale je těžký žít s někým komu nemůžu věřit, že jsme pro něho nejdůležitější na světě. Nejhorší je, že nedokážu ani odejít a tak se mi zdá, že jsem v pasti, ze které neni cesty ven. Už nevím, jak s ním mluvit, aby přestal dělat věci, které mi ubližují, když jemu se zdá, že o nic nejde. Začala jsem přemýšlet o návštěvě psychologa, abych se nad tohle dokázala povznést, ale nejsem si tím jistá.