Kdy smí ženská chtít rozchod?

Anonymní
9.6.20 22:05

Kdy smí ženská chtít rozchod?

Prosím anonymně, nebo smazat. Je to velice osobní a chodí sem příbuzní.
Jsem tady s vámi už roky. Četla jsem tady spoustu příběhů o tom, jak je ženská strašná, když se chce rozejít, ale ten chlap je vcelku fajn.
Tak jsem dospěla přesně do takový situace. Ten můj se kterým mámě děti jdoucí na druhý stupeň je celkově dobrej člověk, není špatný táta. Na naše skromnější poměry rozhodně není sobec.
V čem je problém? Jsme spolu přes 15 let. Poznali jsme se jako mladý, já na konci střední, on uprostřed vysoký. Poslední roky se vzdalujeme, každý jsme se vyvinuli jiným směrem, nemáme si moc o čem povídat. Na problémy, které nejsou materiální a týkají se mě, nebo chronicky nemocnýho dítka jsem jen já, pořád jen já. Když mi to jednou odneslo zdraví, byla jsem na to zase jen já. V sexu, no už dlouho to není ono. Vyrazit na obyčejnej výlet s děckama se mu nechce. Vyrazit někam spolu mimo restaurace (nechlastá) taky nechce. Doma se dětem věnuje, to ano. Partner roky poradnu odmítal. Teď by se k ní i nechal přemluvit (to mi řekl), ale já už ho ani přemlouvat nechci. Mám ho pořád ráda o tom žádná, ale to MI už prostě roky nestačí. Já potřebuju cítit, že jsme na problémy dva a že je vnímáme (co se dětí týká, alespoň podobně). Ne ve smyslu udělej si to sama, víš to líp, ale když prosím o radu, promluvení, podporu tak prd. Vždycky mi řekne, že to spolu zvládnem, zvládáme, ale já to tak necítím. Ví to, ale asi mu to nepřijde jako tak velký problém. Jednou za pár měsíců, když už fakt nemůžu je to pár dní dobrý a pak zase klasika. Děti mu nejsou jedno, já to jeho chování vnímám spíš jako, že se z něj stal s prominutím co se velkých problémů týká pos.ra. Jinak je pracovitej, celkově spíš hodnej, peníze nesyslí, doma se dětem věnuje. Děti nás mají rády oba hodně, pro to naše nemocný dítě by byl ale náš rozchod asi průs. r. Jeho nemoc zhoršují zátěžový situace. Pro druhý by to samozřejmě taky nebylo snadný, ale spíš by to dalo. No a co teď? Mám pocit že vedle něj jen přežívám. Nepotřebuju prachatýho chlapa, ani žadnýho playboye, ale takový se kterým budem na radosti i starosti dva a nebudem vedle sebe mlčet, protože už si nemáme moc co říct…

  • Nahlásit
  • Citovat
Napsat příspěvek

Reakce:

2389
9.6.20 22:19

Specifikuj, co konkrétně chceš aby se zlepšilo. Co by se muselo stát, abys měla pocit, že to má smysl spolu zůstat.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
23177
9.6.20 22:20

Popravdě? Do poradny bych šla. Když to neodmítá. Co můžete ztratit? My jsme chodili, bohužel já už ho ráda neměla, už bylo fakt pozdě na všechno. A ani nefungoval jako ten tvůj, ani zdaleka.
Chtělo by to nějaký restart. Abyste měli nové společné zážitky. Aby se ten vztah mohl přerodit do nové etapy. Změnili jste se, logicky, ale kdysi jste ze sebe byli asi unesení, a tolik jste už toho spolu prožili..nebyla by škoda na tom nic nepostavit?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5762
9.6.20 22:31

Tohle jsem žila, to samé to samé holka. Musela mě potkat tragédie v podobě úrazu dítěte… Aby to rozbořilo plíživě náš vztah. Nebyl oporou a začalo se to bortit. Mělo mi to něco ukázat… Že chci žít jinak. Odhodlala jsrm se a odešla. Poznala nepoznanou oporu v někom jiném a začala si léčit svoje problémy v sobě… Už nebylo cesty zpět. Ani poradna už by nepomohla. A děti to snáší líp než jsem se odvážila i snít.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
9.6.20 23:02

Já už nechci zlepšit nic. Už mu nevěřím. Vyčítal mi, když někdo blízký měl rakovinu a když děti byly na víkend pryč, tak jsem ten víkend probulela. Jednou se nás někdo na to po letech zeptal, tj. jestli jsem zvládla před dětmi nebulet. Řekla jsem, co se tehdy stalo a že jsem pak bulela jen v noci, když už spal, abych na to aspoň měla klid.
Když mi zdraví vypovědělo službu, tak vzal naše děti a dal je k rodičům, kteří žijí v zahraničí, dal tam i to nemocné, bez ohledu na to jak to zvládne. Ani se nepokusil v práci zeptat, jestli by si mohl vzít volno - mohl na mě dostat i ošetřovačku, to nechtěl. Takových situací byly mraky, stejně tak bylo hodně hezkých situací. Partner je dost komplikovaný člověk, ale když jde o velké problémy snaží se je házet na druhé. Zkusila jsem i to nechat jen na něm - měla jsem, tehdy podle doktora mít absolutní klid, jinak bych musela do nemocnice (neuro nemoc). Nemocné dítě mělo domluvené něco speciálního (doktor, PPP nebo něco takového). Nevzal ho tam, omluvil, ale nevzal. Před lety by ta poradna pro mě byla možnost. Dneska jenom vím, že bych znovu zopakovala všechno velké, co mi kdy od něj ublížilo. Před pár měsíci jsem mu řekla jen tři věci a on se hned začal urážet, pak že může odejít a nakonec začal dělat, jako že jsem nic neřekla. Haj. l není, ale zbabělec jo. Pro mě už je v tom tolik s..ček, že řešit je, bych se možná ke všemu tomu složila psychicky a co děti? Když je v náročných situacích není na koho přehodit, tak jsou prostě jen moje starost, chlap nechodí domů pozdě, ale zavře se v pracovně a nemluví ani se mnou ani s dětmi (když ví že už je toho moc a bylo by dobrý, kdyby s nimi pomohl). A já se složit nechci a nemůžu. Někdo tu pro ta děcka musí být. Už na děti kdysi i žárlil (ne hnusně, jen mi to řekl). Navrhla jsem, že když s nimi udělá něco z toho, co je potřeba, odfrknu si a můžem být víc spolu. Jenže problémy dětí, především nemocí, řešit nechce, nebude, možná se jenom bojí sám sebe, toho že to nedá. To připustil i kdysi, že to tak možná je, ale nic s tím nedělá. Já chci už pryč, potřebuju být ready pro děti, když se o něj v tomhle a i některých dalších věcech nedá opřít, ale vysává mě ten náš partnerský vztah. Vztah mě a hodného slabocha, co se vyhýbá problémům a utíká od nich i když je s námi. Jenže máme ty děti a děláme spolu v práci (já pod ním). Jinde jsem měla v práci problém, že jsem musela řešit potíže nemocného dítěte a to s jakoukoli jinou prací nešlo. Doktoři doporučili žádost na příspěvek na péči, ale tu komise zamítla. Faktem je, že naštěstí je to naše nemocné dítě ještě „slabým odvarem“ ze všech co žádají o příspěvek na péči.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
9.6.20 23:06

@alisekR Moc děkuju a moc ti to přeju. Já teda už ani nevěřím, že bych mohla potkat chlapa, který by mě opravdu chtěl i s mými problémi, natož s dětmi, se kterými to nedává ani jejich vlastní otec.
To ženské sebevědomí jsem vedle něj ztratila i takové životní odhodlání a chuť bojovat, když je potřeba. Teda bojuju, ale ne s chutí, často spíš s vyčerpáním. :kytka:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
9.6.20 23:14

@andelka83
Nejde o nějaké unesení, to je mi jasné, že po tolika letech nebude, ráda ho mám i tak. Společným zážitkům mimo domov moc nefandí, je nervák. Je to vždycky o tom, ho přemlouvat k tomu někam jet a pak poslouchat jeho věčnou nespokojenost (já navrhnu přibližnou lokalitu - to chce, ale místo konkrétní už si hledá spíš sám - nevadí mi to). Já už s ním ani nic moc „stavět“ nedokážu. Už jsem v tom vztahu hodně let osamocená a zraněná.

  • Nahlásit
  • Citovat
23177
10.6.20 08:38
@Anonymní píše:
@andelka83
Nejde o nějaké unesení, to je mi jasné, že po tolika letech nebude, ráda ho mám i tak. Společným zážitkům mimo domov moc nefandí, je nervák. Je to vždycky o tom, ho přemlouvat k tomu někam jet a pak poslouchat jeho věčnou nespokojenost (já navrhnu přibližnou lokalitu - to chce, ale místo konkrétní už si hledá spíš sám - nevadí mi to). Já už s ním ani nic moc „stavět“ nedokážu. Už jsem v tom vztahu hodně let osamocená a zraněná.

Hele, až opravdu nebudeš moct, tak to poznáš a rozhodneš se. A až začneš dělat konkrétní kroky s konkrétními následky, tak uvidíš, jestli to je opravdu už nemožné zvrátit.
Co na tuto možnost říká manžel?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
7201
10.6.20 09:00

Nijak tě neposuzuju - neodsuzuju…jen mi opravdu není z popsaného jasné, čím konkrétně si pomůžeš, kdyby ses rozvedla. Aktuálně mi to celé přijde hodně o zklamaných očekáváních, že partner není takový, jaký by sis přála. S tím se vcelku dá pracovat. Ale pokud půjdete od sebe, tak budeš opravdu na vše sama, ještě o dost jinak, než máš teď ten pocit. Můžeš vcelku čekat, že nebude vzorný střídavkář… O práci mluvíš jako velmi problematické skrze limity s dětmi a aktuálně pracuješ jako jeho podřízená…to bys řešila jak? Neříkám, že jsi v lehké situaci, ale vlastně ani těžké…asi záleží na úhlu pohledu a tom, co chceš vidět. Třeba to, co jsi popsala s tím pláčem, je typický u mých rodičů. Včetně toho, že mama by plakala po nocích, aby ho teda neobtěžovala a v sobě těžkou křivdu a jizvu na srdci…Já bych na chlapa prvně nevěřícně koukala a pak bych chytla amok…takže bysme šli od sebe možná hned. I ty jsi přistoupila na tu „jeho hru“.
Taky občas mívám pocity, že jsem na vše sama…a kolikrát zjistím, že je má i můj muž. Vztah je pro mě osobně pracná záležitost. A doma jsme se shodli, že kdybychom šli od sebe, tak nemáme chuť a energii na další pokus s někým jiným. Navíc můj muž už jednou ženatý byl, takže mám dopad na děti v přímém přenosu. Patchworkové rodiny a všechny ty libůstky…není to sranda…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2497
10.6.20 09:12

Trochu tě pálí relativně dobré bydlo, trochu se vám nakupili problémy, drobné křivdy co zůstali v paměti. Hodně věcí považujete oba za samozřejmé a nevážíte si jich.
Sama musíš vědět do do jaké míry jsou to skutečné problémy a nebo jestli jen nehledáš chybičky, argumenty, aby jsi ospravedlnila to co chceš udělat. A už vůbec tě nezajímá co on - třeba je v tom uvažování dál než ty - ale tebe to moc nezajímá (má navařeno, vypráno tak musí být spokojený :jazyk: )

Trochu matematiky :think:
Výroková logika
Na dobré manželství musejí být dva. Když nefunguje jeden nebo oba, nemůže to fungovat. Kde ovšem bereš tu jistotu, že tím slabším článkem vztahu nejsi ty?

Statistika
99,99 % mužů v tvém okolí jsou zadaní, nehodí se věkem, povahou, chlastají, nebo jsou to prostě jen pito***. Rozumově víš, že můžeš dopadnout hůř, ale chybí ti zkušenost a tak to nebereš vážně - to že nový partner může opravdu katastrofa.

Trochu věštění
Už vidím jak se nový milenec/potenciální partner hrne do toho sdílet s tebou starosti.
Ne - budeš s ním sdílet jen to pozitivní a na manžela zůstanou jen ty starosti a problémy. Co asi udělá - najde si nějakou, která na něj jen nebude sunout problémy…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.6.20 09:35

Tak mně se třeba ulevilo, že jsme šli od sebe. Taky jsem měla naloženo a mám, nemocné dítě atd. A nesplněné očekávání, že mi bude oporou - a nebyl, mě vyčerpávalo. Teď sama to musím zvládat tak jako dřív, navíc i ekonomicky, žádná sranda. Taky si nemůžu dovolit složit - je to ale běh na dlouhou trať, s dětmi, takže ano, jsem vyčerpaná. Odpadlo ale to hluboké zklamání, že tu někdo je a vlastně není.

Jinak i v této situaci jsem potkala někoho, kdo je se mnou a s nemocným dítětem pomůže, i když není jeho. Jak to bude dál, uvidíme, už se moc nespoléhám na jiné než na sebe.

Prosím nechat anonym.

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
10.6.20 10:00

Resim podobny problem.
Ted to nejak vyvrcholilo do jeho absolutniho nezajmu o me (teda kdyz navrhnu sex, tak jo, ale jinak nic). Promluvit si jsme zkousela xkrat, ruznymi zpusoby. Vetsinou kdyz zkusim rict, ze je toho na me moc, tak prejde do protiutoku jaky je on taky chudák. Jedna vetsi krize byla uz pred dvema lety. Kdy vysledkem bylo, ze kdyz ja si nebudu stezovat, tak on se taky pokusí byt pozitivnejsi.
Mne jeho negativismus strasne vysava, kdyz chci, aby neco udelal pro me mimo bezne veci, tak me to stoji strasne usili.
Jenze mame male deti a jak tu vsichni reknou „se vlastne nic nedeje“. A ja nevim. Jsem mlada, nechci v tomhle zit dalsich 30 let. Ekonomicky nemam problem (manzel bere mene), s bydlenim taky ne, s obstaranim deti taky ne… :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
1592
10.6.20 10:05

Ja bych chapala, ze chces z nefungujiciho vztahu, ale trochu mam obavy z tveho komentare, ze potrebujes hned jineho hlapa vedle sebe. A co bude, kdyz nikoho nenajdes? Zminujes, ze potrebujes pomoc a oporu, ale dokazes byt na vse sama?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
340
10.6.20 10:12

To je tady furt dokola to kňourání ženských, jak jím něco ve vztahu pořád chybí…vyvářejte a makejte doma až se z vás bude kouřit, snažte se si muže za každou cenu udržet, dělejte mu pomyšlení a pečujte o něho s láskou…to by mělo být smyslem vašeho života a né na něho blafat, povalovat se doma a vymejšlet si ptákoviny!!!

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
532
10.6.20 10:21
@olino píše:
To je tady furt dokola to kňourání ženských, jak jím něco ve vztahu pořád chybí…vyvářejte a makejte doma až se z vás bude kouřit, snažte se si muže za každou cenu udržet, dělejte mu pomyšlení a pečujte o něho s láskou…to by mělo být smyslem vašeho života a né na něho blafat, povalovat se doma a vymejšlet si ptákoviny!!!

Další, co se zasek v 50.letech :lol:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama