Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Je mi lito kdyz jsem zjistila ze Luba je autista…ne kvuli me ale kvuli nemu.
Kvuli tomu jak se trapi..kdyz nerozumi svetu kolem.Ze nema kamarady..ze je v mnoha vecech omezen.
Ale vim ze je spokojeny prave protoze nevi jake to je…
A to je dulezite…
Me je lito male když vidim jak spinka a pritom tlaci prdiky, chudinka se u toho krouti, snaží se to zaspat prdelka mala ![]()
Mě bylo líto dcery(11 měsíců) včera přivzela si prstíky do dveří a strašně plakala a pak jednou u babičky lezla a dala ručku na dveře od trouby která byla zaplá..to brečel i můj přítel..
pak mi bylo líto dcery, že nedostala pod stromek co chtěla, ale nesla to statečně je jí 11 let
a nejvíc mi bylo líto dětí když jsme se rozváděly..nesly to těžce..ale byly malý a nedokázaly pochopit, že máme problém..ted už to po 5 letech chápou..
V par situacich mi bylo deti lito… Pak jsem se prosla jednou na detskem odd. v Motole a zrovna tam prevazeli prtousky na kreslech, omotane hadickami, s rouskami a satky na hlave… Sla jsem do kolen, zacala brecet.. Od te doby mi mych deti lito neni, jsou zatim zdrave ![]()
@Makronka222 píše:
V par situacich mi bylo deti lito… Pak jsem se prosla jednou na detskem odd. v Motole a zrovna tam prevazeli prtousky na kreslech, omotane hadickami, s rouskami a satky na hlave… Sla jsem do kolen, zacala brecet.. Od te doby mi mych deti lito neni, jsou zatim zdrave
Pokaždé když jsou nemocné, zvlášť ten mladší. Od svého narození nebyl déle než měsíc v kuse zdravý, a to už mu je 26 měsíců
je mi líto, že musí být pořád zavřený s semnou doma a neužije si pořádně té dětské zábavy ![]()
Když jim píchali uši… zažila jsem to sama, tak vím, jak to bolí. A když se mi dcera, kterou jsem držela, úplně zatřepala v náručí, tak jsem málem brečela.
A obecně strašně špatně nesu zvracení. Děcka nám teda zvrací velice vyjímečně, ale brečím i já… ![]()
To, co popisuješ ty, jsem ještě nezažila. Jakože tu mladší věčně kamarádi starší nechtějí, to jo, ale je to spíš úsměvný. Ona se nedá
Ale ještě nemám děti ve školce, tak uvidíme, co přijde.
@Makronka222 píše:
V par situacich mi bylo deti lito… Pak jsem se prosla jednou na detskem odd. v Motole a zrovna tam prevazeli prtousky na kreslech, omotane hadickami, s rouskami a satky na hlave… Sla jsem do kolen, zacala brecet.. Od te doby mi mych deti lito neni, jsou zatim zdrave
To teda věřím, je mi do breku, jen to čtu.
Té starší mi bylo nejvíc líto, když ji bylo 7 měsíců. Po 14 dnech co měla horečky jsme skončili v nemocnici, kde si z ní dělali pokusného králíka, chudinka se tam úplně osypala, pořád jen spinkala neho plakala
zanesli ji do palečku infekci, pořád jí píchali injekce, od té doby měla fobii z doktorů, která naštěstí teď v jejích 4 letech pomalu ustává. Ve finále nás po třech dnech bez teplot chtěli pustit domů, říkám že má bouli na nožičce, prej to nic není to je od komára… Říkám chci mluvit s primářem, vím jak vypadá píchnutí od komára. Nožku měla celou horkou, červenou a nateklou. Primář přišel, poslal nás na chirurgii a měla tam zánět, z toho jí pak vznikla celková sepse orgnismu, šlo o minuty a málem jsme o ni přišli
to mi jí bylo líto nejvíc. Mladší dcery mi zatím bylo nejvíc líto při očkování, ten strach v očičkách půlročního miminka a nevyřčená otázka proč mě maminko pokládáš, proč to dovolíš ![]()
Syna mi je vždy líto, když mu je blbě, jinak ani snad ne… ale když mu bylo 9 měsíců a měl salmonelu, měl strašné křeče v bříšku (kam se hrabou běžné miminkovské prdíky), tak to jsem brečela taky a přála si, aby bolelo břicho mě místo něj… a taky, když ve 3 letech měl už několik dnů vysoké horečky, byl to takový zplihlý uzlíček v mojí náruči a smutně se mě zeptal - a maminko, uzdravím se? to mi bylo do breku hodně taky..
Když jsem mu řekla, že mu zemřel děda
Je to rok a stále jsou dny kdy si vezme jeho fotku a povídá si s nim.dny kdy kouká do nebe a hledá ho
Pak mu zemřela prababička.
A do toho všeho si tatínek nasel milenku.
To jsem mu řekla až po cca půl roce
Neměla jsem silu na další jeho slzy když Já sama mela co dělat se sebou
A
Je mi líto staršího syna, kterého máme v PP, že nemáme větší pravomoci jako pěstouni a o vše musíme žádat rodiče jako zákonné zástupce. Kvůli tomu nejel na zápas, protože to bylo v zahraničí a oni nedali souhlas, bohužel nemá ani pas.
Nejvic mi bylo lito dcery, kdyz jsme se odstehovaly od tatinka. Nedokazala pochopit, ze tatinek uz ma jinou „tetu“, nechapala, proc uz s nama tatka nebydli, ptala se, jestli uz tatka mamku jako nema rad… a ve finale mi rekla se slzama v ocich: „mami, ale ty me nikdy neopustis, ze ne…?“ No, ja brecela snad dva dny ![]()
Co se tyce skolky, tam me ji bylo lito hrozne zezacatku, nez si ucitelky zvykly, ze ji nesmi ode me TRHAT, ale nechat ji se rozloucit. Ona vzdycky tak hrozne plakala, a pritom ji stacilo se pred odchodem potulit a popusinkovat. Ano, sice to trvalo dele, nez u ostatnich deti, ale casem se ten celkovy cas, ktery je potreba na tuleni, zkracuje ![]()
Mych deti je mi vzdy velmi lito, kdyz jsou smutne, nebo placou.
To mě moc mrzí, kam se na to hrabou ty ostatní problémy.
U nás už jsme zažili spousty takových chvil i šikanu ale nejvíc je mi líto když jsou děti vážněji nemocné, když jim umře zvířátko nebo blízký člověk
Bohužel nás to brzy čeká a já se toho moc bojím nejen kvůli dětem.