Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Kvůli takovým případům odmítám jezdit sama s kočárem busem
Jela jsem jednou, když se mnou jela mamka.
@Rosary No jasne ze znam, to je naprosta klasika. A kdyz ma clovek a sebou manzela nebo tchyni, muzou se zejmena cizi chlapi pretrhnout ochotou
Mne jeden pan upozornil ze mam “fakt jako tezkej kocarek a zrejme teda i tlusty dite” a at s tim pry jako neco delam
Jako uznavam ze nemam bugaboo ale tohle si mohl nechat ![]()
Já jsem teda zatím měla asi štěstí, ale i z vlaku mi kočárek snesli dva chlapi, já nemusela nicm Do autobusu zas pomáhal řidič, co automaticky vyskočil a zastavil mi mimo zastávku hned u baráku, ať se prý s kočárkem netáhnu… ale věřím, že člověk narazí i na blbce co nevidí a neslyší ![]()
@VeHE Presne, ja uz mam najete trasy kt zvladnu sama a jinam se nepoustim, leda s malym v nositku ![]()
@Rosary píše:
Ahoj holkyzakládám téma víceméně ze zvědavosti a na odlehčení, případně kolektivní „ponadávání“ si. Jestli tu tohle téma už je, tak sorry jako no. Taky máte z okolí zkušenosti, že když potřebujete někde pomoc s kočárkem, tak se lidi kolem chovají že nevidí neslyší? Moje poslední zkušeností bylo to, když jsem šla k doktorce s malým. Šla jsem ke vchodovým dveřím, hnedka za mnou jel ňákej chlap. Já zastavila před vchodem, obešla kočár, otevřela dveře a chtěla kočár skrz vchod protáhnout dovnitř. Když tu zrazu mi do těch otevřených dveří vlezl onen pán, obešel mně i kočár a zdrhal rychle dovnitř, takže jsem mu prakticky podržela dveře
no docela jsem koukala teda, kde se roděj ti gentlemani
Jinak už jsem byla i poslána do pí*e s prosbou o pomoc přes 3 schody
a co vy? Znáte to také?
Ne. A to žiju v Praze, kde žijí ti prý hrozní a neosobní Pražáci.
![]()
Nikdy mě nikdo neodmítl. Nikdo se přese mě nijak dramaticky necpal.
Jako jo, většinou mi lidé pomůžou, ale když už na něco takovýho narazím, tak je to fakt materiál ![]()
@Rosary jj bohužel tohle znám už z těhotenství, kdy mě v MHD nikdo nepustil sednout i kdyz jsem měla břicho velké. Občas se nabídl nějaký starší chlap ale ani to ne. Jednou v tehotenstvi jsem jela k doktorovi a protoze me nikdo nepustil, tak jsem stala kousek od mista, kam se davaji kočáry a jedna babka vezla v kocaru psa a rvala se na to misto tak, ze mi prejela nohy. ![]()
S kočárem jezdím jen chvilku, ale zatím vidím, že to bude to samé. Bohužel. Nechápu, kde se v lidech ta bezohlednost bere. A je mi z toho smutno.
Taky žiju v Praze. Nikdy mi nikdo pomoc neodmítl ani neměl blbý kecy. Naopak většinou chlapi pomoc sami nabízí a to i v situacích, kdy to zvládnu sama levou zadní.
Ne tohle neznám, asi ještě žiju v kraji, kde se k sobě lidi chovají slušněji. Třeba v MHD se mi nestalo že by se nějaký chlap nenabíd, když jsem potřebovala pomoc, ale zas musím říct že teda netaham kočár do situací, kde bych musela být na někoho odkázána, vybírám si bezbariérové spoje a v nejhorším případě dokážu kočár i s dítětem popadnout a třeba ho pár schodů vynést sama…
@janickaIII Jo to jsem znala také. Úplně nejvíc bylo, když měli na vedlejším sedadle položenou kabelku a když jsem si chtěla sednout, tak na mně čuměli stylem co si to dovoluji
přemýšlím, jestli to takhle bylo vždy, nebo je to dobou.
přitom mám pocit, že když už, tak mi pomohou samí mlaďoši nebo ženy…
Já tedy jezdila jen po Praze a nemůžu si stěžovat, pomohli do tramvaje, z tramvaje, většinou i mladí kluci, ženský. Když jsem byla těhotná, tak mě pouštěli sednout, pomohli mi s taškou, s kufrem. Jo, někdy jsem si musela říct, ale vždycky ochotně pomohli. Za mě ![]()
S prvním dítětem v pražské MHD nebyl nikdy problém, vždycky někdo pomohl, s druhým brzy uvidíme
Ale snad to nebude jak s pouštěním těhotných - před sedmi rokama se mi prakticky nestalo, že bych nastoupila do MHD a automaticky se někdo nezvednul. Dneska každej čučí do mobilu a sám od sebe se někdo zvedne tak ve třetině případů. Takže řeším, jestli budu ty dvě zastávky nad mladým mužem povlávat na tyči, nebo si prostě řeknu - furt jsme na tom ale ještě tak, že kohokoliv s úsměvem oslovím, tak mi přestane čučet skrz břicho a pustí mě. Takže počítám, že i s tím kočárem budu muset být asertivnější a automaticky lidi prosit. A jo, hulvát se najde vždycky, už se mi i párkrát stalo, že se uvolnilo místo a než jsem si sedla, někdo mi tam vítězoslavně dřepnul a koukal, co jako já na to (obdoba toho pána, co si nechá matkou s kočárem podržet dveře) ![]()
Jo, ale tuhle pomáhali jedné matce s kočárem z busu a ta je tak seřvala, že to drží blbě, že se tak na sebe mrkli a řekli - a příště se na to vyse.em, co?
Neznám, ale já od nikoho moc neočekávám pomoc, ze schodů i do schodů s kočárem umím, autobusem jsem v poslední době jela parkrát a vždycky hned někdo přiskočil a i kdyby ne, tak kočár i s děckem unesu sama. Každý den si kočár s děckem snáším a vynáším do druhého patra, k tomu táhnu starší dceru a psa na vodítku.
Při vší úctě… TO „nepouštění“ v těhotenství si ženské dělají samy. Mnohokrát jsem i tady napsala, že lidé prostě nevědí, jestli je ženská tlustá, nebo těhotná. I mně se to stalo mockrát, že jsem si nebyla jistá. Jenomže těhule jsou přesvědčené, že se kolem jejich pupku točí vesmír a KAŽDÝ vidí, že budou mít brzynky mimíska
![]()
Já byla v devátém měsíci v zimě. Když jsem v péřovce vlezla do tramvaje, taky hned každý nevyskočil (a ano, taky jsem byla před těhotenstvím štíhlá, ano,. taky mám štíhlé nohy, viz další kecy těhulí, že to KAŽDÝ vidí), ale stačilo rozepnout bundu a okamžitě se někdo zvedl. Případně někoho požádat.
Já z Prahy tedy nejsem, ale v těhotenství jsem tam byla na prodlouženým víkendu. V tramvajích a metru mi vždy někdo nabídl místo, ale v obchoďáku byl taky zážitek. Byl to starší pán, už důchodce a jak jsou ty řady s nákupními vozíky, tak tam řad byl jenom jeden a bylo jich jen pár. Tak jsem k vozíku přišla a chtěla ho odemknout, přišel pán a mně na férovku odstrčil a vzal si vozík on
prý je starší a nebude stát a čekat.
asi jsem měla prostě smůlu na morouse no… To břicho sice moc vidět nešlo a jsem dost mladá, ale stejnak to bylo dost neslušný.
Příspěvek upraven 23.11.18 v 10:30