Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Bavi já myslím že i geny hrajou roli.. výchova je hodně, hodně moc, ale někdy to nejde.. mám známého - adoptovaný, super kluk, má rodinu. má sestru - adoptovanou, nejsou spolu spřízněný - mrcha, problémy.. oba stejná výchova, téměř stejně starý, ve stejný čas adoptovaný..
@Mončičáček09 píše:
@Kamča.dalmatinka Bohužel realita je jiná půl mega nikdo za to nedá a když ano tak jich je hodně malinko těch co na takovou sumu mají.
tak hold zvolí jinou levnější matku, to chápu, ale já bych pod pul milionu nešla
.Jinak by to pro mě nemělo smysl a jak řikám zadarmo což je pro mě pod pul milionu bych to pro cizí neudělala, proto že i když mám velké sociální cítění, rozbrečí mě cizí neštěstí, tak sem v tomhle sobecká, proto že si myslím že větší obět bych dát nemohla.
@Bavi píše:
no ale v tom případě jsou na vině rodiče, co děti vychovávali a hold moc dobře nevychovali
to není zas tak pravda, geny hrají obrovskou roli.
Ti lidé, o kterých jsem psala, měli i vlastní děti a ty jsou naprosto v pohodě.
@AngelLilly píše:
to není zas tak pravda, geny hrají obrovskou roli.
Ti lidé, o kterých jsem psala, měli i vlastní děti a ty jsou naprosto v pohodě.
tak asi jo, máte pravdu, ale zas není vyloučeno že vždy to jen geny, může to být i tou výchovou, jen asi ne v tomto případě
@Bavi a zase jsme zpátky u toho že co člověk, to názor, to jiná situace.. u mých známých za to mohly spíše geny, jinde výchova.. takže nemůžeme paušalizovat.. kéž by si to uvědomilo i spousta lidí na této planetě.. život je otázkou priorit, ber nebo nech být.. a neexistují na světě dva lidé s totožným myšlením.. a navíc, člověk má právo na změnu názoru, dnes říkám neodnosila bych cizí dítě, za rok může být jinak..
Život je jeden velky paradox
bohužel… Já měla dva spontalni potraty, pak se šlo na IVF byla jsem šťastná, ze dvou vajíček vznikly tři… Byla jsem šťastná, ze zdravotních důvodu jsem musela dat dvojcatka pryc ( dodnes me to moc mrzi ) zachránila jsem jednu a to moje zlatícko… To byl velky a ošklivý paradox… Jsme schopne podstoupit cokoliv pro díte… Ale do adopce bych asi nesla ![]()
Max. 100 tisíc..ale zase si říkám proč..když dětské domovy jsou plné..
P. S. kdyby někdo prodával chlapečka, tak mi dejte vědět.. ![]()
@Kamča.dalmatinka píše:
@peggy.sl nevadil by rok a pul letej?blondatej kudrnáček
Za možnost vlastního dítěte bych dala i 2 miliony. Cizí dítě bych nechtěla, nemohla bych.
Ja osobne bych donosila dite pouze a jedine pokud by nemohla mit deti ma sestra. Cizimu paru ne ani pri super penezich - jde mi o to, ze bych mela strach, ze se neco zvrtne a me dite by zustalo bez mamy. k adopci bych pristoupila popravde vahave, ale asi ano. no a kdybych byla na druhe strane- nevim jestli bych byla ochotna zaplatit za dite, ktere bylo prvotne urceno na potrat(ja vim, nezni to zrovna hezky)..bala bych se, ze zena co mi ho chce „prodat“nebude k tehotenstvi pristupovat zodpovedne. Samozrejme je rozdil zenska co ho nechce a zenska co si dalsi ditko nemuze dovolit.ale stejne „prodat“ takto sve dite mi prijde az kacirske.
No a pak ta dalsi situace, kde by mi dle domluvy delala jina zena „Inkubator“.Zaplatila bych co bych mohla, ale vis jak 200.000 bych nedala. Nemohla bych se totalne zadluzit a pak se jit se svym mrnetem past ![]()
@Cuarentena píše:
Jo, viděly jste film JUNO? O mladé holce, co otěhotněla s kamarádem a rozhodla se dát dítě k adopci. Na konci filmu happy ending - holka si zase užívá svobodného života, jako před rokem… Děckám ve škole se film líbil, doporučili mi ho. Ale já jsem byla poněkud znechucená.
viděla jsem, a docela se mi líbil, jako nedokážu to pochopit, ale to bych nedokázala ani v těch 16, pro mě představa vzdát se vlastního dítěte je prostě nepředstavitelná a doufám, že nic takového nebudu nikdy řešit… a když jsem film viděla, ani jednou mi to tak nepřišlo, že se potom pro ni jakoby nic nezměnilo a žije si jako dřív, až teď, když si to napsala… já se na ten konec vždycky dívala z pohledu té druhé, co dítě dostala…
@Kakika píše:![]()
Já chtěla nabídnout čtyřleťáka, ale jak vidím, konkurence bude velká
proto sem popsala jen zvhled, né povahu, to bych ho pak neudala ani kdybych platila já ![]()
Ahoj, tohle je zajímavá diskuze. Je to určitě spíše otázka postoje než peněz.
Z pohledu těhotné:Pokud si matka nemůže dítě dovolit a příčí se jí potrat, pak takováto „plánovaná“ adopce by byla ideálním řešením. V tom případě ale matka nechce „vydělat“, ale jde ji o dobro dítěte. tam bych viděla částku max. do 100 000 (ale ideálně tak 50 000)a spíš bych to nazvala dobrovolný příspěvek adoptivních rodičů. Komu nejde o dítě, tak by asi neměl problém jít na potrat. Říct si víc už by byla podle mě vychcanost.
Z pohledu „neplodné“ (a to reálně zatím jsem
) nevím, zda bych byla ochotná jít do takového předem naplánovaného „obchodu“, nejistota výsledku by byla velká. Ale jak plyne čas a roky snažení narůstají, tak opravdu nevím, co bych byla schopna udělat za pár let…Kdybych měla 100% jistotu, že dítě bude po porodu opravdu naše, asi bych dala i milion. Prostě touha po dítěti je opravdu velká a pocit prázdné náruče - kdo nezažil, nepochopí. Ale jak říkám, momentálně bych do toho nešla, pokud by mě vyloženě neoslovila maminka, která hledá s čistými úmysly rodiče pro své dítě, které si nemůže nechat. A názor, že neplodní se mají věnovat charitě nebo adopci - to se lehko řekne, ale hůř udělá. Pkud exituje jakákoliv jiná možnost, jak si „opatřit“ dítě, bude to ve vás vždycky trochu hlodat. Takže neodsuzuji maminy, které jsou v zoufalosti ochotny vynaložit obrovské částky, aby získaly své vytoužené dítě…snad jsem to napsala srozumitelně ![]()
@Kyarra naprosto jsi vyjádřila moje myšlenky ![]()
Ono se maminám hezky říká, že neplodní se mají věnovat charitě nebo adopci - až si něco z radovánek neplodnosti zažijí, budou mluvit jinak. Já už po 5-ti letech snažení a 6-ti potratech taky uvažuji jinak, než před pár lety. A rada, že máme adoptovat - manžel chodil pomáhat do místního děcáku - adopci by přijal jen přes vlastní mrtvolu ![]()