Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel ti nebude hlídat děti? Ti? Ony nejsou jeho?
Máme taky tři děti. Máme je spolu. Dokud bylo dítě jen kojené tak jsem ho brala všude sebou. Takže když jsem šla na kafe s kámoškama (chodím 1× -2× za měsíc i s večeří, obědem) tak manžel byl doma s dětma a já měla kojence sebou. Co jsem začala s příkrmem tak mažel byl doma se všema a já měla svý 4hodinky babskýho pokecu.
Základní věci jako zuby, jídlo jsem nějak zvládla. Děti si taky čistí zuby a jí. Nevím moje děcka jak už byli 3 tak si dost vyhráli spolu.
Máme tři deti a takový poklus jako ty jsme nikdy neměla. A zlaticka určitě nemáme. Na umyti vlasů jsem si čas určitě našla. Neměla jsem potřebu, aby chlap hlídal, ale on i sám chtěl a sem tam mě někam vyhnal a máme teda i fungující babičky… tvůj by potřeboval mít děti par dni sám na starosti. Co jinak děla?
@Anonymní píše:
S tou organizací času mi to manžel říká taky. Já jsem asi marná. Dřív vstávat nechci, protože chodím spát kolem 21:30-45 a vstávám v 5:50, přičemž v noci 3× kojím plus přebaluju. Už tak jsem docela unavená. Mimís mi přes den spí jen v JEDOUCÍM kočárku nebo autě. Prostřední holka je strašný pošuk, co vyžaduje permanentní pozornost a zadávání úkolů, pořád si chce povídat a něco dělat. Pokud aktivitu nezajistím já, vymyslí něco sama a následky pak uklízím půl dneMěla teď 3 roky, do školky mi ji letos nevzali. Školák je klidný, ale zas má úkoly a nezvládá být v družině, takže ho vyzvedávám hned po obědě, který mimochodem většinou nejí, protože má psychický problém jíst jinde než doma (jako malá jsem měla totéž, takže mu rozumím). Většinou má doma druhý oběd.
Manžel to má náročné, kromě práce po večerech rekonstruuje byt, do kterého se máme na jaře v plánu stěhovat, takže má taky všeho plné kecky. Ale štvou mě ty jeho řeči. Když si představím, že v práci má 30 minut na to, aby se naobědval, mají tam moc dobrá meníčka, pak si dá dobrou kávu (a vím, jak to v práci chodí, že jsou i dny, kdy prostě s kolegy pár minut jen tak pokecá, sama jsem dělala před MD stejnou práci)…tohle já jsem už neměla tolik let :-/ Fakt mu to závidím
![]()
![]()
A on mi pak vyčte, že chci, ať na chvilku podrží mimčo, protože si chci třeba vyčistit zuby (mimochodem zuby si čistím zásadně u kojení nebo u oblékání, jako samostatnou činnost to mám jedině v noci)
Všude prostě chodím s dětma, všechno dělám s dětma a zvládat se to dá, vloni jsem se 2 dětma dodělala školu, to byl masakr a člověk se nějak hecne a všechno jde. Ale prostě mám pocit, že jedu jak robot non stop. Teď u psaní mám mimi v šátku, dělám palačinky a prostřední si naštěstí stříhá papírky, takže je v klidu…zatím
Proč si čistíš zuby u kojení? Já tohle nechápu. Ty děti se musí zabavit i sami. Tříletá si snad může půl hodinu pohrát sama. Mimino můžeš na deset minut položit k hrazdičce, do lehátka.
Manzel hlida deti tobe? Divny ne?
Ma se proste o ne postarat on. Jsou vas obou.
My (ne ja, ale my oba) mame deti 4. Ano, je to honicka, ale cas pro sebe jsem schopna si najit kdykoliv potrebuju.
Navic vyhoda vice deti spociva v tom, ze se zabavi mezi sebou. Prvnak nedokaze na chvili dohlidnout na kojence?
Příspěvek upraven 12.11.19 v 11:44
Mam tri deti ve veku 3, 6 a 8 a prestoze se manzel zapojuje, tak je to honicka. Delam na polovicni uvazek, vsechny deti maji nejake krouzky do toho musime s nejstarsim delat ukoly do skoly, trenovat cteni a hrani na kytaru, s prostrednim logopedii, obstarat domacnost, uklid, prani, nakup, rychle vareni… Do toho prakticky kazdy vikend nekam jedeme, takze neustale balim nebo vybaluju. Take moc casu na sebe nemam, maluju se v praci na zachode, ctu si cestou do prace a z prace, obcas si jdu zabehat v praci pres poledni pauzu, sem tam vecer nekam jdu. Mohla bych i casteji, ale kolikrat jsem utahana a nechce se mi nic organizovat. Take neustale bojuju s tim, ze bych chtela mit vic casu pro sebe na cteni, sport, kulturu + naklizeny byt + se vice venovat detem s pripravou do skoly/hudebky/logopedie nebo si s nimi treba casteji zahrat nejakou spolecenskou hru. Zatim jsem neprisla na to, jak toho docilit ![]()
Pokud se manzel nezapojuje, vysvetli mu, ze potrebujes z jeho strany vetsi podporu. Pokud nechce hlidat, kdyz jdes ke kadernici, vysvetli mu, ze je pro tebe dulezite vypadat pekne a pripadne mu oznam, ze tedy deti pohlida babicka/chuva.
Ale muzu te uklidnit, ze s vekem se to lepsi, ale je potreba primerene vest deti k samostatnosti a k tomu aby doma umerne veku pomahaly.
Vypadá to, ze ty děti jsou jen tvoje… Prostě se neptej, jestli „pohlídá“. Jedno odpoledne mu předej děti a běž si po svém. Nebo on se tě ptá, zda mu budeš dnes hlídat děti? Chápu, že je v práci a ty na řodičáku, ale čas, kdy jste oba doma byste mohli s dětmi trávit přibližně půl na půl. Nebo on ty děti nechtěl?
@Veru1987 píše:
Proč si čistíš zuby u kojení? Já tohle nechápu. Ty děti se musí zabavit i sami. Tříletá si snad může půl hodinu pohrát sama. Mimino můžeš na deset minut položit k hrazdičce, do lehátka.
Asi tak nějak
.
Ja mam teda jenom jedno dite, 8 mesicni syn, takze daleko jednodussi situace, ALE.. neberu to tak, ze pritel “mi ho pohlida”, vsak je to i jeho syn, proste mu reknu, ze si potrebuju umyt hlavu, nebo udelat cokoliv jinyho, at se mu pul hodinky venuje. O vikendech se synovi taky prevazne venuju ja, ale hrajem si i spolu, pritel prebali, obcas ho vezme sam ven na prochazku a ja mam doma hodinu klidu jen pro sebe
Pokud Vam manzel rekne, ze deti nebude hlidat, protoze se potrebujete nabarvit, je to blbec. Vsak jsou to i jeho deti, nechapu, ze se jim nevenuje sam od sebe. Zkuste si treba najit pani na hlidani, co by vam je dve hodinky tydne pohlidala? Co babicky? Nebo nejaka kamaradka? Obcas chvilku pro sebe proste potrebujete pokud nechcete byt uplne na palici. Pokud bude manzel remcat ohledne chuvy, reknete mu, jestli radsi zaplati chuvu nebo naslednou terapii u psychologa a navic manzelka na praskach jako bonus. ![]()
A proč si nehrajou děti spolu?? Když už mam tolik dětí, tak bych čekala, že se zabaví vzájemně a ne že budu všem extra vymýšlet zábavu
mám 4 leteho a pul ročního a zabaví se sami. Starší třeba mladšímu „čte“ pohádku, nebo mu dělá divadlo s plyšákama, ukazuje hračky a mě pomáhá třeba při přebalování, podává pleny, jde špinavou hodit do koše, při oblékání zas podává oblečky, když uklízím a menší začne řvát, tak pošlu většího ať mu třeba natáhne kolotoč v postýlce nebo strčí dudlík do pusy. Prostě ho zapojím do těch věcí co běžně přes den dělám, třeba mi i pomáhá uklidit, je zabavený a mě usnadní práci. Když si chce hrát sám, tak si zaleze do pokoje a třeba jezdí autama, kresli nebo skládá puzzle. Když je pak vše hotovo tak třeba všichni společně hrajeme hry, ale nedělám otroka a zábavu oboum dětem non stop. Když se naučí zabavit sami je pak půlka práce.
No takhle, dítě mám tedy jen jedno, ale v principu je to asi fuk. Z toho, že si v klidu přes den nedám alespoň jedno jídlo, nevycistim zuby a nedojdu na záchod jsem se vylecila zhruba po šestinedělí. Takže tyhle záležitosti jsou prostě můj čas pro sebe během běžného dne. Když bylo malé půl roku, byla jsem prvně přes noc pryč. Ona byla doma s manželem (pozor! On mi ji nehlidal. Prostě byla normálně doma se svým tátou…). Když jí byl rok a dva měsíce, byla jsem pryč na týden, většinu toho času byla s manželem. Když jdu na víno s kamarádkou, je malá doma s manželem.
Zapojit vice manzela, babicky, kohokoliv. Slevit z naroku, nesmazit palacinky ale udelat nejakou rychlovku, klidne namazat chleby. Neni nutne mit perfektne naklizeno. Me pomahalo obcas i s detmi vypadnout k nejake kamardce na navstevu (moje deti zasadne zlobi jen doma). A obcas si urvat nejaky cas jen pro sebe.
Příspěvek upraven 12.11.19 v 12:00
jake si deti vychovas takove je mas… Jedno si chce porad povidat? Vsak at mele, u toho si muzes cistit zuby i barvit vlasy. Druhe neji ve skole? Ja zas ve skole nikdy nechodila na wc a taky mi k vuli tomu nedavali plenky. A to o tom manzelovi? Joooo holkaaaa ohybej proutek dokud je mlady. Kdyby na me muz tak kaslal, tak uz bych to nestihala u prvniho, ale ty mas tri
baby s komentarem nahore…omlouvam se, asi to bude idiot
@Anonymní píše:
S tou organizací času mi to manžel říká taky. Já jsem asi marná. Dřív vstávat nechci, protože chodím spát kolem 21:30-45 a vstávám v 5:50, přičemž v noci 3× kojím plus přebaluju. Už tak jsem docela unavená. Mimís mi přes den spí jen v JEDOUCÍM kočárku nebo autě. Prostřední holka je strašný pošuk, co vyžaduje permanentní pozornost a zadávání úkolů, pořád si chce povídat a něco dělat. Pokud aktivitu nezajistím já, vymyslí něco sama a následky pak uklízím půl dneMěla teď 3 roky, do školky mi ji letos nevzali. Školák je klidný, ale zas má úkoly a nezvládá být v družině, takže ho vyzvedávám hned po obědě, který mimochodem většinou nejí, protože má psychický problém jíst jinde než doma (jako malá jsem měla totéž, takže mu rozumím). Většinou má doma druhý oběd.
Manžel to má náročné, kromě práce po večerech rekonstruuje byt, do kterého se máme na jaře v plánu stěhovat, takže má taky všeho plné kecky. Ale štvou mě ty jeho řeči. Když si představím, že v práci má 30 minut na to, aby se naobědval, mají tam moc dobrá meníčka, pak si dá dobrou kávu (a vím, jak to v práci chodí, že jsou i dny, kdy prostě s kolegy pár minut jen tak pokecá, sama jsem dělala před MD stejnou práci)…tohle já jsem už neměla tolik let :-/ Fakt mu to závidím
![]()
![]()
A on mi pak vyčte, že chci, ať na chvilku podrží mimčo, protože si chci třeba vyčistit zuby (mimochodem zuby si čistím zásadně u kojení nebo u oblékání, jako samostatnou činnost to mám jedině v noci)
Všude prostě chodím s dětma, všechno dělám s dětma a zvládat se to dá, vloni jsem se 2 dětma dodělala školu, to byl masakr a člověk se nějak hecne a všechno jde. Ale prostě mám pocit, že jedu jak robot non stop. Teď u psaní mám mimi v šátku, dělám palačinky a prostřední si naštěstí stříhá papírky, takže je v klidu…zatím
A tady bych se zastavila, je to prechodny stav (treba diky navalu prace ve spojeni s rekonstrukci) nebo byl takovy i u dvoustarsich deti?
My jsme rekonstruovali byt take po vecerech a ja v te dobe byla na prvnacka a novorozence take vicemene sama a to vcetne vikendu. Ale zatli jsme zuby, protoze jsme chteli byt co nejdrive v novem a oba jsme vedeli, ze to je na prechodnou dobu. Ale u vas mi prijde, ze ty ses u dvou starsich napasovala do role supermatky, ktera vse zvlada bez pomoci levou zadni a u tretiho to tak uz proste nelze.
Jestli má teď manžel práci s bytem, tak bych to do jara nechla být a s novým bytem bych nastavila nová pravidla.
Jinak mi to příjde, že sis to hodně udělala sama. Mimino spí jen v jedoucím kočárku, tříletá se sama nezabaví a školák nemůže být ve družině.
To mi přijde trochu moc. Já jsem starší dceru napsala do družiny automaticky už v přípravné třídě, po obědě chodí jen když máme doktora, logopedii atd. A zvládá to i se všemi svými diagnozami.
S tou organizací času mi to manžel říká taky. Já jsem asi marná. Dřív vstávat nechci, protože chodím spát kolem 21:30-45 a vstávám v 5:50, přičemž v noci 3× kojím plus přebaluju. Už tak jsem docela unavená. Mimís mi přes den spí jen v JEDOUCÍM kočárku nebo autě. Prostřední holka je strašný pošuk, co vyžaduje permanentní pozornost a zadávání úkolů, pořád si chce povídat a něco dělat. Pokud aktivitu nezajistím já, vymyslí něco sama a následky pak uklízím půl dne
Měla teď 3 roky, do školky mi ji letos nevzali. Školák je klidný, ale zas má úkoly a nezvládá být v družině, takže ho vyzvedávám hned po obědě, který mimochodem většinou nejí, protože má psychický problém jíst jinde než doma (jako malá jsem měla totéž, takže mu rozumím). Většinou má doma druhý oběd.
…tohle já jsem už neměla tolik let :-/ Fakt mu to závidím
A on mi pak vyčte, že chci, ať na chvilku podrží mimčo, protože si chci třeba vyčistit zuby (mimochodem zuby si čistím zásadně u kojení nebo u oblékání, jako samostatnou činnost to mám jedině v noci) 

Manžel to má náročné, kromě práce po večerech rekonstruuje byt, do kterého se máme na jaře v plánu stěhovat, takže má taky všeho plné kecky. Ale štvou mě ty jeho řeči. Když si představím, že v práci má 30 minut na to, aby se naobědval, mají tam moc dobrá meníčka, pak si dá dobrou kávu (a vím, jak to v práci chodí, že jsou i dny, kdy prostě s kolegy pár minut jen tak pokecá, sama jsem dělala před MD stejnou práci)
Všude prostě chodím s dětma, všechno dělám s dětma a zvládat se to dá, vloni jsem se 2 dětma dodělala školu, to byl masakr a člověk se nějak hecne a všechno jde. Ale prostě mám pocit, že jedu jak robot non stop. Teď u psaní mám mimi v šátku, dělám palačinky a prostřední si naštěstí stříhá papírky, takže je v klidu…zatím