Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Po nedávné debatě s někým blízkým, kdy jsme se úplně neshodli, tady po delší době zakládám ze zvědavosti diskuzi.
Otázka zní jasně. Kolika lidem jste v životě řekli, že je milujete? Nepočítám děti, rodiče, babičky…
Jen partnery, partnerky.
Plýtváte s tím slovem, milujete často někoho jiného, nebo je to pro vás silné slovo a necháváte si ho jen pro jednoho, dva lidi za život? Popřípadě po jak dlouhé době jste to někomu řekli? Hned na začátku, nebo až po týdnech, měsících vztahu…?
Já si myslím, ze jen manzelovi. Jsme spolu skoro 30 let (od mých 16) a i když jsem před tím s někým chodila, nevybavuju si, ze bych jim říkala, ze je miluju.
V manželství byly nějaké úlety, ale ani tam jsem slovo “miluju te” nepouzila.
A nepoužívám to ani u děti a rodičů - těm rikam “mam te moc rada”.
@Anonymní píše:
Já si myslím, ze jen manzelovi. Jsme spolu skoro 30 let (od mých 16) a i když jsem před tím s někým chodila, nevybavuju si, ze bych jim říkala, ze je miluju.
V manželství byly nějaké úlety, ale ani tam jsem slovo “miluju te” nepouzila.
A nepoužívám to ani u děti a rodičů - těm rikam “mam te moc rada”.
Takže jen manželovi, nebo nikomu? Moc jsem to nepochopila.
@Anett.taa píše:
Dvěma.
A kolik ti je? To možná ještě mělo být v úvodním příspěvku.
Řekla jsem to jen svému současnému partnerovi. Ale partner mi to říká tedy podstatně častěji, já nejsem ten typ, co by to pořád říkal. Poprvé jsem to řekla po několika měsících poznávání se.
Předtím exmanzelovi jsem to párkrát napsala v SMS, ale to mi bylo náct.
@impossible píše:
Nikomu
Můžu taky vědět, kolik ti je a kolik jsi měla vztahů?
Moc to neříkám přijde mi to takové umělé…
Mysl že jsem to řekla kdysi dávno své první lásce
a jinak asi nikomu
Dvěma. Ale dítěti neříkám, že ho miluju, ani dalším příbuzným. Ty mám ráda. Jako sůl.
Tomu, ktereho miluju nejvic, jsem to nerekla ani jednou. Pred nim, kdyz jsem byla ve vztahu a dotycni mi to rekli, tak jsem jim to rekla taky, protoze to ocekavali, ale ja to tak necitila, rekla jsem to jen kvuli nim. Celkove to slovo zni tak nejak zavazne, clovek ho casto rekne jen proto, aby slysel to stejne od protejsku, nebo to minimalne ocekava. Povazuji to za takove natlakove slovo, nebo jak to rict…protoze kdyz se rekne moc brzy a ten druhy to tak neciti, muze to vnimat jako natlak, jako snahu o pripoutani…a kdyz se nerekne vubec, taky to asi neni idealni, ale pokud to maji oba stejne, ze to slyset nepotrebuji, presto, ze to tak citi, asi to neni problem. Ja osobne timhle setrim. Ono se to da rict i jinymi zpusoby.
Zajímavé, zrovna včera jsem to s někým taky řešila
Já to slovo (a vůbec ten cit) mám jako tu nejintenzivnější a nejsilnější emoci vůbec, takže jen jednomu.
@Sonarka A ano, přesně jako ty, považuji ho za nejhlubší závazek a v podstatě i takový slib, takže jsem ho nikdy nepoužila zbytečně a lehkovážně.
@bigl Je mi 40. Můj první kluk je můj manžel. Kdykoliv mi to řekl, řekla jsem, že já tebe také. Prostě to neumím říkat. Mám nějaký blok. Dokazuji to činy. Jsme spolu dvacet let a máme dvě děti a spokojené manželství. U nás v rodině se nevyjadřovaly city. Navíc mám odporný vztah s otcem. Prostě to nedokážu vyslovit a nesnáším se za to.
@impossible píše:
@bigl Je mi 40. Můj první kluk je můj manžel. Kdykoliv mi to řekl, řekla jsem, že já tebe také. Prostě to neumím říkat. Mám nějaký blok. Dokazuji to činy. Jsme spolu dvacet let a máme dvě děti a spokojené manželství. U nás v rodině se nevyjadřovaly city. Navíc mám odporný vztah s otcem. Prostě to nedokážu vyslovit a nesnáším se za to.
Děkuji za odpověď. ![]()