Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Krátce před nevěrou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.4.16 11:07
@krasnoocko píše:
@lektorka jejda já to ale nemyslela vůbec zlespíš jako radu od někoho kdo prožil taky nějaký ten svůj příběh a ikdyž se dost často říká nikdy nelituj ničeho tak pokud bych mohla já tak ten čas vrátím a nic z toho co jsem udělala neudělám
Můj manžel nebyl zrovna výstavní kousek, choval se hrozně sobecky i nějakou tu nevěru za sebou jsme měli k tomu malý děti a žili jsme u rodičů takže ještě tohle psycho jako třešnička na dortu.
Nebudu tu rozepisovat prostě se talo potkala sem fajn člověka..dá se říct že mojí krevní skupinu.
Je hrozně jednoduchý když se zakoukáš jinde a doma je to na ho* se nezamilovat. Ženský pak pálí mosty okamžitě.Dopadlo to nakonec tak že jsem zůstala s manželem, ta krize nám hrozně pomohla.On si uvědomil jak se choval co mi chybělo co bych naopak klidně oželila odstěhovali sme se od rodičů začali si žít po svém já nastoupila do práce a na kraviny najednou nebyl čas.
Tím ti chci říct, že pokud cítíš že to doma už opravdu nejde spravit tak ti držím palce ať začneš nanovo jinde ( nebo doma ) ale bez manžela…
Ale opravdu většinou nejsou věci tak horký jak se uvaří.
Já jsem strašně ráda jak to u nás dopadlo a mám toho nejbáječnějšího muže..
To je dobre, ze to takhle u vas dopadlo. Nekdy se zadari, myslim si, ze kdyz se chce, tak to jde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.16 11:16
@andelka83 píše:
@lektorka odešla jsem. Teda, musela jsem ho dostat z bytu. Chtěla jsem mu dát čas, ať si něco najde, kvůli dětem, nechtěla jsem ať jsou v provizoriu, taky aby si zvykli na jeho péči, aby to proběhlo v klidu. No nakonec jsme spolu bydleli ještě půl roku po rozvodu, musela jsem pak už pohrozit, že vyměním zámky a pošlu jeho věci k rodičům. Už je to rok. žiju sama, ale nového partnera mám.
Ta doba, kdy už bylo manželství na bodu mrazu, podával se návrh na rozvod a potom to bylo psychicky strašné, a drželo mě jen to, že jsem občas o víkendu vypadla, a že jsem měla světlo na konci tunelu, že se rozestěhujeme. Trvalo to..no, rok a půl celkem. On původně se nechtěl rozvádět, tvrdil, že si můžu někoho najít, když je teda tak hrozný a nechci s ním být, ale jinak bude vše při starém, prý kvůli dětem. Blbost, kvůli jeho pohodlnosti. Nepřistoupila jsem na to a jsem ráda.
Byla jsi silna a zvladla si to. Ja jsem uz jednou rozvedena, ale tehdy jsem nemela deti, tak to bylo jednodussi. Po rozvodu jsem take zila asi pul roku s ex-manzelem a dobrotu to nedelalo.
Nase momentalni situace je takova, ze on se asi 14 dni snazil, ale ted se mnou uz 3 dny nemluvi.Me je to ale uz jedno, driv me to strasne deptalo, on asi citi, ze se neco deje.Jsem uz tak dalece, ze mu i vse odpoustim(stale podezirani z never, nuceni k potratu),ale jako partner mi je jedno. Pres to vse ho mam rada jako cloveka a otce mych deti. Bohuzel, ale v partnerstvi spolu fungovat nemuzeme…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.16 11:27
@klafina123 píše:
Zakladatelko…,nebudu Ti říkat, co máš dělat, to budeš stejně muset vyřešit Ty. Jen můj názor…žít s chlapem kvůli dětem je blbost. Děti potřebují v rámci možností harmonickou rodinu, tím spíš, pokud jsou už trošku starší, pochop, že vnímají, co se děje okolo nich a že si z vás dvou berou příklad. Jste rodiče, čili pro ně mezi ostatními lidmi nadlidi. Pokud se nedokážete shodnout, často mezi vámi vznikají hádky, kterým oni zas tak nerozumí, mají v hlavičkách zmatek…,co dalšího se učí? Že je normální, když chlap, čili taínek křičí na maminku, když maminka je pochodující peněžní ústav, když tatínek často říkává, že děti nikdy neopustí a maminka…,ta to tak často neříká…,nemá nás tak ráda? Hele, to nejsou řeči, jsou to fakta. Jeden čas jsem hlídávala děti a viděla bys, nad čím děti dokážou přemýšlet a co dokážou pro ně cizímu člověku říct, třeba i s očekáváním nějakého vyřešení. Bud se s dětmi bavte na rovinu nebo to řešte. Tvůj chlap vás nechce opustit.Fajn,tak ale bude muset nastat změna…bude občas platit i on, chodí do práce, chodí, tak není co řešit a děti i Ty jste prostě jeho součástí. Není vždy uvařeno a uklizeno..no tak není, ty se doma v nose nešťouráš a když nestíháš, tak to hold občas udělá i on. Podívej, my taky nemáme jeden účet na peníze, oba vyděláváme, oba nakupujeme, oba vaříme, oba uklízíme. uklízí i děti podle věku a svých fyz. možností, děti i vaří…,mladší spíš pomáhá, ale něco dělá. Všichni vědí, že samo se nic neudělá, že máma není od toho, že když má zrovna volno, že se po vypuštění dětí do školy nezastaví, aby bylo vše hotové, ale že udělá nejnutnější a o zbytek se pak podělíme.
Srovnej si v sobě priority.To ,že se s Tebou chlap momentálně v posteli mazlí a pusinkuje, jestli vyváží to, že mimo postel tě nasejří do běla…,jestli tohle je k žití. Ke kvalitnímu žití..ono kolikrát rozvod nebo částečný odloučený život pročistí vzduch, partneři zjistí, že si chybí a že bez sebe nejen že nemohou žít, ale i nechtějí. Jenomže to si musíš právě probrat v hlavě Ty, to se nedá přiklánět k žádné tady zmíněné radě, protože lidé, kteří mají rady nějaké, mohou zas mít rodinné problémy úplně jiné, o kterých ty zrovna nevíš. Nauč se řídit svými pocity, ale bez toho, aby se cítila, že se jen obětuješ pro někoho.
Hezky jsi to napsala, diskuzi stale procitam a ve vnitr citim, ze jsem sice pohodlna na zmenu, ale musim to rozseknout.
Mam tento rok nejaky narocny, uz jsem resila vztahy k me rodine(matce) a poprve v zivote, jsem ji rekla NE.Byla jsem zvykla cely zivot, delat vse tak, aby byli druzi spokojeni. Byla jsem tak vychovana, ale zjistuji, ze takhle se zit neda a uz ani nechci.Mam toho hodne na reseni a poprve zacinam ve svem zivote rozhodovat ja a ne ostatni za me.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.4.16 11:58
@lektorka píše:
Hezky jsi to napsala, diskuzi stale procitam a ve vnitr citim, ze jsem sice pohodlna na zmenu, ale musim to rozseknout.
Mam tento rok nejaky narocny, uz jsem resila vztahy k me rodine(matce) a poprve v zivote, jsem ji rekla NE.Byla jsem zvykla cely zivot, delat vse tak, aby byli druzi spokojeni. Byla jsem tak vychovana, ale zjistuji, ze takhle se zit neda a uz ani nechci.Mam toho hodne na reseni a poprve zacinam ve svem zivote rozhodovat ja a ne ostatni za me.
Já, ač možná o něco starší, než většina sem příchozích maminek, mám občas taky své problémy. S mojí mámou mi to neklape od dětství, ona měla tendence vládnout rodině, vše se mnou řešit tvrdě, paradox, že bráchu vychovávala klidněji. jako dítě jsem nechápala plno věcí, nechápala jsem její chování ke mě, nechápala jsem, že se mě táta málokdy zastal. Dneska to všechno vidim jinak, hlavně ve výchově svých dětí, děti jsou součástí nás nejen tak, že s námi bydlí, ale že společně rozhodují -např. Je x různých věcí, které nedělám jako moje máma a vím, že jdou. Moje máma. leč už starší člověk, ale stále myslící si ještě do nedávna asi myslela, že vše bude tak, jak to bývalo za jejího rodinného života a tvrdě jsme narazili..obě. Ona s mým odporem cokoliv řešit násilím, já s tím, že byla vychovaná k úctě v rodiče. Z toho všeho byly hádky bez dětí i s dětmi a ve finále, víš jak to dopadlo? Ona si to před nimi zlehčila, čili za zlou jsem byla já. Se sebezapřením úcty k rodičům jsem jí napsala email, slušně, ale jasně. Do očí to bohužel nebylo možné, protože mě vždy překřičela a nedošlo to nikam. Tedy dopis s půlroční pauzou a s následným vyjasněním, že ona je babička, my rodiče. tedy žádné „já jsem starší, něco mám za sebou, já, já, já vím všechno“. A nebo nebude nic. Švali mě možná ani ne úmyslná slova dětí „mami, babička říká, že nás miluje nejvíc na světě a Ty nás miluješ jak?“ A pod.Nebo o tom, že babička komentovala náš byt, ale už si neuvědomuje, že možná ve snaze ranit mě, raní i ty děti. Po tom půl roce byla ještě nějaká debata bez dětí a konec, víc o tom nechci slyšet. Řekla jsem jí, že záleží na ní, bud bude naší součástí nebo ne. Já si společně s přítelem a dětmi vytvořila rodinu tak, jak nám to vyhovuje a jestli nechce být naší součástí, tak nemusí..Jak hodně se musí přemáhat nevím, ale říkám si, proč jsem jasno neudělala už mnohem dřív. Ona je slušnost a slušnost, tolerance se to týká taky a ústupů též. Jenže najednou člověk zjistí, že tohle všechno to možná vůbec není a že to sklouzává spíš do „jen to vydržet“,což k žití není. A to se netýká jen rodičů nás dospěláků, ale i partnerů.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.16 10:42
@klafina123 píše:Tak to mas s mamkou podobne jako ja. Ja jsem byla vedena, ze musim byt poslusna a zit jak se slusi a patri(mamciny slova).Nebyla zvykla ode me slyset Ne, ale pred nedavnem jsem ji rekla a dost. Bylo potom asi n´mesic tcho a pak se ozvala. komunikujeme spolu ted normalne, ale vrely vztah to nebude niky. Ji se prici, ze neposloucham a neskacu jak ona piska. Ja jsem, ale vyhradily mantinely a bud me bude brat jaka jsem a jak si ziju, nebo ma smulu.To si musi rozhodnout sama.
Já, ač možná o něco starší, než většina sem příchozích maminek, mám občas taky své problémy. S mojí mámou mi to neklape od dětství, ona měla tendence vládnout rodině, vše se mnou řešit tvrdě, paradox, že bráchu vychovávala klidněji. jako dítě jsem nechápala plno věcí, nechápala jsem její chování ke mě, nechápala jsem, že se mě táta málokdy zastal. Dneska to všechno vidim jinak, hlavně ve výchově svých dětí, děti jsou součástí nás nejen tak, že s námi bydlí, ale že společně rozhodují -např. Je x různých věcí, které nedělám jako moje máma a vím, že jdou. Moje máma. leč už starší člověk, ale stále myslící si ještě do nedávna asi myslela, že vše bude tak, jak to bývalo za jejího rodinného života a tvrdě jsme narazili..obě. Ona s mým odporem cokoliv řešit násilím, já s tím, že byla vychovaná k úctě v rodiče. Z toho všeho byly hádky bez dětí i s dětmi a ve finále, víš jak to dopadlo? Ona si to před nimi zlehčila, čili za zlou jsem byla já. Se sebezapřením úcty k rodičům jsem jí napsala email, slušně, ale jasně. Do očí to bohužel nebylo možné, protože mě vždy překřičela a nedošlo to nikam. Tedy dopis s půlroční pauzou a s následným vyjasněním, že ona je babička, my rodiče. tedy žádné „já jsem starší, něco mám za sebou, já, já, já vím všechno“. A nebo nebude nic. Švali mě možná ani ne úmyslná slova dětí „mami, babička říká, že nás miluje nejvíc na světě a Ty nás miluješ jak?“ A pod.Nebo o tom, že babička komentovala náš byt, ale už si neuvědomuje, že možná ve snaze ranit mě, raní i ty děti. Po tom půl roce byla ještě nějaká debata bez dětí a konec, víc o tom nechci slyšet. Řekla jsem jí, že záleží na ní, bud bude naší součástí nebo ne. Já si společně s přítelem a dětmi vytvořila rodinu tak, jak nám to vyhovuje a jestli nechce být naší součástí, tak nemusí..Jak hodně se musí přemáhat nevím, ale říkám si, proč jsem jasno neudělala už mnohem dřív. Ona je slušnost a slušnost, tolerance se to týká taky a ústupů též. Jenže najednou člověk zjistí, že tohle všechno to možná vůbec není a že to sklouzává spíš do „jen to vydržet“,což k žití není. A to se netýká jen rodičů nás dospěláků, ale i partnerů.
Muj chlap se doma ted snazi, rikala jsem mu o rozchodu, ale slyset o tom nechce.Chce pry nas jako stastnou rodinu..Ja se ho ptala, tak kde jsi byl cely ty roky?
Toho noveho jsem dnes videla v autobusu a presto, ze jsme nevymenily ani slovo, jen pozdrav, tak se to napeti mezi nama dalo krajet.az bude prilezitost, promluvim s nim na rovinu. Nehodlam nikoho obelhavat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.4.16 10:53
@lektorka diskuzi si přečtu později…jen k tomu, nedělej to, jestli chceš odejít nejdřív uzavři jeden vztah a pak se vrhni do druhého…mě se stalo něco podobného…s dotyčným jsem se i párkrát sešla… předtím jsme si přes půl roku psali..nakonec k té něvěře nedošlo (odešla jsem ve vší počestnosti)…jenže jsem v tom nechala srdce a zřejmě přišla o kamaráda (jelikož on od té doby vůbec nekomunikuje)…doma se to hodně zlepšilo… dokonce jsem to manželovi řekla, co se stalo a náš vztah je ted´o dost lepší… jme spolu 17 let, dvě děti…tak si srovnej v hlavě, co vlastně chceš…já vim neni to jednoduchý…já se v tom taky ještě plácám, ale to se vyvrbí 
- Citovat
- Upravit
15.4.16 11:14
@Anonymní píše:
@lektorka diskuzi si přečtu později…jen k tomu, nedělej to, jestli chceš odejít nejdřív uzavři jeden vztah a pak se vrhni do druhého…mě se stalo něco podobného…s dotyčným jsem se i párkrát sešla… předtím jsme si přes půl roku psali..nakonec k té něvěře nedošlo (odešla jsem ve vší počestnosti)…jenže jsem v tom nechala srdce a zřejmě přišla o kamaráda (jelikož on od té doby vůbec nekomunikuje)…doma se to hodně zlepšilo… dokonce jsem to manželovi řekla, co se stalo a náš vztah je ted´o dost lepší… jme spolu 17 let, dvě děti…tak si srovnej v hlavě, co vlastně chceš…já vim neni to jednoduchý…já se v tom taky ještě plácám, ale to se vyvrbí
Chapu Te, taky se v tom placam a to strasne. Kdybych toho noveho nemusela alespon videt, ale vidim ho v tydnu, je ucitel v materske skolce, kde mam deti, takze i komunikovat s nim musim.Je to trapeni.Vsak Ty urcite vis..Premyslim i, ze se odstehujem na jiny konec mesta a deti zmeni skolku.
Ja uz jednou neco podobneho zazila. To jsme mely taky krizovku. V praci jsem nekoho potkala a bylo to taky mezi nami silne. Trvalo to pul roku(se ani polibek nikyd nebyl).Vyresila jsem to radikalne. Dala jsem vypoved v praci. A pomohlo mi to. Sesel z oci a z mysli a byla jsem rada, ze sem to ustala. Rekla bych, ze se nam tohleto stava, kdyz clovek neni dlouhodobe spokojeny se svym partnerem. Kdyby bylo vse o. k.,tak se clovek takhle blbe nezakouka. Je to jen trapeni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.16 11:18
@lektorka nejseš náhodou z Moravy 
jestli jo, tak mi prosím písni do sz, mám obavu, že ten tvůj novej objev nebude tak super…učitelů chlapů v Mš zas tolik neni v republice jsou tak možná 3-4…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.16 11:21
@brumdinka píše:
@lektorka nejseš náhodou z Moravy
Jsem, ale ziji v zahranici, kde je to normalni, ze tam uci muzi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.4.16 11:26
Kdybych alespon nevedela, ze ten novy zije sam se synem.Tak me to pokousi, kdyby se muj chlap tak nesnazil, mam jasno. Omlouvam se, ze tu pisi tak rozervane, ale trochu mi to pomaha nez sama stale nad tim uvazovat.Jsem jako mezi dvouma mlyskyma kamenama. Citim se silene, tahne mi na 40 a resim toto..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
