Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
poučená píše:
Stojím za Martext, ať rozhoduje, jak to cítí. Samozřejmě s ohledem na vztah, který s manželem má. „MUSIS respektovat“ „MUSIS pocitat, ze tchyne BUDE ucit vase deti viere “Myslela jsem si, že my ženy 21.století jsme dospělé a svéprávné a že nedáváme nad sebou a nad svým rozhodnutím nikomu MOC, protože jsme svobodné, ne ve vězení, ne v otroctví kohokoli či názoru kohokoli druhého. A proto nesnáším slovo „MUSÍŠ“. Nemusím nic. Buď chci, přeji si, anebo nechci, nepřeji si. Ani své děti jsem nevychovávala slovy „musíš“. Nevychovávala jsem z nich otroky, ale svobodné lidi, co se sami umí rozhodnout a cítí za svůj vlastní život zodpovědnost.
Sami s manželem k víře vztah máme. Měli jsme svatbu v kostele. První dítě jsme pokřtili, další dvě jsme kvůli těžkým starostem pokřtít nezvládli a čtvrté došlo k víře samo už na základní škole.
A co se týče tchýně, tak babička má pouze PRÁVO se s dětmi a z dětí RADOVAT. A to je hodně. Nic víc, nic míň.
Su veci ktore proste musis. Musis dospiet, musis pracovat, musis platit dane, musis umriet a musis respektovat nazory clenov rodiny. Nemusis s nimi suhlasit, ale musis ich respektovat.
A chce sa mi povedat ze Ti zelam aby si ako babicka mala len pravo radovat sa z deti, ale nemala pravo im zdelit v co veris. Ale nechcem Ti zelat nic zle.
martext píše:
jak jsem uz psala, s manzelem jsem promlouvala. On oto proste ani tak nestoji, ale chce to kvuli sve matce!!! A slovy, tak ja taky uz nic pro tvou matku neudelam, se dostavam nekam, kde vlastne ani byt nechci. Jsem z toho v Prdeli…![]()
![]()
Bohuzial, Ty ho stavias proti jeho matke. On sa Ti to snazi oplatit rovnakou mincou.
Je tu sneseno hodně názorů, hodně životních postojů, i v extrémech, i pohledů z celkového životního kontextu. Každý problém je součástí celého života i tento. Jakýkoli krok - rozhodnutí, který uděláte, přinese zákonitě další kroky - důsledky. Je třeba si je představit a říci si. „Je tohle to, co jsem opravdu chtěla?“ Je to na vás, jak zvolíte: tak či tak. Přeji vám Martext, abyste našla sama sebe a v sobě to řešení „neřešitelného“. ![]()
A jeho matka ho nestaví proti jeho ženě? proč se jí to taky nesnaží oplatit stejnou mincí? Ten křest je blbost protože ho chce jen kvůli tchýni. Rodiče to evidentně nechtějí. To té církvi fakt nevadí křtít děti jejichž rodiče si to nepřejí? To jako není hřích? Já tomu pořád nerozumím, přece ten kněz není úplně blbej a ví že když mu tam donesou na křest děcko bez rodiču tak za tím asi něco bude? To je teda morálka ![]()
papavlinka33: na přelomu středověku a novověku bylo období, kdy se rodiče křtu neúčastnili - jenom kmotři (levans a testes…), farář a kaplan.
Jura007 píše:
papavlinka33: na přelomu středověku a novověku bylo období, kdy se rodiče křtu neúčastnili - jenom kmotři (levans a testes…), farář a kaplan.
Jo to je asi historický fakt, ale rodiče o tom snad věděli, přece se to nedá srovnávat s dneškem a situací že farář si klidně děti pokřtí bez vědomí rodičů navíc když moc dobře ví jak to chodí.
martext píše:
Zdravim vsechny pri odpoledni, uz dlouho s manzelem resime tema krest!!! Ja jsem naprosty ateista a vira mi nic nerika. Manzel je katolik. Svatby jsme meli dve, jednu civilni a pak jednu v kostele. Nechtela jsem kostelni svatbu, ale dlouho me manzelova rodina premlouvala az nakonec jsem na to pristoupila. Ja jako nekrtena jsem musela chodit na sezeni s knezem a poslouchat jak se chovat v manzelstvi a blablabla. Bylo mi to dost neprijemne. Opravdu jsem to udelala jen proto aby nedoslo ke konfliktum z jeho rodinou.
Ted prejdu k veci, narodili se nam dvojcatka a manzel(spis jeho matka) si sstrasne preji deti pokrtit. Ja jsem zasadne proti!!!! Proste si to nepreji, uz jednou jsem ustoupila ale ted co se tyka deti, nestoupim ani nahodou!!! Manzel tvrdi, ze to stejne naplanuji. Proto bych chtela vedet zda je to vubec mozne? Bez souhlasu matky? Urcite tam bude potreba nejaky muj podpis a ten ode mne nedostanou!!!! Vzdy kdyz otom mluvime, jsem strasne rozcilena!!!![]()
![]()
Dekuji za nazory.
Pokud vím, tak jsi při církevním sňatku před Bohem a před lidmi slíbila, že přijmeš děti a vychováš je ve víře, takže nechápu, co teď řešíš? Měla sis to rozmyslet před církevní svatbou. Svatební slib (a vše co s ním souvisí) nejsou jen plané řeči (nebo jak bys napsala ty „bla, bla“). I když v dnešní době, kdy každej víc mluví než myslí…
Nic proti…
sophinka píše:
mohu se zeptat co tě vede k tak rezolutnímu ne? Muž jako věřící to cítí tak,že je zodpovědný za celou vaši rodinu a duchovně je zodpovědný za děti. Nějak si nedovedu představit soužití praktikující ho věřícího a nevěřícího.
Já si to představit dovedu, ale v případě, že ten nevěřící nemá militantně antiklerikální postoj. Bohužel, spousta lidí je vychovaná v tom komunistickém moudru, že víra je něco divného a dokonce škodlivého… Jinak tý jo, to je dětí ![]()
„A chce sa mi povedat ze Ti zelam aby si ako babicka mala len pravo radovat sa z deti, ale nemala pravo im zdelit v co veris.“ Babička nemá právo dělat své snaše COKOLI, o čem ví, že si to snacha nepřeje. A protože se to běžně děje, z toho jsou pak všechny ty špatné vztahy, tak typické pro vztah tchýně-snacha. Muži to tak nedělávají, myslím že tchán - zeť obvykle dobře spolu vycházejí. Zatímco muži hledají a nacházejí něco, co je sbližuje, něco společného, matky-babičky mají potřebu se prosazovat. Kdyby to tak nebylo i v tomto případě se křtem, tak by Martext teď s tím neměla tolik starostí.
papavlinka33: no mluvíme tady o instituci, která existuje čtrnáct století… Její čas se odměřuje podle trochu jiných pravidel než čas jednoho člověka. To jen tak mimochodem.
Myslím ale, že rodiče dítěte by měli být tak trochu „nad věcí“ a být zajedno v tom, co pro své děti chtějí (bez ohledu na názor rodiny). Takže by společnou řeč asi měli najít především ti dva (bez ohledu na to, co jim do hlavy tlačí jejich okolí). Jinak by se mohlo lehce stát, že z dětí vyroste to, co tady popisuje Bábi Zlopočasná. Z extrému do extrému (mimochodem, „katolický Taliban“ je ve střední Evropě docela silně zakořeněný. Ale jsou taky docela fajn faráři. Takže když se dáte do řeči s někým v hospodě nebo na mírové misi potkáte chlápka v maskáčích cizí armády s černýma výložkama, tak vás v první moment těžko napadne, že mluvíte s knězem…
…)
A proč jste si tuhle, podle mě základní věc, neujasnili před svatbou? Omlouvám se, jestli už tady ten dotaz byl, nečetla jsem ještě celou diskuzi, jen první stranu ![]()
martext píše:papavlinka33 píše:dobra otazka
Zajímá mne čistě teoreticky jde ten křest vlastně vůbec pak ještě nějak zrušit?
Krst sa zrušit nedá. Ale existuje Forlmálný úkon vystúpenia z katolíckej cirkvi, ktorý je možné vykonať v dospelosti.
Inak, správne by mali o krst žiadať obidvaja rodičia, ničmnej ak by nejakým spôsobom ku krstu došlo aj bez tvojho súhlasu tak je PLATNÝ.
Čo sa týka tchýne, tak si myslím, že i podľa biblie muž opustí svoje rodinu a prilne ku svojej manželke. Ani tvoja tchýne, ani tvoj muž v tejto veci nemajú jasno…A na obranu tchýne, mám taký pocit,že je v tom trochu nevinne, lebo tvoje NIE može byť dosť nejasné, keďže si napríklad súhlasila so svadbou v kostole, čo je pre ňu hmatateľnejšie, než tvoje vzsvetlonie ,že si to tak nemzslela, že ti bol farár neszmpatický ,atp. Takže to chce dôraznejšie NIE, s tým, že možno jej povedať že do budúcna jej samoyrejme nebudeš brániť v tom deti vhodným spôsobom o viere učť ,veď je len dobré keď majú prehľad, a že oni sa rozhodnú sami.
Čo sa týka argumentu: „tak ani ja už pre tvoju mamku nič neurobím..“, tak je veľmi vedľa. Tu nejde o tom čo chceš alebo nechceš urobiť pre jeho mamku, ale o to čo nechceš pre svoje dieťa. V tom vidím podstatný rozdiel. Ak by to bolo jeho prianie, tak by som povedala, že je na mieste mu ustúpiť, ak je to prianie jeho matky, ktorému on chce vzhoviet, tak nevidím dôvod ustupovať.
Jura007 píše:
papavlinka33: no mluvíme tady o instituci, která existuje čtrnáct století… Její čas se odměřuje podle trochu jiných pravidel než čas jednoho člověka. To jen tak mimochodem.
Myslím ale, že rodiče dítěte by měli být tak trochu „nad věcí“ a být zajedno v tom, co pro své děti chtějí (bez ohledu na názor rodiny). Takže by společnou řeč asi měli najít především ti dva (bez ohledu na to, co jim do hlavy tlačí jejich okolí). Jinak by se mohlo lehce stát, že z dětí vyroste to, co tady popisuje Bábi Zlopočasná. Z extrému do extrému (mimochodem, „katolický Taliban“ je ve střední Evropě docela silně zakořeněný. Ale jsou taky docela fajn faráři. Takže když se dáte do řeči s někým v hospodě nebo na mírové misi potkáte chlápka v maskáčích cizí armády s černýma výložkama, tak vás v první moment těžko napadne, že mluvíte s knězem……)
To je napsáno srozumitelně, ale nedá se popřít že si to vše přizpůsobují a obhajují jak se jim to zrovna hodí do krámu. To že něco bylo kdysi tak a tak není žádný rozumný argument proč to tak dělat i dnes pokud zrovna nehledám výmluvu, zvlášť pokud se jedná o takovýto případ. Pokecat s knězem mi nevadí většinou to jsou vzdělaní a chytří lidé i když o jejich morálce si myslím svoje. Aby bylo jasno já proti věřícím nic nemám, vadí mi fanatické přesvědčovaní a církev jako instituce s její historií a přístupem k jejím ovečkám.
poučená píše:
Možná je to celé o tom, že Martext se cítí být manipulovaná manželem a jeho maminkou. Že vlastně křest je forma boje o dominanci. Organizací svatby to začalo (nejspíš ale ještě dřív) a teď ten křest je takové uchopitelné téma, kde se jde tomu vzepřít. Ve vztazích je mnoho pro druhé neviditelných a vnějšně neuchopitelných nitek, kterými může být člověk svazován a postupně ztrácet půdu pod nohama. Už jen ta nerovnováha: spojení manžela s jeho matkou. Nejspíš i manžel své matce podléhá. Moje rada je: nedejte se. Přílišnou přizpůsobivostí ztrácí člověk sám sebe a časem přijde o svůj život, protože žije vlastně život někoho jiného.
Nechci být jízlivá, boj o dominanci to nejspíš je, ale s tím, že to začalo už u svatby… Jo začalo je zajímavé, že se svatbou to šlo… Asi se někdo chtěl moc vdávat… ![]()
Jinak abych nebyla špatně pochopena, nejsem zastáncem křtu dětí nevěřících (nebo jen formálně věřících) lidí, protože to dětem může víru akorát znechutit, nikdy nepochopěj, o co tam skutečně jde a budou si myslet, že to je jen rituál, formalita. A podobný názor má i velká část kněží, proto mnozí z nich odmítají křtít děti nevěřícím. Na druhou stranu křest je neskutečný dar. Ale musí se s ním zodpovědně zacházet. Od uvědomění si zodpovědnosti je ta příprava. Pokud ji zakladatelka absolvuje, může knězi upřímně říct, co si myslí, ale to se, obávám se, měla sdělit už při přípravě ke svátosti manželství, protože i tam se rozsáhle péče o budoucí děti probírá…
pomeranca píše:
My třeba žádná sezení s farářem, jakožto přípravu na křest neabsolvovali, jen jedno setkání, kvůli vyplnění papírů. Ale to už záleží na každém farářiJinak teda souhlasím s tím, že předně byste si to měli ujasnit s manželem a podle toho to říct rodině.
Samozřejmě záleží na faráři. My třeba měli rok a půl trvající přípravu na manželství, takže před křtem malého nám už bylo oznámeno, že připraveni jsme
Samozřejmě ale záleží i na tom, jak danej farář ty lidi zná a vůbec jaký má on sám přístup. Já třeba vím, že náš pan farář by bez přípravy nepokřtil a neoddal nikoho
A děti nevěřícím nekřtí, pokud vím ![]()
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat