Křesťanské jesličky - diskuse

Tedy tedy.

Chtěla jsem jen bleskově, že jsem byla mimo, protože jsme byli na krátké dovče, pak schůzování s domem a nekonec dojeli na týden naši a že zas letím, páč chci děti překvapit, že z MŠ půjdem rovnou do bazénu a zatím pár příspěvků prolétnu a tolik podnětů!

Lamvinku, asi pozdě, ale budu na vás myslet. Nedovedu si to představit, snad se to brzy zklidní. přijde mi, že už strašně dlouho máš takové stresy :-/. Myslela sjem, že po příchodu malého se to obrátí… Drž se!

Demi, uff. Podobnou jistotou, jak onen kněz, také nevládnu, takže nevím, co k tomu říct. Možná to těm lidem pomáhá, bohužel tím zraňují ostatní kolem sebe. o něco víc bohužel, když takhle od boku střílí kněz. V podobných případech si vždycky vzpomenu na děsně nepříjemnou situaci v kostele, kde bydlí mí rodiče. Je to malý kostelík na kraji velkoměsta, kde komunita bohužel připomíná (alespoň zvenčí; jsme tam jednou za 1/2) spíš gheto. Co si pamatuju byl tam vždy stařičký kněz, ale takový boží člověk, upřímný, zajímavá kázání. Po něm nastoupil mladší, taktéž poměrně zajímavý člověk, ale s takovými divnými „výstřelky“. Najednou se tam začalo sloužit víc latinských mší (v pořádku), pak se přijímání podávalo jen v kleku, a to ještě formou, že se nešlo v řadě k oltáři (což mám moc ráda, a chápu to jako takový symbol cesty ke Kristu), ale vždy skupina (dle řazení lavic) se odebrala ke kněžišti, zaklekla a čekala. Jednou jsem si dovolila nastavit dlaň a vyslechla jsem si minipřednášku, že když už chci na ruku, tak ať je dávám pořádně. Absolutně jsem to nepochopila, protože jsem byla duchem mimo. Jednak jsme to nečekala, pak už jsem byla vnitřně připravená k přijímání a konečně mě to tak vykolejilo, že jsem „ohluchla“. No a teď naposledy chyběl obětní stůl a kněz sloužil něco jako současnou mši obrácen k lidu zády u starého barokního oltáře:-/. Vrcholem byla scénka, kdy matka plačícího dítěte byla vykázána, „protože my máme právo v klidu prožít mši“. Brrr. Omlouvám se, asi jsem to potřebovala konečně po 3/4 roce vyventilovat. Ale zpět k tobě. Nemám s podobnou úředničinou zkušenosti, ale je nějaký přibližný termín, kdy biskup rozhodne, můžeš to nějak urgovat? Asi bych to po nějakém čase zkusila potlačit, s ohledem na současný stav (domácnost se třemi dětmi). Jinak nějak nechápu v čem je problém, protože jsem podle tvého dosavadního líčení měla pocit, že (upřímným) křtem manžela, je cesta otevřená.

Gerberko, chůdě moje. Nechcete si dát nějakou předčasnou dovolenou, aby malý trochu utužil imunitu? Třeba ho ten kolotoč nemoc (ATB) - MŠ oslabuje. Asi to nebude jednoduché, ale třeba to v práci vezmou líp, než když pořád chybíš…

Chris, doufám, že u vás po karambolu všechno OK. Ony jsou děti naštěstí poměrně nerozbitné  .

Ještě jsem toho tolik chtěla, ale musím letět balit plavecké pomůcky a budit Matouše.  M

Jo, Maky, ještě jsem chtěla říct, že já jsem na tom ještě úplně v pohodě, co se týká braní si ošetřovaček a doléčování malého - minulý měsíc byl doma ještě týden a půl po dobrání atb. a tentokrát dneska dobral Ospen a bude doma ještě 5 dnů…oproti jiným maminkám, které jsou tak zoufalé, že nemají vůbec žádné střídání ani hlídání, protože jsou nuceny dát dítě do školky, i když třeba bere antibiotika!!! To jsem se opravdu dočetla i jsem to kolikrát slyšela kolem sebe.....takže mně vstávají hrůzou vlasy na hlavě, když já Bédíka přepoctivě vyléčím, přeléčím a zotavím, dám do školky a tam je třeba x-dětí, které byly šupnuty do školky a ještě třeba berou atb..... 

I když - chápu, že se např. maminky samoživitelky dostávají do úplně zoufalých situací, co se týká nemocí dětí a práce - chápu to. Jenomže jak to řešit - toť otázka???

Ahoj Harpy -

moc děkuju, žes uvedla na pravou míru ty Vinohrady!!! Představ si, že mě tohle blesklo hlavou včera, jak už jsem ležela v posteli - že Demi určitě myslí ULICI Vinohrady a já zase ČTVRŤ Vinohrady!!!Chcihi!! Jojo - jednou jsme tou ulicí šli na prochajdu, je to taková protáhlá dlouhá ulice do kopce (směrem od města), jsou tam starší vilky a končí až v Bohunicích (teď nově u univerzitního kampusu). Fakt mě to blesklo taky!

Prosím tě - ty tak dobře znáš Brno??

Demi - s tím knězem ,m kromě toho, že s lidmi, kteří znají Boží vůli, hlavně týkající se životů jiných lidí mám taky zkušenosti a lezou mi na nervy - tak mne napadá, jestli tento kněz spíš špatně nevyhodnotil kdo jsi.

Možná je v nemocnici zvyklý na lidi, kteří jsou jen formálně věřící a na bohoslužbu zajdou třeba po letech bud z nudy nebo z potřeby Boží pomoci- že se s tebou baví jak s „pokřtěnou nevěřící“ (ne, že by to byla omluva tedy ) škoda slov

Gerberko - proto jsem psala do uvozovek „vysvětlím“, bo já Brno skoro vůbec neznám (centrum, nádraží a tím to asi tak končí), jen mne před pár dny zaujalo jak se bavíte zjevně každá o jiném místě, tak jsem si zagůglila a virtuálně se prošla Brnem -aaa- zapomněla vám to sem napsat.
S dětma věřím, že tentokrát už se podaří a budou zdraví 

Demi - u vás se neříká papeži B16? zvláště v psané formě?
narážela jsem na jeho rozhodnutí ohledně Lefébristů, a vůbec větší toleranci k tridentské mši- jistě že každá mince má dvě strany, a dá se to pochopit, ale přesně proto pak dochází k zážitkům jaký měla maky - a to u maky je to fuk, bo ta to zkousne. ale jsou i jiní, „maličcí“, které může taková zkušenost odradit od Krista.
s „požehnáním“ od bývalé ženy tvého muže- no taky by se mi ježily vlasy z té představy.
Věřím, že formality budou co nevidět dořešeny - jde jen o to, aby to na biskupství orazítkovali, ne? Tak se máte na co těšit…

Tu je bouřka a jaká.

Ad mše/farnost. Ono to tam tak trvá právě teď, cca dva tři roky. Nástup byl postupný, ale výsledky jsou . Je to fakt smutné. Je to okrajová čtvrť, kde se teď hodně stavilo, spousta developerských projektů, spousta mladých rodin, jenže ty by byly profackovány zřejmě už mezi dveřmi. Já jsem v podstatě hodně tolerantní vůči projevům tridentských, pokud to mají jako součást své spirituality, mají to nějak odžité a něco jim to dává, pokud tím ale zároveň nekastují ostatní. (Proto jsem se i kdysi ptala Dančí, nebo kdo to tu psal, snad se nepletu, co jejího muže přitahuje na starých mších, že bych do toho chtěla proniknout.)Bohužel tady to evidentně nevychází.Ještě jsem si vzpomněla správně, tak ta fara je zároveň děkanství a pan děkan snad je i činný u církevního soudu (kdysi cosi zmiňováno v ohláškách), to jsem si říkala potěš koště, toho potkat v nějaké osobní věci . Ovšem obávám se, že tak jak naznačila Harpyje, pokud bych někam psala, že se mi takové chování nezdá, určitě by se mi dostalo odpovědi, že je to v lepším případě nestandardní, ale to je asi tak všechno.

Ad Vinohrady. To je dobrá sranda. Koneckonců i v Praze není jen čtvrť, ale i třída 

Ad zaměstnání/OČR. No, ještě se asi budou dít věci. Jsme v takové přelomové době. Hlídací babičky definitivně končí, neb s posunutím doby odchodu do důchodu je tahle aktivita už zcela mimo a částečné úvazky, příp. typ školek jak jsou známé ze západu (malé skupinky dětí s více hlídačkami, kam mohou děti i nedoléčené, protože je o ně postaráno) neexistují.

Musím končit, Matouš se mě dožaduje… M

Ahoj,

my dnes máme za sebou kontrolu Danečka u našeho dr. (mmch on je , ještě že ho máme), vytahování stehů (neobešlo se bez Danečkových protestů, když to řeknu kulantně…), vypadá všechno dobře, vše se dobře hojí a rekonvalescence probíhá v pohodě. Co v pohodě není vůbec, to je opět případ odchodu k Otci malého synečka mé kamarádky… Samotnou mě udivuje, jak blbě to zvládám. Vyřizovala jsem její vzkazy našemu dr. a sestřičce, mluvila o nich hrozně hezky, a dr. mi říkal, že byl také na pohřbu. Dověděla jsem se, že se pro malého pohlo nebem i zemí. Dělalo se maximum. Ještě tak před měsícem to s ním vypadalo velmi nadějně, už ani nepotřeboval dia, a nakonec takový zvrat… Radši jsem nechtěla vědět podrobnosti, řekla jsem jim, že to pro mě byl (a stále je) šok, občas ještě brečím, a když jsem dneska viděla malého postel, na které vždycky na dia ležel, podlomily se mi nohy.
Ani jsem nevěděla, že mi tak přirostl s srdci, on i jeho rodiče.
Tak se jen tak chabě utěšuju tím, že tam někde v nebeských dálinách má Daneček kamaráda a přímluvce. Nikdy na něho nezapomenu, to se nedá.

Harpy: jo takhle se to má s B16 (já měla asociaci s B12 - no s vitamíny to má ale fakt pramálo společného ).
S Tridentskou mší a tímto způsobem vyznání víry osobně nemám problém. Můj švagr tohle praktikuje a má své důvody. Mně osobně by tohle stačilo jen občas - pro krátký návrat k fundamentu - a ráda bych znovu pak spěchala „k nám“. Každého oslovuje něco jiného - jak jsem tady před časem psala svou zkušenost s tou pouťovou mší a řeholníkem, který ji tehdy vedl a jeho promluvou, tak to bylo přesně ono - o tom, co jeho slova v kom zanechají - povzbuzení nebo nechuť. Prý jsou 2 druhy kněží: jedni miláčci Páně, jako byl apoštol Jan, a druzí drsňáci jako apoštol Pavel. Já tedy nevím, ale zdá se mi, že i apoštol Pavel měl velmi vyvinutý cit pro slabosti věřících spolubratrů, a dost pokory na to, aby sám sebe nestavěl na piedestal.

Jinak současného papeže jsem zpočátku také zrovna moc… prostě nebyla to má „krevní skupina“, ale časem jsem se o něm dověděla dost informací, četla jsem jeho životopis, hovořila jsem o něm s mnoha rozumnými lidmi, a pochopila jsem (v kostce), že má skutečnou, vysokou úroveň víry a lásky. V životě toho prožil hodně a nebylo to vždycky idylické. Je jiný, než JP2., ale podle mě je taktéž milující. Problém je možná v tom, že B16 to tolik neumí dávat najevo, na rozdíl od Jana Pavla II., je podle mě mnohem víc plachý a uzavřený. Možná více oslovuje duchovní intelektuály a vzdělané, než široké masy. Každopádně nemá lehkou pozici, každý ho srovnává s předchůdcem.

Maky: tak to se spoustě mladým rodinám v té okrajové čtvrti města asi cesta k víře moc neotevře… . Je to veliká škoda. Myslím si, že takový přístup kněze dokáže znechutit i leckterého skalního, natož hledajícího. Možná, že na psanou stížnost by nikdo z představených asi moc nereagoval, ale možná ano. Chování k matce s neklidným dítětem bylo opravdu nestandardní, a chtělo by to požadovat omluvu. Podle mě bylo v zřetelném rozporu s Kristovým: nechte maličké přijít ke mně. Nevím, jak by onen pan farář přežil jedinou nedělní mši v našem kostele - asi s nějakým trvalým následkem na cévách, protože polovinu kostela (rodiny s dětmi) by asi nevyhodil.

Gerberko: kamarádka nepracuje v samosprávě ale v justici. Je to tak, jak píše Chris - když někoho chtějí vyhodit, důvod si najdou. Však jí to tak i přímo šéfka řekla: půjdu po vás a při sebemenším problému si můžete hledat jiné zaměstnání. Jak by v takové atmosféře někdo mohl pracovat a odvádět kvalitní výkon?

U mě bude situace taková, že pokud by mě po uplynutí zákonné lhůty propustili, určitě to nebudu brát jako důvod ke zhroucení. Koneckonců jsem už prožila horší okamžiky a řešila horší problémy. Vím, že jedna vlaštovička jaro nedělá, a jedno zaměstnání není nenahraditelné. Matka po RD má velmi těžkou pozici při návratu do práce - už proto, že na několik let vypadla z pracovního prostředí, ztratila kontakt s novými informacemi, obvykle nemá moc prostoru a peněz k dalšímu vzdělávání v průběhu RD, a chvíli trvá, než se zase „zaběhá“. Nechávám to v Božích rukách - alespoň po dobu, kdy víc nemůžu dělat.

ad homeopatika: dává se do nich opravdu hodně různých složek, i z toxických rostlin, i neorganické prvky (křemík,…) nebo třeba včelí jed. Jde o ředění - všechny tyto složky jsou vysoce naředěny, tak, aby v organismu působily jako impuls pro jeho vlastní (obrany)schopnost. Mmch, když pacientovi selhává srdce, také se mu podává nitrožilně atropin, což je v klasických podmínkách prudký jed, ale v takovéto mimořádné situaci slouží jako lék.
Pokud jde o léčivou sílu homeopatik, tak tu, jako všechny alternativy, klasikové zpochybňují, zatracují, nepřijímají - asi proto je tak zajímavá. Funguje na principu léčit podobné (nemoci) podobným (lékem), čili když trpím premenstruačním syndromem a užívám homeopatikum Belladona, na krátko to vypadá, že se mé obtíže zhoršily, aby pak nastalo zlepšení nebo úplné vyzdravení.

Ono i v obyčejných klasických lécích je jedů… když jen vzpomenu na ty hromady kortikoidů, co užíval Daneček, a těch vedlejších účinků, hnus. Ale co by člověk neudělal, aby nějak nemocnému pomohl. Takže když existuje lék, co má přinést nějaký užitek, tak zvláště u těžké nemoci mají léky tolik vedlejších účinků, že by se jeden . Ale není prostě na vybranou.

Na druhou stranu - těžké nemoci, zvláště u dětí (Daneček) bych rozhodně radši svěřila do rukou klasické medicíny, než 10 profesorům homeopatie.

Chris: tak jsem to taky myslela, že by případě nastalých problémů by člověk neměl mlčet. Ikdyž vím, že valný efekt by to asi nepřineslo, ale už bychom si měli přestat nechávat všechno líbit. I šéfové jsou nahraditelní.

Jejda, koukám, kolik jsem toho napsala - a vím, že jsem nenapsala všechno, co jsem měla v úmyslu… no, už radši končím.

Všechny moc zdravím a dětem krásný dnešní svátek!!! My jdeme na zmrzlinu.