Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Křesťanské jesličky - diskuse
- Fotoalbum (129)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
22.6.11 21:10
Ahoj,
Maky: obřad budeme mít jen takový víceméně soukromý. Bude po mši sv., ale s přijímáním. Na to se velice těším, jen doufám, že Víťa nezapomene.
Včera a dnes jsem se připravovala na zítřek - zpověď - nevím proč, ale vzpomínala jsem na tebe 
. Občas jsi tady popsala své postřehy a pocity ohledně této svátosti, jak ses na ni také připravovala. Tehdy jsem si vždycky říkala: já chcu takéééé… 
Jsem ráda, že ten můj duchovní hlad končí.
Ty ses vdávala tak, že vás to jeden týden napadlo a další už byl obřad 
? Nebo jsem to nějak špatně pochopila? Každopádně 
Jinak se mi hodně líbí, jak je při mši u vás věnována pozornost dětem… Fakt 
. U nás při dětské mši si děti pro bohoslužbu slova odvádí teta Fany (katechetka) dolů do pastoračního centra, kde děti mají svou hernu, a tam má pro ně připravenou speciální katechezi. Problém (?) je, že naši kluci tam chodit nechtějí, Honzík poslouchá celou promluvu a čte si v Misálku, a Daneček se mi obvykle stulí na klíně. Oba jsou jinak hodní, tak je necháváme být. Otče náš se modlí všechny děti v kruhu okolo oltáře i s knězem, akolity a ministranty, nakonec si dají i pozdravení pokoje. Pak během přijímání následuje křížek na čelo (to bude divení, až s tatínkem budeme také chodit k přijímání, kluci budou zírat 
) a na závěr mše všem připraveným dětem odcházející průvod plácne na nastavené ruce. Tyhle věci si kluci hodně užívají. Ještě jsem pro ně vymyslela červený kamínek - to je na hlavním oltáři (stojí záměrně bokem v chrámové lodi), na jeho dvířkách, místo v barevné plastické vitráži s červeným kamenem, na které kluci po mši svaté pokládají ruce a loučí se s Pánem Ježíšem. Vždycky slibují, že zase přijedou . Pak poklekneme a pokřižujeme se. Kluci pak ještě běží ke křtitelnici se svěcenou vodou a znovu se křižují. To se jim líbí.
Harpuš: díky moc 
. Tys mi ale neublížila vůbec nikdy. Máš vyvinutý smysl pro empatii, protože zvládáš i náročný kontakt a komunikaci ve virtuální neosobní rovině. Dá se tu hodně pokazit, a tak moc zbytečně…
Jinak velice doufám, že budeme mít přijímání podobojí, manžel už podruhé a já v životě také.
Jen tak jsem koukla do svatební půjčovny a i dnes si pořídíš šaty za 6000,– plus koupě závoje, rukaviček - tohle už se většinou nepůjčuje. Před 10 lety jsem to měla komplet za 5000,–. Moje nynější šaty nejsou ani dlouhé ani bílé , ale vybral mi je nakonec manžel podle svého gusta - podle toho mého prostě žádné nebyly 
.
Gerberko: díky moc . Stejně tak je to i u mě zapomenuto. Na svatbu (už tomu nebudu říkat jen tak obřad ) se těším já, ale víc mě těší, že se manžel velice těší . Říká mi „moje nevěsto“.
Rafuško: třešně, jahody, maliny… i u nás. Třešně už několikrát skončily v bublaninách a koláčích, tláskáme je teď každý den (zrovna teď je manžel zase na žebříku), jsou veliké, černé a křupavé. Těším se na ně každý rok! Tak hezky zavařuj
Pěkný večer!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.11 21:17
Ještě já - tady je odkaz na stránky naší farnosti s fotografiemi našeho kostela:
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.11 22:02
Demi,
doufám, že svátost smíření bude mít pro tebe opravdu ozdravné účinky a že si ji v dobrém slova smyslu užiješ, nebo spíš prožiješ. Ale i kdyby v tom ten „zážitek“ nebyl, určitě ponese svoje ovoce i tak. Zapomněla jsem odpovědět na tvou žádost o odpuštění, ale já o žádném zranění z tvé strany nevím, takže jsem vlastně nezapomněla . Fakt jsem zvědavá na tvůj popis svatebního obřadu. Nevím proč jsem si myslela, že je součástí mše, pouze když požádáš, tak není (podobně jako křest, může být ve mši i nemusí), asi že jsme to tak měli my. Podobně předpokládám, že přijímání bude podobojí, protože je to „velký den“ a nic této praxi nebrání. Nechceš si to s oddávajícím domluvit, bylo by škoda o to přijít, vždyť ty jsi po těch letech skoro prvokomunikant .
Ad naše svatba. No, v podstatě to bylo, jak popisuješ . M. se chtěl ženit vždycky, říkal mi to od samého počátku. Já byla ta drsňačka, co se vdávat nikdy nechtěla. Pak jsem poznala Boha, ale pořád nějak neměla potřebu se vdávat. Proběhl křest a měla jsem potřebu jít ke zpovědi. Tam jsme narazili samozřejmě i na problém šestého přikázání 
. Můj tehdejší zpovědník a kamarád byl citlivý, ale nekompromisní. Pamatuju se, že tehdy říkal, že bychom se od sebe měli odstěhovat (bydleli jsme spolu skoro od samého začátku vztahu)… Ve mně se něco pohnulo, ale nebylo to strachem, že by mě Bůh zavrhl nebo, že bych se skutečně musela odstěhovat, to se nedá popsat, prostě protrhly se hráze, já vybehla z kostela a tehdy ještě z budky volala M., že se tedy vezmeme. Šílená euforie, ne že se budu vdávat, ne že budu mít šaty atp., ale že se to (co neumím popsat) stalo… Další týden jsem šla za tím kamarádem, že tedy, jak to uděláme s tou svatbou , že bych ji chtěla mít v „jeho“ kostele, ve kterém jsem křtěná a mám k němu blízký vztah (je cca 200km od mého a 100km od manželova rodiště), na jehož půde se vlastně rozhodlo. On otevřel diář (je dost vytížený), za pět minut jsme vybrali, pak nějaké ty úřednické formality, zašli jsme do nejbližší hezké restaurace, objednali salonek (ani jsme nezmińovali, že jde o svatbu, pak byli dost „zdešení“, že nemají připraveny tradiční akce - polévka, talíř a já nevím co všechno ) a sdělili rodičům termín. Naše málem kleplo (bylo mi 22, na VŠ), mužovi rodiče řešili, co tchynina rozvětvená rodina, všichni pak zděšeni proč v Olomouci?! Ani nevím jak to, že jsme „nevyměkli“ nebo možná ani nenaléhali nijak moc (nějak si tenhle moment nepamatuju), asi z nás to rozhodnutí nějak mocně sálalo . Přípravy byla vlastně anarchie, ale s mé strany vnímaná naprosto klidně. Prostě jsem si už všechno „odžila“ tím rozhodnutím, a nic dalšího nebylo tak podstatné, jak už jsem psala, některé věci si vůbec nevybavuju, vždycky jen tu mši, jak jsem „pípala“ slib (překvapilo mě, jak jsem dojatá) a přijímání . JO, vzpomínám si, že mi ještě den před svatbou vnutila manželova maminka bílé boty od své neteře, protože nemohla skousnout moje sandály. Uznávám, že ty už byly fakt free, ty co donesla mě nijak zvlášť nenadchli, ale bylo mi to jedno a asi byli vhodnější. Oslavu pro kamarády jsme měli až později a moji spolužáci nepřijeli, protože si mysleli, že si z nich dělám srandu (tehdy jsme neměli digifoťák, abychom poslali důkaz, rozesílali jsme svatební oznámení, které jsme si sami dělali i tiskli, takže to asi nevzbuzovalo důvěru ), no, pak jsme jim to vynahradili. Takže takhle já se vdávala. 
Musím končit, manžel už se rozčiluje, co tu tak dlouho sedím. CHtěla jsem ještě něco Harpyji a Rafušce, tak snad příště.
Teď ještě přemýšlím, že to možná za čas smažu, je to na můj vkus hodně důvěrné, tak nevím, jetsli to nechat viset 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.6.11 22:07
JO ještě, kostel máte krásný. Moc se mi líbí ten svatostánek na boku. Opět „slabost“ z Olomouce, kde byl taky na boku, což je ale u starých kostelů výjimka. Občas se mi stýská, když se můžu modlit jen „zdálky“. Ono se to zas blbě popisuje
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.11 21:12
Jé, tady se o vás dovídám nové věci. Hezké.
harpyje, na mandli se mě neptej, doktorka řekla, já poslechla. Pomohlo to. Nicméně zpětně zjišťuju, že u nás to bylo jednoznačné a proto to tak pomohlo. Vždycky to tak není. 
demi, práci řeším, protože jsem od příštího pátku nezaměstnaná V práci na mě všechno padá, už budu odtama ráda pryč. 
Dneska jsem dostala kytku na rozloučenou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.11 22:29
Knofli, nevím, jestli jsem něco nepřehlédla (tu se o mně ví, že jsem kapánek sociáně slabší 
), ale tys podala výpověd´, že to tam nebylo dobré nebo ti výpoveď dali? Každopádně hodně sil do hledání a trpelivosti taky!
Demi, nekuju co zpoveď, jsem nervozní, jak kdybych šla sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.11 23:55
Ahoj ahoj!!!
Všechno jsem si přečetla, tak nejprve k tomuhle:
úplně jiná zpověď
byla jsem mírně nervozní, protože jsem už pár dnů řešila, jak do toho. Řešila a vůbec nevěděla… Nešlo mi o formální postup, ten je jasný, ikdyž u každého kněze asi trochu jiný. Šlo mi o to, co a jak mám říct, jak se postavit ke svým nedobrotám, jak o nich mluvit - ovšem že jsem na mnohé zapomněla, ikdyž jsem si je postupně za těch pár dnů ukládala do paměti, jen abych se o nich vyslovila… Oblékla jsem si šaty - přece jen jsem se nechtěla přihnat v džínách, ikdyž je nosím často i na mše svaté.
Už to, že jsem věděla, že při zpovědi budu koukat otci Víťovi přímo do očí a budu sedět na půl metru od něj, mně „vybudilo“. Bylo to neskutečně krásné, velmi osobní. Kdysi jsem byla zvyklá na to, že příjdu do zpovědnice, odvykládám (přečtu) seznam hříchů, dostanu rozhřešení a tím to končí. Dnešní zpověď byla naprosto jiná tou neanonymitou, přirozenou spontánností, otevřeností a intimitou.
Ještě před ní, když jsme s mužem čekali v lavici, přišel k nám o.Víťa a vysmátý říká: máte strach nebo jste nervozní? Řekli jsme, že obojí 
. A prý - jestli jsme losovali, kdo půjde první… Nakonec šel první manžel, po něm já. Říkala jsem si, kdoví jak tam budu dlouho, deset let je deset let, co když třeba hodinu… ale jakmile jsem vešla dovnitř, všechny tyhle obavy jsem nechala za dveřmi. Bylo to všechno prosté veškerého strachu, i mírné nervozity. Prostě to byl rozhovor dvou lidí, z nichž jeden má právo podat rozhřešení, perfektní schopnost naslouchat a pomoci s úklidem „bince v duši“. Nepřipadala jsem si ponížená, jak tomu už několikrát kdysi u zpovědi bývalo, naopak.
Před touto svátostí mi manžel říkal, že si moc neví rady… Pořád mu nějak nepřicházelo, proč se má svěřovat se svými poklesky někomu, kdo ho zná „jinak“. Co když ho svými hříchy zklame? Ale když pak vyšel ze zpovědní místnosti, bylo zřejmé, že i on měl obavy zcela zbytečné. Řekl mi, že je mu hezky a že je šťastný.
Jen tak na závěr: z toho, co mi po zpovědi manžel naznačil, nám oběma vyplynulo, že jsme si ani nemuseli po manželově křtu dělat žádné starosti… víte s čím…
Tak. A odteď už se neplácám v hlubinách, ale plavu si na čistém moři zázračné Boží lásky a uzdravení. A nebudu se bát zlého, neboť Ty jsi se mnou, Bože věčný.
Maky: holka, přečetla jsem si, co jsi napsala, a moc děkuji. Ten prvotní impuls, který vzešel z oné zpovědi, musel mít vůči tobě neskutečnou sílu… Jinak bys to nedotáhla až k oltáři. Na nic jsi se vůbec neohlížela, ale šla za cílem. . Vnímám to tak, že jsi udělala nejlíp, jak jsi mohla - žádné stěhování od přítele, ale rovnýma nohama do toho. Litovala jsi někdy, že to nebyla „veselka“ se vším všudy? Něco mi říká, že jsi nelitovala asi vůbec nikdy, že? . Chápu i tu euforii, jak píšeš, že byla jiná. Spěchala jsi pro svátost . Jo jo, věřím, že pro rodinu to musel být rozhodně šok, ale zvládli to .
Jinak tuším, že i já budu mít problém nahlas vyslovit svatební slib… Sice ho umím, manželovi jsem ho v duchu řekla snad už tisíckrát, ale v neděli to bude trochu jiné… Už mi pár lidí řeklo, že budu potřebovat kapesník - neboť oni jej také potřebovali… 
. Věřím jim.
ad kostel: dík za pochvalu. Ještě jsme zadlužení - částka je stále hodně vysoká (přesně nevím), ale s pomocí Boží jsme schopni splácet. Kostel byl vysvěcen v říjnu 2007, mám v živé paměti, jak o.Víťa prosil a sháněl chlapy z farnosti, aby přišli pomoci, když se kostel stavěl, a tím pomohli snížit finanční náklady. Mužů tehdy chodilo dost málo 
. Ženy se alespoň snažily vždycky něco upéct, nachystat svačinu, ale ono asi ani nebylo moc komu…
Knoflíčku: no neříkej… to je mi líto. Ale snad to tak má být, co myslíš? Moc ti přeji, aby sis našla práci novou, kde bys mohla líp uplatnit cokoli z toho, co umíš. Pamatuji si dobře, že jsi ve školství? Modlím se!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.6.11 23:58
Jo ještě, Maky: my to s přijímáním mít budeme! Už se nemůžu dočkat!!! Vlastně bychom mohli jít k přijímání už teď (v sobotu jdeme hromadně na mši tady u nás, i s dětmi - to bude hukot ), ale domluvili jsme se s o.Víťou, že si počkáme na neděli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 07:49
Demi, čtu, i když nepíšu.
Chtěla jsem Ti jen říct, že si Tě moc vážím, jsi hrozně moc inspirující, jak opravdově vše prožíváš, jak o tom dokážeš krásně napsat a sdělit nám to.
Mám Tě moc ráda a přeju vám oběma, ať se vám obřad vydaří, ať si to naplno prožijete!
Maky, pak ještě něco napíšu k dalším tématům, ale teď snad ani nechci kazit atmosféru, připadá mi to nějak nepatřičné. Když tady v Jesličkách budeme mít takovou svatbu
EDIT: Demi, ty kapesníky si vem, já ho potřebuju už teď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 11:07
Chris: moc děkuju… Vůbec nevím, co mám říct… Jsem moc ráda, že mám kamarádku, jako jsi ty. Pán Bůh žehnej tobě i tvým blízkým.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 12:55
Chris, jasně, teď je to Demiin čas
Demi, ne nelitovala jsem nikdy. Jsem docela plánovací typ, který navíc perfekcionalisticky dbá na to, aby vše „odsejpalo“ a když to nejde podle plánu, dost mě to vykolejí a dovedu se úžasně (sebe)naštvat. Bojuju s tím, snad je to lepší, ale tehdy ten „fofr“ byl fakt nejlepší řešení. A z dnešního pohledu to beru jako úžasný boží dar (mě), protože já si ten den opravdu užila a prožila a myslím, že ve mně opravdu zústalo to nejpodstatnější (čímž se nechci dotknout nikoho, kdo měl tradiční svatbu ).
S příjímáním jsem šťastná za vás, přítomnost kalicha je strašně slavnostní, člověk si může i fyzicky ověřit úžasnost té chvíle, paráda. A vy budete říkat slib zpaměti? Sami? To by mého muže zabilo a je fakt, že v tu chvíli bych já asi neřekla vůbec nic (a to jsem se vždycky kasala, že mám trénink ze sboru). My jsme měli domluveno, že kamarád - kněz jemně předříkával a my opakovali. Musím říct, že mi to hodně pomohlo prožít ten slib jako takový, jeho smysl, jinak bych se asi víc soustředila na to, abych něco nepopletla . Už se fakt těším, až tu den D popíšeš .
Rafuško, asi to není jednoduché…Zrovna peču bublaninu z pár přešní, co nám donesla manželova maminka od známé, tak jsem si na tebe vzpomněla. Doufám, že tě to všechno moc nezmáhá. Manželovi se nechce pomáhat nebo je tak unavený z brigády nebo ty nechceš? Trošku mi občas nějaká tvoje poznámka „zatrne“, ale do kuchyně vám nevidím, tak bych se nerada dopouštěla obecných soudů .
Harpy, teď jsem úplně ztracená (fakt s tou sociální inteligencí budu muset něco udělat ) ty si děláš postgraduál a u toho učíš, nebo jen učíš,nebo ses rozhodla studovat? Pokud nechceš veřejně, tak klidně SZ. Tedy jestli ji budu umět na novém emimi vyzvednout , chodím teď v podstatě jen sem, tak nejsem příliš zběhlá.
M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.6.11 23:36
Knoflice - tak jsem to zmatlala. o tom, že ted v práci končíš.
taky jsem zapomněla kde pracuješ, ve školství? a šance, že by tě v září zas vzali není? Je to prekérka.
maky- studovat ještě toho trochu.
víc SZ
Demi, těší mne číst předsvatební přípravy. Je to krásný čas. Kapesník si určitě vem - svatební slib je dojemný no, však nejde jen tak o nějakou maličkost
kromě většiny krásných zážitků prožitků ze zpovědi mne zaujala i věta o pocitu ponížení (tedy ne tentokrát). Sice je fakt, že jsem to chválabohu nezažila, ale u některých kněží si to dovedu dost představit a vyhýbám se jim - nerada bych při zpovědi sehrávala scénku, kdy mlátím dveřma
Přiznávám, že mi zpověd v našem městě komplikuje i to, že nechci aby daný zpovědník byl se mnou nebo z někým z rodiny spřízněn pracovně - což je tak trochu potíž. kamarádi mi nevaděj, ale pracovní kontakty jo .
Těší mne, že se také váš přesvatební problém zřejmě vyřešil k všeobecné spokojenosti
Gerberko- u vás doufám všichni zdrávi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.11 16:32
Demi - tak si to zítra moc užij a ať svatební slib daný před Bohem tě plně naplní svátostí, milostí a odnesete si ho s manželem do všedních dnů…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.11 21:21
Demi, taky Ti jdu popřát krásnou zítřejší neděli
Teď večer jsme se vraceli z návštěvy, já jsem si najednou vzpomněla, co vás zítra čeká, a měla jsem takovou radost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.6.11 21:45
Holky,
moc vám všem děkuju, děkuji za modlitby, vaše přání a podporu. Ještě před pár lety jsem mohla jen tak akorát snít… a zítra se všechno stane skutečností…
Dnes jsem si byla vyzvednout kytici a také kytičky pro maminky. Jsou nádherné, mám z nich velikou radost. Za chvíli ještě musím vyžehlit manželovi novou bílou košili, připravit si kabelku, střevíce, a teda i ten kapesník … Šaty už visí na ramínku na skříni, před chvíli jsme si ještě upřesňovaly čas s paní doktorkou… Těším se, holky, ví Bůh, že už se nemůžu dočkat. Je to v něčem stejné, jako u svatby předešlé, a přece o tolik jiné… Bůh je neskutečně dobrý, v srdci Ho nepřestávám chválit.
Takže zítra mezi 11.45 a 12 hodinou.
Přeji všem krásný večer a požehnanou neděli
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
