Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Zdravím, a protože se jedná o příbuzného, prosím anonym.
Staram se po smrti babičky o dědu. Byl vždycky silný kuřák, ale babička mu nikdy nedovolovala kouřit v bytě. Ještě nedávno chodil kouřit na balkon, ale letos v zimě se naučil kouřit v pokoji. No a to je ten problem. Zpočátku se držel, když přišla návštěva, teď kouří i před dětmi. Fouká jim kouř, aniž by se zeptal, jestli to někomu vadí. Větráme, ale je to málo platné. Kouří pod nos i svému synovi, který s ním sedí v obýváku. Ten je tedy dávno dospělý, ale trpi na plíce. Jenže dědovi nic neřekne, respektuje, že je starý, a říká, ať si aspoň užije. Dědovi táhne na 90, ale kouří jednu za druhou. Pokud s námi sedí u televize, jsou to minimálně 4 cigarety za hodinu.
No a já jsem dnes zjistila, jak mi smrdí vlasy kouřem, doma v posteli. Nechci si je ted už umyvat, chci, abych nemusela travit s kuřákem několik hodin v jednom.byte a být celá nacichla kouřem. Kvůli sobě, dětem, kolegům… Co byste dělali na mém místě? Děkuji.
Nepřestala bych se kvůli tomu o dědu starat, ale děti bych do smradu nebrala. Kdyby se ptal, kde jsou, řekla bych pravdu. Že jim vadí ten kouř. Že doma nekouříme.
@Alriga píše:
Nikoli. Ale ani po nikom nepozaduji, aby se o mě staral.
Nikdy nevíš. Sráží tě auto nebo zápal plic a kde jsi? A jestli žiješ v představě, že zvedneš telefon a zaplatíš si jen tak ze dne na den pečovatelku, tak se jen ironicky usmivam.
Nebrala bych tam děti. Pokud by je chtěl vidět, nesměl by v tu dobu kouřit a nebo by si zašel na balkon. To není tak hrozné omezení.
Pokud ti tak hodně vadí ten smrad z oblečení, tak si vyber nějaké, které budeš nosit pouze u dědy a vždycky se z něj pak převlékneš do čistého. Vlasy pak bohužel musíš umýt no… A nebo nerozpouštět z culíku.
Vím jaké to je, párkrát (ještě před zákazem) jsem byla v kuřácké hospodě. Když jsem šla večer spát a rozpustila si vlasy, chtělo se mi blít jaký smrad to byl.
Ahoj, tady zakladatelka! Dekuju za všecky příspěvky. Vlasy mi od včerejška byly takhle cítit poprvé, je to zvláštní. Asi jsem je měla navlhle. Cítím to prostě ze sebe, štípal mě nos, říkám si, chudáci i ostatni. Proto to resím, jinak bych se na to vykašlala. Nechávám dědu svobodné „dýchat“, což v tomhle kontextu zní dost zvláštně.
Akorát dost jsme řešili hygienu, chtěli jsme, aby se děda myl, prevlikal, tak jsme na něj museli trochu zatlačit. Odmítal všecko, žil jak loupeznik. Odesly mu postupně všechny přístroje od vařiče přes lednici až po pračku, dalo to čas a práci přesvědčit ho, ze koupíme nové. Ufff! Ted má i bezpečnou konvici, protože zapominal, že vari vodu na kafe. Naštěstí tohle všechno funguje. Někdy je ještě problém s tím, že pokud děda něco nechce, začne hrozně křičet, takže to pak vypadá, že mu nekdo ubližuje. Například jsem odmítla vyhodit kytky do popelnice a vypadalo to, že snad dědu někdo vraždí. Tohle je naštěstí za námi. Je ale tezky s ním hnout. Tyhle vrtochy nemá jenom teď. Chodím tam už přes deset let, to byl ještě jura. Nedávno jsme přibrali do party pečovatelku, kvůli tomu mytí. Na ni děda víc da. Ale tuhle jsme byli u toho, když mu chtěla vyhodit použity papírový kapesnicek a on zakřičel, jako by ho něco zabilelo. ![]()
Musím dát za pravdu tomu, kdo pise, že prestoze je člověk stary, neměl by si dělat, co chce. Děda vždycky málo koukal na ostatní, to vím i z vyprávění babičky. V podstatě si dělal, co chtěl, a ona kmitala. Zpětné vzpomínám, že jsem to i zažila. Teď k staru, ano, je hodně stařičký, devadesát mu bude za pár, se naučil svého věku trochu využívat. Každý ho polituje, má ohledy - dědečku sem, dědečku tam, a on si nechá dát přednost, zasoura se, a vzápětí jde za roh, zapálí si a po kulhání není ani stopy!
Děda má kořínek, za nás snad všechny, co se kolem něj udreme, přežije! ![]()
Ten jeho syn s ním žije? Nebo je tam taky jen na návštěvě? Pokud s ním žije, tak dědu taky obstará a předpokládám, že tvoje návštěvy jsou potřeba tak jednou za dva týdny? To bych asi přežila, měla bych speciální oblečení jen na tam, vlasy bych si umyla, děti tam nebrala, nebo tak jednou za měsíc.
@Karamba2020 píše:
Ten jeho syn s ním žije? Nebo je tam taky jen na návštěvě? Pokud s ním žije, tak dědu taky obstará a předpokládám, že tvoje návštěvy jsou potřeba tak jednou za dva týdny? To bych asi přežila, měla bych speciální oblečení jen na tam, vlasy bych si umyla, děti tam nebrala, nebo tak jednou za měsíc.
Chodím tam častěji, většinou 2 až 3 krát do týdne, někdy jen na otočku. Syn tam teď kratce bydlí. Děti tam chodí málo.
@Alriga píše:
Oprava:nebudeme ti tady uklizet a varit, protože nesnasime kour. Zaplat si sluzbu a uhul se k smrti.
Tak já bych se radši v devadesáti uhulil k smrti, než poslouchal uštěkanou vnučku, která mi chodí dovolovat, co ve vlastním bytě můžu a nemůžu. Tím teď nemyslím zakladatelku.
@Anonymní píše:
Chodím tam častěji, většinou 2 až 3 krát do týdne, někdy jen na otočku. Syn tam teď kratce bydlí. Děti tam chodí málo.
Takže to není žádná neustálá péče. Když ti tak strašně vadí, tak tam nechoď.
Ale tvrdit, že si děda nesmí dělat ve svém bytě co chce, to je síla. Představ si, že by ti někdo diktoval, jak máš žít. Nemáš mít děti, kuchyň budeš mít zde a nebudeš jíst ovoce a basta! To by byl život, co? Prostě nemáš práci mu diktovat a tečka.
Tak bych nedělala nic. Babička od přítele je taky kuřačka a kouří v domě naprosto běžně, když žil ještě její muž, tak kouřili oba. A to i když byl přítel děcko, tak nějak se s tím všichni naučili žít, nikdo jiný z rodiny už nekouří. Když tam jedeme na víkend, tak se prostě smířím s tím, že budu smrdět kouřem. Nenechala bych asi úplně miminku kouřit pod nos, ale to myslím stačí slušně říct. ![]()
@inkakřivák píše:
Nikdy nevíš. Sráží tě auto nebo zápal plic a kde jsi? A jestli žiješ v představě, že zvedneš telefon a zaplatíš si jen tak ze dne na den pečovatelku, tak se jen ironicky usmivam.
Nikoli, ale budu-li chtít, aby se o me nekdo staral, budu muset dodrzovat jeho pravidla a drzet bubu a krok.
Podotýkám, že děda může kouřit u sebe v pokoji, když nejde na balkon. Jenže kouří, když sedí s námi v obýváku. ![]()
@Anonymní píše:
Podotýkám, že děda může kouřit u sebe v pokoji, když nejde na balkon. Jenže kouří, když sedí s námi v obýváku.
To je nepříjemné. Dřív jsem seděla v kanceláři, kde se celodenně kouřilo. Dnes si to nedovedu představit. Dost mi to připomněly Devadesátky, seriál na ČT. Věčně žváro u pusy…
@Alriga píše:
Nikoli, ale budu-li chtít, aby se o me nekdo staral, budu muset dodrzovat jeho pravidla a drzet bubu a krok.
Ani omylem ne. To může požadovat nemocnice. Ale doma? Však ať se nestará, to je její volba. Aby mi doma poroučel někdo, kdo mi přijde dvakrát za týden umýt nádobí? Celá dychtiva.
@inkakřivák píše:Nikoli, ale budu-li chtít, aby se o me nekdo staral, budu muset dodrzovat jeho pravidla a drzet bubu a krok.
Nikdy nevíš. Sráží tě auto nebo zápal plic a kde jsi? A jestli žiješ v představě, že zvedneš telefon a zaplatíš si jen tak ze dne na den pečovatelku, tak se jen ironicky usmivam.
@fera21 píše:
Tak já bych se radši v devadesáti uhulil k smrti, než poslouchal uštěkanou vnučku, která mi chodí dovolovat, co ve vlastním bytě můžu a nemůžu. Tím teď nemyslím zakladatelku.
Vždyť ano, at si tam umře ve špíně a smradu…
Nikoli. Ale ani po nikom nepozaduji, aby se o mě staral.