Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím všechny, mám jednoduchou otázku. Existuje láska, která vás úplně pohltí? Láska, která zaplní každý kousek vašeho těla? Láska, kde nevnímáte lidi okolo vás, jen jeden druhého? Taková láska, kde vás na druhém přitahuje každý kousek jeho těla? Láska, kde neexistuje stereotyp? Láska, ve které kdyby jeden umřel, ten druhý by nemohl žít? Taková láska, kde se jeden druhému nikdy neomrzí? Láska, která po čase není jen ze zvyku…? Existuje? Nebo je to jen smyšlená představa z amerických filmů?
Podle mého názoru to ani vzhledem k psychologickému vývoji vztahu možné není
takovéto pocity jsou celkem běžné na začátku vztahu, ale později se to už mění. Neznám nikoho, kdo by takový vztah měl.
Přemýšlím, jestli děláš sociologický výzkum, máš podzimní splín nebo se při volném odpoledni nudíš ![]()
Ta fascinace druhým nemůže vydržet celý život, ale láska na celý život mýtus není. Jen má různé fáze.
@Knoflice píše:
Přemýšlím, jestli děláš sociologický výzkum, máš podzimní splín nebo se při volném odpoledni nudíš
možná od všeho trochu ![]()
@Gabcca To, co popisujes, nelze myslim dlouhodobe vydrzet. Je to nerealne a po case to vzdy sklouzne do neceho vice normalniho ![]()
Taková láska existuje k dítěti…
Ale na to se asi neptáš.
Já si myslím, že ano. Ale záleží hodně na tom, jak o vztah pečuješ. Jestli spolu komunikujete, jestli se dokážete každý den obejmut a políbit, naslouchat si, jen tak si k sobě lehnout a vnímat, jak druhému tluče srdce, jestli se spolu dokážete smát, být tolerantní ke svým chybám a mluvit o tom, co vás trápí nebo naopak těší. Jestli si umíte odpouštět… Já jsem se svým partnerem 6 let a i po těch letech můžu říct, že mě přitahuje každičký kousek jeho těla, že kdyby tu se mnou (nedejbože) nebyl, tak bych nemohla fungovat, že spolu můžem být 24 hodin denně každý den a pořád ho chci objímat a líbat, pořád si máme co říct. Myslím, že mu jsem plně oddána a on mně též. Když se třeba den nevidíme, už se na něj moc těším a stýská se mi. Hodně často jsem přemýšlela, jestli to není vážně jen zvyk, ale to jsem zavrhla, přece by mi nenaskočila husí kůže vždy, když si vybavím, jak se spolu milujeme… Je pravda, že na začátku našeho vztahu byly city mnohem více intenzivnější, ale tím, jak jsme spolu dýl a dýl je náš vztah pevnější a mnohem hlubší. Už to není jen takové to „pobláznění“… Myslím si, že jeden druhýho by neměl brát jako samozřejmost, ale tak, že je ten druhý pro nás něco vyjímečného, něco co můžeme kdykoli ztratit a vážit si ho.
Pak si mylím, že taková láska opravdu existuje.
Kéž by to byla smyšlená představa. Ano existuje. Ale na druhou stranu. je to láska o kterou když přijdeš…tak to zatraceně bolí…
@Gabcca píše:
Zdravím všechny, mám jednoduchou otázku. Existuje láska, která vás úplně pohltí? Láska, která zaplní každý kousek vašeho těla? Láska, kde nevnímáte lidi okolo vás, jen jeden druhého? Taková láska, kde vás na druhém přitahuje každý kousek jeho těla? Láska, kde neexistuje stereotyp? Láska, ve které kdyby jeden umřel, ten druhý by nemohl žít? Taková láska, kde se jeden druhému nikdy neomrzí? Láska, která po čase není jen ze zvyku…? Existuje? Nebo je to jen smyšlená představa z amerických filmů?
měla jsem takovou lásku v 17, pak jsme se vzali a pokračovalo to krásných 18 let manželství..samozřejmě protoýže jsme stárli a vztah se vyvíjel tak to bylo jiné
@mmd
Mám to se svým muzem stejne…i po 12 letech…sami se tomu divime ![]()