Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj maminky mám doma sedmi měsíčního synka
a mám spoustu kamarádek s dětmi i bez nich…Ale v poslední době mi lezou na nervy všichni, z každého mám pocit, že se snaží povyšovat…
Nedokážu se přes to přenést. Strašně si všechno zabírám věty typu „no tohle bych dětem nekoupila“ nebo „naše děti jsou kojené a proto jsou zdravé“ atd.,(syn je kojený měsíc).
Neustále mám pocit, že je to z jejich strany jenom sprosté rejpání. Když jsem neměla syna, kdykoli jsme šli na návštěvu snažila jsem se jim pochválit děti nové zařízení bytu nebo domu, protože se tím chtěli pochlubit…Nejsem závistivá, přeji každému to nejlepší a taky jsem měla vždycky ze všeho spolu s nimi radost..A teď co je syn mám pocit, že všichni jenom rejpou.
Spousta dobrých kamarádů co jsme měli s přítelem před synem, už se ani neozve…Párkrát jsem se snažila někoho pozvat, ale většina jich jenom slíbila, že se staví a nikdy nic…
Zažíváte něco podovného, nebo jste žažili? Nebo jsem jenom já taková asi „zatrpklá“…
![]()
@Ivulka88 možná si všechno moc bereš, jsi citlivější než jsi byla před prckem
já mám už děti velký a teď na sobě už několik měsíců pozoruju že jsem rozněžnělá, rozlítostněná, všechno mě rozhodí ![]()
Klidek. Ses trochu precitlivela. Navic skoro kazdy ma pocit ze s vychovou musi poradit. Z kazde strany slysim, ze deti tak blizko u sebe by nechteli, ze jsem divna kdyz davam domaci jidlo, ze nakupuju bio… No tak holt kazdy mame neco.
Taky mam obcas naladu ze mi vsichni lezou krkem, ale ono to zase prejde. Proste na to kasli a snaz se byt spokojena s tim co mas
Mám to úplně stejně, všichni staří kamarádi, včetně mojí nejlepší kamarádky. Mám spokojenou rodinu, syna a ještě stavíme vysněný dům a mám pocit, že to spousta lidí nesnese. Navíc jsem po porodu syna sebejistější, takže si už nenechám ledacos líbit:-) Na druhou stranu se objevili další s kterými si najednou rozumím víc a nebo úplně noví kamarádi:-)Sice je mi líto starých přátelství, ale už asi jsme každý někde jinde.
U nás rejpe spíš rodina než kamarádi, štve mě to děsně
, ale jsem si vědoma, že někdy jsou mé reakce na to trochu přehnané. Prostě člověk dělá co může a někdo kdo nemá děti nebo je měl před 30-50 lety ví všechno líp.
@kytkalenka Přesně tak, dítě toho hodně změní, staří kamarádi pomalu ubývají a přicházejí noví přátelé, ale i tak už to není tolik o tom kamarádství, každý má svou rodinu, své starosti.
Já mám pořád stejnou kamarádku, s tím problém nemám. Jinak to by mě taky vadilo. Asi bych je nezvala, třeba ti závidí.
@kytkalenka Asi je to tak, asi už jsme všichni jinde…A pravda je ta, že většina lidí nesnese, že jsme šťastní máme novej baráček, tak mi příjde, že hledají do čeho by zasekli dráp… ![]()
@K-Black tak teď jsem se normálně musela smát… K-Black a rozněžněná a rozlítostněná? To teda dobře umíš schovávat…
Jako nic ve zlckuým, ale já tě mám zafixovanou jako takovou tu správnou drsňačku, co se s ničím nemazlý a to se mi líbí… ![]()
@Ivulka88 Tvoji pratele maji evidentne patent na rozum. Tak jim navrhni, at kandiduji do vlady, kdyz vedi vsechno nejlip a na vsechno maji nej reseni…
Ja mam pro takove pripady v zaloze vetu: A KDO se te ptal na nazor?
To vetsinou vezme rypalum vitr z plachet.
@Ivulka88
klid. Lidi rádi řeší jiné lidi než sebe. Na blbé kecy nereaguj, jen se usměj a mysli si o prd.. ![]()
Nevyžaduju aby mi lidé chválili syna, dům nebo cokoliv, ale to samé nemůžou očekávat ode mě že?
@rozmary Chápu že máme všichni své starosti, ale to nemění přece nic na tom proč bysme si nemohli v klidu posedět a popovídat…Já to nechápu a hlavně mě to hodně mrzí všechno, no hold jsme už všichni jiní a jinde… ![]()
My stavěli celý rok jako blázni, s ani ne ročním mimčem, když jsem se konečně přestěhovali do nového, tak moje nej-kamarádka přijela na návštěvu a jediný co mi řekla v mojí nové kuchyni, kterou jsem montovali týden předtím od nevidím do nevidím a navíc si na ní museli vydělat, že nechápe jak můžu vařit když nemám pod linkou světlo:-) to jsem málem padla a byla to pro mě poslední kapka.
Já taky nemám ráda rejpaly, pokud rýpou do mě, je mi to celkem jedno, ale jak se to týká dítěte, tak mi v hlavě začne blikat kontrolka a začíná být zle. Už se mi několikrát stalo, že s odstupem času jsem to viděla jinak, bez nějakých zlých úmyslů, ale v tu chvíli se na to většinou racionálně nedívám.
Ono to není nic lehkého, přenést se nad něco, co se týká našich dětí.