Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak jim řekni až ti zase skočí do řeči žes ještě neskončila. Nebo prostě bych se ozvala hned… Občas se to stane, ženské melou jedna přes druhou, ale pokud je to často trochu bych se ozvala..
Také by mě zajímalo co s tím..
Mám to podobné jako vy, v kolektivu kamarádů začnu něco říkat a hned mě někdo přeruší a začne o něčem jiném.. Je to zajímavé ![]()
Bud jim nepripada tve tema zajimave a nebo to nedelaji schvalne a proste to nevnimaji. Ja jsem u sebe zjistila, ze u nekterych lidi totalne prepinam a vubec nevim co rikali. Nezajima me to, protoze vypraveji bud o h…ch, nebo to rikaji zdlouhave a nepoutave. Nedelam to schvalne, mrzi me to, ale fakt se vzdycky musim pekelne soustredit, abych vedela o cem je rec. Dalsi vec je, ze i dospelaci jsou nevychovany. I ja ucim dite, ze do reci se proste neskace. Kolem me to dela hodne lidi a je to treba i k tematu, ze chteji doplnit myslenku atd.
To se v kolektivu deje bezne. Drive jsem mela tendenci se vratit k tomu, co jsem chtela rict, ted na to kaslu. Podle me se to deje vsem, kdyz se vice lidi o necem bavi, jen to neresi.
@Limi123 píše:
To se v kolektivu deje bezne. Drive jsem mela tendenci se vratit k tomu, co jsem chtela rict, ted na to kaslu. Podle me se to deje vsem, kdyz se vice lidi o necem bavi, jen to neresi.
Co když jde o nějakou při, ve které se máte obhájit, ale nemáte možnost pomalu cokoli říct? ![]()
Já právě neumím vyprávět, mluvím zdlouhavě, občas se zamotám apod. Ale přerušit po jedné větě
A pak jim do řeči neskočím, protože je mi to blbý, skákat jiným do řeči. Tak je nepřeruším. Asi jim na začátek řeknu, že jim chci něco říct a ať mě nepřerušují. Já občas taky skočím do řeči, abych nekecala, ale pak se omluvím a nechám doříct.
@KristýnaHavlová píše:
Co když jde o nějakou při, ve které se máte obhájit, ale nemáte možnost pomalu cokoli říct?
Buď skočit do řeči nebo počkat až se dotyčná osoba bude nadechovat a v tom začít mluvit a nepřestat i kdyz druhý začne. A klidně říct že ještě pokračuju a nebo prostě mluvit dál důrazně.
@KristýnaHavlová taky to same. Ale ne v každém kolektivu. Už jsem si zvykla
Mam to stejne. Vypracovala jsem se na „vrbu“ ,ktera vsechny vyslechne,ale me uz vyslechne jen manzel… to mu nic jineho nezbyva
obcas to zamrzí, kolikrat by clovek rad neco probral jen s holkou ![]()
Je to takové frustrující, ale nejhorší je to s chlapama, mame s přítelem spíš kamarády mužského pohlaví a tam si vybojovat nějaký respekt je skoro nemožné a když už se teda naštvu a zvýším hlas tak jsem za histerku ![]()
A nemluvíš potichu? Občas jsem si v okolí všimla, že tišší typy jsou úplně přetlučení těmi průbojnějšími. Pokud ti pravidělně skáčou do řeči, zvedla bych o tón hlas a začala pokračovat v rozmluveném. Jinak měla jsem kolegyni, co třeba napřímo prohlásila: „neskákej mi do řeči“ Mně to už přišlo docela drsné, ale faktem je, že jí člověk skočil do řeči opravdu jen jednou, každý si to pak pamatoval ![]()
@Muminek2019 píše:
Mam to stejne. Vypracovala jsem se na „vrbu“ ,ktera vsechny vyslechne,ale me uz vyslechne jen manzel… to mu nic jineho nezbyvaobcas to zamrzí, kolikrat by clovek rad neco probral jen s holkou
Tady se nabízí otázka, jestli se obklopuješ správnými lidmi. Pokud všem posloužíš jako vrba a tebe se nezeptají ani jak se máš… Taky jsem takové známé měla, ale rychle jsme se přestali vídat. Pokud to teda nebylo řečeno s nadsázkou ![]()
@KristýnaHavlová píše:
Co když jde o nějakou při, ve které se máte obhájit, ale nemáte možnost pomalu cokoli říct?
Tak buď skáču do řeči také, nebo na to kašlu. Podle důležitosti pře… A podle toho, zda má smysl mluvit… Někdy je to spíš ke škodě, když druhá strana neposlouchá, může člověk mluvit hodiny a je to jako mluvit do zdi.
@Dana066 píše:
Je to hlavně v práci. Kolegyně mě nenechají domluvit. Stihnu říct jednu větu a některá mě přeruší a začnou se bavit o jejím tématu. Nejsou to pracovní hovory, spíš takové ty kamarádské. Nebo k tématu něco řeknu, ony na to nereagují a začnou se bavit o něčem jiném. Jinak s nimi vycházím v pohodě. Jsou milé, pomohou, ani nestačím poprosit, apod. Jsme malý kolektiv asi 8 žen. Všimla jsem si toho už dřív. Dost mi to sráží sebevědomí. Má to někdo taky tak? Ozvala bych se, jenže ony skočí třeba na jiné téma, mě je hloupé se vracet k tomu předchozímu a často se už ani nedostanu ke slovu.
zesílit, domluvit
a nebo na to kašlat.
Taky s tim mam zkušenost
A pokud se vam v parte lidi stava, ze vas nikdo neposloucha a nenechá domluvit, tak to neni dobry kolektiv a hledala bych si jiny… Tam kde si cloveka vazi a jsou to opravdovi pratele, radi si vyslechnou i vas nazor.