Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahojky holky,
jsem presne ten typ zenske, kterou muzi nechteji, zarliva, s pocitem menecennosti, majetnicka…uz jsem asi uplne odbourala sveho pritele, zname se skoro rok, nekolikrat jsme se stretli s problemy, jez pretrvavaji…mame ted neco jako pauzu, dala jsem mu najevo, ze se chci pro nej zmenit, ale bojim se ze uz je pozde
Je to typ cloveka, ktery je vhodny pro rodinu, prijal me deti ale ja uz presahla hranice…mate nekdo podobnou zkusenost? Je dobre davat tomu sanci a pracovat na tom? Nebo radeji ne? Ja bych ho nerada ztratila, protoze uz jsem narazila nekolikrat. Pro me je dulezity…
já osobně si myslím že člověk nejde předělat, jsi taková jaká jsi, můžeš své chování neustále kontrolovat a zaříkávat se, ale jednou to pak v tobě bouchne a bude zle
snad ti někdo poradí líp
I ja sama se chci zmenit, jen to neni jednoduchy a nejde to ze dne na den…chci sve zlozvyky vymytit ven…aby byl stastny nejen on ale i moje deti…prenasim si to od sve matky, at uz dedicne, tak vychovou…jsem ochotna i zajit k poradci, mela jsem to uz udelat driv a dat mu najevo ze o nej stojim…ted uz je asi pozde…ani on sam neveri tomu ze to v budoucnu se mnou bude lepsi…ale ja tomu jeste sanci dat chci…
Já bych to nevzdávala. Já sama jsem se dokázala zbavit žárlivosti a žije se mi mnohem lépe ![]()
Zkus se s nim dohodnout, že si dáte pauzu a pak že to ještě zkusíte. Hlavně na něj moc netlač.
Víš záleží jak moc je pro Tebe důležitej a co sama seš pro to ochotná udělat, jestli budeš opravdu chtít, tak jo můžeš se změnit, jen by to chtělo ho přesvědčit činy né slovy ![]()
já se teda přiznám, že v našem vztahu s mym mužem sme měli období, kdy sem byla hodně hnusná, žárlivá, protivná atd…upřímně dodneška se divim a jsem moc ráda, že se mnou zůstal …že by mě měl opravdu rád
![]()
zkus kineziologii, nebo hloubkovou regresi, pokud chceš něco na sobě změnit, já to tak udělala, pracuju na sobě, nechci být jako moje matka, dá se to, můj partner je teď se mnou spokojený, když vidí pokroky on, za těch pár tisíc to stálo
navíc a to je nejdůležitější, cítím se lépe i já sama
Hodně štěstí, raději an.
Po poslednim mem utoku, jsem videla ze jsem uz prekrocila meze a rekla mu, at to jeste definitivne neukoncuje, byl rozhnevany,rekla jsem mu ze to skoncit nechci …navrhla jsem mu ze se odmlcim na nejakou dobu a budu cekat na jeho rozhodnuti,souhlasil…zatim se drzim a nekontaktuji ho…
Taky pozoruji ze se tak chovam, je to z ruznych pricin, ale on to dycky odnese a to nechci…on mi nikdy neublizil ani ja mu nechci ublizovat…dekuji, troska pozitiva doda odvahu ![]()
já se pro svého manžela taky změnila. Pocit méněcennosti mám pořád, žárlím méně, tedy snažím se to nedávat na jevo a říkat si důvody, proč nemám důvod žárlit a hlavně, domluvila jsem se s manželem s čím on mi může pomoct, abych byla lepší žena a ted je to už tři roky, co jsme to zkusili znova a funguje to, i když je pořád hodně tolerantní a já jsem mu za to vděčná.
Takže se dá, ale chce to pomoct!
Holky u mě to vyplývalo z toho, co sem si zažila předtím než sem svýho muže - prostě sem si nevěřila a tim pádem se to stupnovalo, od žárlení, přes protivnost, a já už nevim co ..byla sem jednu dobu doslova stíhačka
…prostě se mu fakt divim, že neutek
…naopak si mě ještě vzal ![]()
pomohlo to, že mě podržel, že mě má fakt rád, ale že prostě některý věci takhle fungovat nemůžou, já si postupem času začala sama sebe víc vážit, našla sem to svoje ztracený sebevědomí (mimo jiné i díky tancování - prostě koníčku, kam jsem se chodila odreagovat) a od tý doby je to v pohodě ![]()
jde jen o to se nebát a s dobrou motivací to zmákneš, navíc to neděláš pro něj, ale hlavně pro sebe ![]()
Ja doufam ze pritel na to bude mit dost pevne nerviky…on mi od zacatku dycky pomahal, snazil se byt ohleduplny, ale jeho pohar pretekl…a doufam ze poradna bude pro nej dost presvedcivy dukaz toho, ze se chci zmenit…
Jsem rada ze neco takoveho ctu…ze to nekde smysl melo…zatim jen citavam, aby ode me kazdej sedmimilovymi kroky utekl ![]()