Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Malý má ze mě srandu..
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.7.10 11:41
Já bych řekla, že je to normální i u ostatních dětí, jsi máma, jsi s ním pořád, prostě si víc dovolí, zná tvoje reakce. U babičky si třeba není tak jistý.
Zkus si ho třeba nevšímat, když ho dáš do postýlky, prostě hají a jdu pryč, když křičí u přebalování, tak si toho nevšímat…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.7.10 11:45
z postýlky už tak 3 měsíce umí vylést, i když to máme na dně a při přebalování se mi začne stavit na nohy a naháním ho s posraným zadkem po posteli. Takže rada švagrové, že by ho hned smidlila. Je hodně aktivní a hodně velký lezivec, takže dokáže vylést i na křeslo i na jeho přerádlo a to už po roce a stejné blbosti i na radiátor a na okno.Takže ho sundám vklidu mu řeknu, pak dokola, tak už jsem na nervy tak už přísně a výsledek žádný- jediné ho pořád bít..... 
naučil se donést autíčko, motorku cokoliv k lince u kuchyni a vyleze tam. takže nevšímat nevím, my nejsme klidné dítě 
- Citovat
- Upravit
7.7.10 11:52
Tak to jo, tomu lezení asi nezabráníš, já bych vše zabezpečila, aby třeba nemohl vypadnout z okna, pod radiátor dala matraci a pak nezbyde než ho hlídat. Možná, že pokud mu dovolíš všechno prolézt a nebudeš z toho dělat haló, tak ho to přestane bavit.
A pokud ne, tak nezbyde než vydržet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.7.10 13:32
Ahoj děvče,
chápu tě, máš doma raubíře, jak říkám já. mě když malý začal utíkat od přebalování, šoupla jsem ho do vany a začala svlékat tam a když opatlal vanu, tak jsme ji spolu umyli. to že ječí je fakt o nervy. já jsem to vyřešila tak, že začnu říkat pohádku a on naštěstí chce slyšet, tak přestane ječet. třeba vám to pomůže taky.
s tím lezením na topení a okna pozor. raději zábrany na kliky a svázat je.
to že si z tebe dělá srandičky je fakt normální, on to zkouší, kam až může zajít. ale určitě to nedělá naschvál. je to dětská troufalost, kdo z koho.
u nás zabralo, když začal dělat věc, která se mi nelíbí, upozornit, jednoduše říct tak ne a věc mu vzít, donést ho jinam zaujmout ho něcím jiným. taky to ale nezabralo hned. prostě tu věc nedovolit ani jednou. plácnout přes plínu důrazné Ne a hotovo. dál se tím nezabývat. dneska mi nezapne sporák, nepouští TV, nerozebírá obsah šuplíků, neleze po schodech, nezkáče z gauče (jsou mu 2 roky) a tak. věř, že to pochopí, je to přeci chytré dítě.
tak hodně pevné nervy, ono to přejde
H.
- Citovat
- Upravit
7.7.10 14:01
Taky mám raubíře, kterej je na návštěvách dokonalej 
Já radím vydržet, vytrvat. Stanovit pevný hranice a na těch si zuby nehty trvat. On to časem pochopí!
U těchhle akčních dětí je lepší/jednodušší minimalizovat počet zakázaných věcí, zabezpečit nebezpečná místa a nechat dítě, ať se omlátí.
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.10 16:03
to není o špatné výchově ani o vtipné povaze dítěte..Prostě ty jsi ten nejdůležitější člověk, na kterém zkouší, kam až to jde, kde jsou hranice, co všechno si může dovoli..Ty jsi bohužel ten mantinel do kterého se strefuje.
nemá potřebu trénovat babičku, tetu, ani tátu, ale tebe - né však z nedostatku respektu, ale proto, že babička ani teta nejsou pro něj tak důležití lidé u kterých by záleželo jaký vliv bude mít jeho chování..
Svým postojem mu ukazuješ co jde a co už ne..
Já vím je to na nervy, ale neboj, jde jen o etapu - bude to lepší..
a už vůbec se netrap , že nemáš respekt a nežárli na ostatní, jakého mají andílka..Tohle je tvá role, být neustále pokoušena svým čertíkem. Tak držím palce a pevné nervy.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.10 21:25
no to je klasika. máma je prostě vybavení domácnosti ,ta je s nima pořád ,tak si na ní testujou co ještě můžou a co ne. chce to stanovit pevná pravidla a na nich trvat. a ze scén si nedělat hlavu. u nás to je ještě opepřené tím, že když jsem s holkama sama, tak mě jakž takž poslouchají, ale jak je doma i táta, tak si dělají co chtějí a neposlouchá ani jedna. mají pocit, že když si rozzlobí mámu, můžou jít za tátou a naopak. takhle třeba manžel nechápal, jak si dovolím vzít starší na kole do města, když vůbec neposlouchá a nezastaví na povel. pak s ní jednou byl na kole sám a koukal jak umí posclouchat když chce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahojte holky, ani nevím kde začít. Potřebuji radu. Něco o naší rodině. Co se týká výchovi, tak bych řekla, že jsme takový ten střed - tělesné tresty ano, ale vyjímečně a to když už dlouho něco dělá a nebo vidím, že je opravdu protivný a dělá naschvál a několikrát to řeknu a nic. Někdy křiknu, ale nejsem ta ukřičená máma, co řve pořád.Malému je přesně rok a půl a zjistila jsem, že si ze mě dělá prdel, když to napíšu lidově. Myslím si, že jsem docela důrazna, někdy povolím, když jde opravdu o maličnost, ale dokážu si říct pevné ne. I přesto malý se ke mně chová takovým stylem: řeknu a budme spinkat, hají, on začne skákat v postýlce a začne s smát, manžel řekne hají a on se sklidní a lehne a hraje si. Když ho přebaluji, tak to je divadlo, řevu kde co, ale jakmile ho přebaluje třeba babička, teta, která za námi jezdi, tak to leží a jenom si hraje s hračkou.Bohužel je pravda, že to mi říkajívšichni - tchýně, moje máma i naše babička, jak jejenom snimi, tak je hodný, sem tam zlobí, ale neni typický divočák, že pořád vymýšlíkraviny, je rozpustilý. Co dělám špatně, jsem docela bezradná, mám být víc, důsledná a nebo víc být přísná. Zase se mi nechce řvát a nebo ho plácat - plácám míň jak manžel, z něho respekt má, ale taky občas, nejsme vyloženě zastánce tělesnýc trestů. Vím, že je malý, ale opravdu je vidět, když něco řeknu já, že začne dělat blbosti a naháním ho po celém bytě a můžu už být přisná a nic. Možná je chyba že se s ním hodně hraji, všelijaké hry, schovka, a pak kuk, naháníme se po zahradě, možná všechno bere jako hru, nevím. Co radíte. Jsem doela z toho nešťastná.Jinak je hodný poslouch slovo když někde jsme, to je ukázkové, dones, přives, odnes, sedni, opravdu poslouvá doma taky, ale někdy se mi opravdu vysmívá do očí a nevím jak reagovat, i když křiknu tak se směje víc, když už plácnu pak po době, tak si chvíli pořve a začne to nanovo..omlouvám se za chyby píšu a hlídám malého.