rozhodně nejsi jediná Novostavba nebo velké rekonstrukce, to je časté peklo s řemeslníkama
Nenech si ten dům znchutit, byla by to škoda 

A co tam je za problemy jestli se muzu zeptat? To s tou dlazbou je ale vina toho pokladace. Pokud mas ale pocit, ze ten dum je proklety nebo na sebe vaze nestastne prihody zajdi za mistnim knezem a nech si dum vysvetit. Dela se to tak ze prijde knez k vam domu, rika modlitby a strika svecenou vodu na zdi. Malo by to dum chranit od spatnych veci

Ja jsem to měla podobně,když jsem se přestěhovala k (tenkrat jeste budoucimu)manzelovi do domu tak jsem citila ze neco neni ok,divna energie uplne a pripadal mi take jak proklety,manzel mi vzdy i rikal ze jakmile jsme mimo dum jsem uplne jina nez doma,jak se nam narodil syn,rozhodli jsme se ho prodat,hrozne se mi ulevilo po prestehovani do bytu a ted stavime “novy a cisty dum,nezatizeny minulosti) .Po odstehovani mi mamzel priznal ze tam zemrely dve zeny v tom dome.

Jak ja ti rozumim. Zazili jsme si to same,uz teda aktualne bydlime,ale nedodelano spoustu veci,i akutnich. Napr od dubna uhanime zapojeni topeni. A jak to vypada? Doted ho nemame,2 lidi-firmy uz jsm emuseli vzdat a ted cekame ze snad prijde treti na konci zari. Zaplat panbu za hezke pocasi,ale i tak uz je tu zima,to nevim co bude az se ochladi. S malyma detma chutovka. A takhle je to se vsim. Neni jedina vec ktera by nam za ten rok a ctvrt sla hladce napoprvé a bez nervu. Ja uz se od toho musela odprostit a velmi doufam,ze treba za rok,az to vicemene bude,tak se jen zasmejem a uz to tak tragicky neuvidime. Ale je to sila! Hodne sil a nevzdavej to 

@Renca8 ty už nepij

@Renca8 píše:
A co tam je za problemy jestli se muzu zeptat? To s tou dlazbou je ale vina toho pokladace. Pokud mas ale pocit, ze ten dum je proklety nebo na sebe vaze nestastne prihody zajdi za mistnim knezem a nech si dum vysvetit. Dela se to tak ze prijde knez k vam domu, rika modlitby a strika svecenou vodu na zdi. Malo by to dum chranit od spatnych veci

Jako že stačí pocákat vodou a bude to OK?  

Příspěvek upraven 19.09.18 v 22:40

Taky stavime respektive uz jdeme do finale, za 14 dni se stehujeme a nemame jeste dokonceno. Problemy mame od zacatku, koupelnu nam take neudelali tak jak meli fle grafickeho navrhu ale po svem. Uz mame tretiho obkladace. Ale kazdy den si opakuji ze nejde o zivot a v zivote jsou daleko vetsi problemy a starosti. Ale rozumim tomu, taky kazdy den resime nejake problemy…

Klid. Jakmile se staví nebo se vrtne do baráku, tak se obvykle sype všechno. Řemeslníků je málo, takže se musí brát kde kdo a podle toho to i vypadá. A ty kvalitní firmy, který si to hlídají jsou tak vytížený, že mají nemožný čekací lhůty a málokdy příjdou v domluveným termínu, protože prostě nestíhají.

Na druhé straně měla stejnej pocit i jedna paní u nás v ulici. Rekonstruovali dům, což je vždycky běh na dlouhou trať a ona byla ten člověk, co žije stylem „už před týdnem bylo pozdě“. Zkrátka všechno musela mít dřív, než to bylo vůbec začnutý, navíc nedokázala zvládat stresové situace, takže se žádná akce v tom domě neobešla bez hysterických výlevů a výkřiků o prokletém domě. Běžná lapálie se rovnala zoufalství srovnatelnému se zoufalstvím matky odesílající milované dítě do emigrace. Příklad: Měli vyměnit dva radiátory, který byly špatný. Firma řekla, že příjde (např.) v pondělí 17. září. Už od prvního září ta paní skučela a zoufala, že je to pozdě, že musí přijít hned teď, protože to chce mít hotovo, následovaly zoufalé telefonáty do té firmy, takže skuteně musela četa nastoupit o deset dní dřív. Zjistilo se, že místo dvou se bude muset vyměnit šest radiátorů. Paní našel to odpoledne manžel usedavě plačící na chodníku, ona se mu vrhla na ramena a křičela, že je naprosto opustilo štěstí (měli krásný vztah, zdravé děti, byli dobře finančně zajištění, akorát prostě potřebovali o čtyři topný tělesa navíc ). Jak postupovala rekonstrukce, protahovalo se to, lapálií přibývalo až je to nakonec stálo manželství, protože to nad čím by někdo mávnul rukou ona řešila dost silnými slovy a obviňováním svého okolí (rekonstrukce byl její nápad). Takže rada zní, nedělat si z ničeho těžkosti, důležitý je, jestli jsou všichni zdraví a spokojení v přijatelných mezích a to ostatní se vyřeší samo 

A líbí se Vám alespon umístění domu, třeba to, jak jsou místnosti lokalizované s ohledem na světové strany? Líbí se Vám aspoň projekt - to, jak je dům navržený? Pokud je dům jinak krásný a dobře navržený pro život, je možné, že zapomenete na to špatné a zaplníte ho krásnými novými vzpomínkami. A jak se k tomu staví manžel? Také si ty věci tak bere? My rekonstruovali veliký bytový dům - byl prakticky na cihlu a zůstaly jen obvodové zdi. Bylo to velká a nákladná rekonstrukce. Nervů neskutečně. Říká se, že se i partneři často hádají kvůli rozdílným představám. U nás to tak naštěstí nebylo a s partnerem jsme byli většinou za jedno. Jak je to u Vás? Shodnete se aspoň s manželem? Jedná se jen o nervy kvůli špatně odvedené práci? U nás toho také nebylo málo. Špatná okna, špatně objednaná okna, neobjednaná okna (měli jsme 4 typy oken). Okna nám nakonec poškodili flexou - polovina jich půjde na výměnu (trvá už rok a půl). Poškozená podlaha - špatně vystěrkovaná. Reklamace. Neustálé předělávky v průběhu stavby. Jeden den něco dělají, druhý den se předělává. Neustálé slibování, že se něco udělá v daný termín - ten se nedodrží. Porouchané tekoucí trubky. Voda ve stropě - nateklo do izolace - takže znova ve vybavené místnosti, kde je ordinace a už se pracuje - tak v době dovolené vše zaigelitovat, všechny sádrokartony pryč, vyměnit izolaci, nové sádrokartony, milion prachu všude…úklid. Špatně udělané některé dveře, opět se to řešilo reklamacemi. Samotné vybírání materiálů a všeho jak do domácnosti, tak do firmy bylo náročné s dítětem - od narození do věku 2 a půl roku. Bez designéra, téměř bez pomoci architektů. Nesmím opomenout probdělé noci kvůli památkářům a jejich slovům - toto patro Vám doporučujeme zcela neobyvatelné, protože okna Vám tady nedovolíme - měl tam být 2× dětský pokoj a ložnice s koupelnou. A další a další zákazy a jednání s úřady. Ale MUSÍM VÁM ŘÍCT JEDNU VĚC. Zdárně jsme to všechno zvládli, bojovali jsme a vybojovali naprosto snové bydlení, skvělé pracovní prostředí a teď mě to těší každý den. Brečela jsem taky, usínala únavou ve stoje. Ale jsem na sebe a na všechny zainteresované osoby hrdá, že se to zvládlo a teď můžu sedět na terásce, kochat se kytičkama a všechno máme vlastně podle svých představ - až na těch pár drobností viz. výše. CHCI ŘÍCT, je to asi o stavu mysli. A až to taky dokončíte, budete skákat radostí.

Neboj, je to normální a je i naděje, že se to zlepší My koupili dům před jedenácti lety, rekonstrukce se šíleně táhla a jen co se něco dodělalo, bylo potřeba předělat něco jiného Minimálně třikrát za tu dobu jsem byla jeden jediný krok od prodeje té hnusné barabizny, ale nakonec mi vždy bylo líto peněz a hlavně času a práce, které jsme tu už investovali. Teď nás snad čeká poslední fáze, bude to masakr, ale doufám, že pak už bude aspoň na deset let klid. Jsem zvědavá, jak to dopadne, protože jak už to tak bývá, u starého baráku je všechno jinak než si naplánuješ, novými úpravami přijdeme o určité prvky, které jsem si v interiéru oblíbila, navíc mám absolutně nulovou představivost a dokud ta zeď nestojí, tak nevím jistě, jestli mi tak bude vadit nebo ne a pak už bývá jaksi pozdě Ale snažím se najít věci, na které se těším - krásná nová šatní skříň, která už je složená v kumbálu, nová hřejivá podlaha v kuchyni a obýváku, komplet vymalujeme, takže to tu bude zase jednou pěkné a čisté… akorát ten půlroční maraton šílenství, no ale teď už to nevzdám 

@Anonymní píše:
Ahoj holky, chtěla bych se vypovídat. Naše stavba má problémy od začátku do konce. Dnes to vyvrcholilo tím, že mi pokladač dlažby zničil podlahu za několik desítek tisíc. Je mi do breku. Nemůžu to doma přiznat, ale pravda je, že náš nový dům už úplně nesnáším, protože je s ním spojeno jenom zlé a špatné. Jedna jediná věc nám nevyšla podle plánu a co se mohlo pokazit, to se pokazilo. Kamarádka mi zcela vážně řekla, že jí přijde, že je náš dům prokletý, protože je šílené, kolik problémů s ním je. A to jí ani neříkám všechno. Měla jste to některá stejně a dostala se z toho? Ještě tam nebydlím a už si představuju, jak ten debilní barák prodáme a koupíme si jiný. Pardon za večerní výlev…

Anonymní, drž se. My máme stavbu za sebou dva roky. Co nás potkalo nelze snad ani vypsat slovy , skončila jsem z toho na antidepresivech ( nikdy nestavte nic s ukacky bez papírů a bude vám dobře na zemi;) no, ale zkolaudovali jsme ( nějakým zázrakem), sehnali půl mega na vícenáklady ( větším zázrakem;) a já ten dům teď miluju;) bydlí se nám skvěle, milujeme zahradu a prostor. Neboj každej můj kamarád, i ostřílenej, v průběhu stavby regulérně bulel ( včetně chlapů) že vůbec netuší co má dělat a co bude a že je svět černé místo k žití…to bude dobrý!!!

@Anonymní píše:
Ahoj holky, chtěla bych se vypovídat. Naše stavba má problémy od začátku do konce. Dnes to vyvrcholilo tím, že mi pokladač dlažby zničil podlahu za několik desítek tisíc. Je mi do breku. Nemůžu to doma přiznat, ale pravda je, že náš nový dům už úplně nesnáším, protože je s ním spojeno jenom zlé a špatné. Jedna jediná věc nám nevyšla podle plánu a co se mohlo pokazit, to se pokazilo. Kamarádka mi zcela vážně řekla, že jí přijde, že je náš dům prokletý, protože je šílené, kolik problémů s ním je. A to jí ani neříkám všechno. Měla jste to některá stejně a dostala se z toho? Ještě tam nebydlím a už si představuju, jak ten debilní barák prodáme a koupíme si jiný. Pardon za večerní výlev…

Holky strašně moc vám děkuju za milá slova, potřebovala jsem je a s každým novým příspěvkem je mi míň mizerně. Jdu se z toho s pomocí rumu vyspat a zítra snad bude lepší den. A odepíšu na jednotlivé příspěvky  děkuju

Ono po pravdě, pro každého to není mít barák a třeba i zahradu. Ono to člověka musí vysloveně bavit a těšit-nebojím se říct, mít pro to vášeň.Ale mně stačí prostě zabouchnout dveře od bytu a nic neřešit…Zažila jsem obojí a přestěhování do paneláku brala jako úlevu.