Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Možná seš hezká ale neveris si,proto tak zarlis.Ja sem taky hodne pekna,zarlila sem jak pes.Bohuzel jsme se rozesli.Po roce co jsem byla v azylaku me to zmenilo.Hrozne prostředí,romove,chovani jejich atd.Hele po tom roce jsme se k sobe vratili.Zarlivost zmizela.Nebo mozna trosku zarlim,naznacim.Vic neresim.Tim nechci rict,at skoncis nekde mimo domov,ale chci tim rict,aby ses zamyslela co doma mas,co pro tebe dela atd.Nejaka kamoska prece te nemuze rozhodit
drzim ti palce! Vim,ze to je těžký. Ostatni mi prijde normalni -typicka ženská ![]()
Nemůže to být tím, že si málo věříš? Máš malé sebevědomí? Proto toužíš po nových věcech a zážitcích, které by Ti ho pozvedly? Já sama jsem druhým hodně záviděla spokojenou rodinu, která mě minula - manžel, děti, pohodový příbuzní. Hrozně mě to ničilo, tak se teď snažím, kdykoli to na mě přijde, dát si stopku a začít myslet na něco jiného. A programově se radovat z toho, co mám. Jsem zdravá, mám práci, mám kde bydlet, mám přátele…
Koukám, že na to máme s Dojcanis stejný názor ve stejnou dobu:)
Nevěříš si. Začni na sobě pracovat, začni se radovat z toho co máš. Si zdravá, samostatná, zajištěna a máš přítele, který na tebe nezarli a věří ti. No a že si něco koupíš? Proč si neudělat radost.
@Anonymní píše:
Koukám, že na to máme s Dojcanis stejný názor ve stejnou dobu:)
Je to hrozné…bohužel sem si tenhle ,,nesmysl" uvědomila až když bylo fakt pozdě..
ted se drzim hodne zpatky a davam si pozor co vypustim ![]()
Je to možný s tím sebevědomím. Vim ze když mi někdo řekne “ty jsi nejhezčí holka jakou znám”, tak si říkám co to mele. Kdysi jsem hezká nebyla, až okolo dospělosti se to změnilo. Ale zároveň mi nepřijde ze bych se tím někdy trápila, jen na škole když se mi jako malý smál učitel, ze jsem zubata a pihata.
Premyslela jsem, ze jakmile nemám dostatek pozornosti, je zle. Na druhou stranu když mam kluka co mi dává vsechno co chci, tak chci abych na nej mohla zarlit
![]()
Třeba minuly měsíc jsme byla služebně pryč a on byl na svatbě,dopředu rekl ze nebude asi mít moc čas, ze tam bude plno kamarádů z výšky atd. Stejne jsem byla naštvaná ze mi nepíše
a ano přijde mi normlani nebýt na svatbě nejlepšího kamaráda nalepeny na mobilu. Ale proste to si mužu odůvodnit tisíckrát a stejne jsem našpulená pak půl dne (jemu jsem ale nic nerekla).
@Dojcanis píše:
Možná seš hezká ale neveris si,proto tak zarlis.Ja sem taky hodne pekna,zarlila sem jak pes.Bohuzel jsme se rozesli.Po roce co jsem byla v azylaku me to zmenilo.Hrozne prostředí,romove,chovani jejich atd.Hele po tom roce jsme se k sobe vratili.Zarlivost zmizela.Nebo mozna trosku zarlim,naznacim.Vic neresim.Tim nechci rict,at skoncis nekde mimo domov,ale chci tim rict,aby ses zamyslela co doma mas,co pro tebe dela atd.Nejaka kamoska prece te nemuze rozhoditdrzim ti palce! Vim,ze to je těžký. Ostatni mi prijde normalni -typicka ženská
Jo a když jde ven s hezkou kamoskou, zarlim ze je hezká. Když s takovou co mi nepřijde hezčí než já, tak zarlim ze jdou třeba do podniku kam jsem chtěla jít já apod
Je to trapný cely. Navíc je mi 30. Takže nejvyšší čas byt normlani
Nejsi rocnik 90? To je totiz generace rozmazlenych vecne nespokojenych lidi.
Příspěvek upraven 06.07.18 v 19:28
@Verun83 píše:
Nejsi rocnik 90? To je totiz generace rozmazlenych vecne nespokojenych lidi.Příspěvek upraven 06.07.18 v 19:28
Ne. 88. Ale třeba to přesně jsem
@Anonymní píše:
Jo a když jde ven s hezkou kamoskou, zarlim ze je hezká. Když s takovou co mi nepřijde hezčí než já, tak zarlim ze jdou třeba do podniku kam jsem chtěla jít já apodJe to trapný cely. Navíc je mi 30. Takže nejvyšší čas byt normlani
Tak to ja sem neresila,protože on hezčí kamaradky než sem já neměl.Mě to bylo fuk -byla to prostě ženská a basta.
@Anonymní píše:
Ne. 88. Ale třeba to přesně jsem
No to je skoro stejne … Generace ypsilon. Zkus hledat na netu, youtubu.
@Dojcanis píše:
Hele pozor,to je zdravý sebevědomí![]()
no však proto ten palec ![]()
Omlouvám se za založení tak hloupé diskuze. Ale uz me to fakt trápí a prosím neradte mi psychologa, nemyslím si ze ten by mi nějak pomohl.
Zjistila jsem, ze jsem hrozne zarliva. Mam fajn život, pritele, ošklivá určitě nejsem, mam praci kterou mam rada a jsem naprosto soběstačná. Myslím ze dokonce par lidi mužu i inspirovat. Problém je, ze chci pořad něco, co nemuzu mít a jsem nespokojena, pokud jsou veci jinak.
Příklad: můj ex nikam moc nechodil a zil víceméně pro me, ani by nás nenapadlo jít někam ven a nezeptat se druhého, jestli se chce přidat. Pak me to uz stvalo.
Můj současný: ma své kamarady, koníčky, de facto je pořad někde, na me si čas děla. Jenže já ted zarlim na jeho kamosky, ze s nima někde je a já jsem doma. A fakt mi vadí ze jsou spolu cely den a mají plno aktivit a když je se mnou, většinou chce jít domu spát.
To samy mam třeba s oblečením, neexistuje abych byla spokojena s tím co mam a stále a pořad dokola koukám po věcech co nemám ale líbí se mi. Není měsíc kdy bych si něco nekoupila.
Dovoleny. Prijedu ze skvělý dovoleny a za 2 dny koukám kam pojedu příště a jsem nespokojena ze nemám plán.
Neventiluju to ven, nikdo o tom neví, ale štve me to a nevim jak z toho ven. Zejména s tím partnerem je to blby. Když jsme se poznali tak mi strašně imponovalo jak ma svůj život a nebudeme na sobě závislí a ted zarlim na jeho kamosky. Kdybych měla kluka co čeká až přijdu domu tak si budu prát aby mel kamosky

Jinak jsem fajn
Mate to někdo taky? Nebo nejaky tip jak přestat zarlit a přestat vždycky chtít něco úplně opacne?