Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám nevychované dítě
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
13.8.21 16:31
Je to dite, ne robot, takze na slovo poslouchat proste nebude.
Je potreba dodrzet tri veci:
Mit jasna pravidla, ktera davaji smysl a neni jich moc (treba pres silnici za ruku, v aute do sedacky, po zachode umyt ruce a tak).
Pokud neposlechne, tak to rict max dvakrat a pak mu v neposlechnuti fyzicky zabranit (treba chytnout za ruku).
Pokud vis uz predem, ze te neposlechne, tak mu zadny pokyn nedavej a rovnou prejdi k bodu dva.
Prijde mi, ze vsechno xkrat opakujes, xkrat vysvetlujes, ale nic neudelas, takze on to pousti jednim uchem tam, druhym ven.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 16:32
No snaz se byt v klidu a dusledna.. a nastavila bych tresty za tyhle veci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ludmilaadamkova
13.8.21 16:34
Standartní dítě kterému budou 3 roky. Prostě zkouší nedomýšlí…
Mam holčičku opravdu šikovná krásné mluví umí se najíst sama obléct ale když má blbej den zejména unavená a blbě nalezena tak teda umí udělat scénu z ničeho.
V září půjde do školky tam se to taky dost změní. Předpokládám.
- Citovat
- Upravit
ludmilaadamkova
13.8.21 16:38
A přijde mi že zbytečně moc vysvětluje s.. respektive vysvětlování jo ale nějaké složité to ještě nedávají. Jasně stručně… A když jsou afektu tak prostě capnout a vzít tam už po dobrým nejde. a dávat pozor na přetažení a hladové dítě.
- Citovat
- Upravit
13.8.21 16:39
@Anonymní píše:
Ahoj. Chtěla bych anonymně oživit diskuzi. Mám (asi) také nevychované dítě. Poraďte. Na podzim bude mít 3 roky, je to chlapec. Je to vymodlene dítě, porodila jsem ho v 37 letech. Partner od nás odešel, když jsem byla těhotná. Vychovavam ho tedy sama. Nemám sourozence a jen jednoho rodiče, mamku. Takže syn zná převážně jen mě a babičku. Do roku a půl byl syn hodné, zlaté dítě. Často mi lidé říkají, že se mu hodně věnuji, chválí, že je šikovný a že jsem s ním pořád, ale kdo jiný by mi s ním byl? A taky je to moje jediné a dlouho očekávané dítě, tak se.mu věnovat chci, chci mu „dát“ do života co „nejvíce“'. Hodně si povídáme, chodíme na procházky, čteme, ukazujeme, poznáváme…syn je šikovný, pěkně mluví, poznává barvy, naji se hezky sám, umí si obout boty i částečně se obléknout, pozdraví, poprosi, podekuje, ale neskutečně mě ničí, že mě neposlechne, řeknu mu/upozorním ho na něco 3× a stejně si udělá po svém. Dám příklad: jeli jsme dnes na výlet autobusem, na nádraží si hrál s autem, jezdil s ním po zemi, pak na zem sednul a lehnul, vstát nechtěl, několikrát jsem mu řekla, ať vstane, vysvětlila, že na zem se neleha, že je tam špína, neposlechl, zvedla jsem.ho ze země, posadila na lavičku a řev, vztekani. Na výletě jsme šli po mostě přes přehradu, v tom se mi vytrhnul z ruky a běžel na druhý konec mostu, volám na něj, ať počká, zvysim hlas ať zastaví a počká na mě, neposlechl a utíkal dál a smál se, utíkala jsem za ním a volala, ale bez úspěchu. Když jsem ho doběhla, dostal na zadek. Brečel a vztekal se. Když se uklidnil, vzala jsem jej do náruče a řekla mu, že se mi nelíbilo, že mi utíkal, že jsem se o něj bála, že spadne do vody z velké výšky, přikyvoval a že už to dělat nebude. Cestou se držel pěkně za ruku a na nádraží se mi zase vytrhnul a málem vletěl pod autobus, jesteze řidič rychle zabrzdil. Jsem z toho unavená, vycerpana. Podobné příhody máme denně. Vím, že hodně dá na chlapy, poslechne je, jenže tatínka ani jiného muže v rodině či okolí nemáme. Poradite mi, jak se chovat, co dělat, abysme měli pěkný vztah, aby nám bylo spolu dobře, aby měl syn ve mně důvěru a oporu? Nechci na něj (pořád) křičet a bít ho. Děkuju! A omlouvám se za anonym
Nevychované dítě si představuju úplně jinak. Tohle bude jen vývojová fáze, kterou si projde snad každé dítě. Vzdor, zkoušení, co všechno si může dovolit… Neobviňuj se za něco, co je úplně přirozené. Tohle chování by zkoušel na každého.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 16:58
Je to normální chování dítěte v tomto věku. Všechno to tu holky už napsaly, já jen přidám, abys prostě jeho chování předvídala (ty jeho útěky - prostě neexistuje, že by se vytrhl z ruky) a dopředu si rozmysli, co budeš dělat, když dítě neposlechne (válení se po zemi na nádraží). Já bych mu to třeba nezakazovala, když bych věděla, že to skončí řevem. Ale řekla bych mu, jestli se nechce jít podívat na vlaky nebo že půjdeme vlaky ukázat autíčku, třeba je ještě v životě nevidělo…a pak bych mu tam venku ukázala lavičku, kde může s autíčkem jezdit a přitom pozorovat ty vlaky… Prostě vyhnout se přímému zákazu a ty zákazy si nechat na ty běhy do silnice atd…
A ještě k tomu přidám - nechtěj být perfektní matka. To pak vždycky, když dítě nebude dělat to, co chceš, tě vystresuje. Přijdou pochybnosti, jestli jsi neudělala chybu, budeš se pořád cítit hrozně. Tvoje dítě v životě určitě vyzkouší lhát, praštit kamaráda, možná někdy někomu něco vyrve z ruky… Nic z toho rovnou neznamená, že jsi špatná máma. Děláš, co umíš a děláš to dobře.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 17:03
Je to úplně normální začátek období vzdoru v čase, kdy ještě nedomýšlí důsledky. V tomhle věku ještě není schopen pochopit nějaké složitější vysvětlování a ty musíš být pořád v pohotovosti a nečekat, že tě poslechne. Po třetím roce se to většinou změní, ale zase přijde něco jiného.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 17:08
@Anonymní píše:
Ahoj. Chtěla bych anonymně oživit diskuzi. Mám (asi) také nevychované dítě. Poraďte. Na podzim bude mít 3 roky, je to chlapec. Je to vymodlene dítě, porodila jsem ho v 37 letech. Partner od nás odešel, když jsem byla těhotná. Vychovavam ho tedy sama. Nemám sourozence a jen jednoho rodiče, mamku. Takže syn zná převážně jen mě a babičku. Do roku a půl byl syn hodné, zlaté dítě. Často mi lidé říkají, že se mu hodně věnuji, chválí, že je šikovný a že jsem s ním pořád, ale kdo jiný by mi s ním byl? A taky je to moje jediné a dlouho očekávané dítě, tak se.mu věnovat chci, chci mu „dát“ do života co „nejvíce“'. Hodně si povídáme, chodíme na procházky, čteme, ukazujeme, poznáváme…syn je šikovný, pěkně mluví, poznává barvy, naji se hezky sám, umí si obout boty i částečně se obléknout, pozdraví, poprosi, podekuje, ale neskutečně mě ničí, že mě neposlechne, řeknu mu/upozorním ho na něco 3× a stejně si udělá po svém. Dám příklad: jeli jsme dnes na výlet autobusem, na nádraží si hrál s autem, jezdil s ním po zemi, pak na zem sednul a lehnul, vstát nechtěl, několikrát jsem mu řekla, ať vstane, vysvětlila, že na zem se neleha, že je tam špína, neposlechl, zvedla jsem.ho ze země, posadila na lavičku a řev, vztekani. Na výletě jsme šli po mostě přes přehradu, v tom se mi vytrhnul z ruky a běžel na druhý konec mostu, volám na něj, ať počká, zvysim hlas ať zastaví a počká na mě, neposlechl a utíkal dál a smál se, utíkala jsem za ním a volala, ale bez úspěchu. Když jsem ho doběhla, dostal na zadek. Brečel a vztekal se. Když se uklidnil, vzala jsem jej do náruče a řekla mu, že se mi nelíbilo, že mi utíkal, že jsem se o něj bála, že spadne do vody z velké výšky, přikyvoval a že už to dělat nebude. Cestou se držel pěkně za ruku a na nádraží se mi zase vytrhnul a málem vletěl pod autobus, jesteze řidič rychle zabrzdil. Jsem z toho unavená, vycerpana. Podobné příhody máme denně. Vím, že hodně dá na chlapy, poslechne je, jenže tatínka ani jiného muže v rodině či okolí nemáme. Poradite mi, jak se chovat, co dělat, abysme měli pěkný vztah, aby nám bylo spolu dobře, aby měl syn ve mně důvěru a oporu? Nechci na něj (pořád) křičet a bít ho. Děkuju! A omlouvám se za anonym
Normální dítě, hodné dítě. Zlobivé vypadá jinak. Poznává svět, nedomýšlí důsledky, zajímá ho vše. Základem je učit základní pravidla, do silnice se nechodí, rozhlédnout, když přecházím, chodí se po chodníku, když chce jít sám, ať jde, ale musí zastavit na smluveném místě - u značky, stromu, popelnice. Učit to už teď, pokud vjede např. na odrážedle do silnice, připomenu, že toto ne a jestli se to bude opakovat, jde se domů. A dodržet to! Já takhle táhla přes půl města řvoucí dítě v jedné ruce a v druhé odrážedlo, kolikrát se šlo s řevem domů z hřiště. Důležité je to vše říct předem…maminka má strach, protože…a jestli se to bude opakovat, přijde takový trest…vykládat dítěti, když řve, proč dostal na zadek je k ničemu. Obecně výpraskem nic nezmůžeš, bude mít jen strach…věci nebude dělat, protože se bude bát následku…ty potřebuješ, aby věděl, proč se to nedělá…maminku to bolí, může se ztratit apod. Syn mi takhle zasněně šel přede mnou, nevnímal, říkám, kam jdeme, otočím se ke stánku a on jde dál. Samozřejmě že se ztratil (byl asi 10m ode mě)…poučení pro příště, teď si dává velký pozor. Samozřejmě nelze vše učit formou přirozených důsledků, ale většinu ano. Mluv o svých pocitech - mamince udělalo radost, že jsi se rozhlédl, maminka je smutná, že jsi počmáral zeď…nemusíš řvát a bít dítě. To je jen projevem tvé únavy, je to nejrychlejší strategie, jak dítě usměrnit, funguje v dané situaci, ale dlouhodobě je nefunkční. To můžeš vidět u starších generací, kteří mají výprask jako jediný možný způsob výchovy, nulová komunikace a vše se jen přenáší dál…pak máš výčitky, když mu dáš na zadek a nevíš si rady…proč…protože to neznáme od svých rodičů. A vychovávat jde i jinak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.8.21 17:42
@Anonymní píše:
Ahoj. Chtěla bych anonymně oživit diskuzi. Mám (asi) také nevychované dítě. Poraďte. Na podzim bude mít 3 roky, je to chlapec. Je to vymodlene dítě, porodila jsem ho v 37 letech. Partner od nás odešel, když jsem byla těhotná. Vychovavam ho tedy sama. Nemám sourozence a jen jednoho rodiče, mamku. Takže syn zná převážně jen mě a babičku. Do roku a půl byl syn hodné, zlaté dítě. Často mi lidé říkají, že se mu hodně věnuji, chválí, že je šikovný a že jsem s ním pořád, ale kdo jiný by mi s ním byl? A taky je to moje jediné a dlouho očekávané dítě, tak se.mu věnovat chci, chci mu „dát“ do života co „nejvíce“'. Hodně si povídáme, chodíme na procházky, čteme, ukazujeme, poznáváme…syn je šikovný, pěkně mluví, poznává barvy, naji se hezky sám, umí si obout boty i částečně se obléknout, pozdraví, poprosi, podekuje, ale neskutečně mě ničí, že mě neposlechne, řeknu mu/upozorním ho na něco 3× a stejně si udělá po svém. Dám příklad: jeli jsme dnes na výlet autobusem, na nádraží si hrál s autem, jezdil s ním po zemi, pak na zem sednul a lehnul, vstát nechtěl, několikrát jsem mu řekla, ať vstane, vysvětlila, že na zem se neleha, že je tam špína, neposlechl, zvedla jsem.ho ze země, posadila na lavičku a řev, vztekani. Na výletě jsme šli po mostě přes přehradu, v tom se mi vytrhnul z ruky a běžel na druhý konec mostu, volám na něj, ať počká, zvysim hlas ať zastaví a počká na mě, neposlechl a utíkal dál a smál se, utíkala jsem za ním a volala, ale bez úspěchu. Když jsem ho doběhla, dostal na zadek. Brečel a vztekal se. Když se uklidnil, vzala jsem jej do náruče a řekla mu, že se mi nelíbilo, že mi utíkal, že jsem se o něj bála, že spadne do vody z velké výšky, přikyvoval a že už to dělat nebude. Cestou se držel pěkně za ruku a na nádraží se mi zase vytrhnul a málem vletěl pod autobus, jesteze řidič rychle zabrzdil. Jsem z toho unavená, vycerpana. Podobné příhody máme denně. Vím, že hodně dá na chlapy, poslechne je, jenže tatínka ani jiného muže v rodině či okolí nemáme. Poradite mi, jak se chovat, co dělat, abysme měli pěkný vztah, aby nám bylo spolu dobře, aby měl syn ve mně důvěru a oporu? Nechci na něj (pořád) křičet a bít ho. Děkuju! A omlouvám se za anonym
Neboj, přejde to. Taky jsme měli pár měsíců toto období okolo 3.roku. Teď už je to zlatý kluk, přešlo ho to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
13.8.21 21:08
Napadlo mě, jestli ho moc neorganizuješ a on pak třeba nemá prostor si nic rozhodnout, tak si to potřebuje dohnat jinde - v blbých situacích. Má možnost si sám něco rozhodnout, vybrat? Když chce něco dělat, co tobě se nelíbí, tak mu to spíš zakážeš anebo se snažíš situaci nějak přizpůsobit, aby to dělat mohl? (např. mlátí kolem sebe klackem - dám mu místo klacku molitanovou tyčku).
Méně zákazů = lepší spolupráce.
Jinak mi ale nepřijde, že máš nevychované dítě - z toho, že si to myslíš, mám naopak pocit, že máš dost jasnou představu o tom, jak se má dobře vychované dítě chovat a snažíš se ho do toho natlačit - umí pozdravit, poprosit, poděkovat atd. Možná proto mě napadlo, jestli ho moc nediriguješ a nesnažíš se ho natlačit do té své představy dobře vychovaného dítěte.
- Citovat
- Upravit
13.8.21 22:06
@pet p já mám hlavně pocit, že vždy jako spouštěč vstupuje ta nevhodná chvíle, nebo spěch. Byli jsme na horách. Měli jsme jet otevřenou lanovkou a chtěla jsem aby se 4 letá dcera oblékla, protože jí bude zima. No…takže první nerv a vzdor, že ne bunda se jí nelíbí. Druhý nerv vůbec nechápala, že když je teď 25 stupňů, že za zlomek času bude třeba 10 stupňů a foukat vítr. Do toho se otevřela lanovka a začali nás tlačit ostatní. Nebyl prostor na debaty. Ona se sebou praštila o zem a předvedla takovou scénu, že to dosud nebylo u nás k vidění. Strašné… dav se valil, dcera v amoku, manžel se styděl, druhá dcera nechápala. Ale přežili jsme to. Já spíš měla strach, aby jí neušlapal ten dav, protože to opravdu nebylo ideální místo pro emoce. Manžel měl všechny naše batohy, já necelých 50 kilo a tahala jsem ze země 18 kilové řvoucí a mrskajici dítě. Když jsem dosedla na lanovku, tak ze mě lilo. Takže tak…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
14.8.21 08:39
@Trojlístek Spouštěč může být cokoli, klidně že dítěti spadne zmrzlina. Tady u té lanovky mi přijde, že byl problém ten tlak kvůli bundě a potom spěch - asi bych jí bundu nenutila a dala ji až v lanovce, až ucítí, jaká je zima.
Pokud dítě dělá naschvály typu, že třeba schová klíče, když spěcháte a potřebujete odejít z domu, tak to je prý projev toho, že rodiče moc na dítě tlačí a dítě potřebuje nad nimi mít moc (a nemusí to dělat vědomě - většinou děti tak vychytralé nebývají, spíš prostě mají nutkání nad rodičem taky někdy „vyhrát“, protože pořád „vyhrává“ jen rodič. Na toto jsou dobré mocenské hry s dětmi, kde si dítě ten pocit výhry nad rodičem zkusí a užije a nemá potom potřebu dělat to jindy, ve zcela nevhodných chvílích).
- Citovat
- Upravit
14.8.21 08:50
To znám velice dobře. Mezi 1,5-3rokem. peklo, x krát denně záchvaty vzteku, ted je synovi skoro 5 a je zlatej. Takže zakladatelko neboj, chce to jen vydržet a nosit pohodlný boty, abys syna stíhala doběhnout 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.8.21 08:56
@pet p nešlo dát bundu až na lanovce. Ano, já vím, že spouštěč byla bunda a spěch. Taková manipulace by na otevřené lanovce byla nebezpečná, když by jí ten amok chytil tam. Začne se kroutit vztekat, cokoliv a může propadnout. Ona je jak had. Někdy jde stěží udržet. Můžeš namitnout, že jsme jí tam neměli brát, když víme, že je taková. Tuhle valeci a padající scénu nám předvedla prvně. Dokonce jsme do té chvíle měli za to, ze emoce už zvládá docela dobře, protože tohle byl výstup tak po půl roce. A od té doby je zase celkem klid, jen sem tam něco malého a neškodného 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
pet p
14.8.21 15:37
@Trojlístek Ne, určitě nenamítám, že jste ji tam neměli brát. Já osobně nemám problém s tím, když se dítě válí po zemi a má hysterák, přijde mi to u dětí normální. A pokud takovou scénu potkám, tak rozhodně si nemyslím o rodičích nic špatného - pokud tedy nad dítětem nestojí, nezačnou mu nadávat, vyhrožovat apod.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
