neporadim. Nemam zkusenost!
Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám po krk mateřství, dceři je 9 měs.
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.4.14 12:47
Já ne, já ještě děti nemám, ale moje ségra by ti o tom mohla vyprávět. Potřebuješ si odpočinout. Co si třeba sehnat někho kdo by pohlídal 2-3 hodky týdně, že bys šla třeba plavat sama 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 12:47
Paneboze! Jak muze bejt dite v deviti mesich rozmazleny? Vsecko se da prezit, kdyz se chce, ty evidentne ne, kdyz je nemocna, neco ji boli atd, nebude z ni zrejme usmevave miminko 
ky rostou zuby treba, proto nespi, kdyz nesnese kocar, tak treba do nositka k sobe si ji vzit.. Beres to vsecko hrozne negativne, mela by sis o tom s nekym promluvit..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
myšák1187
16.4.14 12:51
@Anonymní píše:
Mám doma 9 měsíční mimino. Problém je, že už asi od 6.měsíce dceřina věku jsem absolutně nespokojená se životem, jaký vedu. Do této doby jsem byla vyloženě šťastná. Pak ale začal jeden problém za druhým. Dcera je co chvíli nemocná, já to od ní vždy dostanu, takže momentálně prodělávám asi 8. nemoc od porodu. Nechce v noci spát, nechce přes den jíst, furt jen to svoje pitomé mlíko, nevypije ani vodu nebo čaj, nedá se s ní nikam jít / jet, protože nesnáší autosedačku i kočár. Takže jsem neustále zavřená doma, odstěhovaná od přátel i rodiny, tady žádné nemám (ani je není jak získat, s tímhle problémovým večně nemocným děckem se nedá ani na žádné cvičení nebo plavání). Někdy mám pocit, že bych se nejraději sbalila a šla si žít vlastní život a manžel ať si tu dělá s děckem co chce, aspoňn konečně pochopí, co to je péče o mimino. Do toho všeho jsem zjistila, že jsem těhotná. Děs. Samozřejmě neplánovaně. Řekla jsem manželovi, že chci potrat, že mám po krk jednoho děcka, natož durhé, ale jeho reakce byla šílená, ve zkratce se se mnou málem rozvedl ( i když mě každou chvíli napadá, že by to bylo lepší, nechal by si dceru a já měla pokoj a žila si vlastní život). Nevím, co to se mnou je, ale co jsem otěhotněla, prostě nesnáším tohle strašné mateřství. Už to trvá 2-3 měsíce. Někdy, když se dcera začne projevovat tím svým rozmazleneckým způsobem, že nic nechce a řve, bych jí nejradši takovou střelila, až by se jí hlava otočila. A mám strach, že to fakt jednou udělám. Uplně stejný vztek mám na manžel, ale to je zas proto, že si prd váží toho, co dělám, nikdy s dcerou nebyl ani chvíli sám, zajímá ho jenom jeho zas*aná práce. Měly jste někdy podobné období? Přešlo to, nebo je tenhle stav už trvalý?
poradím z vlastní zkušenosti, promluv si s manželem o tvých pocitech a domluvte se třeba na nějakém odpoledni kdy vypadneš z domova třeba do kavárny na kávu, přečteš si něco, nebo půjdeš cvičit, manžel pozná co to je starat se i byť pár hodin o dceru a ty vypneš a uvidíš že se začneš i na dcerku i těšit a budeš si to i užívat. Já takhle začala chodit jednou týdně vypomáhát do práce a užívám si teď s ní o to víc
- Citovat
- Upravit
16.4.14 12:53
Je toho na Tebe jen moc, přejde to, zkus si to nějak ulehčit, začni brát hořčík na nervy a malá se časem změní, jen na ni nebuď zlá, je ještě malinká, náš malý byl do roka uřvané dítě a teď je zlatíčko, fakt! Jo a u nás mi ulehčila život až sušička!!! Škoda, že jsme ji nepořídili dříve!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
mončís
16.4.14 12:54
takový období sem teda neměla, ale je vidět že potřebuješ mezi lidi. Ale prosím nebuď zlá na malou, ona za to nemůže. Když je nemocná tak není prostě usměvavá. Naší malé když lezou zuby tak chce také jen mléko, občas je to na nervy ale dá se to zvládnout.
- Citovat
- Upravit
16.4.14 12:54
Jsem přesvědčená, že by sis měla promluvit s odborníkem. Psychlog by ti mohl pomoct utřídit myšlenky, ale hlavně by na chvíli holka byla doma a ty jsi s někým mohla v klidu promluvit, co tě všechno štve. Kdyby jsi měla s kým tyhle starosti sdílet, určitě by to nebylo tak hrozné. Ano, mateřství je náročné, ale když jsi na to úplně sama a vztek se v tobě hromadí, můžeš jednou ve zkratu udělat fakt něco, čeho by jsi pak do konce života litovala. Je fajn, že si uvědomuješ, že tohle není dobře. Teď by bylo dobré, pokusit se to vyřešit. Půl roku jsi byla šťastná, určitě můžeš být šťastná znova.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 12:55
Opravdu to vypadá na bouři hormonů spojenou s únavou
potřebuješ vypnout od dcery a odpočnout si
a co se tvého strachu týče, je to klidně možné, že nakonec ujedeš, pokud budeš pořád ve stresu a neodpočineš ji, tak díky přívalu hormonů (těhotenství) bys to opravdu nemusela zvládnout, můžeš i zkolabovat
zkus si promluvit s manželem, ať si malou vezme třeba na celej den, a ty si ho udělej pro sebe
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 12:55
Dítě v 9.měsících rozmazlené není, dítě z tebe vycítí, že jsi nervozní a nešťastná, tak je taky takové. Nevím, jestli tě to přejde, to se nedá říct. Každopádně, si myslím, že by si potřebovala „vypadnout“, alespoň na týden, za svými přáteli(rodinou) a odpočinout si, promyslet si, jesti potrat, nebo ne. Tvůj manžel by si to alespoň vyzkoušel. Také, mám někdy chuť, vystřelit své dítě na měsíc, ale pak večer, když usne, se nemůžu dočkat zítřka, až se s ní budu zase mazlit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 12:56
A máš jí ráda? Miluješ jí? To je důležité. To, že tě teď nějakou dobu tak hrozně štve, je normální. Já to měla u syna prvních půlroku. Sice nemocný nebyl vůbec, ale neustále řval jak pavián a spal tak 3 hodiny denně 
byla to fakt hrůza, myslela jsem, že s ním švihnu jak pořád ječel. Pak to přešlo a pohoda. Dodnes nechápu, jak jsem mohla mít vůbec myšlenku mu něco udělat, ale kdo nezažil, nepochopí. 
Jestli malou miluješ, tak to bude dobrý
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 12:57
Dej manželovi malou na hlídání třeba o víkendu, nevím, v čem je problém, pokud nekojíš, tak jí snad sám dá i mléko, ne?
Choď s ní ven ať si zvyká, neboj, brzy už bude chodit a venku se zabaví. Já mám 10 m, je to také hrlza, malá teď má mamánkovské období, ale musíme to přežít…
Miluješ jí? Ona tebe jo, tak se musíš ovládat…a vydržet..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 12:57
@Renčula0 píše:
Je toho na Tebe jen moc, přejde to, zkus si to nějak ulehčit, začni brát hořčík na nervy a malá se časem změní, jen na ni nebuď zlá, je ještě malinká, náš malý byl do roka uřvané dítě a teď je zlatíčko, fakt! Jo a u nás mi ulehčila život až sušička!!! Škoda, že jsme ji nepořídili dříve!!!
Přejde to? To si teda nemyslím…
Jako taky mám někdy období, kdy bych nejraději do něčeho kopla, ale za chvilku to zase přejde… Nejpozději večer, kdy toho malýho ďáblíka vidím spát a říkám si, jak je kouzelná 
.
Na zakladatelčině zpovědi není snad ani jedna pozitivní zmínka o malé, o manželovi,… o ničem, takže já bych volila pomoc odborníka, než jí z toho fakt šibne (nemyslím to ve zlém 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.4.14 12:58
To budou těhotenské hormóny v kombinaci s únavou a vyčerpáním. Nech dceru na víkend manželovi a vyraž na nějaký wellness pobyt nebo na návštěvu k bezdětné kamarádce, pořádně se vyspi a odreaguj se. A po návratu si vyhraď jeden večer v týdnu pro sebe, pravidelně, i kdybys měla jít jen sama na dlouhou procházku. Začni chodit třeba na nějaké cvičení nebo jazykový kurz, mezi dospělé lidi. Potřebuješ si vyčistit hlavu, jestli celých 9 měsíců sedíš doma zavřená s miminem, bez kamarádů, daleko od rodiny a s minimální kontaktem s vnějším světem, tak se nedivím, že ti z toho hrabe. Manželovi vysvětli, že prostě potřebuješ odpočinek, jinak fakt skončíte u rozvodového soudu a to nechceš. A když nepochopí, tak mu řekni, že bys mu v případě rozvodu dceru nechala - ať si to rozmyslí, jestli ji bude mít na krku pořád nebo přežije jeden večer v týdnu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Mám doma 9 měsíční mimino. Problém je, že už asi od 6.měsíce dceřina věku jsem absolutně nespokojená se životem, jaký vedu. Do této doby jsem byla vyloženě šťastná. Pak ale začal jeden problém za druhým. Dcera je co chvíli nemocná, já to od ní vždy dostanu, takže momentálně prodělávám asi 8. nemoc od porodu. Nechce v noci spát, nechce přes den jíst, furt jen to svoje pitomé mlíko, nevypije ani vodu nebo čaj, nedá se s ní nikam jít / jet, protože nesnáší autosedačku i kočár. Takže jsem neustále zavřená doma, odstěhovaná od přátel i rodiny, tady žádné nemám (ani je není jak získat, s tímhle problémovým večně nemocným děckem se nedá ani na žádné cvičení nebo plavání). Někdy mám pocit, že bych se nejraději sbalila a šla si žít vlastní život a manžel ať si tu dělá s děckem co chce, aspoňn konečně pochopí, co to je péče o mimino. Do toho všeho jsem zjistila, že jsem těhotná. Děs. Samozřejmě neplánovaně. Řekla jsem manželovi, že chci potrat, že mám po krk jednoho děcka, natož durhé, ale jeho reakce byla šílená, ve zkratce se se mnou málem rozvedl ( i když mě každou chvíli napadá, že by to bylo lepší, nechal by si dceru a já měla pokoj a žila si vlastní život). Nevím, co to se mnou je, ale co jsem otěhotněla, prostě nesnáším tohle strašné mateřství. Už to trvá 2-3 měsíce. Někdy, když se dcera začne projevovat tím svým rozmazleneckým způsobem, že nic nechce a řve, bych jí nejradši takovou střelila, až by se jí hlava otočila. A mám strach, že to fakt jednou udělám. Uplně stejný vztek mám na manžel, ale to je zas proto, že si prd váží toho, co dělám, nikdy s dcerou nebyl ani chvíli sám, zajímá ho jenom jeho zas*aná práce. Měly jste někdy podobné období? Přešlo to, nebo je tenhle stav už trvalý?