Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zdravím, chápu, že tahle situace není jednoduchá, asi bych na nic nečekala a vyrazila za odborníkem co nejdřív.. Pokud bude schopný, určitě pomůže. Držím palce.. ![]()
Vstup do psychoteraie a pročisti to - nenech si tím kreténem ničit celý život, stačí že ti zničil dětství.
Je potřeba překonat one strach, že to nesmíš nikomu říct, právě to že o tom v bezpečném prostředí budeš mluvit, tak pomůže ránu vyčistit a zahojit.
Bohužel nejde vybudovat lepší vztahy k lidem jen přes počítač, ale můžeš zkusit nějakého psychoterapeuta či psychoterapeutku, co nabízí práci přes skype.
Pro začátek mrkni na tuhle knihu
Ahoj, pokud tim trpi i tvuj bratr, je jasne, ze za to muze vychova rodicu. Rikat diteti, jak te nenavidi nebo v kazde veci vidi neco spatne.. Potom si myslim, ze je ten duvod, proc se schovavas a nechces byt s lidmi v kontaktu, prave proto, ze by te mohli skritizovat nebo se smat.. Zkus byt odvazna a rikat si, ze ten rodicum to nandas a ukaz, ze na to mas a nemusis se schovavat, jsi skvela uz jen proto, ze jsi to tady napsala
![]()
Jinak teda pro dost lidí v podobné situaci jsou hodně užitečné svépomocné skupiny - https://sasa.obetiznasilneni.cz/ (jsi oběť sexuálního útoku, fakt není podstatné co konkrétně s tebou dělal)
Setkání bývají v neděli v Brně či Praze, aby měl člověk i z větší dálky možnost tam dojet, pro začátek zkus alespoň napsat mail.
A do množiny kretén co ti zničil dětství ideálně zařaď i matku…
Ani v tom bohužel nejsi sama, ale to zase znamená, že můžeš najít lidi co to mají stejně a jsou postupy, jak to překonat.
Není to fér, není to fér že se ti takové věci staly, nemůžeš za to a pokud si to přežila jen s tím, že máš úzkostné stavy a nevybíráš si ideální chlapy, tak to je ještě dobrý a je tedy dost velká šance, že půjde relativně v dohledné době najít zdroj síly skutečně se od toho odříznout a převít otěže nad svým životem - ale chce to toho průvodce, co ti s tím pomůže, na cestě jsou schované dost oškolivé pasti…
A ještě případně mrkni na tuhle knížku
Myslim, ze s necim tak zavaznym clovek neni schopen se vyrovnat sam, urcite vyhledej odbornika, pomuze ti a bude lepe ![]()
Potrebujes odbornika, sama se s tim nevyrovnas. Tvoje matka vi zes byla zneuzivana? Je mi lito co se ti stalo, podle toho co popisujes selhala i matka ve vychove
@Silvia.Minarik Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, jednou jsem se svěřila bývalému příteli a ten to vykecal matce, teda dozvěděla se to když už jsem byla dospělá. Jenom se mě zeptala jestli je to pravda, řekla jsem, že ano a víc to nerozbírala, odešla z cimry a nikdy jsme o tom nemluvili, jako by se to nikdy nestalo. Jedním uchem dnu a druhým ven.
@Anonymní píše:
@Silvia.Minarik Nikdy jsem o tom s nikým nemluvila, jednou jsem se svěřila bývalému příteli a ten to vykecal matce, teda dozvěděla se to když už jsem byla dospělá. Jenom se mě zeptala jestli je to pravda, řekla jsem, že ano a víc to nerozbírala, odešla z cimry a nikdy jsme o tom nemluvili, jako by se to nikdy nestalo. Jedním uchem dnu a druhým ven.
Promin, ale to neni matka. To je hyena! Zkus tu psychoterapii, pomuze to.
@Silvia.Minarik Nevím, jestli hyena, je to máma až už udělala cokoliv. V poslední době jako kdyby se snažila se mnou sblížit, já ale nechci. Nechci s ní být, nechci s ní trávit čas. Nejhorší je, že nevím jak jí to říct abych ji neublížila.
Ahoj holky, je to pro mé hodně citlivý téma a ani nevím jak začít… Jako dítě jsem byla sexuálně zneužívaná, aby jste mi rozuměli, ten muž se mnou sice neměl pohlavní styk, ale dělal mi všechny ty jiný věci, jestli rozumíte.. byla jsem malá, ještě dítě. Může to mat souvislost s tím, že se už od dětství bojím lidí, trpím depresemi, neumím komunikovat, nemám kamarády, nejsem oblíbená, ale spíš takový uzavřený podivín? Je mi už přes 30 ale dodneška jsem stejná, nejsem oblíbená, mám problémy navazovat kontakty s lidmi, nevím o čem s nimi mluvit, bojím se když musím jít MHD nebo vlakem, prostě tam, kde je více lidí. V pracovní oblasti jsem nikdy ničeho nedosáhla, naštěstí pracuji z domu, neumím si představit pracovat s lidmi. Přemýšlela jsem nad psychologem, ale chci to ještě zkusit tady, možná budete mít některá zkušenost. Cítím jako bych ani nežila ale jenom přežívala a čekala na smrt. Co se týče rodičů, jako rodiče selhali a já cítím, že je nenávidím, zároveň ale taky miluji. Nikdy mě v ničem nepodpořili, jenom kritizovali a nadávali mi. Neustále říkali, hlavně máma, že by byla radši kdyby děti neměla. Mám mladšího bratra, ten nikdy neměl holku ani sex, nemá žádné kamarády a je pořád zavřený doma. Nepracuje, bojí se vyjít mezi lidi. Může to taky souviset s výchovou? Já měla pár vztahů, ale vždy to byli kluci, který sami potřebovali pomoc, byly to uživatelé drog většinou nebo psychicky labilní… Takové totiž přitahuju. Dá se mi vůbec pomoct, můžu se změnit?
Omluvte prosím anonym, je to hodně citlivé